|
|
Nepůvodní druhy obojživelníků a plazů na Blízkém a Středním východě
Pazderková, Marie ; Šmíd, Jiří (vedoucí práce) ; Brejcha, Jindřich (oponent)
Tato literární rešerše shrnuje informace o dvanácti druzích plazů a obojživelníků, kteří jsou nepůvodní až invazivní na Blízkém a Středním východě. Studované území zahrnuje následující státy: Bahrajn, Egypt, Irák, Írán, Izrael, Jordánsko, Katar, Kuvajt, Libanon, Omán, Jemen, Saúdská Arábie, Sýrie, Turecko, Spojené arabské emiráty a Palestina. Nepůvodní druhy se na nová území dostávají hlavně lidským zapříčiněním, ať neúmyslným, jako například převezení daného zvířete společně se zemědělskými plodinami či exotickými rostlinami, či úmyslným, jako například vypuštěním zvířete chovatelem do volné přírody. Introdukce nepůvodních druhů může mít neblahé následky pro stabilitu původního ekosystému, z lidského hlediska pak mohou mít nepůvodní druhy negativní vliv na místní zemědělství. Klíčová slova: Nepůvodní druh, invazivní druh, Blízký východ, Střední východ, ekosystém, introdukce, plaz, obojživelník
|
|
|
Přítomnost parietálního otvoru u amniot
Hodboď, Lukáš ; Brejcha, Jindřich (vedoucí práce) ; Kocourek, Martin (oponent)
Obratlovci mohou mít na temenu hlavy parietální otvor, který propouš琀 světlo do lebeční du琀椀ny. Parietální otvor je často asociován s temenním okem, ale může sloužit i jako prostup světla k epifýze. Zmíněné orgány mohou být světločivné a také se uplatňují jako regulátory vnitřních hodin nebo tělesné teploty. V této práci je uvedena podoba parietálního otvoru a epifyzárního komplexu různých skupin zvířat, popsána je jejich funkce a zahrnut je i komentář k tomu, co běžně vzbuzuje zájem o temenní oko. Přítomnost parietálního otvoru u různých skupin recentních i fosilních obratlovců je zhodnocena slovně, u taxonu Amniota je uvedena jak slovně, tak v podobě fylogene琀椀ckého stromu. Z těchto skupin je zmíněno množství druhů a jsou navrženy důvody, proč u některých skupin amniot mohl parietální otvor zaniknout. Tyto důvody se mohou lišit, jde třeba o noční život, endotermii nebo fosorialitu. Klíčová slova: parietální otvor, temenní oko, pineální orgán, parapineální orgán, epifýza, Amniota, Sauropsida
|
|
|
Multikomponentní signalizace u želv a šupinatých plazů
Brejcha, Jindřich ; Kleisner, Karel (vedoucí práce) ; Rehák, Ivan (oponent) ; Carazo, Pau (oponent)
Multikomponentní signály jsou komplexní podněty, sestávající se z mnoha součástí, vnímané pouze jedním smyslovým orgánem. Barevné vzory na tělech živočichů mohou fungovat právě jako multikomponentní signály. Tato práce zahrnuje výsledky studií zabývající se způsoby produkce barvy na povrchu těl želv a šupinatých plazů společně s poznámkami o relativistickém pojetí funkce takových barevných povrchů těl živočichů. Výsledky ukazují, že zbarvení želv, kterému byla do současnosti věnována pouze malá pozornost, je pod vlivem působení pohlavního výběru. Zbarvení želv je stejně jako zbarvení šupinatých plazů výsledkem upořádání různých typů pigmentových buněk v kůži. Želvy však mohou produkovat barvu svých těl také pomocí uspořádání vláken kolagenu v kůži, což je jev známý pouze u ptáků a savců. Mezi zkoumanými druhy se mechanismy produkce barvy povrchu těla výrazně liší, přestože jsou jednotlivé složky utvářející zbarvení mezi těmito druhy sdílené. Na příkladu polymorfních ještěrek je ukázáno, že kategorické rozdíly v barvě jednotlivých morf vznikají ve skutečnosti na základě kvantitativních rozdílů v obsahu jednotlivých pigmentů. Kvantita těchto pigmentů je však regulována dvěma konzervativními úseky DNA, které jsou sdílené mezi barevnými morfami napříč různými druhy. Želvy a plazi nabízejí užitečný...
|
|
|
Regulace pravidelného rozmístění orgánů tělního pokryvu
Zbirovský, Richard ; Soukup, Vladimír (vedoucí práce) ; Brejcha, Jindřich (oponent)
4 Abstrakt Obratlovci se vyznačují velkou diverzitou orgánů tělního pokryvu, jako jsou například šupiny, peří, srst, nebo modifikace od nich odvozené. Tyto orgány bývají po tělním povrchu rozmístěny jednotlivě a rovnoměrně, přičemž míra pravidelnosti jejich organizace se mezi druhy může lišit. Regulace jejich vzniku a pravidelného rozmístění je podmíněna epitelo- mezenchymálními interakcemi. Signální dráhy jsou klíčovými součástmi těchto interakcí a jejich častými účastníky jsou molekulární morfogeny jako BMPs, Wnts, FGFs a Shh. Ve snaze vysvětlit vzájemné vztahy mezi těmito morfogeny, které vedou k uspořádanému vzoru orgánů tělního pokryvu neboli patternu, bylo navrženo mnoho matematických modelů. Recentně se však do popředí opětovně dostává Turingův reakčně difúzní model, sestávající ze souhry mezi aktivátory a inhibitory k dosažení samoustanovení opakujícího se pravidelného patternu. Cílem této bakalářské práce je blíže prozkoumat roli Turingova mechanismu v regulaci a pravidelnosti rozmístění orgánů tělního pokryvu. Klíčová slova: obratlovci, Turing, reakčně difúzní mechanismus, patterning, peří, chlupy, šupiny, FGF, BMP, Shh, Wnt
|
|
|
Diversity of iris coloration during evolution of geckos (Gekkota)
Ozerskyi, Serhii ; Brejcha, Jindřich (vedoucí práce) ; Šmíd, Jiří (oponent)
Iris je anatomická struktura, která plní funkci bránice ve vizuálním systému oka. Kromě hlavní funkce - nenechat světlo projít žákem, může duhovka hrát mnoho různých rolí kvůli velké variabilitě jejího zbarvení. Iris může být součástí kamufláže nebo aposematické barvy, hrát jinou roli ve vnitrodruhové nebo mezidruhové komunikaci. U některých druhů se jeho barva mění v závislosti na věku, ročním období, biologických cykolech nebo se dokonce rychle mění barvu v reakci na podněty. Gekoni (Gekkota) se vyznačují obzvláště velkou rozmanitostí barvy duhovky. A v mnoha z nich se vzor duhovky podobá větvícím se žilám. Jaký význam a historii evoluce má tento vzorec, je zajímavé. Použil jsem různé modely evoluční rekonstrukce v programu R ke studiu vývoje žilkovaného vzoru zbarvení duhovky, stejně jako fylogenetické srovnávací metody a binární model evoluce znaků k identifikaci jeho spojení s fúzí života a kontrastem jasu mezi okem a očním prstencem. Bylo zjištěno, že žilnatý vzor je podmínkou předků gekonů a je přítomen u většiny moderních druhů. Nejpřesněji je vývoj vzoru žíly popsán modelem all rates different (ARD). žilnatý vzor je spojen s nočním životním stylem a pravděpodobně se objevil po přechodu předků gekonů na noční životní styl v období křídy. Žilnatý vzor má tendenci mizet ve skupinách s denním životním...
|
|
|
Rozšíření a invazivnost Trachemys scripta v České republice
Brejcha, Jindřich ; Šandera, Martin (vedoucí práce) ; Gvoždík, Václav (oponent)
Biologické invaze jsou jednou z příčin úbytku biodiverzity na Zemi. Zprávně používaná terminologie je nutností pro objektivní hodnocení výskytu nepůvodních druhů. Nepůvodní druh je taxon zavlečený mimo svůj přirozený areál. Naturalizovaný druh je takový taxon, který se vyrovnal s novým prostředím a vytváři na něm pravidelně se rozmnožující populace, jejichž dlouhodobé přežívání je pravděpodobné. Invazivní je takový naturalizovaný taxon, který se šíří a produkuje potomstvo v oblastech vzdálených od místa vysazení. K vyjádření dopadu na životní prostředí a ekonomiku je vhodné užívat zvláštní kategorie jako jsou škodlivý druh či transformers. Pouze národní bohatství a hustota obyvatel jsou statisticky prokazatelné pro předpovídání invazí napříč všemi taxonomickými skupinami ve srovnaní s klimatem, geografickými faktory a charakterem krajiny. Želva nádherná byla v druhé polovině 20.století zavlečena na pět kontinentů světa. V Evropě je v jižních zemích naturalizovaná až invasivní. Na území České republiky je želva nádherná příležitostný nepůvodní druh (casual species), který se zde pokouší o rozmnožování. První zmínky o výskytu želvy nádherné na našem území pocházejí z 60. let 20. století. Na základě publikovaných údajů, ústních sdělení a nepublikovaných písemných údajů byl sestaven seznam 190 záznamů...
|
|
|
Postnatální ontogeneze lebky želvy nádherné (Trachemys scripta)
Čtrnáctová, Lenka ; Brejcha, Jindřich (vedoucí práce) ; Soukup, Vladimír (oponent)
Tato práce se zaměřuje na deskriptivní analýzu morfologie lebky želvy nádherné (Trachemys scripta elegans). Základem je preparace lebek a standardizovaná fotografická dokumentace většího souboru vzorků. Takto připravená data následně prošla geometricko-morfometrickými analýzami. Vstupní hypotézy práce byly: 1) lebka T. s. elegans je pohlavně dimorfní; 2) lebka T. s. elegans. je tvořena několika samostatnými moduly. Cílem této práce tedy bylo zhodnotit postnatální ontogenezi lebky modelového taxonu a určit vývojové směry diferenciace jeho lebečních struktur. Výsledky ukázaly, že lebka T. s. elegans vykazuje pohlavní dimorfismus ve tvaru. Pohlavní rozdíly jsou výsledkem rozdílů v alometriích růstu lebky a pravděpodobně odrážejí rozdíly v potravních nárocích. Lebka T. s. elegans sestává ze čtyř modulů, kterými jsou: modul obličejové části, modul centrální a modul basikraniální, s možným dalším modulem v zygomaticko-pterygoidní oblasti.
|
|
|
Metodika správy a evidence tkáňové zoologické sbírky a determinace zoologického sbírkového materiálu na základě analýzy DNA
Aghová, Tatiana ; Benda, Petr ; Brejcha, Jindřich ; Dolejš, Petr ; Kyralová, Eva ; Mlíkovský, Jiří ; Moravec, Jiří ; Šanda, Radek ; Štundl, Jan ; Tkoč, Michal ; Vondráček, Dominik
Plný text:  PDF; PDF; PDF; PDF
|
|
|
Multikomponentní signalizace u želv a šupinatých plazů
Brejcha, Jindřich ; Kleisner, Karel (vedoucí práce) ; Rehák, Ivan (oponent) ; Carazo, Pau (oponent)
Multikomponentní signály jsou komplexní podněty, sestávající se z mnoha součástí, vnímané pouze jedním smyslovým orgánem. Barevné vzory na tělech živočichů mohou fungovat právě jako multikomponentní signály. Tato práce zahrnuje výsledky studií zabývající se způsoby produkce barvy na povrchu těl želv a šupinatých plazů společně s poznámkami o relativistickém pojetí funkce takových barevných povrchů těl živočichů. Výsledky ukazují, že zbarvení želv, kterému byla do současnosti věnována pouze malá pozornost, je pod vlivem působení pohlavního výběru. Zbarvení želv je stejně jako zbarvení šupinatých plazů výsledkem upořádání různých typů pigmentových buněk v kůži. Želvy však mohou produkovat barvu svých těl také pomocí uspořádání vláken kolagenu v kůži, což je jev známý pouze u ptáků a savců. Mezi zkoumanými druhy se mechanismy produkce barvy povrchu těla výrazně liší, přestože jsou jednotlivé složky utvářející zbarvení mezi těmito druhy sdílené. Na příkladu polymorfních ještěrek je ukázáno, že kategorické rozdíly v barvě jednotlivých morf vznikají ve skutečnosti na základě kvantitativních rozdílů v obsahu jednotlivých pigmentů. Kvantita těchto pigmentů je však regulována dvěma konzervativními úseky DNA, které jsou sdílené mezi barevnými morfami napříč různými druhy. Želvy a plazi nabízejí užitečný...
|
|
|
Postnatální ontogeneze lebky želvy nádherné (Trachemys scripta)
Čtrnáctová, Lenka ; Brejcha, Jindřich (vedoucí práce) ; Soukup, Vladimír (oponent)
Tato práce se zaměřuje na deskriptivní analýzu morfologie lebky želvy nádherné (Trachemys scripta elegans). Základem je preparace lebek a standardizovaná fotografická dokumentace většího souboru vzorků. Takto připravená data následně prošla geometricko-morfometrickými analýzami. Vstupní hypotézy práce byly: 1) lebka T. s. elegans je pohlavně dimorfní; 2) lebka T. s. elegans. je tvořena několika samostatnými moduly. Cílem této práce tedy bylo zhodnotit postnatální ontogenezi lebky modelového taxonu a určit vývojové směry diferenciace jeho lebečních struktur. Výsledky ukázaly, že lebka T. s. elegans vykazuje pohlavní dimorfismus ve tvaru. Pohlavní rozdíly jsou výsledkem rozdílů v alometriích růstu lebky a pravděpodobně odrážejí rozdíly v potravních nárocích. Lebka T. s. elegans sestává ze čtyř modulů, kterými jsou: modul obličejové části, modul centrální a modul basikraniální, s možným dalším modulem v zygomaticko-pterygoidní oblasti.
|
host ::
RSS.