Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 25 záznamů.  1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Diversity of iris coloration during evolution of geckos (Gekkota)
Ozerskyi, Serhii ; Brejcha, Jindřich (vedoucí práce) ; Šmíd, Jiří (oponent)
Iris je anatomická struktura, která plní funkci bránice ve vizuálním systému oka. Kromě hlavní funkce - nenechat světlo projít žákem, může duhovka hrát mnoho různých rolí kvůli velké variabilitě jejího zbarvení. Iris může být součástí kamufláže nebo aposematické barvy, hrát jinou roli ve vnitrodruhové nebo mezidruhové komunikaci. U některých druhů se jeho barva mění v závislosti na věku, ročním období, biologických cykolech nebo se dokonce rychle mění barvu v reakci na podněty. Gekoni (Gekkota) se vyznačují obzvláště velkou rozmanitostí barvy duhovky. A v mnoha z nich se vzor duhovky podobá větvícím se žilám. Jaký význam a historii evoluce má tento vzorec, je zajímavé. Použil jsem různé modely evoluční rekonstrukce v programu R ke studiu vývoje žilkovaného vzoru zbarvení duhovky, stejně jako fylogenetické srovnávací metody a binární model evoluce znaků k identifikaci jeho spojení s fúzí života a kontrastem jasu mezi okem a očním prstencem. Bylo zjištěno, že žilnatý vzor je podmínkou předků gekonů a je přítomen u většiny moderních druhů. Nejpřesněji je vývoj vzoru žíly popsán modelem all rates different (ARD). žilnatý vzor je spojen s nočním životním stylem a pravděpodobně se objevil po přechodu předků gekonů na noční životní styl v období křídy. Žilnatý vzor má tendenci mizet ve skupinách s denním životním...
Diversity and phylogeny of the lacertid lizards (Lacertidae) with emphasis on the tribe Eremiadini
Hlaváč, Denis ; Šmíd, Jiří (vedoucí práce) ; Chmelař, Jan (oponent)
Čeľaď Lacertidae (jaštericovité) patrí do triedy Reptilia (plazy) a rádu Squamata (šupinaté plazy). Táto čeľaď je tvorená dvomi podčeľaďami, Lacertinae a Gallotinae, ktoré sú diverzifikované do 45 rodov a približne 368 druhov. Podčeľaď Lacertinae sa delí na dva triby, a to tribus Eremiadini a Lacertini. Tribus Lacertini môžeme ďalej rozdeliť na dva klady: Etiópsky a Saharsko-eurázijský klad. Podčeľaď Lacertinae s približne 354 druhmi je o mnoho väčšia ako podčeľaď Gallotinae, ktorá je tvorená len 14 druhmi. Z podčeľade Lacertinae je väčší tribus Eremiadini tvorený 215 druhmi zaradenými v 22 rodoch. Zástupcov tejto čeľade nájdeme v Európe, Afrike a Ázii , ale centrum pôvodu tvorí Európa. Patria k dominantným druhom herpetofauny v Európe. Tribus Eremiadini sa v minulosti oddelil od zvyšku čeľade Lacertidae a migroval do Afriky, kde došlo k jeho diverzifikácií v dnešnú podobu. Momentálne je diverzita tribu Eremiadini sústredená v Afrike, ale veľké množstvo druhov sa vyskytuje aj v Ázii. Telo je malej až strednej veľkosti, ktorá zväčša nepresahuje 90 mm bez chvosta. Tvar tela je štíhly a chvost je relatívne dlhý v porovnaní s dĺžkou tela. Farebne sú veľmi variabilní a z morfologického hľadiska sú si druhy v čeľadi veľmi podobné a je ťažké nájsť striktne odlišné znaky medzi niektorými druhmi, ba dokonca...
Výskyt fibrilace síní jako rizikového faktoru u nemocných po oběhové zástavě pro fibrilaci komor
Šmíd, Jiří ; Vančura, Vlastimil (vedoucí práce) ; Mayer, Otto (oponent) ; Skalická, Hana (oponent)
Fibrilace síní je nejčastější arytmií vyskytující se v dospělé populaci a náhlé srdeční úmrtí patří mezi nejčastěji se vyskytující příčinu kardiovaskulárního úmrtí, na kterém se podílí až z 50%. V řadě studií byla sledována spojitost mezi fibrilací síní a dalšími onemocněními srdce včetně náhlého srdečního úmrtí. V populaci narůstá prevalence i incidence fibrilace síní a je spojována s vyšší morbiditou i mortalitou nemocných. Patofyziologické mechanismy u fibrilace síní jsou velmi komplexní a jsou propojeny s řadou dalších onemocnění, s nimiž mohou mít částečně společný základ a mohou se navzájem ovlivňovat. Vyšší výskyt fibrilace síní je popisován zejména u pacientů s ICHS, srdečním selháním, arteriální hypertenzí. Zvýšená mortalita či vyšší výskyt komorových arytmií včetně fibrilace komor jsou popsány i v pracích u nositelů ICD, ale i v běžné populaci, kde byla fibrilace síní prokázána jako nezávislý rizikový faktor spojený až s 3násobným rizikem fibrilační zástavy oběhu. Tato práce se snaží přinést ucelený obraz vztahu fibrilace síní a náhlého srdečního úmrtí. Přináší informace o základní anatomii, fyziologii elektrické aktivity srdce, epidemiologii výskytu a patofyziologii fibrilace síní a komorových arytmií. Cílem této práce bylo zanalyzovat výskyt fibrilace síní jako rizikového faktoru u...
Evoluční dynamika rodu Hemidactylus (Squamata, Gekkonidae) v prostoru a čase
Janák, Vojtěch ; Šmíd, Jiří (vedoucí práce) ; Rehák, Ivan (oponent)
Rod Hemidactylus je jednou z nejúspěšnějších skupin infrařádu Gekkota šupinatých plazů. Se svými více než 180 popsanými druhy představuje druhý nejpočetnější rod gekonů vůbec. V posledních dekádách byl objektem poměrně intenzivního výzkumu, který přinesl mnohé poznatky o jeho fylogenezi, vnitřní struktuře,rozšíření, biogeografii a taxonomii. Počet popsaných druhů se za tuto dobu více než zdvojnásobil. Přes tento posun v poznání a přes jeho velikost a evoluční úspěch, které z rodu Hemidactylus dělají dobrý model pro studium diversifikace a evoluce, žádná komplexnější studie těchto otázek provedena nebyla. Tato práce tak představuje pokus o prozkoumání fylogeneze a evoluce rodu, jeho historii, šíření a diversifikační dynamiku, založený na kompletnějším druhovém zastoupení, než jaké bylo doposud ve výzkumech zahrnuto.
Evolution of vipers and the role of key innovations in their diversification
Waldhauser, Vojtěch ; Šmíd, Jiří (vedoucí práce) ; Gvoždík, Václav (oponent)
Čeleď zmijovitých se skládá z 36 rodů, které společně obsahují přes 350 druhů. Vyskytuje napříč Afrikou a většinou Eurasie, největší druhovou diverzitu ovšem najdeme v Severní a Jižní Americe, kde se vyskytuje přes 40 % všech druhů zmijí. Tato čeleď tedy chybí pouze v Austrálii, na Nové Guineji, Novém Zélandu, Madagaskaru a několika dalších ostrovech a souostrovích. Pochopitelně je také zpravidla nenalezneme ani v polárních oblastech. Výjimkou je zmije obecná (Vipera berus), která se jako jediný had vydala i za polární kruh. Relativní evoluční úspěch zmijí se přisuzuje množství "klíčových inovací", mezi které se řadí třeba solenoglyfní dentice, živorodost, přítomná v mnoha liniích, či termorecepční orgány u zástupců podčeledi Crotalinae. Zmijovití ovšem nejsou zajímaví jen pro svou evoluční historii, jsou také předmětem důležitých medicinálních studií zabývajících se jejich jedy a toxicitou. WHO totiž předpokládá, že více než 100 000 lidí zemře ročně v důsledku uštknutí hady a zmije mají na tomto čísle nezanedbatelný podíl. Tato bakalářská práce představuje shrnutí našeho poznání o evoluční historii této čeledi, včetně fylogeneze a biogeografie, a přemítá o mechanismech zodpovědných za její úžasnou diverzitu.
Systematics, Phylogeny and Biogeography of the gecko genus Hemidactylus (Reptilia, Gekkonidae) in Arabia and the Near East.
Šmíd, Jiří ; Moravec, Jiří (vedoucí práce) ; Kotlík, Petr (oponent) ; Rehák, Ivan (oponent)
(in Czech) Donedávna byli gekoni rodu Hemidactylus vyskytující se v oblasti východního Mediteránu a na Arabském poloostrově považováni za relativně nediverzifikovanou skupinu. Jednak to bylo způsobeno jejich výraznou morfologickou uniformitou a zároveň jejich často synantropním způsobem života, díky kterému byly některé druhy rozšířeny na velké vzdálenosti. Nicméně s nástupem molekulárně-fylogenetických metod jakožto běžné techniky rutinně používané k odhalování fylogenetických vztahů mezi organismy se naše poznání diverzity tohoto rodu radikálně změnilo. Cílem této práce bylo odhalit fylogenetické a biogeografické vztahy a systematiku arabských zástupců rodu Hemidactylus. Analýzou přes 500 jedinců více než 40 druhů pocházejících z východního Mediteránu, Arabského poloostrova, Sokotry, severní a východní Afriky a Íránu a sekvencí šesti genů (dva mitochondriální - 12S rRNA, cyt b; čtyři jaderné - cmos, mc1r, rag1, rag2) se podařilo rekonstruovat kalibrovanou fylogenezi tzv. aridního kladu rodu Hemidactylus, odvodit jeho komplexní biogeografickou historii a odhalit sedm potenciálně nových druhů. Výsledky biogeografické analýzy naznačují, že současné rozšíření rodu bylo formováno jak vikariančními tak disperzními událostmi. Vikarianční události je možné dát do souvislosti s kontinentálním rozpadem v...
Klimatické determinanty elevačního rozšíření tropických obratlovců
Vobořilová, Kateřina ; Hořák, David (vedoucí práce) ; Šmíd, Jiří (oponent)
Tropické oblasti jsou jedny z druhově nejbohatších ekosystémů na Zemi. Výrazná druhová bohatost těchto ekosystémů je patrná v počtu druhů obratlovců vzhledem k jejich rozmístění podél výškových gradientů. Rozšíření obratlovců podél nadmořských výšek je přirozeným jevem, kterým obratlovci reagují na různorodost abiotických podmínek. Ty spolu s geografickým rozmístěním hor, biotickými vlivy, termální fyziologií jednotlivých skupin obratlovců nebo také klimatickými změnami vytváří pro obratlovce specifické podmínky. Všechny tyto faktory mohou přispívat k rozšíření obratlovců do nižších, nebo naopak do vyšších nadmořských výšek. Rovněž mohou ovlivňovat altitudiální (výškovou) migraci, podle toho, jak jsou na ně jednotlivé druhy obratlovců přizpůsobení. V této práci jsem se zaměřila na to, jak mohou jednotlivé abiotické determinanty jako je teplota, srážky a vzdušná vlhkost, ale také klimatické změny pozitivně, nebo negativně ovlivňovat areály rozšíření u čtyř skupin obratlovců podél výškových gradientů tropických hor. Klíčová slova: teplota, srážky, oblačnost, tropy, nadmořská výška, geografické rozšíření druhová bohatost
Systematika a biogeografie užovek rodu Platyceps se zvláštním důrazem na druhy Blízkého a Středního Východu
Velenská, Doubravka ; Šmíd, Jiří (vedoucí práce) ; Rehák, Ivan (oponent)
Rod Platyceps patří k jedné z nejstarších linií podčeledi Colubrinae (Serpentes, Colubridae). I přes to, že byl rod často zařazován do fylogenetických studií čeledi Colubridae, nejsou fylogenetické vztahy mezi jednotlivými druhy dosud uspokojivě rozhřešeny. Hlavní vinu nese nedostatečné pokrytí druhů v genetických analýzách. V této práci jsem analyzovala 90 jedinců z celkem čtrnácti druhů, z nichž některé druhy nebyly v žádné předchozí analýze zastoupeny. Celkově jsme osekvenovala čtyři mitochondriální (12S rRNA, cyt b, COI, ND4) a dva jaderné (cmos, NT3) geny, což mi umožnilo získat obsáhlou fylogenezi rodu. Moje výsledky potvrzují monofýlii rodu a zároveň ho rozdělují do tří velkých kladů - Indický klad (P. bholanathi, P. gracilis, P. ladacensis, P. ventromaculatus a P. sp_central_asia), Západoasijský klad (P. karelini, P. rogersi, P. saharicus a P. rhodorachis) a Disperzní klad (P. plinii, P. josephi, P. florulentus, P. taylori, P. najadum, P. collaris, P. elegantissimus, P. manseri, P. sinai, P. variabilis). K velkým změnám došlo u několika druhů. Zatímco Platyceps thomasi vychází jako barevná forma P. variabilis, poddruh P. variabilis manseri naopak povyšuje na samostatný druh. Platyceps atayevi a Platyceps schmidtleri byly recentně povýšeny z poddruhů P. najadum na samostatné druhy. Moje...
Fylogeografie gekonů rodu Bunopus (Squamata, Gekkonidae) na Arabském poloostrově
Pola, Lukáš ; Šmíd, Jiří (vedoucí práce) ; Rehák, Ivan (oponent)
Arabský poloostrov představuje most mezi třemi kontinenty, Evropou, Asii a Afrikou a zároveň mezi dvěma zoogeografickými oblastmi, Palearktickou a Afro-tropickou (Etiopskou). Je proslulý svou bohatostí a endemicitou nejen mezi gekony, ale mezi šupinatými plazy obecně. Vedle impozantních endemických druhů v horách jsou i takové, které jsou hojně rozšířeny napříč celým Arabským poloostrovem (pan-arabské rozšíření) a z hlediska výzkumu zůstávají opomíjenými. Mezi arabskými gekony jsou ideálním příkladem gekoni rodu Bunopus, jejichž systematika a taxonomie je problematická, ačkoli se vyskytují široce po celém poloostrově. Ve snaze odpovědět na otázku možné kryptické diverzity těchto gekonů na Arabském poloostrově byla zrekonstruována fylogenetická pozice více než 80 vzorků pokrývajících převážnou část arabského areálu rozšíření, na základě sekvencí fragmentů dvou mitochondriálních (12S rRNA a COI) a dvou jaderných (RAG2 a c-mos) genů. Pro vizualizaci genealogických vztahů byly ze sekvencí jaderných genů zrekonstruovány haplotypové sítě. Výsledky fylogenetických analýz ukazují, že v porovnání s kryptickou diverzitou, jež byla dříve zjištěna na členitém území Íránu, je celý Arabský poloostrov obýván pouze dvěma liniemi, které v obou studovaných jaderných genech sdílí alely. Relativní genetickou...

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 25 záznamů.   1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam:
Viz též: podobná jména autorů
2 Smid, J.
18 ŠMÍD, Jan
3 ŠMÍD, Jindřich
18 Šmid, Jan
14 Šmíd, Jakub
18 Šmíd, Jan
1 Šmíd, Jaromír
2 Šmíd, Jaroslav
3 Šmíd, Jindřich
4 Šmíd, Josef
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.