|
| |
|
|
Operační a mobilizační plány Rudé armády 1940-1941
Černík, Marek ; Nálevka, Vladimír (vedoucí práce) ; Tejchman, Miroslav (oponent)
V letošním roce, kdy předkládám svou práci k obhajobě, si připomínáme 65. výročí zahájení operace Barbarossa- německého útoku na Sovětský svaz. V 90. letech minulého století se začalo objevovat stále větší množství indicií i přímých důkazů, které signalizují, že Hitler svou akcí jen o pár týdnů předešel realizaci Stalinova záměru provést osvobozovací tažení do západní Evropy. Diskuse na toto téma nekončí a často ústí v ostrou výměnu názorů. Zda by se Rudé armádě tehdy podařilo v plném rozsahu realizovat své plány a dojít až do Berlína, zůstane zřejmě nezodpovězenou otázkou. Ovšem prokázání samotných útočných záměrů Sovětského svazu v roce 1941 není nereálné a právě na tento aspekt druhé světové války bude zaměřena pozornost v této rigorózní práci, kterou předkládám jako opravenou a rozšířenou verzi své diplomové práce z roku 2005. Výchozí pracovní hypotézy zůstávají . '~ steJne: 1. Přípravy Sovětského svazu na válku na jaře 1941 měly ofenzivní charakter. 2. Rudá armáda se chystala zahájit na západě rozsáhlou útočnou operaci již v průběhu léta 1941.
|
|
|
Vliv války v Kosovu na vztahy Ruska a USA
Hromas, Adam ; Tejchman, Miroslav (vedoucí práce) ; Litera, Bohuslav (oponent)
Úkol Bakalářské práce "Vliv války v Kosovu na vztahy Ruska a USA" je pomocí metody komparativní analýzy odpovědět na otázku, jaký měla válka v Kosovu vliv na americko-ruské vztahy, případně tento vliv vyvrátit. Text se zabývá politikou USA a Ruska v kontextu kosovské války, nikoliv touto válkou jako historickou událostí. Text je rozdělený do třech kapitol. První kapitola popisuje přístup NATO, především USA k Srbsku a to zejména ohledně politiky vůči Srbsku před válkou, během války a politické aktivity ukončující válku. Ve druhé kapitole jsou řešena stejná témata z pohledu Ruska vůči Srbsku. V poslední třetí kapitole probíhá komparace těchto dvou přístupů a na jejich základě je vypracováno konečné stanovisko k hlavní výzkumné otázce.
|
|
|
Ion Iliescu a jeho role při formování moderní rumunské demokracie
Kocian, Jiří ; Tejchman, Miroslav (vedoucí práce) ; Šístek, František (oponent)
Rumunský přechod k demokracii po roce 1989 byl ve významné míře determinován formou předchozího režimu. Osobní diktatura Nicolae Ceaușeska a extrémně silný tlak, který byl vyvíjen na opozici, zamezil v Rumunsku existenci významnějších disidentských skupiny, nebo center, které se mohly na svržení jeho moci podílet. V překotných a dosud nejasných událostech prosince 1989 se proto k moci dostala různorodá Fronta národní spásy, do jejíhož čela se postavil Ion Iliescu. Jako bývalý stranický funkcionář odstavený z čelných pozic po neshodách s Ceaușeskem převedl téměř kompletní komunistickou strukturu včetně tajné služby Securitate pod kontrolu nového vedení státu. Likvidace předchozího režimu proběhla ve skutečnosti odstraněním bývalého prezidentského páru a odsouzením několika generálů tajné služby. Iliescu následně koncentroval dostupné mocenské prostředky kolem Fronty národní spásy a na rozdíl od původních prohlášení zdržoval proces demokratizace. Režim, v jehož čele stanul Ion Iliescu, vykazoval ve svých ideových projevech a technologii udržování moci zřetelnou podobnost s komunistickou vládou, přesto fungoval ve formálně demokratickém rámci. Proto se podařilo opozici v roce 1996 převzít moc bez výraznějších konfliktů a plně v intencích ústavou garantovaného demokratického zřízení.
|
|
| |
|
|
Koncepce obnovy Jugoslávie po druhé světové válce
Šmejc, Martin ; Tejchman, Miroslav (vedoucí práce) ; Šesták, Miroslav (oponent)
Martin Šmejc Abstrakt: "Koncepce obnovy Jugoslávie po druhé světové válce" Téma koncepcí obnovy Jugoslávie po druhé světové válce spočívá v analýze tří různých fenoménů. Nejdůležitějším faktorem, který za druhé světové války určoval vývoj Jugoslávie, byli komunističtí partyzáni pod vedením Josipa Broze Tita, jejichž vize o podobě poválečné Jugoslávie byly detailně formulovány na druhém zasedání AVNOJ v listopadu 1943 v bosenském městě Jajcích. Jak podle těchto vizí měla po skončení druhé světové války obnovená Jugoslávie vypadat, a co se v konečném důsledku z partyzánských představ podařilo uskutečnit je jedna z otázek, na které se tato diplomová práce pokusí odpovědět. Druhým zkoumaným fenoménem budou koncepce poválečné obnovy Jugoslávie královských vlád v exilu. Exilové koncepce obnovy Jugoslávie jsou pro toto téma stejně důležité, jako ty partyzánské. Důvodem je skutečnost, že až do března 1945, kdy byla na základě dohody Tito-Šubašić vytvořena sjednocená koaliční vláda ze zástupců královského exilu a partyzánů, měli v mezinárodním kontextu legitimitu vystupovat ve jménu Jugoslávie výlučně Jugoslávské královské vlády v exilu. Třetí zkoumanou rovinou bude vliv tří spojeneckých velmocí na dění na jugoslávském prostoru. Míra vlivu Spojených států, Sovětského svazu a Spojeného království na vývoj situace v...
|
|
| |
|
|
Implementace mandátu mise UNPROFOR v Bosně a Hercegovině v letech 1992-1995
Lalić, Jan ; Tejchman, Miroslav (vedoucí práce) ; Pikal, Kamil (oponent)
Neochota mezinárodního společenství zapojit se do bosenské občanské války v letech 1992- 1995 vojenskou intervencí, vytvořila z mise United Nations Protection Force (UNPROFOR) náhražku rozhodné akce. Absence jakékoliv naděje na dohledné příměří, které by mohly mírové jednotky svojí přítomností podporovat, vedla v první fázi války k vytvoření ryze humanitárního mandátu pro jednotky OSN. Ty měly ve spolupráci s Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) zajistit chod sarajevského letiště pro humanitární účely a postarat se o bezpečnost UNHCR a jeho konvojů s humanitární pomocí. Práce "Implementace mandátu mise UNPROFOR v Bosně a Hercegovině v letech 1992-1995" se zabývá právě problematikou implementace tohoto čistě humanitárního mandátu. Pomocí deskriptivní analýzy nejdříve vysvětlí motivy, které vedly mezinárodní společenství k nasazení lehce vyzbrojených mírových jednotek s netypickým mandátem do oblasti, která se ukáže být naprosto nevhodnou pro působení mírových sil. Následně prozkoumá samotný průběh implementace a problémy, se kterými se jednotky OSN potýkaly. Cílem práce je dokázat, že mise UNPROFOR nebyla absolutním selháním, za jaké je pokládána, avšak prokáže se neadekvátnost jejího nasazení v daném prostředí a budou představeny příčiny neúspěchů.
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.