|
|
Významný přínos Míly Pačové - Krčmářové a Prof. JUDr. Jana Krčmáře v oblasti výtvarných umění
Košťálová, Michaela ; Beneš, Zdeněk (oponent) ; Vlnas, Vít (oponent)
v českém jazyce Hlavním posláním práce je historická rekonstrukce a rekapitulace významného i, v dnešní době již zcela opomenutého přínosu malířky a herečky Národního divadla v Praze Míly Pačové - Krčmářové a ministra školství a národní osvěty v letech 1926 a 1934 - 1936, sběratele a mecenáše Prof. JUDr. Jana Krčmáře v oblasti výtvarných umění. V historii zcela poprvé, objevuje tato práce nevšední a různorodý odkaz Míly Pačové (1887 - 1957) malířky a karikaturistky, přičemž se podrobně soustřeďuje na rekonstrukci společenských vazeb Pačové, s předními osobnostmi dějin výtvarného umění, (tj. např. Ferdinand Engelműller, jehož školy byla absolventkou či Jan Štursa, jehož byla múzou) a jejich dalšího významu a dopadu. Obdobným způsobem provádí rekonstrukci společenských vazeb Prof. JUDr. Jana Krčmáře (1877 - 1950), s ohledem na jeho opakované působení ve funkci ministra školství a národní osvěty v oblasti kultury - výtvarného umění. Podrobně rozvádí část, zabývající se meziválečnou problematikou Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách, jíž byl Krčmář předsedou a v neposlední řadě vypovídá především o postavení Jana Krčmáře jako uměnímilovného sběratele, člena mnoha spolků a mecenáše.
|
|
| |
|
|
Obraz středověku v díle Prokopa Chocholouška
Beneš, Otakar ; Vaněk, Václav (vedoucí práce) ; Hošna, Jiří (oponent)
Bakalářská práce se zabývá historickými prózami Prokopa Chocholouška, a mezi nimi především těmi z českého středověku. Cílem práce bylo nalézt a systematicky zpracovat typické znaky autorovy tvorby a zařadit jej do kontextu české romantické literatury. Výsledky jsou prezentovány v několika kapitolách. Práce obsahuje stručný životopis Prokopa Chocholouška, chronologicky zachycené proměny žánru historické prózy v době národního obrození a srovnání Prokopa Chocholouška s dalšími autory historických próz. Dále obsahuje shrnutí dějů vybraných povídek, rozbor postupů, které autor používá k tvorbě postav, způsob zobrazení časoprostoru v textech a projevy vlasteneckých a výchovných tendencí v díle.
|
|
|
Politické představy Bohumila Laušmana - příběh demokratického socialisty
Horák, Pavel ; Čechurová, Jana (vedoucí práce) ; Kuklík, Jan (oponent)
Bohumil Laušman nebyl v mládí váhavým politikem, jednal vždy intuitivne podle svého svedomí, jež v detství utvárel jeho otec, venkovský ucitel, i cetba historických vlasteneckých románu se sociální tématikou. Masarykovo morální heslo "Tábor je náš program." prijal absolvent obchodní akademie za své a zanícene ho propagoval. Nechápal ho však v náboženském, ale v politickém a sociálním smyslu. Sociální program odvozoval prímo z národních tradic a jako jeho reprezentantku si vybral sociální demokracii, do níž po maturite vstoupil. V denních soubojích místní politiky ve východních Cechách pak celil, jak sám ríkával, "rudé" komunistické a "zelené" agrární demagogii. Presvedcení o morálním ospravedlnení podnecovalo prímocarost v politické cinnosti, v níž dokázal využívat žurnalistické, recnické a organizacní nadání. Díky dynamické osobnosti byl po deseti letech regionální politiky zvolen za Pardubicko do Národního shromáždení, v jednatriceti letech se stal nejmladším poslancem. Laušmanova politická hvezda zacala stoupat po mnichovských událostech, v dobe, kdy hrozilo, že zmizí i zbytky demokratického pluralismu. Jako príslušník mladé nezkompromitované generace organizoval vznik druhého parlamentního uskupení, Národní strany práce. Schopný organizátor prokazoval nejen odvahu, ale i smysl pro realitu, když v nové,...
|
|
|
Obraz šlechty v oficiální dramatice 2. poloviny 19. století
Magdová, Marcela ; Županič, Jan (vedoucí práce) ; Soukup, Jaromír (oponent)
Současný pohled na nobilitované vrstvy druhé poloviny 19. století, je alespoň v českém prostoru bývalé monarchie podivně rozštěpen a osciluje mezi absolutním nekritickým obdivem až adorací a totálním zatracením.1 Obecně se současná historická věda shoduje na tom, že k prvnímu vážnému rozporu mezi šlechtickou obcí a zbylou veřejností došlo v období počínajícího vlasteneckého úsilí, které bývá v našich zemích označováno tradičně jako národní obrození. Tato událost je také úzce spjata s osvícenstvím a reformami Marie Terezie a Josefa II. Ty sice umožnily emancipaci nižších vrstev, ale pouze za předpokladu přijetí nové identity spojené s akceptováním komunikačního jazyka, kterým byla němčina. České elity pocházející z menších měst Čech a Moravy, ale obvykle ovládaly jen češtinu a latinu a neznalost němčiny jim zabraňovala v profesním postupu. Ten fakt, že pro jejich vzestup rodný jazyk nestačí, vyústil u prvních vlasteneckých generací k jisté frustraci a zároveň k adoraci českého jazyka, který se v jejich pojetí stal hlavním znakem národní příslušnosti.
|
|
|
Restaurování malířských děl v Čechách a v Itálii 1945-1970. Srovnání metodologických východisek české restaurátorské školy s italskou teorií restaurování
Jebavá, Jana ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Nejedlý, Vratislav (oponent)
Cílem této práce je vzájemně porovnat českou a italskou teorii restaurování: to znamená formulovat teoretické podhoubí přístupu české restaurátorské školy a uvést je do kontextu teorie Cesara Brandiho. Prvním krokem je definovat moderní koncepci restaurování a odlišit ji od tradičního pojetí. Moderní přístup klade na první místo dokumentární hodnotu památky. Základním požadavkem se tak stává respektování autentického materiálu. V Itálii se o to zasloužila především tzv. filologická metoda památkové péče, jejímž představitelem byl Camillo Boito a Giovanni Battista Cavalcaselle. V prostoru střední Evropy má zakladatelský význam teorie Aloise Riegla a Maxe Dvořáka. Důležitou roli v konstituování moderní restaurátorské disciplíny má rozvoj fyzikálních a chemických metod průzkumu na počátku 20. století. Teoretické myšlení o restaurování v Itálii se soustředilo především kolem Istituto Centrale del Resaturo, o jehož založení se zasadil Carlo Gilulio Argan a Cesare Brandi. Brandiho teorie restaurování byla formulována na základě jeho dvacetileté praktické zkušenosti s restaurováním v pozici ředitele ICR. V Čechách se moderní koncepce restaurování utvářela zpočátku v restaurátorské dílně Obrazárny vlasteneckých přátel umění pod vedením Vincence Kramáře a posléze v pedagogickém i odborném díle prof. Bohuslava...
|
|
|
PAX a "vlastenečtí kněží" v letech 1945-1956
Kryšpínová, Tereza ; Kubát, Michal (vedoucí práce) ; Vykoukal, Jiří (oponent)
Tato práce se zabývá hnutími "pokrokových" katolíků, tedy skupinami sdružujícími katolické kněze či laiky podporující komunistické vlády ve vybraných satelitních státech Sovětského svazu. Tento fenomén přibližuje na příkladu dvou katolických hnutí, která působila v Polsku v letech 1945-1956, konkrétně Sdružení PAX a tzv. "vlasteneckých kněží". Obě sdružení uvádí do kontextu vztahů mezi státem a církví a hledá důvody, které ke vzniku skupin vedly. První část se věnuje srovnání situace katolické církve v Polsku s Československem a Maďarskem, tedy dalšími středoevropskými zeměmi, které byly součástí východního bloku a současně se většina jejich obyvatel hlásila k římskokatolickému vyznání. Poukazuje také na existenci hnutí podobných "vlasteneckým kněžím" i v těchto zemích a objasňuje původ tohoto společného prvku proticírkevní politiky. Další kapitoly již rozebírají dva konkrétní příklady katolických hnutí, jež stavěla svou ideologii na spojení katolicismu s komunismem. Prvním z nich byli "vlastenečtí kněží", původně skupina duchovních angažovaných v odboji proti nacismu, kterou komunisté využili ke sdružení prorežimních kněží a která měla posloužit k odtržení nižšího kléru od episkopátu a tím i Vatikánu. Druhou pak bylo Sdružení PAX, působící nejprve jako vydavatel katolického tisku, později hnutí s...
|
|
|
Výroční prémie Krasoumné jednoty v Praze ve 2. polovině 19. století
Donné, Tereza ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Machalíková, Pavla (oponent)
Práce v úvodu pojednává o Kunstvereinech, které v první polovině 19. století zaznamenaly intenzivní rozvoj. Dále o historii Krasoumné jednoty, prvního českého spolku založeného ryze k šíření umění pro laickou veřejnost, zejména prostřednictvím výročních výstav a výročních prémií. Stručně také o Společnosti vlasteneckých přátel umění, která činnost Krasoumné jednoty iniciovala. Vlastní text analyzuje vývoj grafických technik použitých v grafických prémiích. Objasňuje význam prémií vydávaných spolky, pojednává o vybraných prémiích Krasoumné jednoty a jejich vzorech, s důrazem na rytce německého původu. V závěru ve stručnosti porovnává tři české spolky pro šíření umění, které jeden čas koexistovali vedle sebe, a jejich prémie; Krasoumné jednoty, Jednoty umělců výtvorných a Umělecké besedy.
|
|
|
Architekt Bernhard Grueber (1806-1882)
Laštovičková, Věra ; Vybíral, Jindřich (vedoucí práce) ; Horyna, Martin (oponent)
Bernhard Grueber (1806-1882) byl povolán roku 1845 do Prahy Společností vlasteneckých přátel umění, aby se ujal profesury architektury na zdejší Akademii. Od zkušeného bavorského architekta, který pocházel z Mnichova, významného centra tehdejšího umění, se očekávalo, že vybuduje kvalitní školu architektury, teprve nedávno zřízenou, a vychová novou generaci tvůrčích osobností. Mnichovská romantika se měla stát alternativou rakouskému státnímu utilitarismu. Grueber měl pozvednout úroveň domácí architektury na stupeň opravdového umění. Ovšem rychle se emancipující české národní hnutí nakonec nepřálo tvorbě německého umělce. Poslání obrodit domácí umění bylo svěřeno českým tvůrcům. Také německá romantika už nebyla shledána následováníhodná. Grueber pak navíc dráždil emoce "obrozenců" svými uměleckohistorickými spisy, kde zdůrazňuje častou závislost středověkého umění na německých vzorech. Nakonec mu tedy nezbývalo, než se roku 1873 vrátit zpátky do rodného Bavorska. Paradoxně však koncem 19. století mladá generace architektů ve své snaze najít pravý národní styl čerpala z téhož ideového zdroje jako zatracovaný architekt: z romantiky. V předkládané práci jsou nejdříve naznačena ideová východiska Grueberovy tvorby v myšlení německé romantiky a vliv uměleckého školení, kterého se mu dostalo ve specifickém...
|
|
|
Politické představy Bohumila Laušmana - příběh demokratického socialisty
Horák, Pavel ; Čechurová, Jana (vedoucí práce) ; Gebhart, Jan (oponent)
Bohumil Laušman nebyl v mládí váhavým politikem, jednal vždy intuitivne podle svého svedomí, jež v detství utvárel jeho otec, venkovský ucitel, i cetba historických vlasteneckých románu se sociální tématikou. Masarykovo morální heslo "Tábor je náš program." prijal absolvent obchodní akademie za své a zanícene ho propagoval. Nechápal ho však v náboženském, ale v politickém a sociálním smyslu. Sociální program odvozoval prímo z národních tradic a jako jeho reprezentantku si vybral sociální demokracii, do níž po maturite vstoupil. V denních soubojích místní politiky ve východních Cechách pak celil, jak sám ríkával, "rudé" komunistické a "zelené" agrární demagogii. Presvedcení o morálním ospravedlnení podnecovalo prímocarost v politické cinnosti, v níž dokázal využívat žurnalistické, recnické a organizacní nadání. Díky dynamické osobnosti byl po deseti letech regionální politiky zvolen za Pardubicko do Národního shromáždení, v jednatriceti letech se stal nejmladším poslancem. Laušmanova politická hvezda zacala stoupat po mnichovských událostech, v dobe, kdy hrozilo, že zmizí i zbytky demokratického pluralismu. Jako príslušník mladé nezkompromitované generace organizoval vznik druhého parlamentního uskupení, Národní strany práce. Schopný organizátor prokazoval nejen odvahu, ale i smysl pro realitu, když v nové,...
|
host ::
RSS.