|
|
Oděsa jako text. Topos města v dílech autorů oděské školy
Bognárová, Ester ; Činátlová, Blanka (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent)
(česky): Tato diplomová práce pojednává o literárním obrazu Oděsy v textech literární generace autorů počátku 20. století označované jako oděská škola. První část práce se zabývá kategorií prostoru v literatuře, zaměřuje se na výzkumy badatelů z okruhu tartuské školy v oblasti petrohradského textu ruské literatury. Přístupy tartuské školy současně představují výchozí metodologický rámec této práce. V návaznosti na koncepci petrohradského textu základní teze této práce předpokládá existenci jednotného oděského textu ruské (příp. ukrajinské) literatury. Jeho shodné znaky a základní rysy jsou vymezeny prostřednictvím analýzy vybraných textů Isaaka Babela, Eduarda Bagrického, Ilji Ilfa, Valentina Katajeva, Jevgenije Petrova, Jurije Oleši a Konstantina Paustovského. Ve snaze poskytnout komplexní vhled na problematiku oděského textu tvoří součást práce kapitoly seznamující s historickým vývojem Oděsy a jejím specifickým postavením v rámci Ruského impéria. Pozornost je věnována také procesu utváření oděského mýtu a charakterizaci poetiky oděské školy. Závěr práce shrnuje nejdůležitější prvky oděského textu, mezi než lze zařadit motivy nostalgie, autobiografičnost, archetyp záporného hrdiny a odkazy na jižní podnebí a krajinu, Černé moře a významné oděské lokality a stavby. Klíčová slova (česky): Isaak...
|
|
|
Modlitba jako literární žánr a jeho realizace v současné české poezii
Sixta, Tomáš ; Hrdlička, Josef (vedoucí práce) ; Šidák, Pavel (oponent)
Diplomová práce Modlitba jako literární žánr a jeho realizace v současné české poezii se zabývá otázkou modlitby jakožto literárního žánru uplatňujícího se v poezii a posléze tím, zda a jakým způsobem se tento žánr realizuje v současné české lyrice. Z toho vyplývají dvě ohniska této práce. Prvním je teoretické bádání v oblasti literárních žánrů a druhým je jeho aplikace na konkrétní básně. První část se zabývá především různými definicemi modlitby jakožto literárního žánru v české i zahraniční odborné literatuře. Na základě jejich kritické reflexe se práce dále věnuje několika uzlovým bodům bádání o modlitbě v literatuře, aby pak byl představen pokus o vlastní definici modlitby jakožto literárního žánru, jež ji dělí na škálu o čtyřech bodech z nichž především dva jsou pro literární vědu relevantní (modlitba v užším slova smyslu založená na formální příbuznosti; modlitba v širším slova smyslu založená na oslovení posvátné entity) a dva spíše okrajové (modlitba jako primárně náboženský akt a žánr kostelní literatury; teologické pojetí vnímající veškerou poezii jako modlitbu). Druhá část práce se zabývá konkrétními příklady básní-modliteb ve sbírkách české lyriky vydaných po roce 2010. Nejdříve jsou zařazeny tři rozsáhlejší interpretace básní Ivana M. Jirouse, Miloše Doležala a Ondřeje Hanuse a...
|
|
|
Aspekty krajiny v české a polské duchovně orientované literatuře 20 století.
Matuszkiewicz, Iwona ; Hrdlička, Josef (vedoucí práce) ; Činátlová, Blanka (oponent) ; Czajkowska, Agnieszka Maria (oponent)
Disertační práce Aspekty krajiny v polské a české literatuře 20. století: Stanisław Vincenz jako středoevropský spisovatel a česká literatura meziválečného období se věnuje tématu prostoru a krajiny v huculské tetralogii Stanisława Vincenze (1888-1971) Na vysoké polonině. Snaží se rekonstruovat filosofická východiska chápáni krajiny (Platon, Nietzsche, Cassirer, Jung, Bachelard, Heidegger) implicitně přítomná ve Vincenzově díle. Širší spektrum teoretických východisek práce má pomoci při popisu různých aspektů Vincenzova univerzalismu (Vincenzův kosmos), zakotveného v reálné krajině Východních Karpat. Především jde o znakové (myšlenka světového písma), mytické (huculská odysea, slovanská Atlantida), a filosofické (poetika obývání) pojetí krajiny. Koncepty regionalismu a bližší vlasti se pak stávají východiskem k úvahám o spříznění a souvislostech Vincenzova románového cyklu s českou literaturou meziválečného období (Ivan Olbracht, Jaroslav Durych, Jiří Langer, Josef Váchal) v širším středoevropském kontextu.
|
|
|
Motiv města v prózách Ladislava Fukse
Marková, Tereza ; Činátlová, Blanka (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá motivem města ve třech prózách Ladislava Fukse, jimiž jsou Pan Theodor Mundstock, Spalovač mrtvol a Variace pro temnou strunu. Cílem práce je prozkoumat, jakým způsobem prostor města v těchto dílech vystupuje a jaké nese charakteristické rysy. Práce se přitom metodologicky opírá zejména o literárnětopologické studie českých autorů a monografii Citlivé město Daniely Hodrové. Formálně tvoří práci tři části. V první se pojednává o literárním prostoru a nastiňují se možnosti, jimiž lze k němu a jeho konkrétní realizaci, městu, přistupovat. Ve druhé části je přiblížen prostor města ve Fuksových prózách a následně nahlížen z hlediska literární topologie a sémiotiky. Třetí část se zaměřuje na (většinou) společné rysy města uvnitř jednotlivých děl.
|
|
|
Mélos a opsis. Zvuková a vizuální stránka poezie Zbyňka Hejdy
Staša, Vít ; Šebek, Josef (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent)
Cílem práce je charakterizovat pojmy mélos a opsis, zvukovou a vizuální stránku poezie, jakožto zásadní prvky podílející se na její působivosti. Teoreticky se práce opírá o texty Jonathana Cullera a Northropa Frye, které doplňuje o pohled některých českých literárních vědců. Vzájemný vztah zvukových a vizuálních rovin je východiskem pro interpretaci básnických sbírek Zbyňka Hejdy Všechna slast, A tady všude muziky je plno a Blízkosti smrti. Klíčová slova Mélos, opsis, Zbyněk Hejda, poezie, zvuková stránka, vizuální stránka
|
|
|
Nikde a kdesi: Utopie, dystopie a jejich vzájemná poloha
Pomahač, Ondřej ; Pokorný, Martin (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent)
Práce se zaměřuje na kritiku opozice utopie a dystopie, potažmo jejich definic jako žánru (žánrů) v několika teoretických reflexích, ilustrujících hlavní proudy teoretického pojímání utopie a dystopie, a na následnou analýzu vybraných exemplárních literárních textů označovaných jako utopie či dystopie. V první části je pozornost soustředěna na odhalování nedostatků vybraných definic a odmítnutí této snahy jako základu pro zkoumání vybraných literárních textů. Těmi jsou tzv. klasické utopie: Utopie Thomase Mora, Sluneční stát Tommasa Campanelly, Nová Atlantida Francise Bacona a texty typicky označované jako dystopické: My Jevgenije Zamjatina, Krásný nový svět Aldouse Huxleyho a 1984 George Orwella. Cílem druhé části práce je nabídnout komparativní přístup zkoumání vybraných textů na základě jejich jednotlivých vzájemných vztahů a jejich uspořádání (pravidel stavby), bez nutnosti hledání zastřešujících definic pojmů a podstaty utopie či dystopie.
|
|
|
Prostory dětství a jejich významy. (Topos zahrady v literatuře 20. století)
Izdná, Petra ; Hrbata, Zdeněk (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent) ; Hrdlička, Josef (oponent)
Anotace: Dizertační práce Prostory dětství a jejich významy (Topos zahrady v literatuře 20. století) analyzuje ve vybraných románech vztah dětské postavy a fikčního prostoru zahrady a zamýšlí se nad obecným kulturním fenoménem rajského dětství a jeho literárním zobrazením. Opírá se jednak o fenomenologické teorie prostorovosti Martina Heideggera, Jana Patočky, Maurice Merleau-Pontyho a O. F. Bollnowa, jednak o literárněhistorický kontext toposu zahrady. V interpretační části práce zkoumá fenomenologické otázky, jako jsou specifika dětského vnímání prostoru, přírodní prostor jak rozšíření lidského vědomí, posvátnost prostoru, vztah k domovu, intimita prostoru a smrt prostoru. Dále popisuje znaky, které literární topos zahrady získává ve spojení s dětskou postavou ve 20. století (zahrada dětství jako ráj, postava dítěte-boha, postava dítěte-hermafrodita, dynamika vztahu dům- zahrada, zahrada jako zmenšenina světa, hra jako nápodoba stvoření aj.).
|
|
|
Obrazy Prahy v dílech poúnorových exulantů
Kaprálová, Klára ; Češka, Jakub (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent)
ČESKÝ ABSTRAKT V diplomové práci mapuji obrazy Prahy v dílech tří spisovatelů, kteří emigrovali po roce 1948: Egon Hostovský, Zdeněk Němeček a Jiří Kovtun. Obrazy Prahy, v práci (re)konstruované jsou poměrně rozmanité, třebaže odkazují k témuž místu a k relativně úzkému časovému horizontu. V románu Egona Hostovského Nezvěstný dominují motivy, jakými jsou šeď, neostré kontury, divadelnost, panoptikum a svébytně pojatá metaforičnost únorové (tudíž také předjarně pošmourné) Prahy, u Zdeňka Němečka se jako stěžejní ukazuje intimní vztah vypravěče k hlavní postavě, úsporná dialogičnost, pohled shora, pochmurné ladění a pocit odcizení; v Kovtunově Pražské ekloze vládne ironie (ta je patrně také produktem výrazného časového odstupu od pojednávaných událostí), naturalistické prvky a válečná atmosféra. Navzdory rozdílným životním příběhům jmenovaných spisovatelů a jejich odlišné poetice je pojí nejen citelný vztah k Praze, nýbrž se jejich emigrantský osud protne v zajišťování provozu Rádia Svobodná Evropa, do jehož programu Slovo a svět přispívali svými postřehy a názory. Hlavní teoretické východisko diplomové práce představuje poetologie města v podání Daniely Hodrové (Citlivé město). Při interpretaci se neomezuji pouze na zmiňovaná literární díla (práce nebude tudíž výhradně poetologická), nýbrž zohledňuji také...
|
|
|
Analýza motivu kosmického vejce ve stvořitelských mýtech
Tvrdá, Pavlína ; Král, Oldřich (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent)
Cílem této práce je porovnat podobné kosmogonické narativy v indické a čínské kultuře, jejichž nejdůležitějšími prvky jsou motivy vejce a obra/boha, který z něj vzniká. Komparativní metoda spočívá ve srovnání významů, které z užití obou motivů vyplývají v závislosti na očekávání, jenž plyne z charakteru zdroje mytologického narativu. Výsledným zjištěním je především fakt, že důležitost obou motivů v textech a jejich participace na procesu stvoření světa se chronologicky proměňuje v důsledku změn náboženských, filosofických a sociálních preferencí. V indickém kulturním prostředí se zprvu neurčitý motiv vejce pomalu vyčleňuje jako samostatný kreativní element, nabývá na důležitosti a pokračuje až do stádia, kdy je s motivem kosmické bytosti na stejné úrovni. Primordiální bytost naopak ztrácí svou funkci vesmírné materie a propůjčuje ji motivu vejce, sama pak zastává roli aktivního činitele spíše než objektu. Čína svou náboženskou skepsí motiv vejce potlačuje, až dojde k jeho úplnému vypuštění z textů. Primární roli zde hraje motiv kosmického obra, jehož role není zaměřena na vznik světa jako takového, ale rozpad jeho těla přestavuje ilustraci štěpení jednotlivých abstraktních procesů a dějů, pro čínskou kulturu mnohem důležitějších. Na poli zkoumání jednotlivých motivů se hlavní pozornost věnuje...
|
|
|
Smrt jako artefakt: estetizace smrti v dílech Georgese Rodenbacha a Jiřího Karáska ze Lvovic
Zvoníčková, Michaela ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent)
Cílem předkládané práce je komparace symboliky dvojníka v Mrtvých Bruggách Georgese Rodenbacha a Románech tří mágů Jiřího Karáska ze Lvovic. Věnovat se budeme především motivu smrti, který se pro literaturu fin de siècle jeví jako klíčový a jenž je v dílech, jimiž se zde zabýváme, úzce spojen s existencí dvojníka. Na motiv dvojnictví budeme nahlížet také v souvislosti s psychopatologickými stavy. Volba komparovaných textů byla motivována procesem rozpadu bytostného Já (ve smyslu německého das Selbst). Proces rozpadu osobnosti je úzce spjat s procesem depersonalizace, k němuž dochází při kontaktu subjektu s oduševnělým prostorem či objektem. Dějištěm rozpadu bytostného Já jsou města (Bruggy, Benátky, Praha), která v literární topografii symbolismu zaujímají zvláštní pozici jako urbánní prostor umění a smrti zároveň. I přes vzájemný vztah mezi uměním a životem zůstává v tomto vztahu zvláštní napětí, k němuž patří také fenomén anihilace prostupující všemi zkoumanými texty.
|
host ::
RSS.