|
|
Arthur Breisky a Oscar Wilde: kritika, maska, mystifikace
Bláhová, Šárka ; Doležalová, Lucie (vedoucí práce) ; Alt, Jaroslav (oponent)
Tato práce se věnuje dvěma představitelům literární dekadence, kterými jsou anglický dramatik, prozaik, básník a esejista Oscar Wilde a český prozaik, kritik a překladatel Arthur Breisky. Úvodní část práce nabízí základní pohled do života a díla obou autorů, které je ovlivněno dekadencí jakožto uměleckým proudem, ale i určitou náladou doby, která se projevuje v psychologicko-sociálním zakotvení a smýšlení obou autorů. Práce vychází ze základního předpokladu, že český dekadent Arthur Breisky byl do značné míry ve svém uvažování i tvorbě ovlivněn právě Oscarem Wildem. Práce se zabývá třemi okruhy zkoumání, které se vzájemně prolínají a ovlivňují. Konkrétně se základními motivy pro toto zkoumání stávají pojmy kritika, maska a mystifikace. Právě tyto pojmy vystihují základní paralelu mezi Oscarem Wildem a Arthurem Breiskym, která je v práci analyzována. Na základě komparace jednotlivých motivů pak můžeme vysledovat, jakým způsobem český dekadent Arthur Breisky navazuje na myšlenky anglické dekadence a zejména na Oscara Wilda, a co naopak vnáší nového či odlišného. Práce kromě srovnání obou autorů přináší i ucelený pohled na uvažování Arthura Breiskyho o literatuře a umění v teoretické rovině. Klíčová slova: Arthur Breisky, Oscar Wilde, dekadence, kritika, umění, maska, mystifikace, dandysmus
|
|
|
Mýtus o Orfeovi ve francouzské poezii 19. a 20. století
Jupová, Andrea ; Jamek, Václav (vedoucí práce) ; Voldřichová - Beránková, Eva (oponent)
Bakalářská práce Mýtus o Orfeovi ve francouzské poezii 19. a 20. století se věnuje mytickým odkazům zanechaným antickými autory v dílech význačných autorů moderní francouzské poezie. V první části práce je připomenut mýtus o Orfeovi v antickém období, jeho předliterární i literární verze se zaměřením na klíčová díla Ovidia a Vergilia. V jejich dílech je pak analyzován mýtus o Orfeovi. V dalších kapitolách druhé části jsou dílčí motivy antického mýtu hledány v básnických dílech vybraných autorů od dob romantismu až po 40. léta 20. století ve spojitosti s příslušným literárním kontextem. U těchto autorů je sledováno specifické užití mýtu a proměny jeho pojetí. Ve třetí části je provedeno srovnání pojetí všech zkoumaných autorů a poukázání na význam antické mytologie v moderní literatuře.
|
|
|
Huysmansovo Naruby jakožto parodie " experimentálního románu" ?
Krausová, Eliška ; Voldřichová - Beránková, Eva (vedoucí práce) ; Pohorský, Aleš (oponent)
Cílem bakalářské práce Huysmansovo Naruby jakožto parodie "experimentálního románu"? je pokusit se nahlédnout na Huysmansův román Naruby ne pouze jako na zdroj dekadentní poetiky, ale také jako na dílo kritické, parodující, jímž se jeho autor snaží dovršit svou odluku od "otce naturalismu" Émila Zoly, a to zejména od jeho teoretického pojetí naturalismu, popsaného v literárně-kritickém díle Experimentální román. Nejprve se práce věnuje Experimentálnímu románu a snaží se vytyčit základní principy naturalismu, které v něm autor definuje. Dále je krátce představen Joris Karl Huysmans, zejména z pohledu svého tvůrčího vývoje, a je také nastíněn vztah mezi ním a Émilem Zolou. Další kapitola se věnuje samotné analýze románu Naruby a vyhledávání potenciálních parodizujících prvků, a to z pohledu menších celků, jakými jsou pojetí prostoru a času nebo vnímání reality. V závěru práce poukáže na vzájemné protimluvy obou autorů, zejména pak na Zolův sklon tíhnout k dekadentní estetice v pozdních dílech.
|
|
|
Smrt jako artefakt: estetizace smrti v dílech Georgese Rodenbacha a Jiřího Karáska ze Lvovic
Zvoníčková, Michaela ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent)
Cílem předkládané práce je komparace symboliky dvojníka v Mrtvých Bruggách Georgese Rodenbacha a Románech tří mágů Jiřího Karáska ze Lvovic. Věnovat se budeme především motivu smrti, který se pro literaturu fin de siècle jeví jako klíčový a jenž je v dílech, jimiž se zde zabýváme, úzce spojen s existencí dvojníka. Na motiv dvojnictví budeme nahlížet také v souvislosti s psychopatologickými stavy. Volba komparovaných textů byla motivována procesem rozpadu bytostného Já (ve smyslu německého das Selbst). Proces rozpadu osobnosti je úzce spjat s procesem depersonalizace, k němuž dochází při kontaktu subjektu s oduševnělým prostorem či objektem. Dějištěm rozpadu bytostného Já jsou města (Bruggy, Benátky, Praha), která v literární topografii symbolismu zaujímají zvláštní pozici jako urbánní prostor umění a smrti zároveň. I přes vzájemný vztah mezi uměním a životem zůstává v tomto vztahu zvláštní napětí, k němuž patří také fenomén anihilace prostupující všemi zkoumanými texty.
|
|
|
Imaginární orientalismus Gustava Moreaua v kontextu orientalismu a symbolismu 19. století
Domincová, Eliška ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Wittlich, Petr (oponent)
Cílem této bakalářské práce je analyzovat orientalistickou tvorbu francouzského malíře Gustava Moreaua v kontextu orientalismu a symbolismu v druhé polovině 19. století. Práce se soustředí na srovnání reprezentace Orientu v Moreauově díle na jedné straně a reprezentaci Orientu ve výtvarném umění obecně, zvláště pak v akademickém orientalismu, a zkoumá stylové a tematické rozdíly ve zpracování obdobných námětů mezi tradičním akademickým orientalismem a progresivním přístupem Gustava Moreaua. Práce se dále věnuje Moreauově pozici v rámci symbolistního hnutí a jeho vlivu na symbolismus. Základní metodou výzkumu je studium v této práci zmiňovaných uměleckých děl a jejich analýza z ikonografického, ikonologického a sémiotického hlediska. Autorka rovněž vychází z primárních textových pramenů (především z umělcových úvah o umění) a ze sekundární vědecké literatury věnované životu a dílu Gustava Moreaua, orientalismu a jeho politickému kontextu a pracím pojednávajícím o symbolismu. Práce se sestává ze dvou oddílů. Oddíl 1 se soustředí na Moreauovo orientalistické dílo v rámci francouzského orientalismu druhé poloviny 19. století a poukazuje na rozdíly mezi Moreauovým imaginárním orientalismem a tradičním akademickým orientalismem. Kapitola 1.1 popisuje sociální a kulturní zdroje orientalistického malířství...
|
|
|
Mýtus o Narcisovi ve francouzské literatuře přelomu 19. a 20. století
Kučerová, Magdalena ; Pohorský, Aleš (vedoucí práce) ; Pechar, Jiří (oponent) ; Jamek, Václav (oponent)
Mgr. Magdalena Kučerová Disertační práce: Mýtus o Narcisovi ve francouzské literatuře přelomu 19. a 20. století ABSTRAKT: Tato disertační práce vychází z poznatků francouzské mýtokritiky a zabývá se problematikou mýtu v literatuře, který je specifickým projevem lidské symbolické obraznosti. Na nejobecnější rovině práce studuje definici mýtu a jeho funkci ve společnosti a také otázku protikladu pojmů mythos a logos, jež se ve vývoji evropského myšlení stále více diferencovaly. Mýtus o Narcisovi představuje pravděpodobně jeden z nejstarších mýtů evropské kultury. Ve své nejznámější a nejucelenější formě se objevuje poprvé v III. knize Ovidiových Proměn, kde se příběh jeví již jako ustálený a všeobecně známý. Touto verzí se později inspirovalo mnoho dalších autorů. Příběh mladíka zamilovaného do svého obrazu na vodní hladině v sobě skrývá velkou škálu sémanticky silných struktur (zejména motivy zrcadla, narcistní lásky, pasivně povzneseného charakteru hrdiny či závěrečné metamorfózy v květinu), které tato studie analyzuje. Autorka nastiňuje vývoj interpretace mýtu o Narcisovi v dějinách francouzské literatury do přelomu 19. a 20. století a poukazuje na fakt, že chápání mýtu se proměnilo do podoby, která se hluboce lišila od jeho původních výkladů....
|
|
|
Konverze a rekonverze Emanuela Haunera v období fin de siècle
Semsch, Alžběta ; Vojtěch, Daniel (vedoucí práce) ; Merhaut, Luboš (oponent)
Cílem bakalářské práce Konverze a rekonverze Emanuela Haunera v období fin de siècle je představit a interpretovat básnické dílo Emanuela Haunera, které dosud stálo na okraji české literární historie. Usilovala jsem o analýzu příčin, kvůli kterým se jeho dílo ocitlo na okraji zájmu čtenářů i kritiky. K upřesnění této analýzy bylo potřeba se ve vztahu k Haunerově dílu blíže zabývat dvěma fenomény: fenoménem stylizace a epigonství. Druhou stěžejní částí práce je hledání odpovědi na otázku, jak Haunerův vztah k okultismu a katolictví ovlivnil jeho tvorbu. Ke zvratům v Haunerově vztahu ke katolictví jsem hledala paralely u dalších autorů evropské literatury, kteří konvertovali ke katolictví a v některé fázi svého života měli blízko k okultismu. Haunerovo dílo jsem tak zasadila jednak do kontextu tvorby autorů, do jejichž díla se konverze ke katolictví výrazně promítla, jednak do kontextu tehdejších uměleckých kritérií. Klíčová slova: Česká literatura, dekadence, Emanuel Hauner, epigonství, fin de siècle, katolictví, martinismus, okultismus, Rudolf Steiner, stylizace, Sursum, teosofie
|
|
|
Fin-de-siècle Elements in Flann O'Brien's Novel The Third Policeman
Brymová, Petra ; Pilný, Ondřej (vedoucí práce) ; Wallace, Clare (oponent)
Práce se zabývá podobnostmi mezi románem Flanna O'Briena Třetí strážník a literaturou fin de siècle, přesněji dekadentní literaturou a literaturou rané avantgardy. Fakt, že kromě metafikce se O'Brienův román nezabývá estetikou (ani co do formy, ani co do tématu) nijak neruší přítomnost fin-de-siècle prvků nebo strategií v něm; prvky se pouze mění a přizpůsobují se tak novému prostředí. Mnoho z nich vyznívá ironicky, jiné aktivně přispívají k metafiktivnímu vyznění románu. První kapitola vysvětluje podobnosti mezi Třetím strážníkem a fin-de-siècle literaturou obecně. Soustředí se převážně na dekadentní literaturu a její ústřední téma "nepřirozenost." Nepřirozenost se objevuje v různorodých podobách - vynalézavost, umělost i přetvářka. Nepřirozenost se nachází i v postavách samotných a dokonce (v souladu s metafikcí románu) i v podobě O'Brienova pekelného světa, kde se vypravěč ocitne. Objevování a pociťování různých forem nepřirozenosti jde ruku v ruce se smyslovými vjemy a na to také kapitola odkazuje - Třetí strážník pozoruhodně reflektuje popisy smyslových prožitků známé z fin-de-siècle literatury. Společensky vnímaná nepřirozenost se promítá také do fin-de-siècle motivů zženštilosti a sexuální nekonvenčnosti - oba druhy se objevují v O'Brienově románu a dostávají specificky absurdní ráz. Druhá...
|
|
|
POHÁDKA V DÍLE VÁCLAVA TILLEHO - ŘÍHY
Vlčková, Barbora ; Šmahelová, Hana (vedoucí práce) ; Merhaut, Luboš (oponent)
Diplomová práce s názvem Pohádka v díle Václava Tilleho - Říhy je založena na rozboru a interpretaci Tilleho pohádkové tvorby a symbolistních pohádkových povídek. Důraz je kladen na způsob rozvíjení symbolistní poetiky na osnově folklorní pohádky. Cílem práce je postihnout funkci pohádkových prvků v prózách Václava Tilleho, ve kterých se střetává literární adaptace tradičních folklorních látek s poetikou symbolistní tvorby. V úvodní kapitole je zohledněn historický kontext tvorby Václava Tilleho a její folkloristické a literárněvědné aspekty. Prostřednictvím rozboru díla Václava Tilleho je zároveň odkazováno k širším souvislostem v kontextu symbolistní tvorby a secesního výtvarného umění.
|
|
|
Félicien Rops v kontextu své tvorby a doby
Půtová, Barbora ; Wittlich, Petr (vedoucí práce) ; Urban, Otto (oponent) ; Prahl, Roman (oponent)
Disertační práce Félicien Rops v kontextu své tvorby a doby je věnována životu a umělecké tvorbě jednoho z hlavních představitelů umělecké dekadence a symbolismu 19. století. Félicien Rops (1833-1898) byl belgický grafik, ilustrátor a malíř, jehož výtvarná tvorba výrazně ovlivnila interpretaci smyslné krásy ženského těla, lidské sexuality a temných stránek lidské duše. Disertační práce systematicky popisuje a analyticky interpretuje Ropsův život a dílo na pozadí historických, sociálních a kulturních souvislostí. První část disertační práce, která je věnována rané fázi jeho života, líčí Ropsovo dětství a mládí, průběh vzdělání a počátky umělecké tvorby od jeho působení v Bruselu až po příchod do Paříže. Ve středu pozornosti zde stojí především Ropsovo působení v uměleckých kruzích, jeho snaha etablovat belgickou uměleckou tvorbu v evropském kontextu a také jeho činnost spojená se zakládáním satirických periodik. Pro tuto fázi jeho života je podstatná jeho politická a sociální karikaturní tvorba, jež je ovlivněna vlámskou tradicí i francouzským moderním uměním. Proto není opomenuta ani Ropsova krajinomalba a návaznost jeho tvorby na tradici vlámské a holandské malby. Zvláštní pozornost je věnována také Ropsově vztahu k cestování, sportu a přírodě. Druhá část disertační práce představuje Ropsovu...
|
host ::
RSS.