|
|
Mezi Prahou a Vídní. Hermann Bahr a J.S. Machar v prostorech (středo)evropského modernismu
Kostrbová, Lucie ; Brabec, Jiří (vedoucí práce) ; Fialová, Ivana (oponent) ; Vojtěch, Daniel (oponent)
Tématem disertační práce jsou vztahy mezi českou a vídeňskou literární modernou v devadesátých let 19. století, pro něž byly klíčové kontakty mezi Hermannem Bahrem a J. S. Macharem. Kontextuální předpoklady, povaha a význam těchto vztahů jsou analyzovány ve dvou monografických kapitolách. První kapitola je věnována utváření a proměnám Bahrova programu moderny v pohybu mezi Berlínem, Paříží a Vídní, interpretována jsou jeho základní programová hesla (Nervenkunst, Nervenromantik, Überwindung des Naturalismus, die Moderne, das gute Europäertum, Entdeckung der Provinz), která od počátku devadesátých let 19. století měla ohlas i v české kritice (F. Zákrejs, J. S. Machar, F. V. Krejčí aj.). Bahrovo pojetí vídeňské moderny, rakouské kultury a program revue Die Zeit byl podstatně ovlivnil pařížský zážitek plurality umělecké produkce. Druhá kapitola sleduje proměny tvorby J. S. Machara po jeho přesídlení z Prahy do Vídně v roce 1889. Povaha Macharovy vídeňské zkušenosti je interpretována v textech různých žánrů (lyrika, korespondence, autobiografie, polemika, esejistika) a na základě literárních a intelektuálních kontaktů a jejich proměn, pozornost je věnována zejména jeho vztahu k Jaroslavu Vrchlickému a T. G. Masarykovi. Podrobně je pak studována geneze a průběh vztahu mezi Macharem a Bahrem, v literární...
|
|
| |
|
| |
|
|
Masaryk a Nietzsche v myšlení F. X. Šaldy
Kostrbová, Lucie
Studie zkoumá ohlas filozofie T. G. Masaryka a Friedricha Nietzscheho v myšlení českého kritika F. X. Šaldy. I když Masaryk Nietzscheho filozofii odmítal, literární generace 90. let často vnímala jeho osobnost a myšlení právě prizmatem Nietzschových myšlenek a Masaryk jim představoval velkého bořitele a tvořitele. Později Šalda kritizoval Masarykovu redukci pojmu života o stránky podvědomé a chaotické, po roce 1918 pak i způsob prosazování pojmu demokracie do politické reality.
|
|
|
Manýrismem k symbolismu - Šaldova Analýza
Kostrbová, Lucie
Studie interpretuje Šaldovu ranou prózu Analýza (1891), zaměřuje se především na první část, v níž je naturalistická narace převracena v symbolistický text radikální metaforizací jazyka, která vede k ztrátě reference a k významovému zatemnění. Experimentálnost Šaldova textu lze popsat v kategoriích manýrismu jako intelektuální konstrukci iracionality pomocí záměrné kombinace jazykových jednotek významově co nejprotilehlejších. Manýristicky je pak zobrazena i hlavní postava, jež je sestavena z anorganických předmětů a jednoduchých organismů – obdobně jako Arcimboldovy obrazy.
|
host ::
RSS.