|
| |
|
|
Člověk bez paměti: Dílo Maxe Picarda v aktuálních myšlenkových a literárních kontextech
Svárovská, Nicol ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Müller, Richard (oponent) ; Fulka, Josef (oponent)
Disertační práce Člověk bez paměti: Dílo Maxe Picarda v aktuálních myšlenkových a literárních kontextech se zabývá myšlením švýcarského filosofa Maxe Picarda. Úvahy o slovu a tichu vystupují jako fundament Picardova myšlení, z něhož je napříč prací rozehrán motiv času, paměti a zapomínání, médií, totální války, atomové bomby, fenoménu Eichmann či identifikace s pachatelem. Picardovo promýšlení totální války a atomové bomby je zasazeno do kontextu myslitelů jako Martin Heidegger, Hannah Arendt či Günther Anders. Událost atomové bomby, pojednaná fenomenologicky jako první lidská zkušenost totality světa, je vyložena jako vnější manifestace toho, co se již odehrálo v člověku. Práce zobrazuje akustiku války a dává tak kontext Picardovým úvahám o totální válce a rozhlasu v nacistickém Německu. Jádrem, k němuž se Picard promýšlením médií dostává je ontologická proměna člověka, spojená se ztrátou slova a přechodem od vizuálního k akustickému. Téma zapomínání, diskontinuity, atomizace času, rozrušení paměti a konce člověka jako časové bytosti - Picardův klíč k interpretaci událostí 20. století - je vyloženo v dialogu s Augustinem, Hugo von Hofmannsthalem, Pierrem Norou, Friedrichem Nietzschem či Bettinou Stangneth. Práce se věnuje tématu identifikace s pachatelem a zasazuje Picardův koncept Hitler v nás a...
|
|
|
Literární recepce díla Maxe Picarda
Svárovská, Nicol ; Činátlová, Blanka (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Jednotícím prvkem následující práce, která pojednává souvislost tvorby Maxe Picarda, Rainera Marii Rilka a Jana Zahradníčka, je motiv záchrany, její negativní a pozitivní moment. Picard, Rilke i Zahradníček vidí přetechnizovaný svět, stávají se svědky dehumanizace člověka a s tím související destrukce řeči. Jejich tvorba reflektuje tento rozpad, ale zároveň nabízí pozitivní protipohyb, alternativu k věku panství techniky. Komparace specifického uchopení dvou momentů záchrany zároveň osvětluje problém recepce Maxe Picarda v jejich díle. První část práce je zaměřena na Heideggerovu analýzu bytnosti moderní techniky (Gestell) a možnosti alternativního odkrývání (poiésis), zachycuje proměnu člověka a jeho vztahu k věcem, proměnu, kterou ve svém díle diagnostikuje Picard, Rilke i Zahradníček. Nabízí tak kontext pro sledovaný motiv záchrany. Úvod k první části tvoří pojednání o ztrátě věci, která je spjata s pronikáním techniky, a o záchraně spočívající v dbaní nepatrného. Druhá část začíná recepcí Picardovy knihy Hitler v nás v Zahradníčkově básnické skladbě Znamení moci, je pojednána s ohledem na ztrátu slova, proměnu slova v heslo, povel či "příkaz dne", a její provázanost s proměnou lidskosti, s nepozorovaným rozkladem a deformací lidské formy. Následná recepce Picard - Rilke vychází z úvah o...
|
|
|
Zahradníčkovo Znamení moci
Svárovská, Nicol ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Chavalka, Jakub (oponent)
Práce si klade za cíl interpretovat rozsáhlou básnickou skladbu Jana Zahradníčka Znamení moci. Interpretace krystalizuje kolem motivu dehumanizace člověka (spojené s nietzscheovským motivem nihilismu a posledního člověka), ztráty slova, diskontinuity, ztráty času, lidské tváře, nicoty (konkretizované Nicoty) a možnosti záchrany spojené s iniciací zraku. Pro osvětlování motivů jsou zásadní dvě významové linie sbíhající se v Zahradníčkově Znamení moci: Dantova Božská komedie a Picardovo dílo pozdních čtyřicátých let. Báseň Znamení moci psal Zahradníček na přelomu roku 1950-1951, v době intenzivní práce na překladu Dantovy Komedie. Intencí první části je ukázat, jak silně Božská komedie formuje jeho imaginaci a promítá se do zpodobení klíčových motivů Znamení moci. Intencí druhé části je otevřít pro interpretaci Znamení moci nový významový kontext, dílo švýcarského esejisty, filosofa a básníka Maxe Picarda, které mělo pro Zahradníčkovu skladbu zásadní význam. V představení Picardova specifického uchopení klíčových fenoménu modernity, jež se infiltrovalo do Zahradníčkovy skladby, spatřuji další cíl práce. Výklad určuje základní otázka Znamení moci - "co se stalo s člověkem" -, ve které rozeznáváme dva momenty: kdo je člověk a jak se člověk proměnil. Proměna povahy lidství člověka, proměna jeho...
|
|
| |
host ::
RSS.