|
|
"Ta odlišnost jde z placenty plemenné." Židovství jako otázka osobní identity a literárních dispozic
Pavlík, Ondřej ; Topor, Michal (vedoucí práce) ; Wiendl, Jan (oponent)
Jádro této práce spočívá v průzkumu způsobů reflexe židovství v české poezii publikované mezi lety 1923 a 1936, téma je přitom modelováno ve dvou propojených úrovních. V první řadě půjde o zachycení pojmosloví dobové kritiky, zejména pak podněcujících úvah Pavla Eisnera. Prizma jeho a dalších postřehů a tezí lze vztáhnout přímo k básnickým textům coby doklad jejich druhého života a širší působnosti - jejich společenské rezonance, auto/hetero-stereotypní recepce, etno-deterministických výkladů a konečně jejich nesamozřejmého vřazení do linie "židovské lyriky". Následná prověřující a zároveň rozvíjející interpretační pozornost je upřena ke sbírkám Otokara Fischera (Hlasy), Františka Gottlieba (Cesta do Kanaán, Proměny, Bílý plamen) a Viktora Fischla (Jaro, Kniha nocí, Hebrejské melodie), tedy k dílu těch autorů, kteří učinili židovství explicitním tématem své lyrické výpovědi (případně součástí lyrické autostylizace). Práce se tak pokouší hledat odpověď na otázku, jakým způsobem a v jakém vztahu k původní básnické produkci byly formulovány teze o různých duchovních dispozicích umělců židovského původu. Jinak řečeno, jak byl dobovými recipienty interpretován, konceptualizován a diskurzivně ukotvován vliv židovství autora na jeho dílo a jak se tato čtení proměňovala v závislosti na společenské a...
|
|
|
Prostorová sémantika v pozdním básnickém díle Bohuslava Reynka
Teclová, Barbora ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Wiendl, Jan (oponent)
Bakalářská práce se zabývá poetikou a konstrukcí mikrosvěta kolem domu v Petrkově v pozdní poezii Bohuslava Reynka, konkrétně ve třech posledních básnických sbírkách Sníh na zápraží, Mráz v okně a Odlet vlaštovek. Práce nejprve nastiňuje pozadí petrkovského domu č. 13, a to jak z hlediska Reynkovy osobní historie a z ní plynoucího sepětí s domem, tak z hlediska politicko-společenských událostí, které se domu a básníka dotýkaly. Dále je pozornost zaměřena na literárněvědné postupy při reflexi poetiky míst, zejména na topoanalýzu vycházející z Poetiky prostoru Gastona Bachelarda, které práce propojuje s poznatky o Petrkově. Jádrem práce jsou rozbory básní a vytvoření typologie motivů, ze kterých je venkovský mikrokosmos konstruován. V analýze se práce soustředí na konstelaci vnitřního prostoru ve vztahu k vnějšímu světu, který v Reynkově díle 50. let získává podobu nepřátelsky a antihumánně naladěného prostoru. KLÍČOVÁ SLOVA Petrkov, Bohuslav Reynek, poetika prostoru, mikrokosmos, topoanalýza.
|
|
|
Téma ohrožení člověka v básnických skladbách na přelomu 40. a 50. let 20. století
Janečková, Karolína ; Wiendl, Jan (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent)
V bakalářské práci jsou představeny a porovnány tři básnické skladby, jež shodně tematizují ohrožení existence člověka: Atlantis Vladimíra Vokolka, Znamení moci Jana Zahradníčka, Symfonie XX. století Miloše Dvořáka. U textů je vedle formální a kompoziční roviny analyzována zejména rovina tematicko-motivická a užité básnické prostředky, jež spoluvytvářejí obraz vize světa, ve kterém je zpochybněna jistota lidské existence. V závěru se nachází vzájemné porovnání textů, představení jejich shodných a odlišných momentů.
|
|
|
Poezie Josefa Hory druhé poloviny 20. a 30. let
Krátký, Aleš ; Wiendl, Jan (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Bakalářská práce se věnuje básnické tvorbě Josefa Hory (1891-1945), konkrétně básnickým sbírkám obsažených v souboru Kniha času a ticha, edičně připraveném Antonínem Matějem Píšou, který v rámci Horovy tvorby vymezuje specifickou poetickou linii nazývanou poezie času a ticha. Práce je členěna na dvě části, přičemž první pracuje s dobovými kritickými texty, na jejichž základě jsou modelovány první koncepty poetiky času a ticha. Druhá interpretační část se snaží nastínit základní principy básnického obrazu, které jsou pro všechny vymezené sbírky shodné. Interpretační část je rozdělená do tří segmentů. V první kapitole interpretační části je pozornost věnována čtyřem základním živlům jako základním motivům básnického obrazu. Druhá kapitola je zaměřena na vztah lyrického subjektu k básnickému prostoru a třetí kapitola se soustředí na tematizaci snu a umění z hlediska funkce, kterou zaujímají v rámci poetiky času a ticha. Oporou pro interpretační část jsou kromě literárněhistorických textů věnovaných Josefu Horovi také kniha Zdeňka Neubauera a Tomáše Škrdlanta: Skrytá pravda země: Živly jako archetypy ekologického myšlení a práce filozofa Gastona Bachelarda. KLÍČOVÁ SLOVA Josef Hora (1891-1945), poezie času a ticha, mýtus, čas, živel
|
|
|
Prozaická tvorba Milady Součkové (s důrazem na analýzu díla Amor a Psyché)
Martanová, Petra ; Wiendl, Jan (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Práce se zabývá románem Milady Součkové Amor a Psyché, který vyšel jako autorčina druhotina roku 1937. Těžiště představuje analýza vnitřních souvislostí díla a stěžejních prvků jeho výstavby. Pozornost je věnována vypravěčskému subjektu a jeho vnitrotextovým proměnám, včetně otázek nespolehlivosti a genderu. Následně se práce zabývá sebereflexivitou se zaměřením na antiiluzivní prvky románu. Dalším zkoumaným aspektem je charakterizace postav a jejich postupující marionetizace. Analyzovány jsou rovněž časoprostorové rozměry a klíčové motivy jako integrální součásti románu.
|
|
|
Holanova metafora ve sbírkách Vanutí a Na postupu ve světle Ricœurovy "živé" metafory
Koryntová, Lucie ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Wiendl, Jan (oponent) ; Langerová, Marie (oponent)
Sbírky Vanutí (1932) a Na postupu (verše vznikaly v letech 1943-1948, vyšly v roce 1964) představují ve vývoji poezie Vladimíra Holana (1905-1980) dva přelomové okamžiky. Na jedné straně jsou vázané hermetické verše intimně laděných lyrických skladeb sbírky Vanutí, na druhé straně volné verše sbírky Na postupu provázené výrazovou projasněností a epizací, obrácené ke společenským dějinným a všednodenním tématům. Z hlediska vztahu poezie ke skutečnosti a způsobu vznikání významu je ústředním místem sbírek metafora. Teorie klasické metafory však není dostačující pro popis toho, co je ve sbírkách originální. Aplikací teorie "živé" metafory Paula Ricœura, jak ji formuluje ve svých dvou dílech La Métaphore vive (1975) a Interpretation theory: discourse and the surplus of meaning (1976), lze dospět k detailnímu popisu typických metafor obou sbírek. Aplikací Ricœurovu modelu X je/není Y, který je schematickým vyjádřením ambivalentní predikace probíhající v "živé" metafoře, je formulována zvláštní dynamika vznikání smyslu typická pro každou sbírku. Metafory sbírky Vanutí spojuje maximalizace ambivalence, metaforám sbírky Na postupu je naopak společná minimalizace ambivalence. V každé sbírce je tato zvláštní dynamika vlastní nejenom metaforám, ale i dalším složkám díla.
|
|
|
Deníky z terezínského, varšavského a lodžského ghetta
Zikmundová, Karolína ; Holý, Jiří (vedoucí práce) ; Wiendl, Jan (oponent)
Předmětem této práce je analýza třech deníků, jejichž pisatelé byli vězněni během druhé světové války v ghettech na území dnešních států Česka a Polska. Jedná se o Evu Roubíčkovou a její Terezínský deník (nejprve v anglickém překladu 1998, německy 2007, česky 2009 a 2017), Egona Redlicha a jeho deník s názvem Zítra jedeme, synu, pojedeme transportem (česky 1995) a Adama Czerniakowova a jeho svědectví s názvem Deník varšavského ghetta (česky 2018). Práce se zaměřuje na porovnání deníků z hlediska otevřenosti informací, které poskytují, a postavení pisatele/pisatelky v ghettu. V úvodu nastiňuje historické pozadí terezínského a varšavského ghetta a deníků, v hlavní částí se pak práce zaměřuje na interpretaci výše zmíněných textů, přičemž klade důraz na motivy, které jednotlivá díla prostupují. Klíčová slova: deník, holokaustový deník, terezínské ghetto, varšavské ghetto, holokaust, kultura
|
|
|
Zakletí slov. Hranice náboženského jazyka v poezii
Krásenská, Klára ; Krásová, Eva (vedoucí práce) ; Wiendl, Jan (oponent)
Ústředním tématem bakalářské práce je fenomén "vyprázdnění" jazyka, a to zejména v náboženském diskurzu. Proč se nám naše jazyková aktivita může jevit jako prázdná, nedostačující, nebo dokonce mrtvá? Náboženská oblast lidské zkušenosti se zdá být k takovému jevení obzvlášť náchylná. Je možné, aby jazyk "přestal stačit" pro potřeby individuální transcendentální zkušenosti? V čem je specifický nárok na pravdu náboženského jazyka a jak souvisí se zneužitím moci? Obdobné otázky si kladou také básníci vzhledem k jazyku jako takovému, a tak v práci sledujeme jak tuto dvojí linii myšlení, tak zapojení náboženského jazyka do jazyka poezie. Analogie s básnickým jazykem se v několika aspektech jeví jako plodné, a proto v práci ověřujeme, zda básnický jazyk nenabízí určitá řešení problému vyprázdnění.
|
|
|
Slova, která září. K problematice synestézie v programových textech Karla Teigeho
Harcuba, Tomáš ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Wiendl, Jan (oponent)
Práce se věnuje roli synestézií v programových textech Karla Teigeho z 20. let. První část je věnována teoretickému uchopení synestézie jakožto metafory, v protikladu k pojmu synestézie v psychologickém smyslu. Nejprve je v krátkosti vymezen pojem synestézie tak, jak jej užívá psychologie. Poté je představena teorie konceptuálních metafor. Po popisu obecného fungování metafor je tato teorie použita k vymezení synestézie jakožto metafory. Druhá část se zabývá myšlením Karla Teigeho ve 20. letech. Chronologický přístup se na základě vybraných textů snaží nastínit vývoj Teigova teoretického uvažování od prvních textů kolem založení Devětsilu v roce 1920 až po Manifest poetismu z roku 1928. Synestézii je při rozboru Teigových textů věnována dvojí pozornost. Jednak jako tématu, jednak jako Teigem často využívanému jazykovému prostředku. Oba typy výskytů jsou v kapitole věnované Manifestu poetismu dány do souvilosti. Jistá pozornost je také věnována teoretickým a uměleckým textům jiných autorů, aby byla ukázána souvislost Teigova programu s teoretickým myšlení dalších členů a Devětsilu a jejich uměleckou produkcí.
|
|
|
Motivy holokaustu v dílech Ludvíka Aškenazyho
Veber, Pavel ; Holý, Jiří (vedoucí práce) ; Wiendl, Jan (oponent)
Práce se bude zabývat třemi knihami Ludvíka Aškenazyho (1921-1986), které vznikly na přelomu padesátých a šedesátých let 20. století: Psí život (1959), Černá bedýnka (1960, přepracováno Vajíčko (1963, přepracováno 1967). Soustředí se na motivy spojené s tématem války a nacistické perzekuce Židů. Aškenazy měl k tomuto tématu osobní vztah, protože měl židovské předky, a v tomto období jeho povídky, event. texty (Černá bedýnka) patřily k několika dalším (jejichž autory byli např. Lustig, Otčenášek, o něco později Bělohradská, Fuks, Škvorecký), které znovuoživily židovství a holokaust v české literatuře. Jde o výraznou změnu proti období stalinského antisemitismu, který židovskou tematiku z oficiální kultury vylučoval. Práce bude analyzovat funkci vypravěče v jednotlivých textech, autorovy typické postupy intimizace, lyrizace a autentizace a jednotlivé obrazy a motivy - například "nerovné lásky", zvířat, jmen v Pinkasově synagoze - v kontextu jednotlivých děl a soudobé české prózy.
|
host ::
RSS.