| |
|
Odmítání očkování v kraji Vysočina v období let 2010 - 2013
PALÁTOVÁ, Ilona
Očkování má v České republice dlouholetou tradici a v rámci pediatrické prevence patří k základní péči. Představuje velmi účinnou ochranu dětí i dospělých nejen před infekčními nemocemi, ale i jejich následky. V dnešní moderní době se však objevují názory, které zpochybňují prospěšnost a důležitost povinného očkování. Za jeho zrušení bojují jedinci i organizované skupiny, které očkování označují za neetické, nemorální a nelidské. Nejčastějším důvodem odmítnutí očkování je přesvědčení, že některá očkování nejsou nutná. Tato problematika se stále častěji stává předmětem mnoha diskuzí, proto ji spatřuji jako velice aktuální.
|
|
Mezi Prahou a Vídní. Hermann Bahr a J.S. Machar v prostorech (středo)evropského modernismu
Kostrbová, Lucie ; Brabec, Jiří (vedoucí práce) ; Fialová, Ivana (oponent) ; Vojtěch, Daniel (oponent)
Tématem disertační práce jsou vztahy mezi českou a vídeňskou literární modernou v devadesátých let 19. století, pro něž byly klíčové kontakty mezi Hermannem Bahrem a J. S. Macharem. Kontextuální předpoklady, povaha a význam těchto vztahů jsou analyzovány ve dvou monografických kapitolách. První kapitola je věnována utváření a proměnám Bahrova programu moderny v pohybu mezi Berlínem, Paříží a Vídní, interpretována jsou jeho základní programová hesla (Nervenkunst, Nervenromantik, Überwindung des Naturalismus, die Moderne, das gute Europäertum, Entdeckung der Provinz), která od počátku devadesátých let 19. století měla ohlas i v české kritice (F. Zákrejs, J. S. Machar, F. V. Krejčí aj.). Bahrovo pojetí vídeňské moderny, rakouské kultury a program revue Die Zeit byl podstatně ovlivnil pařížský zážitek plurality umělecké produkce. Druhá kapitola sleduje proměny tvorby J. S. Machara po jeho přesídlení z Prahy do Vídně v roce 1889. Povaha Macharovy vídeňské zkušenosti je interpretována v textech různých žánrů (lyrika, korespondence, autobiografie, polemika, esejistika) a na základě literárních a intelektuálních kontaktů a jejich proměn, pozornost je věnována zejména jeho vztahu k Jaroslavu Vrchlickému a T. G. Masarykovi. Podrobně je pak studována geneze a průběh vztahu mezi Macharem a Bahrem, v literární...
|
|
Kavárna jako téma českého umění první poloviny 20. století
Hnilicová, Eva ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Lahoda, Vojtěch (oponent)
"Stýkali se lidé na fóru, stýkali se v klášteřích, stýkali se v salónech. Dnes není ani fóra, ani klášterů s tímto významem, ani salónů s tímto ovzduším. Dnes jsou kavárny. "1 píše Milena Jesenská v roce 1920. Kavárna se stala otevřeným místem setkání městskému člověku, který bez pozvání, do ní mohl vstoupit kdykoliv, kdy potřeboval. Vznikly i takové kavárny, které se staly známé po celém městě, shromaždiště duchovního, bohémského a uměleckého jako světa. Společnosti těchto kaváren ve svých diskusích a následně svých dílech literárních, hudebních a výtvarných zhodnocují obdobnou problematiku, myšlenku, námět. Vytvářejí celistvý skupinový (mnohdy i generační) projev, který ovlivňuje dobu následující. Vzniklo by moderní umění, francouzské nebo české, bez kaváren? Bez prostředí, kde umělec bez zakázek nacházel v společných rozhovorech, ale i v uvolněné zábavě spojence proti oficiálnímu proudu nebo veřejnému mínění na cestě za vyjádřením nového, společensky či umělecky aktuálního? Ve Francii se v 70. letech 19. století schází početná společnost "malířů moderního života" v Café Guerbois a pak v Café da la Nouvelle Athénes na Montmartru. V prvním desetiletí dvacátého století žijí "kubisté" v Lapin Agile, ve dvacátých letech je centrem Montparnasse a kavárny 1a Rotonde, Le Dome, Closerie des Lila s. Literární...
|
|
Josef Čapek a jeho pojetí umění
Michlová, Hana ; Jarošová, Helena (oponent) ; Ševčík, Miloš (vedoucí práce)
Analyzovali jsme tvorbu Josefa Čapka a zejména některé z jeho teoretických prací o umění . Viděl i jsme, že v jeho případě jde tvorba - výtvarná i literární - ruku v ruce s jeho teoretickými názory. Záběr Čapkovy činnosti byl nesmírně ši roký, proto i prameny jeho úvah o umění, které jsme využívali , byly rozmanité: fejetony, umělecká díla, filozofické eseje, úryvky z dopisů. Přesto můžeme v Čapkově uvažování o umění najít několik výrazných a neustále se opakujících motivů. Pro Josefa Čapka je umění výrazem duše, projevem nitra, osobi tou výpovědí člověka. Čapek proto odmítá v umění st riktně rozlišovat na ‚vysoké' a ‚nízké', na ‚cent rum' a ‚periferii '. Odmítá také uznávat jedinou uměleckou dokt rínu jako závaznou pro veškerou tvorbu. Snaží se přivést naši pozornost k méně nápadným uměleckým projevům: zajímá se o ‚nejskromnější umění ', bující na okrajích naší civilizace, a o umění přírodních národů. Za uměleckým dí lem stojí člověk a člověku je umělecké dílo i určeno. Čapek uznává autonomii uměleckého tvoření, proto především v mládí propaguje moderní umělecké styly. Ale odmítá nazírat umění pouze v uměleckém horizontu. Pokud umění řeší pouze otázky vlastní kompozice a výstavby, stylovost i, ztrácí obsah. Čapek se obává dehumanizace a zmechaničtění umění . Čapek bývá označován za ‚básníka',...
|
|
Významní světoví výrobci a stavitelé fagotů
Skalický, Radovan ; Herman, František (vedoucí práce) ; Seidl, Jiří (oponent)
Fagot je dřevěný dechový nástroj s kónickým vrtáním, na který se hraje pomocí dvouplátkového třtinového strojku a který se nejčastěji používá jako tenor nebo bas orchestrální dřevěné dechové sekce či komorních souborů.
Fagot prošel poměrně dlouhým vývojem, za jeho předchůdce totiž bývá považován nástroj Phagotum, který vznikl již v roce 1525. Vývoj nástroje pak pokračoval přes dulcian, stavěný z jednoho kusu dřeva, přes klasicistní a romantický vícedílný fagot až k moderní podobě nástroje, kterou známe zhruba od první poloviny 19. století. V této době se ustálily dva typy fagotu: francouzský (konstrukčně subtilnější a zvukově jemnější se snadným ozvem vysokých poloh) a německý (robustnější, zvukově průraznější ? zejména ve spodní poloze). O německou podobu nástroje, která dnes ve světě převažuje, se zasloužila především dvojice nástrojařů Carl Almenraeder (1786 ? 1843) a Johann Adam Heckel (1812 ? 1877).
Moderní fagot se vyrábí z javorového dřeva a skládá se z pěti částí: hlavice, basové hole, boty, křídla a esa. Eventuální šestou částí je dvouplátkový třtinový strojek. V současnosti můžeme vidět v praxi dvě podoby tohoto nástroje, a to basovou ? fagot a kontrabasovou ? kontrafagot.
K významným výrobcům německého typu fagotu patřili před druhou světovou válkou kromě firmy Heckel také němečtí výrobci Adler, Hüller, Kohlert, Mollenhauer a Mönnig. V současnosti se mezi hlavní výrobce německých nástrojů počítají firmy: Amati (Česká Republika), Bell (Kanada), Fox (USA), Heckel (Německo), Mönnig-Adler (Německo), Moosmann (Německo), Püchner (Německo), Schreiber (Německo), Takeda (Japonsko), Walter (Německo), Wolf (Německo) a Yamaha (Japonsko). Francouzský typ nástroje pak dříve produkovaly dílny Mahillon (Belgie), Boosey & Hawkes (Anglie) a Morton (Anglie). V současné době jej vyrábí pouze firmy Buffet-Crampon (Francie) a Selmer (Francie). Kromě těchto výrobců existuje ještě široké spektrum výrobců a stavitelů historických replik. Z nejvýznamnějších jsou to např.: Olivier Cottet, Laurent, Vergeat (Francie), Moeck, Rainer Weber, Guntram Wolf (Německo), Matthew Dart, John Hanchet, Graham Lyndon-Jones, Barbara Stanley (Velká Británie), Peter de Robinson a Konningh (Nizozemí), Robert Cronin a Ross (USA).
|
|
Víra, rozum a zkušenost v lidovém lékařství pozdněstředověkých Čech
Tomíček, David ; Říhová, Milada (vedoucí práce) ; Spunar, Pavel (oponent) ; Kaiserová, Kristina (oponent)
Komparace textů běžných zaříkávadel v širším evropském kontextu ukázala, že tyto drobné staročeské literární útvary mají latinské protějšky, respektive analogie v řadě jazyků středověké společnosti. Je tedy více než pravděpodobné, že zmiňované verbální formule výslednou podobu získaly pod vlivem církevní inspirace a distribuovány byly mj. právě za asistence kléru. Ve světle moderní medicíny se víra v lístky s ochrannými nápisy může jevit jako iracionální a pověrečná. V lidové kultuře středověku však byla tato praxe vnímána jako racionální. Církev ji za pověrečnou označovala spíše z hlediska pochybné formy, nikoliv pro vlastní důvěru v moc nadpřirozených sil. Zásah světce ve prospěch petenta byl vnímán jako reálný, stejně jako vliv divotvorné moci drahého kamene či působení odvaru z léčivých bylin. Na základě rozboru rituálů translace nemoci a sémanticko-funkčního rozboru verbálních formulí můžeme konstatovat, že jak rituály, tak zaříkávadla disponují vnitřní logikou, opírající se o sympatetické principy.
|
|
Moderní novozákonní překlad (Nové zákony dvacátého století před Českým ekumenickým překladem)
Bartoň, Josef ; Lášek, Jan Blahoslav (vedoucí práce) ; Sázava, Zdeněk (oponent) ; Ventura, Václav (oponent)
Moderní český novozákonní překlad (Nové zákony dvacátého století před Českým ekumenickým překladem) Modern Czech New Testament Translations (The 20th Century New Testaments before the Czech Ecumenical Translation) Josef Bartoň Biblický překlad představuje mimořádně významný fenomén v kulturním a duchovním životě českého národa a je nepřehlédnutelným plodem i neodmyslitelnou součástí české teologické práce od počátku křesťanství u nás až do současnosti. Zájem badatelů se nicméně doposud soustředil především na staročeské a starší české biblické překlady a tomuto tématu byla také zasvěcena řada dílčích studií i několik souhrnných monografií.1 Víceméně stranou zatím zůstávají biblické překlady devatenáctého a dvacátého století (i nejčerstvější překladatelské pokusy podniknuté po roce 2000). Soustavné a hlubší souborné zpracování moderních českých novozákonních překladů2 dosud chybí Tato studie si vytkla za cíl poprvé podrobněji zmapovat české překládání Nového zákona v období po roce 1900 a před zahájením prací na Českém ekumenickém překladu (1961). 1 Zásadní monografii k dějinám starých a starších českých novozákonních, resp. biblických překladů (která se soustředí nejvíce na dějiny textu) předložil Vladimír KYAS, Česká bible v dějinách národního písemnictví. Praha: Vyšehrad, 1997. O něco starší práce Jan...
|
|
Filosofie náboženství Josefa Solovějčika
Lyčka, Milan ; Sobotka, Milan (vedoucí práce) ; Karásek, Jindřich (oponent) ; Sláma, Petr (oponent)
Josef Solovějčik (1903 - 1993), rabín a filosof, jeden z nejvýznamnějších představitelů moderní židovské orthodoxie, se pokusil o vyjádření tradičních židovských náboženských pojmů prostředky moderní vědy a filosofie. Jako filosof vyšel z novokantovství marburské školy, jako rabín byl pod vlivem tzv. analytické školy, kterou ve východní Evropě založili členové jeho rodiny. Z filosofického dědictví novokantismu převzal důraz na čistotu myšlení, chápaného jako myšlení matematické a přírodovědné, a z přímého odkazu Kantova přejal zejména jeho apriorismus nazíracích forem a poznávacích kategorií. Analytická škola na něho zapůsobila důrazem na ahistorický rozbor náboženských pojmů, který vede k jejich hlubšímu poznání a zároveň novým způsobem zakládá vztah k transcendentnu. Solovějčik tak rehabilitoval náboženství jako noesis a pokusil se o jeho filosofickou reflexi. Ústředním pojmem jeho filosofie náboženství je halacha, tradičně chápaná jako soubor norem a přikázání, kterými se řídí život věřícího Žida. V Solovějčikově pojetí se halacha stává filosofickým pojmem, hermeneutickým klíčem k interpretaci náboženské zkušenosti, která je pojímána jako základ veškerého zakoušení skutečnosti. Toto filosofické stanovisko Solovějčik ověřuje na neustále nových variantách ideálních typologií lidské existence, které opírá o...
|
|
Postoje ředitelů škol k využívání počítačové podpory ve vzdělávání žáků speciálních škol (region Děčín)
Franzová, Eva ; Svoboda, Jiří (vedoucí práce) ; Mach, Václav (oponent)
Ve školách se stále více prosazuje moderní technika, která přímo i nepřímo ovlivňuje celý vyučovací proces. Moderní technologie se stávají nositelem učiva a jejich možnosti tak ovlivňují i jednotlivé metody a formy výuky. Tato bakalářská práce mapuje postoje ředitelů k využití počítačové podpory ve speciálním školství v děčínském regionu. Práce současně popisuje role a podporu počítačové techniky ve vzdělávání, možnosti jejího využití ve speciálním školství a názor učitelů na podporu využívání technické podpory ze strany ředitele i vlastní zájem o její využití. Vychází z dotazníkového šetření na speciálních školách děčínského regionu. Přináší možná opatření, která by podpořila větší zájem ředitelů o rozšíření vyučovacích forem a metod za použití počítačové podpory k výuce žáků speciálních škol.
|
host ::
