|
|
Prokop Drtina (1900-1980). Život českého demokrata
Koutek, Ondřej ; Kuklík, Jan (vedoucí práce) ; Rychlík, Jan (oponent) ; Kocian, Jiří (oponent)
Tato disertační práce pojednává o významném českém úředníkovi a posléze politikovi Prokopu Drtinovi, jehož život byl bytostně spjat s osudem demokracie v Československu. Hlavním cílem této práce je upozornit na tuto jedinečnou osobnost a ilustrovat na jeho životě československé dějiny. Narodil se 13. dubna 1900 ve významné české rodině. Jeho otec, František Drtina, byl slavný filosof a blízký spolupracovník profesora Tomáše Garrigue Masaryka. Drtinovo dětství bylo velice podnětné, neboť vyrůstal obklopen tehdejší českou intelektuální elitou. Mladého Prokopa Drtinu vedl jeho zájem o historii a politiku ke studiu na právnické fakultě v Praze. Po dokončení studií zahájil Drtina svou profesní kariéru v únoru 1924 u České finanční prokuratury, ve stejné době se začal výrazněji veřejně angažovat. V roce 1925 vstoupil do nově založené Národní strany práce, která však zcela pohořela a byla po pěti letech činnosti rozpuštěna. Drtina v roce 1928 přestoupil do Československé strany národně socialistické, jíž pak zůstal věrný až do závěru své politické dráhy. Prokop Drtina také hrál významnou roli v činnosti prestižního debatního klubu Přítomnost. Posléze se stal i členem redakční rady názorově spřízněného časopisu Demokratický střed, vedle toho ovšem občas publicisticky přispíval i do dalších tiskovin. Zásadní zlom v...
|
|
|
Národní shromáždění v letech 1945-1948
Dobeš, Jan ; Šouša, Jiří (vedoucí práce) ; Kuklík jun., Jan (oponent) ; Kocian, Jiří (oponent)
Disertační práce se zabývá okolnostmi, za nichž bylo národní shromáždění v Československu obnovováno a za jakých pak až do roku 1948 fungovalo. Všímá si i celkového vývoje v letech 1945-1948, ústavněprávní situace, v níž se Československo nacházelo, profesního složení Národního shromáždění a právního postavení jeho členů. Cílem práce je též ukázat, jak se po válce měnila očekávání kladená na parlament. Pokouší se vysvětlit, jakou úlohu hrál parlament v podmínkách lidové demokracie. V Československu byl po osvobození nastolen zvláštní politický systém, jehož jádro spočívalo v instituci Národní fronty, která sdružovala všechny povolené politické strany. Specifickým rysem tohoto systému byla skutečnost, že v něm neexistovala opozice a ani koalice v běžném smyslu. Všechny strany tvořily vládu. Vzhledem k tomu ani nemá smysl hovořit o parlamentní většině a menšině. Předkládaná práce zkoumá, nakolik tyto mimořádné podmínky poznamenaly činnost parlamentu. Snaží se dokázat, že ačkoliv se od parlamentu očekávalo, že bude spolehlivým partnerem vlády, část poslanců se s takovou pasivní rolí nesmířila. Snažili se korigovat některé vládní návrhy nebo je alespoň podrobovat kritice. V četných rozpravách k prohlášením ministrů formulovali postoje odlišné od oficiální vládní politiky. Parlament tak do jisté míry nahrazoval...
|
|
|
Subcarpathian Ruthenia within Czechoslovakia in 1933-1939. Autonomy and state forming efforts
Hurný, Róbert ; Doubek, Vratislav (vedoucí práce) ; Kocian, Jiří (oponent)
Podkarpatská Rus v rámci Československa v rokoch 1933-1939. Autonomně a státotvorné snahy Podkarpatská Rus bola v medzivojnovom období integrálnou súčasťou Českoslo venska. Na základe mierovej zmluvy uzavretej v Saint-Germain-en-Laye (10.9.1919) a Ústavy Československej republiky (29.2.1920) mala mať Podkarpatská Rus autonomně postavenie v politicko-právnom systéme Československa, svoj autonómny snem a jemu zodpovednú autonómnu vládu. Ustredná vláda v Prahe sa však po celé trvanie prvej Československej republiky zdráhala zaviesť skutočnú autonómiu Podkarpatskej Rusi v rámci republiky, pretože poukazovala na neutešené politické, národnostně, nábožen ské a hospodářské poměry a neustálu hrozbu iredentizmu zo strany mnohých podkar- patskoruských elementov a revizionizmu zo strany susedných štátov - hlavně Maďar ska. Urobila tak až po Mníchovskej dohodě, ktorá značné mocensky oslabila Českoslo vensko. Vláda sa usilovala skonsolidovať Československo udelením autonomie Sloven sku a Podkarpatskej Rusi. Stalo sa tak až vo chvíli, kedy Československo spělo k svoj- mu zániku. Tieto autonomistické tendencie mali svoje miesto v zložitej hre susedných krajin (Nemecka, PoPska a Maďarska), ktorých hlavným ciel'om bolo rozbiť Českoslo vensko. Celé medzivojnové obdobie bolo pre obyvatefstvo Podkarpatskej Rusi...
|
|
|
Pokusy o obnovu české občanské společnosti v roce 1968. Sociální demokracie, Klub angažovaných nestraníků a K 231 - Sdružení bývalých politických vězňů
Hoppe, Jiří ; Kubů, Eduard (vedoucí práce) ; Kocian, Jiří (oponent) ; Jirásek, Zdeněk (oponent)
Hlavní téma disertace tkví ve sledování těch aktivit obnovující se české občanské společnosti v období Pražského jara 1968, které směřovaly k vybudování pluralitního politického systému, k rozbití systému vlády jedné strany a ke změně uzavřeného systému Národní fronty, tak jak se utvořil, respektive byl násilně utvořen po únoru 1948. Fenomén obnovující se občanské společnosti je tu představen na třech konkrétních modelech - občansko-politické aktivizace při snaze obnovit tradiční politickou stranu (sociálně demokratickou), předpolitické a v podstatě klubové činnosti nestranické veřejnosti při vytváření ne zcela zřetelně vyhraněného Klubu angažovaných nestraníků a na příkladu formálně jasně vymezeného K 231, usilujícího o soudní, občanskou a sociální rehabilitaci svých členů. V kontextu dění Pražského jara 1968 jde o nejvýraznější doklady sebeformace občanů, bez přispění politické moci a v konečném důsledku vůči ní. Pokus o obnovu sociální demokracie v období Pražského jara 1968 lze hodnotit jako intuitivní snahu o narušení dogmatu o tzv. vedoucí úloze KSČ ve státu a ve společnosti a o nepřímé podrytí mocenského monopolu komunistů, což v konečném důsledku mohlo vyvolat jeho zánik. Tím, že se sociální demokraté hlásili o své místo na slunci a pokoušeli se proti vůli vládnoucí strany vstoupit do politického...
|
|
|
Předpoklady poválečné obnovy Československé sociální demokracie
Tomka, Petr ; Kocian, Jiří (vedoucí práce) ; Pehr, Michal (oponent)
Poltické strany představovaly a dodnes představují nedílnou součást českého, popř. československého politického systému. Nejinak tomu bylo i v období tzv. lidové demokracie v letech 1945-1948, kdy si politické strany tvořící součást Národní fronty udržely roli jednoho z hlavních tvůrců nového režimu. Vždyť moskevská jednání o první poválečné vládě a charakteru nového politického systému v Československu nebyly ničím jiným než rozhovory vedenými zástupci jednotlivých politických stran patřících do Národní fronty. Jednu z nich představovala též obnovená sociálně demokratická strana, vystupující nyní pod pozměněným názvem Československá sociální demokracie. Předpoklady její poválečné obnovy jsou hlavním tématem předložené práce. Bakalářskou práci jsem nazval Předpoklady poválečné obnovy sociálně demokratické strany. Mým cílem je předložit v této souvislosti všechny základní rysy, události či jevy spjaté s otázkou poválečné výstavby sociálně demokratické strany. Z názvu práce chci zdůraznit zvláště slovo "předpoklady", jež má jasně vyjádřit, že zde nebude věnována pozornost pouze problematice obnovy započaté až na osvobozeném území Československa, nýbrž též zdrojům čili předpokladům tohoto jistě pozoruhodného procesu. K pochopení vývoje sociální demokracie vletech 1945-1948 je totiž nutné sledovat též její...
|
|
|
KSČ na Plzeňsku v letech 1945-1948
Šlouf, Jakub ; Kocian, Jiří (oponent) ; Kuklík, Jan (vedoucí práce)
Léta 1945-1948 v Československu bývají současnou historiografii klasifikována jako přechodné období mezi dvěma totalitami, nacistickou a komunistickou. Zatímco nacistický režim byl od počátku českou veřejností vnímán jako cizorodý německý prvek, poválečný nástup Komunistické strany Československa (KSČ) vycházel nejen z impulsů zahraničně politické situace, ale byl též podporován velkou částí české společnosti. Do KSČ vstoupilo ještě před únorem 1948 přibližně 1 300 000 členů. V parlamentních volbách v roce 1946 získala KSČ v českých zemích politický mandát od 40 % voličů. "Lehkost" s jakou KSČ dokázala nastolit v Československu v únoru 1948 svůj totalitní režim, hluboce kontrastovala s průběhem vniku komunistických diktatur v okolních státech sovětské sféry vlivu. Československý komunismus totiž nebyl zdaleka jen sovětským importem, ale naopak navazoval na četné kulturní a politické tradice předválečné éry (levicoví intelektuálové, rusofilství, početná členská základna KSČ).1 Právě s ohledem na tyto skutečnosti nelze mocenský vzestup KSČ v letech 1945-1948 popisovat pouze pohledem "shora", očima zákulisní politiky stranických špiček. KSČ nebyla, a jako "masová" strana ani být nemohla, homogenním celkem. Existovaly velké rozdíly mezi jednotlivými organizačními úrovněmi KSČ od řadových členů, přes funkcionáře...
|
|
|
Rysy německé okupační politiky v Dánském království a Protektorátu Čechy a Morava v letech 2. světové války
Nekola, Martin ; Kocian, Jiří (vedoucí práce) ; Hrbek, Jaroslav (oponent)
Téma druhé světové války a především Protektorátu Čechy a Morava je českou historiografií pečlivě zpracováváno, i v dnešní době se setkává s intenzivním zájmem nejen vědecké veřejnosti, ale také publicistiky a širokého čtenářstva. O Protektorátu Cechy a Morava bylo napsáno mnoho prací a mohlo by se zdát, že při zkoumání tohoto období českých dějin již nemůžeme objevovat nové skutečnosti. Přesto nadále existují i možnosti nových náhledů. Jedním z nich je například srovnání vývoje v Čechách a na Moravě se situací v jiných Němci okupovaných zemích. Pro tuto práci jsem zvolil Dánsko, zemi Protektorátu podobnou rozlohou i postavením v tehdejší Evropě. Již v meziválečném období měly oba státy, byť jeden svým zřízením byl parlamentní monarchií a druhý republikou, mnoho společného. Kupříkladu demokratický vývoj a mírovou politiku, avšak bohužel i nebezpečného souseda, nacistické Německo, jež na ně ve svých expanzivních plánech také nezapomnělo. Téma mne zaujalo právě širokými možnostmi zkoumat a porovnávat nám již dobře známou okupační politiku Němců na našem území s postupem nacistů na Jutském poloostrově a přilehlých ostrovech, které tvoří Dánské království. Práce je rozdělena na devět kapitol, popisujících jednotlivé rysy a projevy okupační politiky v Dánsku, v Protektorátu Čechy a Morava, a jejich shrnutí a...
|
|
|
Komunistická strana Československa a proces přestavby
Štefek, Martin ; Bureš, Jan (vedoucí práce) ; Kocian, Jiří (oponent)
Diplomová práce má za cíl analyzovat Komunistickou stranu Československa v letech 1985- 1989 a její reakci na proces přestavby, jež byl iniciován v Sovětském svazu po zvolení M. Gorbačova generálním tajemníkem Komunistické strany Sovětského svazu. Analýza probíhá ve třech krocích. Zaprvé, snaží se vysvětlit fungování ústředního výboru KSČ a jeho předsednictva, dále je popsán rozhodovací proces uvnitř strany. Zadruhé, třetí kapitola odhaluje skutečnost, že lednové zasedání ÚV KSSS v roce 1987 představovalo rozhodující impuls pro akceptaci a zahájení specifického procesu přestavby v Československu. Poté jsou představeny principy ekonomické, politické a vnitrostranické přestavby. Existovaly však limity tohoto procesu, jež byly dány tenzí mezi "konzervativci" a "progresivisty" ve vedení. Práce si tedy navíc všímá personálních změn funkcionářů, které byly pro výsledek reforem velmi důležité. Závěrem jsou zjištěné poznatky srovnány s předpoklady teorií nedemokratických režimů a diskutovány na základě dokumentovaných změn.
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.