|
|
Medicína v prostředí řeholních společností v 17. století na příkladu jezuitského řádu
Černý, Karel ; Říhová, Milada (vedoucí práce) ; Novotný, Miroslav (oponent) ; Čornejová, Ivana (oponent)
První část je orientována spíe na djiny medicíny jako takové bez ohledu na prostředí řeholních institucí. eím zde problémy metodologické povahy a konkrétní d·sledky mnou proponovaného výkladu (například sporné aspekty djin moru) a také se zam řuji na výklad k obecnému kontextu djin medicíny v 17. století. Rozvrh a náplň první ásti anticipuje zcela zámrn problémy, které pak konkrétn rozebírám v souvislosti s jezuity. V druhé ásti se soustředím na vztah Tovarystva Jeíova a djin medicíny v co nejirích souvislostech: Jaký byl vztah jezuit· k medicín na základ institucion álních pramen·? P·sobili jezuité jako lékaři? A pokud ano, jaká byla jejich role v porovnání s jinými ran novovkými lékaři? (Tato otázka vede speci cky k výkladu na téma jezuitské misie.) Jak se chovali jezuité jako pacienti? (S tím souvisí výklad o zdraví a nemoci v kadodenním ivot jezuitské koleje.) A konen nesmíme zapom ínat na jezuitské p·sobení v roli středního zdravotnického personálu , které se zvlát výrazn projevilo v pr·bhu morových epidemií.
|
|
|
Porodnictví doby pobělohorské: Infanticidium.
Surá, Alexandra ; Říhová, Milada (vedoucí práce) ; Čechura, Jaroslav (oponent) ; Pařízek, Antonín (oponent)
Pozornost je nejprve věnována osobnostem evropského porodnictví 17. a 18. století. Poté je již práce zaměřena na období doby pobělohorské v českých zemích. Zhodnotila jsem zdravotní stav obyvatelstva a popsala zdravotnické profese. Zvláštní pozornost je věnována profesi porodní báby, otázce křtu v nouzi a rozdílného pohledu na jeho udělení. Jedna z kapitol je věnována partnerským vztahům a otázce panenství. Ženy, které neměly v úmyslu o své dítě pečovat, většinou své těhotenství tajily. Z tohoto důvodu se v práci zabývám otázkou, jakým způsobem žena v raném novověku tajila své těhotenství. Průběhu porodu, místu, na kterém žena porodila a okamžikům, které se odehrály po porodu, je věnována další část práce. Smrtí novorozence, která mohla nastat z různých příčin, se zabývám v následující kapitole. V práci je zachycen průběh vyšetřování, zejména ohledání místa činu, ohledání těla novorozence, pátrání po matce novorozence (potencionální pachatelce) a jejího přehledání. Ohledání těla novorozence příslušelo přísežnému krajskému fyzikovi či chirurgovi a porodní bábě. V disertaci je popsáno, jakým způsobem bylo tělo novorozence ohledáno, podle jakých kritérií byla hodnocena zralost a donošenost novorozence a podle čeho se usuzovalo, jestli se dítě narodilo živé, nebo mrtvé. Samostatná kapitola je věnována...
|
|
|
Historický vývoj povolání nutričního terapeuta
Krajíčková, Květa ; Prošková, Eva (vedoucí práce) ; Říhová, Milada (oponent)
Tato bakalářská práce mapuje vývoj profesionalizace činnosti nutričních terapeutů a jejich předchůdců. Pozornost je věnována zejména souvislostem s dalšími zdravotnickými obory (ochrana veřejného zdraví, ošetřovatelství, lékařství), je nastíněn i vývoj péče o výživu z hlediska těchto profesí. Obsahem práce jsou i otázky názvů a obsahu profese, její regulace, vzdělávání a profesního sdružování. Práce je teoretického charakteru, využívá zejména metod historického výzkumu. Byly zpracovány zejména prameny ze starší odborné literatury, soudobých odborných časopisů, rozhovor s pamětnicí a informace z dalších zdrojů. K porovnání s relevantními historickými informacemi je v práci popsána stávající pozice nutričních terapeutů, zejména možnosti studia oboru, kompetencí a profesního uplatnění.
|
|
|
Porodnictví doby pobělohorské: Infanticidium.
Surá, Alexandra ; Říhová, Milada (vedoucí práce) ; Čechura, Jaroslav (oponent) ; Pařízek, Antonín (oponent)
Pozornost je nejprve věnována osobnostem evropského porodnictví 17. a 18. století. Poté je již práce zaměřena na období doby pobělohorské v českých zemích. Zhodnotila jsem zdravotní stav obyvatelstva a popsala zdravotnické profese. Zvláštní pozornost je věnována profesi porodní báby, otázce křtu v nouzi a rozdílného pohledu na jeho udělení. Jedna z kapitol je věnována partnerským vztahům a otázce panenství. Ženy, které neměly v úmyslu o své dítě pečovat, většinou své těhotenství tajily. Z tohoto důvodu se v práci zabývám otázkou, jakým způsobem žena v raném novověku tajila své těhotenství. Průběhu porodu, místu, na kterém žena porodila a okamžikům, které se odehrály po porodu, je věnována další část práce. Smrtí novorozence, která mohla nastat z různých příčin, se zabývám v následující kapitole. V práci je zachycen průběh vyšetřování, zejména ohledání místa činu, ohledání těla novorozence, pátrání po matce novorozence (potencionální pachatelce) a jejího přehledání. Ohledání těla novorozence příslušelo přísežnému krajskému fyzikovi či chirurgovi a porodní bábě. V disertaci je popsáno, jakým způsobem bylo tělo novorozence ohledáno, podle jakých kritérií byla hodnocena zralost a donošenost novorozence a podle čeho se usuzovalo, jestli se dítě narodilo živé, nebo mrtvé. Samostatná kapitola je věnována...
|
|
|
Víra, rozum a zkušenost v lidovém lékařství pozdněstředověkých Čech
Tomíček, David ; Říhová, Milada (vedoucí práce) ; Spunar, Pavel (oponent) ; Kaiserová, Kristina (oponent)
Komparace textů běžných zaříkávadel v širším evropském kontextu ukázala, že tyto drobné staročeské literární útvary mají latinské protějšky, respektive analogie v řadě jazyků středověké společnosti. Je tedy více než pravděpodobné, že zmiňované verbální formule výslednou podobu získaly pod vlivem církevní inspirace a distribuovány byly mj. právě za asistence kléru. Ve světle moderní medicíny se víra v lístky s ochrannými nápisy může jevit jako iracionální a pověrečná. V lidové kultuře středověku však byla tato praxe vnímána jako racionální. Církev ji za pověrečnou označovala spíše z hlediska pochybné formy, nikoliv pro vlastní důvěru v moc nadpřirozených sil. Zásah světce ve prospěch petenta byl vnímán jako reálný, stejně jako vliv divotvorné moci drahého kamene či působení odvaru z léčivých bylin. Na základě rozboru rituálů translace nemoci a sémanticko-funkčního rozboru verbálních formulí můžeme konstatovat, že jak rituály, tak zaříkávadla disponují vnitřní logikou, opírající se o sympatetické principy.
|
|
|
Medicína v prostředí řeholních společností v 17. století na příkladu jezuitského řádu
Černý, Karel ; Říhová, Milada (vedoucí práce) ; Novotný, Miroslav (oponent) ; Čornejová, Ivana (oponent)
První část je orientována spíe na djiny medicíny jako takové bez ohledu na prostředí řeholních institucí. eím zde problémy metodologické povahy a konkrétní d·sledky mnou proponovaného výkladu (například sporné aspekty djin moru) a také se zam řuji na výklad k obecnému kontextu djin medicíny v 17. století. Rozvrh a náplň první ásti anticipuje zcela zámrn problémy, které pak konkrétn rozebírám v souvislosti s jezuity. V druhé ásti se soustředím na vztah Tovarystva Jeíova a djin medicíny v co nejirích souvislostech: Jaký byl vztah jezuit· k medicín na základ institucion álních pramen·? P·sobili jezuité jako lékaři? A pokud ano, jaká byla jejich role v porovnání s jinými ran novovkými lékaři? (Tato otázka vede speci cky k výkladu na téma jezuitské misie.) Jak se chovali jezuité jako pacienti? (S tím souvisí výklad o zdraví a nemoci v kadodenním ivot jezuitské koleje.) A konen nesmíme zapom ínat na jezuitské p·sobení v roli středního zdravotnického personálu , které se zvlát výrazn projevilo v pr·bhu morových epidemií.
|
|
|
Hakuin Ekaku: Rozličné příběhy z nočního člunu Jednota a jinakost lékařského diskursu tokugawské doby
Sálová, Dita ; Říhová, Milada (vedoucí práce) ; Král, Oldřich (oponent) ; Hrdličková, Věnceslava (oponent)
121 ZÁVĚREM V této práci jsme se v hledání odpovědí na otázky, jaká byla Hakuinova doba z pohledu vzájemných vztahů mezi západní a sinojaponskou medicínou a do jaké míry byl Hakuin součástí této doby, popsat přelom 17. a 18. století v tokugawském šógunátu. Každá doba je určená vzájemným předivem událostí, přesahující daný okamžik přítomnosti. Hakuin žil v době probíhající relativizace dosavadního poznání. Nové poznatky zprostředkované holandskou vědou, proměna anatomicko-fyziologického paradigmatu v lékařství ovlivnila i další oblasti (umění například). Hakuin se stal svědkem dobíhajícího rozpadu relativně jednolitého korpusu sinojaponské medicíny do jednotlivých škol a pravděpodobně vzhledem k vlastní nemoci byl přímo účasten nově se etablujících diskursů o nemoci - zdraví - léčení. Putování po provinciích stejně jako pobyt v hlavním městě formovalo Hakuinovu "veřejnou" tvář, která se projevuje v jeho angažované tvorbě žánru slova dharmy (kana hógo). Obdobně se projevuje i Hakuinovo putování k sobě samému, které započalo citlivou recepcí obrazu pekla z Lotosové sútry a vyvrcholilo krizí zenové nemoci. Synkreze neokonfuciánských hodnot se zenovým postulátem nahlédnutí buddhovské podstaty spolu s praktickým naplňováním odstraňování utrpení v buddhistickém slova smyslu tvoří základ, na němž Hakuin postavil...
|
host ::
RSS.