|
|
Dekonstrukce československé identity v institucionální rovině po roce 1993
Hejpetrová, Vendula ; Havlíček, Tomáš (vedoucí práce) ; Kučera, Zdeněk (oponent)
Bakalářská práce se věnuje zkoumání dekonstrukce československé identity v institucionální rovině po roce 1993, kdy došlo k rozpadu Československa. I přes zánik československého státního útvaru se především v institucionální míře s pojmem "Československo/československý" nadále pracovalo. Hlavním cílem této práce je prostřednictvím vlastního výzkumu zjistit, jaký účel má používání termínu "československá" v názvech institucí po více jak třech dekádách zániku Československa. Tento výzkum se zaměřuje jak na instituce založené před rokem 1993, tak na ty, které vznikly po tomto datu. Výzkum byl proveden pomocí kvalitativní metody, konkrétně polostrukturovaných rozhovorů se čtyřmi respondenty. Tato metoda umožnila hlubší porozumění tématu a poskytla detailní pohled na danou problematiku. Získané výsledky naznačují, že termín "československá" má pro instituce stále velký význam, je jimi velmi ceněn a odráží nejen historický vývoj a kontext těchto institucí, ale také přispívá k jejich identitě a vnímání ve veřejném prostoru. Práce tak představuje významný a zejména prvotní příspěvek k porozumění dekonstrukce československé identity v institucionální rovině po roce 1993. Klíčová slova: Regionální identita, teorie institucionalizace regionu, konstrukce identity, dekonstrukce, Československo
|
|
|
Postavení Slovenské národní rady
Maule, Jakub ; Kuklík, Jan (vedoucí práce) ; Šouša, Jiří (oponent)
Slovenská národní rada Abstrakt Tato diplomová práce se zabývá tématem Postavení Slovenské národní rady, okolnostmi jejího vzniku, působení a zániku, které sahají daleko za časové období existence Slovenské národní rady, jejímu vysoce dynamickému vývoji mezi lety 1943 až 1992, vlivu na státoprávní uspořádání státu a dalším záležitostem spojeným s působením Slovenské národní rady, přičemž celkově shrnuje vývoj slovenského parlamentarismu ve všech jeho etapách od založení Československé republiky v říjnu roku 1918. Cílem této práce je zmapovat postavení Slovenské národní rady ať již jejím v odbojovém období za éry Slovenského státu i v rámci jejího politického působení během existence unitárního československého státu, resp. československé federace a vysvětlení některých souvislostí majících vliv na Slovenskou národní radu, ať přímo, či nepřímo. Práce čerpá z odborné literatury právní, historické i právně-historické, dobových pramenů, právních norem, rozhovorů s osobnostmi majících vliv na působení Slovenské národní rady a záznamů ze zasedání politických orgánů státních, či stranických. Práce si dále klade za cíl znázornit citelné proměny Slovenské národní rady a to v závislosti na okolnostech, které měly tyto změny za důsledek, srovnávat stav postavení Slovenské národní rady z pohledu de iure a de facto....
|
|
|
Období třetí Československé republiky v kontextu mezinárodních smluv a mezinárodní politiky
Czapek, Alexandr ; Kuklík, Jan (vedoucí práce) ; Blažek, Lukáš (oponent)
Shrnutí Období třetí Československé republiky v kontextu mezinárodních smluv a mezinárodní politiky Diplomová práce Období třetí Československé republiky v kontextu mezinárodních smluv a mezinárodní politiky se dělí celkem na pět kapitol. V první kapitole, resp. její teoretické části autor nejprve vymezuje sledované období let 1938-1948 a následně definuje právní instituty, se kterými v práci pracuje. V druhé kapitole diplomové práce autor popisuje období tzv. druhé republiky a jejího politického vývoje. Ve třetí kapitole diplomové práce autor popisuje činnost československých orgánů v zahraničním exilu. V rámci této kapitoly rozebírá kroky zahraničního odboje, směřující československé exilové vlády a proces vedoucí k oduznání Mnichovské dohody. V poslední části této kapitoly se autor věnuje vlivu komunistických poslanců na zahraniční odboj, zlepšení vztahů se Sovětským svazem, cestě prezidenta Beneše do Moskvy a sjednání spojenecké smlouvy mezi Československem a SSSR. Ve čtvrté kapitole diplomové práce se autor dopodrobna věnuje tzv. Postupimské konferenci. Autor zde nejprve popisuje vytvoření Národní fronty dle Košického vládního programu, následně se věnuje česko-německým vztahům v historickém kontextu a poté rozebírá československou cestu k Postupimské konferenci a vývojem československých požadavků na...
|
|
|
Porovnání vývoje české a polské baletní scény v letech 1945 - 1970
Felcan Rajlová, Lucie ; Pešek, Jiří (vedoucí práce) ; Kocian, Jiří (oponent) ; Daněk, Petr (oponent)
Předložená disertační práce se noří do fascinujícího světa baletu, jednoho z nejvýraznějších a nejfantastičtějších uměleckých oborů. Její primární zaměření spočívá v analýze a komparaci vývoje české a polské baletní scény v časovém rozmezí let 1945 až 1970, s cílem osvětlit určité klíčové fáze a otázky, např. emancipace a uznání baletu jako specifické umělecké disciplíny. Disertační práce se také soustředí na profesní dráhu baletních tanečníků, zkoumá výhody a nevýhody spojené s touto kariérou, včetně finančního ohodnocení. Práce je rozdělena do sedmi klíčových kapitol (hodnocení pramenů, metodologická část, pět tematických kapitol), doplněných o úvod, závěr, seznamy a přílohy. V rámci první kapitoly je kladen důraz na významné změny v meziválečném období, které jsou považovány za esenciální pro porozumění vývoje poválečné baletní scény v Československu a Polsku. Kapitola se rovněž věnuje i osobnostem, jejichž odkaz měl vliv na následující generace baletních umělců. Samostatná část je věnována tanečnímu vzdělávání na třech úrovních, zkoumajíc příčiny a důsledky rozdílností s potenciálním vlivem na budoucí vývoj. Tato část je těsně propojena s další sekcí zaměřenou na expanzi baletu na stálých divadelních scénách, poválečný vývoj a 50. léta. Zde rovněž představuji významné poválečné baletní...
|
|
|
P. František Xaver Mimra (1886-1952) - venkovský farář a mučedník
Sodomka, Petr ; Šmíd, Marek (vedoucí práce) ; Frývaldský, Pavel (oponent)
Diplomová práce se zabývá životním příběhem faráře Františka Xavera Mimry, který prožil téměř celou dobu své kněžské služby ve farnosti Raná. Krátce popisuje jeho rodinu, studium a cestu ke kněžské službě. V ranské farnosti nejprve působil dva roky jako kaplan. Na vlastní žádost v roce 1915 odešel do farnosti Dolní Újezd, kde strávil šest let. V roce 1921 se vrátil do farnosti Raná jako farář. Ve farnosti prožil třicet let svého života, během kterých se staral o kostel, faru a především o duchovní život svých farníků. Jeho působení v ranské farnosti přerušilo v roce 1949 jeho zatčení a následující vykonstruovaný soudní proces, v němž byl odsouzen ke třem letům vězení. V roce 1952 byl s nalomeným zdravím propuštěn, avšak po několika měsících na následky věznění zemřel. P. František Xaver Mimra (1886-1952), venkovský farář a mučedník Klíčová slova František Xaver Mimra; farnost Raná; komunismus; katolická církev; politické procesy; Československo; perzekuce kněží
|
|
|
Válečné uprchlictví a nucené vysídlení v českých zemích v letech 1914-1920
Rejzl, Bohuslav ; Hnilica, Jiří (vedoucí práce) ; Frankl, Michal (oponent) ; Fasora, Lukáš (oponent)
Předkládaná disertační práce si klade za cíl přiblížit fenomén nucených migrací civilního obyvatelstva v době první světové války na území Rakouska-Uherska, a to se zvláštním zřetelem k českým zemím Studie se neomezuje na jedinou partikulární skupinu uprchlíků na základě etnické či národnostní příslušnosti, ale nabízí pohled na etnickou pluralitu v místě jejich dočasného azylu. Práce se pokusí o syntézu dosavadních poznatků k průběhu a podmínkám nuceného vysídlení civilního obyvatelstva na východní a italské frontě a představí proces začleňování uprchlíků a evakuovaných osob na území Čech a Moravy. Na základě studia archivních pramenů rakouské a české provenience věnuje pozornost rekonstrukci života v uprchlických táborech, systému sociální a zdravotní péče v obcích, duchovnímu životu a v neposlední řadě procesu reemigrace a repatriace, a to s ohledem na jeho kontinuitu v poválečných letech. V sociopolitickém kontextu prvních let Československa se práce zaměří na postavení válečných uprchlíků, představí proces likvidace uprchlické péče a obraz života v uprchlických táborech v době poválečné demobilizace.
|
|
|
Historie a činnost urbanistického pracoviště Výzkumného ústavu výstavby a architektury v Brně
Žáčková, Markéta ; Chatrný, Jindřich (oponent) ; Ing.arch.Igor Kovačevič, Ph.D. (oponent) ; Doležel, Karel (oponent) ; Koutný, Jan (vedoucí práce)
Předkládaná disertační práce je věnována historii a činnosti urbanistického pracoviště Výzkumného ústavu výstavby a architektury v Brně (VÚVA) od jeho založení v roce 1954 po zrušení v roce 1994. V rámci specifikace profilu tohoto pracoviště jsou představeny jeho hlavní výzkumné úkoly a publikace, které po druhé světové válce zásadně přispěly k formulaci teorie a metodologie urbanismu a územního plánování v Československu. Zvláštní pozornost je při tom věnována zhodnocení těch úkolů a publikací, jejichž řešitelé a autoři uplatňovali interdisciplinární přístupy a – navzdory totalitnímu režimu – dokázali maximálně využívat zkušeností ze zahraničí a vytvářet natolik vlivná díla jako například Zásady a pravidla územního plánování. Činnost brněnského pracoviště VÚVA je zachycena rovněž z perspektivy klíčových osobností, které stály u jeho zrodu a dlouhodobě se úspěšně podílely na jeho fungování: Ing. arch. Vladimír Matoušek, CSc., druhý vedoucí urbanistického pracoviště VÚVA, a Ing. arch. Dušan Riedl, CSc., teoretik architektury a urbanismu a přední odborník na památkovou péči u nás. Hlavním záměrem práce je vytvořit vůbec první komplexní pojednání o činnosti brněnského pracoviště VÚVA, neboť daná problematika dosud nebyla předmětem vědeckého zájmu. V rámci práce jsou sledovány okolnosti vedoucí ke konstituování brněnského pracoviště VÚVA v kontextu dalších výzkumných pracovišť zaměřených na oblast výstavby, architektury a urbanismu, legislativní zakotvení zřízení a fungování ústavu, jeho organizační struktura a působnost, personální složení, definice zadavatelů výzkumných úkolů a způsoby jejich plnění, napojení na další instituce v oboru, publikační činnost a propojení výsledků výzkumu s praxí. Hlavní zdroje informací o činnosti VÚVA představují archivní materiály a ústavem vydané publikace, které jsou uloženy v knihovně Ústavu územního rozvoje v Brně (kde se v současnosti nachází knihovna brněnského urbanistického pracoviště), v archivu Nadace ABF v Praze (do jejíž správy byly po zrušení VÚVA převedeny archiv a knihovna pracoviště pražského) a v Moravském zemském archivu v Brně. Dalším důležitým podkladem pro přiblížení profilu urbanistického pracoviště VÚVA v Brně je reflexe jeho činnosti dobovou odbornou literaturou a tiskem (recentní literatura se daným tématem zabývá pouze formou kusých zmínek, ucelené zhodnocení činnosti ústavu neexistuje). Podstatným zdrojem informací jsou ústní svědectví pamětníků, kteří v brněnském pracovišti VÚVA působili a významnou měrou přispěli ke kvalitě jeho výzkumné činnosti.
|
|
|
Československá modernistická ilustrace 50. a 60. let 20. století a její vliv na identitu současných českých autorů
Šrámek, Jan ; Horáček, Radek (oponent) ; Sylvestrová, Marta (oponent) ; Pospiszyl, Tomáš (oponent) ; Stratil, Václav (vedoucí práce)
Disertační práce Československá modernistická ilustrace 50. a 60. let 20. století a její vliv na identitu současných českých autorů se zabývá vlivem modernistické ilustrace 50. a 60. let na generaci současných tuzemských autorů zejména v oblasti knižní a časopisecké ilustrace. Společnými znaky pro vybrané současné české a slovenské ilustrátory jsou kromě práce s digitálními nástroji a tzv. vektorovou grafikou také používání vizuálních prvků odkazující do minulosti. Právě pro autory pracující s vektorovou grafikou a digitálními nástroji může československá vizuální kultura 50. a 60. let představovat ideální inspirační zdroj. Práce sleduje na pozadí politické a historické situace v Československu 50. let pozvolný vývoj vizuálního jazyka vycházejícího z moderního umění a jeho opatrné uplatňováni v rozličných oblastech ilustrační tvorby na konci dekády až po komplexní rozšíření modernistické ilustrace v knihách, časopisech a propagačních prostředcích v průběhu 60. let. Věnuje se také v exilu působícímu ilustrátorovi Miroslavu Šaškovi.
|
|
|
Avantgarda 20.-30. let - Praha a Moskva
Dofková, Jekaterina ; Kyselka, Mojmír (oponent) ; Urbášková, Hana (oponent) ; Šlapeta, Vladimír (vedoucí práce)
Vztahy mezi českou a ruskou avantgardou nebyly dosud řádně prozkoumány, a proto cílem tohoto výzkumu bylo pochopení skutečných faktů a odhalení „bílých míst“, spojených se svérázným rozvojem avantgardní architektury v Československu a SSSR. Pomoci komparativní a historiografické analýzy, se vytvořila celková více či méně podrobná rekonstrukce dějin meziválečného období, jež byla mnohdy opačně interpretována pod politickým tlakem sovětského režimu. Disertace analyzuje vliv politického režimu na architekturu, určuje reflexi dění v sovětském svazu na názory československých architektů, prostřednictvím svědectví o vzájemných kontaktech, vzájemné kritiky a spolupráci v oblasti architektury. Práce shrnula a přinesla nové informací ohledně českých architektů, již projektovali pro SSSR, nebo rovněž tam působili. Výzkum se zakládá na archivních dokumentech, článcích ve specializovaných soudobých časopisech, polemice mezi českými a ruskými architekty.
|
|
|
Výtvarné umění v prostoru brněnských sídlišť (1945–1989)
Kořínková, Jana ; Bartlová, Milena (oponent) ; Hrůša, Petr (oponent) ; Chamonikolasová, Kaliopi (vedoucí práce)
Disertační práce je zaměřena na problematiku začleňování výtvarného umění do architektury v poválečném Československu se zvláštním zřetelem k vývoji v městě Brně. Hlavní výzkumné otázky – Proč se v Československu po roce 1945 do architektury vrátilo výtvarné umění a jaká koncepční řešení byla uplatněna v případě brněnských sídlišť? – jsou zodpovězeny ve dvou navazujících oddílech. Prvním je výzkum institucionálního pozadí pro uplatňování výtvarného umění v architektuře s přihlédnutím k dění v městě Brně (1945–1993), závěrečná část je věnována třem případovým studiím, které ilustrují lokální vývoj v období socialistického realismu, tvůrčího uvolnění 60. let a politické normalizace. Cílem práce je poukázat na komplexnost zkoumaného tématu a vyvrátit populárně tradované přesvědčení, že začlenění výtvarného umění do architektury bylo v období socialismu motivováno výhradně komunistickou propagandou, a ukázat, že pokus o vytvoření syntézy umění a architektury byl podložen jak předválečnými teoretickými úvahami o výchovné funkci umění a jeho působení na člověka, tak potřebou zlepšit ekonomickou situaci výtvarníků po skončení druhé světové války.
|
host ::
RSS.