|
|
Karl Heinrich Heydenreich a jeho vize "kantovské" estetiky před Kritikou soudnosti
Policar, Antonín ; Hlobil, Tomáš (vedoucí práce) ; Karásek, Jindřich (oponent) ; Zátka, Vlastimil (oponent)
Karl Heinrich Heydenreich a jeho vize "kantovské" estetiky před Kritikou soudnosti Disertační práce Mgr. Antonín Policar Abstrakt Cílem mé disertace je zprostředkovat vhled do estetiky německého pozdně osvícenského filosofa Karla Heinricha Heydenreicha (1764-1801) a ukázat, jak se v jeho pojetí tato ve středoevropském německojazyčném prostoru tradičně ukotvená filosofická disciplína na konci 80. let 18. století vyrovnávala s novými výzvami souvisejícími s nástupem transcendentální filosofie Immanuela Kanta. Konkrétně budu hledat odpověď na otázku, nakolik a zda vůbec je možné Heydenreichovo estetické dílo před rokem 1790 považovat (tak, jak na to opakovaně, avšak bez pádných argumentů, poukazovala dosavadní literatura) za předchůdce, ba dokonce za srovnatelnou alternativu Kantovy Kritiky soudnosti.
|
|
|
Hegel a postkomunismus
Korda, Tomáš ; Karásek, Jindřich (vedoucí práce) ; Barša, Pavel (oponent) ; Matějčková, Tereza (oponent)
Předkládaná disertační práce interpretuje dějiny "totalitárního" století jako světový soud, který rozhodl o tom, jaká filosofie je aktuální na základě toho, že se dokáže s těmito dějinami vyrovnat. Argumentuji, že aktuální je filosofie Hegelova, protože (1) je třeba se vyrovnat s Marxovou filosofií, která stojící za komunistickým experimentem rozdvojila dvacáté století a vtiskla mu svou tvář, (2) byla to Marxova filosofie, která svým odklonem od Hegela, propadla spinozismu, (3) to "jediné a pravdivé vyvrácení spinozismu" předkládá Hegel, jak tvrdí. Disertační práce rozebírá tyto tři teze a tím vytváří prostor pro to, aby Hegelovo vyvrácení (Widerlegung) spinozismu aplikovala na Marxe. Výsledkem Hegelova vyvrácení je stát jakožto sebevědoucí (imanentní) účel kapitálu. Teprve ve státu kapitál ví, že je samoúčelem a není žádnou tendencí (prostředkem) k dosažení vnějšího (vyššího) účelu, jakým měl být komunismus. Emancipovaný od komunismu se kapitál stává státem a jakožto stát se otevírá mezistátním vztahům a jejich prostřednictvím tvoří dějiny.
|
|
|
Hegelova kritika ideologie
Korda, Tomáš ; Karásek, Jindřich (vedoucí práce) ; Znoj, Milan (oponent)
Tato práce hledá možnosti Hegelovy kritiky liberalismu a marxismu. Nejprve definuji "Návrat k Hegelovi" či přesněji způsob, jak máme pojmout tento návrat k Hegelovi, abychom se k němu skutečně vrátili. V druhé části je této formální definici dán její obsah, to jest Hegelův pojem státu. Tento pojem byl odmítnut, jak doktrínou liberalismu, tak marxismu, a toto odmítnutí, jak se pokouším demonstrovat, může být považováno teoretickou příčinu totalitarismu. Neboli, jinými slovy, totalitarismus může být spekulativně pochopen jako manifestace tohoto odmítnutí. Tudíž, dokud žijeme v posttotalitární době, je Hegel náš současník. Poslední třetí část vysvětluje Hegelovu kritiku rozvažování (Verstand). Její hlavní důvod je, že liberalismus i marxismus jsou rozvažovací teorie státu a proto nejsou schopny pojmout stát jako objekt rozumu (Vernunft) a selhávají v poznání státu jako rozumném v sobě samém. Teoretický důsledek této analýzy je, že Hegelova kritika rozvažování může být uchopena takříkajíc jako kritika ideologie avant la lettre, pokud bude koncept ideologie náležitě redefinován.
|
|
| |
|
|
Absolutní Já a pojem vědění ve filosofii J. G. Fichta
Kollert, Lukáš ; Karásek, Jindřich (vedoucí práce) ; Landa, Ivan (oponent)
Práce nejdříve předkládá bazální náčrt skladby předmětného vědomí a snaží se ukázat, že musí být fundováno ve "vědomí" jiného typu, které strukturu charakteristickou pro vědomí předmětu (ne-identita subjektu a objektu) nemá. Jako tento podklad prezentuje pre-reflexivní sebevztah, bezprostřední "vědomí" sebe sama, jež sebeuchopení v reflexi teprve umožňuje. V dalším kroku je předložen jeden z důvodů pro spojení tohoto sebevztahu se sebekladoucím absolutním Já, pro něž má být právě absence diference mezi subjektem a objektem význačná. Čtvrtá kapitola se obrací k tázání se po možnostech vysvětlení předmětného vědomí a přítomnosti rozmanitosti v Já právě z pozice neomezeného a se sebou identického absolutního Já. Na této cestě jsou rozlišeny různé Fichtem odmítnuté formy realismů a idealismů a je tak připravena půda pro přiblížení se Fichtovu vlastnímu stanovisku, tj. "real-idealismu", resp. "ideal-realismu". V neposlední řadě se text zevrubně zaobírá konceptem nárazu (Anstoß), který chápe jako jeden z klíčových pojmů raného vědosloví. Klíčová slova: Fichte, vědosloví, sebevědomí, předmětné vědomí, absolutní Já, náraz, idealismus, realismus, počitek, reflexe
|
|
|
Stát a náboženství v Hegelově právní filosofii
Navrátilová, Olga ; Karfíková, Lenka (vedoucí práce) ; Landa, Ivan (oponent) ; Karásek, Jindřich (oponent)
Cílem této práce je prozkoumat problematiku moderního sekulárního státu a jeho vztahu k náboženství v pozdní filosofii G. W. F. Hegela. Předtím než je pozornost zaměřena k tomuto mysliteli, jsou krátce představena pojetí vztahu státu a náboženství dvou Hegelových novověkých předchůdců, Thomase Hobbese a Johna Locka. Vůči těmto významným zástupcům dodnes vlivné smluvní teorie státu, kteří sdílejí obdobné empirické postoje, ale dospívají ke zcela odlišným pohledům na možnost náboženské tolerance a vztah církve a státu, nabízí Hegelova politická filosofie alternativu, neboť sice neopouští důraz na svobodu jednotlivce, ale ukazuje současně omezenost ryze individualistického východiska. Otázka vztahu státu a náboženství u tohoto myslitele, jíž je věnována hlavní část práce, je pojednána s ohledem na pojem svobody, jenž tvoří základ celé Hegelovy filosofie ducha. Je to právě tento pojem, který Hegelovi umožňuje ukázat vzájemnou provázanost i nutnost odlišení těchto dvou projevů ducha, totiž státu a náboženství, stejně jako vysvětlit napětí, které mezi nimi přetrvává. Toto napětí, jak uvádím v závěru, nemusí být chápáno pouze jako svobodu ohrožující, ale také jako svobodu podmiňující. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Svoboda a mravnost; Hegelovo pojetí svobody v Základech filosofie práva
Zelenda Kupcová, Adéla ; Karásek, Jindřich (vedoucí práce) ; Sobotka, Milan (oponent)
Práce se zaměřuje na pojetí svobody v praktické filozofii G. W. F. Hegela a jejím vztahem k etice, konkrétně k moralitě a mravnosti. Zkoumán je i vztah svobody a společenských struktur, v nichž jedinec žije a svou svobodu nejen realizuje, ale i získává. Cílem práce je zohlednit možný vliv Hegelova pojetí svobody na současné otázky a problémy a k jejich reflexi v politické filozofii a sdělit, jaký přínos může mít Hegelova praktická filosofie pro současnou filozofii i společenské vědy jako takové. Práce vychází zejména z Hegelova spisu Základy filosofie práva, ale přihlíží i k jeho Filosofii dějin a Fenomenologii ducha. KLÍČOVÁ SLOVA: politická filosofie; Hegel; svoboda; etika; moralita; mravnost
|
|
|
Hegelova kritika Německé historickoprávní školy ve Filozofii práva
Holý, Václav ; Sobotka, Milan (vedoucí práce) ; Karásek, Jindřich (oponent)
Tato práce se zabývá otázkou dějin a dějinnosti člověka, společnosti a práva. Hegel je završitelem dlouhé tradice, a z ní se též, promítaje původní pojmový rámec do historického času, snaží vysvětlovat uvedené jevy a jejich proměny. Jádrem tohoto vysvětlení je uchopení světa jako rozumného - svět je výtvorem absolutní ideje. A více, dějiny jsou rozvojem téže ideje k sebeuskutečnění a následnému sebeuvědomění ve světě. Hegel se na tento proces dívá ze stanoviska "konce dějin", a díky tomuto předpokladu může porozumět všem zákonitostem, jež ho ovládají. Hegel nazývá svoji filozofii rád vědou či systémem a jako takovou ji lze pak ospravedlnit jen na základě jejího vlastního vysvětlovacího potenciálu. Ustředními pojmy Hegelova rozumění společnosti jsou svoboda, vůle, osoba, osobnost, jež jsou opět jen výrazy jediné ideje rozumu. Práce se zabývá jejich pojetím v Hegelově filozofii a jejich funkcí při objasňování vývoje lidské společnosti směrem k rozumnému stavu. Hegel vidí historickoprávní školu jako odpůrce tohoto vývoje, jako pokus zachránit minulé. Snažili jsme se ukázat, že historickoprávní škola je jevem mnohem složitějším. Hugo a Savigny usilovali o to zachytit tytéž změny, totéž zrození dějin a dějinnosti jako Hegel. Jejich metoda snad nebyla tak dokonalá jako Hegelova, leč poskytovala pevný základ pro...
|
|
|
Kant, Husserl and Berkeleyan Idealism
Zeman, Milan ; De Santis, Daniele (vedoucí práce) ; Karásek, Jindřich (oponent)
Jak Kant, tak Husserl se ve zralé fázi svého myšlení dopracovali k určitým idealistickým naukám. které si jsou vzájemn velmi podobné a dokonce i nesou stejné jméno, totižě transcendentální idealismus. Ačkoliv jsou tyto dvě stejnojmenné nauky ve skutečnosti podstatně odlišné, v jednom bodě se zcela překrývají: obě totiž byly jejich autory úzkostlivě odlišovány od Berkeleyho materiálního idealismu, to jest, od oné kontroverzní nauky z 18. století, která popírá na mysli nezávislou existenci materiálního světa. Cílem této práce je ukázat, že Kant a Husserl jsou, navzdory jejich neoblomnému nesouhlasu, jednoznačně Berkeleyovskými či, jinými slovy, materiálními idealisty, a že argumenty, jimiž se vůči tomuto výkladu hájí, jsou buď neudržitelné, anebo irelevantní vzhledem k otázce ontologické orientace jejich idealismu. Argumentace pro pozitivní tezi této práce se v obou případech zakládá na samotném jádru té které formy idealismu: v práci je tudíž ukázáno, že v případě Kanta je materiální idealismus celistvě obsažen již v jeho nauce transcendentální estetiky, a že v případě Husserla totéž platí pro jeho princip relativity.
|
|
|
The problem of solipsism and ontic reality of not-I in Fichte
Dubovec, Marcel ; Karásek, Jindřich (vedoucí práce) ; Sobotka, Milan (oponent)
DUBOVEC, Marcel. Problematika solipsizmu a ontickej reálnosti Nie-Ja u Fichteho (Bakalárska práca). Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav filosofie a religionistiky Vedúci práce: Dr. phil. habil. (PD) Jindřich Karásek, Dr. Bakalárska práca pojednáva o Fichteho filozofii v spojitosti so zásadami vedoslovia. Tie sú často mylne spájané s koncepciou solipsizmu. Úlohou práce je poprieť solipsistické chápanie Fichtovho idealizmu. Dosahuje sa toho skúmaním troch textov: Hölderlinovej kritiky, prvých dvoch zásad zo Základu celého vedoslovia a Druhého úvodu do vedoslovia. Popretím solipsistickej pozície sa nastoluje otázka chápania konceptu absolútneho Ja. Na jednej strane sa naskytá tradičná transcedentálne-logická interpretácia absolútneho Ja. Na druhej strane je prostredníctvom Heideggerovej ontologickej diferencie vyslovená hypotéza o chápaní absolútneho Ja ako bytia a Nie-Ja ako súcna. Autor sa pokúša nazerať tieto dve interpretácie v jednote.
|
host ::
RSS.