|
|
Rozhněvané vody a jejich vztah k geasa v keltské mytologii
Syrová, Kristýna ; Antalík, Dalibor (vedoucí práce) ; Kozák, Jan (oponent)
NÁZEV: Rozhněvané vody a jejich vztah k geasa v keltské mytologii AUTOR: Kristýna Syrová KATEDRA (ÚSTAV) Ústav filozofie a religionistiky VEDOUCÍ PRÁCE: Doc. Dalibor Antalík, Dr. ABSTRAKT: Tato práce se soustředí na dva obdobné středověké irské narativy ‚Boann' a ‚Sinann' z tzv. dindshenchas, pojednávajících o prameni vědění a oprávnění přístupu k němu, stejně jako na jeho možné obdoby v další keltské literatuře. Přestože vychází z výsledků předešlých badatelů, kteří pracovali zejména s paralelami motivu v jiných indoevropských kulturách, jejím primárním cílem je pokusit se daný narativ vysvětlit ze specifického kontextu středověké básnické třídy Irska, filidů. Její snahou je tak ukázat, jak se ve vybraném narativu manifestoval vztah mezi hranicemi fyzickými, často ztělesněnými řekami, a hranicemi společenskými, hlídanými mimo jiné institucí geasa, tzv. irských tabu. Autorka zastává názor, že byť materiálu předkřesťanské mytologické kořeny upřít nelze, v očích básnické třídy byl reinterpretován v středověký mýtus svého druhu, sloužící k vypořádání se s ambivalentním společenským postavením ženy- básnířky. KLÍČOVÁ SLOVA: tabu, kult vod, keltská mytologie, potopená města, středověké Irsko, básnictví
|
|
|
Společenské a politické funkce poezie v mediální komunikaci
Knéblová, Michaela ; Jirák, Jan (vedoucí práce) ; Batistová, Anna (oponent)
Tato práce se zabývá úlohou poezie tištěné v letech 1948-1953 v Rudém právu. Vybranou poezii analyzuje a interpretuje ji ve spojitosti s významnými svátky a událostmi, na základě toho pak přibližuje některé dobové mýty a vysvětluje jejich symboliku. Především prostřednictvím referátů a veřejných projevů na tematických konferencích a sjezdech objasňuje vývoj poezie a žurnalistiky v tomto zlomovém období a specifikuje jejich úkoly a poslání. V souvislosti s tím referuje o socialistickém realismu v literatuře a zprostředkovává výpovědi významných osobností tehdejší politické a kulturní oblasti o literatuře, poezii a žurnalistice. Pojednává také o tom, jakým způsobem byly koncipovány titulní strany Rudého správa při výjimečných příležitostech a jak vypadaly některé texty v něm obsažené. Text čtenáři představuje nejdůležitější socialistické svátky, poukazuje na jejich dobový kontext a dovoluje mu nahlédnout problematiku společenského významu oslav a způsobů prezentace těchto svátků. Objevují se v něm i informace o akci Pracující do literatury. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Lyrický subjekt v poezii básníků soumraku
Ertlová, Monika ; Pelán, Jiří (vedoucí práce) ; Čaplyginová, Olga (oponent)
Na počátku 20. století se v Itálii objevuje tzv. krepuskolarismus. Termín označuje tvorbu básníků, kteří byli dle dobové literární kritiky "soumrakem," (v italštině "crepuscolo") krásné literatury 19. století. Cílem diplomové práce je deskripce povahy lyrického subjektu v jejich dílech. Nenápadná krepuskolární poezie představuje počátek moderny v Itálii a staví se do opozice vůči klasické literatuře minulosti. V prvních pěti kapitolách práce jsou podrobně popsány bio- bibliografické údaje čtyř krepuskolárních autorů: Guida Gozzana, Sergia Corazziniho, Marina Morettiho a Alda Palazzeschiho. Na základě analýzy vybraných děl jsou určeny rozdíly v jejich chápání role básníka. Dílčím závěrem práce je charakteristika krepuskolárního lyrického subjektu, který je typický svou melancholií, intimismem a útěkem k poetice každodennosti. Melancholie a intimismus jsou témata, ke kterým se vrací i další generace italských básníků. Analýza děl Eugenia Montala, Umberta Saby, Giuseppa Ungarettiho a Dina Campany poukazuje na stíny této krepuskolární inspirace. Důraz na emocionalitu lyrického subjektu u této generace básníků mizí, prosazuje se spíše básnický postoj pozorovatele hořké skutečnosti. Přílohu práce tvoří korpusový výzkum klíčových slov krepuskolární poezie v aplikacích PSPad, KWords a dále v italských...
|
|
|
Literární texty a jejich adaptace ve výuce češtiny jako cizího jazyka
Nedbalová, Monika ; Klumparová, Štěpánka (vedoucí práce) ; Nerlich, Lenka (oponent)
Práce se zabývá možnostmi využití literárních textů ve výuce češtiny jako cizího jazyka. První část práce shrnuje, jaké bylo postavení literatury v rámci jednotlivých metodických směrů v minulosti a dnes a také jaké místo přisuzují literatuře ve výuce cizích jazyků současné školské dokumenty (zejména Společný evropský referenční rámec). Součástí je též analýza učebnic češtiny pro cizince a dalších publikací z hlediska četnosti zařazení literárních ukázek, jejich typu a případné didaktizace. Teoretická část práce obsahuje také kapitoly zabývající se významem literatury ve výuce cizích jazyků, specifiky literárních textů a definicí čtenářské kompetence, které jsou důležitým východiskem pro praktickou část práce. Praktická část práce obsahuje čtyři návrhy hodin vystavěné na práci s konkrétními literárními texty (jeden text prozaický a tři básnické). Navržené hodiny jsou vhodné pro úroveň B1 a B1+ a kombinují četbu české literatury s výukou interkulturní kompetence (zejména důležitý je historický a kulturní kontext vzniku textů v období mezi lety 1948 a 1989). Návrhy hodin jsou doplněny zvukovými nahrávkami a pracovními listy pro žáky. Jedna z hodin obsahuje též reflexi z jejího ověření v praxi. Klíčová slova didaktika češtiny jako cizího jazyka, česká literatura, poezie, čtenářská kompetence,...
|
|
|
Praha v díle Clary Janésové
Strachotová, Alžběta ; Housková, Anna (vedoucí práce) ; Škodová, Denisa (oponent)
Bakalářská práce pojednává o díle španělské literátky Clary Janésové a zaměřuje se na texty, v nichž se autorka věnuje Praze. První část je věnována stručné biografii. Teoretická kapitola se zabývá pojmy ze studií o pojetí prostoru v literatuře. Následující část popisuje jednotlivé cesty autorky do Prahy a načrtává také okolnosti jejího seznámení s Vladimírem Holanem, který představuje klíčovou figuru v jejích textech o tomto městě. Stěžejní část práce tvoří analýzy jednotlivých děl, konkrétně lyricko- memoárové prózy Oféliin hlas, básnické sbírky Kampa a několika jednotlivých básní z jiných sbírek. Interpretace má tematologický základ a soustředí se na vztah autorky k městu a k Čechám. Má tak na zřeteli obecnou otázku genia loci, literárního toposu města a způsobu lyrického vnímání města očima cizince. V rozborech není opomíjena ani kompozice a jazyk zkoumaných děl. Závěr práce je věnován souhrnu poznatků a charakteristice literárního stylu autorky, která vychází z analyzovaných textů. Celá práce čerpá prvotně z díla autorky, dále z teoretických studií věnovaných danému tématu a také z jichž existujících interpretací jednotlivých děl. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
| |
|
|
The New York School Poets and Visual Arts: The Poetry of John Ashbery and Frank O'Hara
Žůrková, Michaela ; Veselá, Pavla (vedoucí práce) ; Robbins, David Lee (oponent)
Básníci Newyorské školy a vizuální umění: Poezie Johna Ashberyho a Franka O'Hary Dílo básníků Newyorkské školy je velmi ovlivněno vizuálním uměním. Básníci, jako jsou například Frank O'Hara, John Ashbery, Kenneth Koch a John Schuyler, se nechali inspirovat zejména abstraktním expresionismem, surrealismem, kubismem a dadaismem. Vizuální umění mělo tak silný dopad na poezii, protože malíři Newyorkské školy dominovali tehdejšímu světu umění, udávali trendy a básníci a hudebníci je následovali. Vizuální umění také hrálo důležitou roli v životech básníků, jelikož mnoho z nich bylo kritiky umění a navíc se často podíleli na spolupráci s malíři. Tato bakalářská práce se zaměřuje na dva básníky Newyorkské školy, O'Haru a Ashberyho, protože jejich poezie vykazuje vliv vizuálního umění v porovnání s jinými básníky Newyorkské školy nejvýrazněji. O'Hara používá zejména techniky abstraktního expresionismu a je nejvíce ovlivněn uměním Jacksona Pollocka. O'Harovy básně jsou bezprostřední a jsou založeny na vyjádření současného momentu, co se děje teď v tuto chvíli. Zaměření na současnost je spojeno s technikami akční malby, která vyjadřuje umělcovo "já" a jeho emoce. Použití technik, jako například "push" a "pull" a práce s povrchem a perspektivou, se projevuje v experimentování s formou básní a dále zdůrazňuje důležitost...
|
|
|
"Býti stromem v tiché zemi." Poetika samoty Ludmily Maceškové
Boháčová, Kristýna ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Vojtěch, Daniel (oponent)
Práce sleduje linii samoty v poezii Jana Kameníka (vlastním jménem Ludmila Macešková). Všímá si autorovy nezařaditelnosti do literárních skupin 40.-60. let 20. století a především pozoruje jeho dramatickou cestu motivovanou touhou nalézt osobitý výraz své zkušenosti. Nejprve se věnuje prostorům, jež se podílejí na Kameníkově odstiňování jednotlivých etap cesty. Poté se soustředí na básnický jazyk, jenž je vystaven neustávající potřebě vtisknout do slov zážitek. Na závěr dospívá k dotyku jakožto specifickému zjevení jména, v němž jsou překonány všechny rozdíly.
|
|
|
Vladimír Houdek
Paulus, Petr ; Merhaut, Luboš (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent)
Práce se zabývá pozapomenutým básníkem Vladimírem Houdkem, jenž své jediné dvě sbírky publikoval na samém přelomu 19. a 20. století. Důraz je kladen na všechny dostupné materiály o jeho díle a životě. Na základě analýzy těchto pramenů a literárněhistorické charakteristiky autorových textů a jejich motivů se práce pokouší určit místo Vladimíra Houdka v české literatuře. Představuje dobový ohlas jeho poesie a současně ji porovnává s tvorbou dalších autorů.
|
|
|
Literární recepce díla Maxe Picarda
Svárovská, Nicol ; Činátlová, Blanka (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Jednotícím prvkem následující práce, která pojednává souvislost tvorby Maxe Picarda, Rainera Marii Rilka a Jana Zahradníčka, je motiv záchrany, její negativní a pozitivní moment. Picard, Rilke i Zahradníček vidí přetechnizovaný svět, stávají se svědky dehumanizace člověka a s tím související destrukce řeči. Jejich tvorba reflektuje tento rozpad, ale zároveň nabízí pozitivní protipohyb, alternativu k věku panství techniky. Komparace specifického uchopení dvou momentů záchrany zároveň osvětluje problém recepce Maxe Picarda v jejich díle. První část práce je zaměřena na Heideggerovu analýzu bytnosti moderní techniky (Gestell) a možnosti alternativního odkrývání (poiésis), zachycuje proměnu člověka a jeho vztahu k věcem, proměnu, kterou ve svém díle diagnostikuje Picard, Rilke i Zahradníček. Nabízí tak kontext pro sledovaný motiv záchrany. Úvod k první části tvoří pojednání o ztrátě věci, která je spjata s pronikáním techniky, a o záchraně spočívající v dbaní nepatrného. Druhá část začíná recepcí Picardovy knihy Hitler v nás v Zahradníčkově básnické skladbě Znamení moci, je pojednána s ohledem na ztrátu slova, proměnu slova v heslo, povel či "příkaz dne", a její provázanost s proměnou lidskosti, s nepozorovaným rozkladem a deformací lidské formy. Následná recepce Picard - Rilke vychází z úvah o...
|
host ::
RSS.