|
|
Phenomenological notion of the body and its possible consequences for practice of body-oriented disciplines
Kříž, Petr ; Parry, Silvan James (vedoucí práce) ; Jirásek, Ivo (oponent) ; Hurych, Emanuel (oponent)
Název: Fenomenologické pojetí těla a jeho možné důsledky pro praxi oborů pracujících s tělem Cíle: Tato disertační práce si klade za cíl osvětlit možné promítnutí fenomenologických poznatků o těle do oborů pracujících s tělem. Interpretací klíčových tezí Reného Descartesa, Edmunda Husserla a především Maurice Merleau-Pontyho dochází k postulátu, že vlastní tělo není předmět, nýbrž to, díky čemu vůbec předměty existují jako předměty. Od tohoto fenomenologického postulátu se dále odvíjí hluboká opozice fenomenologického pojetí těla vůči pojetí, z kterého obory pracující s tělem běžně (obvykle však pouze implicitně) vycházejí ve své teorii i praxi. Práce proto předkládá nejen interpretaci některých pozitivních fenomenologických konceptů, nýbrž i interpretaci fenomenologické kritiky fyziologického a psychologického (či psychologizujícího) pojetí těla, stojících na omylech a předsudcích empiristické a intelektualistické tradice západního myšlení. Následně jsou diskutovány možné dopady obojího - jak fenomenologické kritiky, tak fenomenologických konceptů - na praxi oborů pracujících s tělem. Metodologie: Tato disertační práce je filosofickým pojednáním. První část je filosofickou interpretací klíčových autorů, kteří přispěli k fenomenologickému pojetí těla. Jsou-li použity příklady, je to pouze za účelem...
|
|
| |
|
|
Funkce řeči u Husserla a Merleau-Pontyho
Puc, Jan ; Novotný, Karel (vedoucí práce) ; Čapek, Jakub (oponent) ; Janoušek, Hynek (oponent)
Funkce řeči u Husserla a Merleau-Pontyho Tématem práce je proměna intencionální funkce řeči mezi E. Husserlem a M. Merleau-Pontym. Intencionální funkcí řeči máme na mysli proměnu vyjadřovaného smyslu, kterou zapříčiňuje právě jeho vyjádření. U Husserla sledujeme proměnu z pozice Logických zkoumání a první knihy Idejí k čisté fenomenologii a fenomenologické filosofii, v nichž zastává tezi o neproduktivitě zrcadlení jiných druhů intencionality v řeči, na pozici Původu geometrie, v níž rozlišuje podíl řeči na vytváření myšlenkové formy ve dvou ohledech: Řeč dává myšlence její idealitu, která se liší od vztahu rodové podstaty k mnohosti věcí. A řeč dává myšlence její objektivitu, formu předmětu, který vstupuje do dějin a trvá v nich. Ve Fenomenologii vnímání Merleau-Ponty přebírá Husserlovu zralou pozici s několika podstatnými změnami. Východiskem analýzy přestává být jazykový znak, nýbrž se jím stává tělesné gesto, v důsledku čehož zaniká Husserlem zdůrazňovaný rozdíl mezi rodovou a jazykovou idealitou. Vedle objektivační funkce řeči Merleau-Ponty uvažuje také o obsahovém dokončování vyjadřovaného smyslu vyjádřením. Tím, že se řeč stává tvořivou, přestává být prázdným míněním názoru a může se stát stejně původní přítomností světu jako vnímání. V poslední části se zaměřujeme na Merleau-Pontyho pojetí...
|
|
|
Původ intencionality a myšlení pozdního Husserla
Zelenka, Jiří ; Novotný, Karel (vedoucí práce) ; Zika, Richard (oponent)
Cílem práce bude hledání kořenů a původu intencionality vycházející z Husserlova pozdního myšlení. Intencionální struktura vědomí je základem Husserlovy fenomenologie a hraje v ní klíčovou roli již od dob Logických zkoumání. Přesto, nebo snad právě proto s sebou nese otázka po původu této intencionality mnoho komplikací a tedy i prostor k projasnění. Východiskem naší práce bude Husserlovo pozdní dílo Erfahrung und Urteil. Důvod je dvojí. Zaprvé, toto dílo předvádí východiska, k nimž Husserla dovedlo jeho celoživotní promýšlení problematiky, a za druhé, toto dílo není doposud tak častým předmětem badatelské práce jako jiná Husserlova díla. Vycházíme z toho, že každý fenomén se ukazuje vždy v určité perspektivě, proto sledujeme intencionalitu v několika perspektivách, které se postupně odkrývají. První perspektivou je pak sestup od aktů souzení směrem k původnějším vrstvám intencionality, který nás dovedl k perspektivě druhé, tedy k instinktové intencionalitě, jíž se věnujeme v následující části práce. Její odkrytí následně zvýrazní roli tělesnosti. Význam tělesnosti ve vztahu ke kořenům intencionality se pokusíme ukázat s pomocí Merleau- Pontyho Fenomenologie vnímání. Tento postup by nám pak měl konečně umožnit zodpovědět hlavní otázku naší práce, tedy jaké jsou kořeny intencionality a zda jsme je...
|
|
|
The simultaneity of the incompossible as the index of the vertical being in the philosophy of M. Merleau-Ponty
Halák, Jan ; Čapek, Jakub (vedoucí práce) ; Rodrigo, Pierre (oponent) ; Fulka, Josef (oponent)
RÉSUMÉ EN TCHÈQUE / RÉSUMÉ V ČESKÉM JAZYCE : Simultaneita inkomposibilního jako index vertikálního Bytí ve filosofii M. Merleau-Pontyho Předmětem zkoumání této práce je pozdní filosofie Maurice Merleau- Pontyho v podobě, v jaké byla rozpracována v autorových přednáškách od padesátých let až do projektu knihy Viditelné a neviditelné. Přesněji řečeno jde o to objasnit principiálnost vztahu mezi tím, co u tohoto autora ozna- čuje pojem "vertikálního" Bytí, a rysem vzájemného vylučování neboli inkomposibility mezi úseky pole jevení, které nám toto Bytí otevírá, a to zejména v rovině vnímání, našich vztahů s ostatními lidmi, jazyka a dalších člověkem tvořených institucí. Text práce nejprve ukazuje, v jakém smyslu je třeba považovat za výchozí bod této filosofie pojem viditelnosti. Pomocí rozboru tří vnitřních strukturací tohoto "živlu" Bytí, tj. viditelného, neviditelného a vidoucího, autor obhajuje myšlenku zásadní ontologické jednotnosti této viditelnosti. V návaznosti na to práce zejména pomocí pojmu "instituce" ukazuje, jak je toto pole viditelnosti sobě vlastním způsobem vnitřně organizováno a v čem pojetí této strukturace překračuje novověkou ontologii subjektu a objektu, včetně kategorií, které implikuje. Tento výklad podle autora odhaluje metodologicko-ontologickou prioritu pojmu viditelnosti v...
|
|
|
Merleau-Pontyho využití zkušenosti malířství pro kritiku vnímání
Titová, Aneta ; Rybák, David (vedoucí práce) ; Pelcová, Naděžda (oponent)
Pontyho využití zkušenosti malířství pro kritiku vnímání Pontyho a jejím přínosu v oblasti vnímání těla a tělesnosti a zejména ve využití percepce v umění na základě představy o tom, že pravda a věrnost vnímané věci nemusí být totožná s nastínit problematiku živého setkání vnímání a vnímaného. Popisuje také filozofii předchůdců Pontyho, konkrétně Edmunda Husserla a Martina H jejichž díla se Ponty inspiroval. Druhým cílem práce je popsat život a dílo francouzského malíře Paula Cézanna, jehož dílo a specifický pohled na svět bylo inspirací pro Merleau esej Oko a duch. Život a umělecký vývoj Paula Cézanna byl ovlivněn zejména jeho nevyrovnanou povahou, reakcemi společnosti na jeho dílo a také krajinou v strávil většinu svého života. Práce rovněž porovnává Cézannovo dílo i s různými uměleckými směry jako byl impresionismus, od něhož se Cézanne během svého života odklonil a tvořil pouze na základě pečlivého studia přírody a svého okolí, což se posléze snažil věrně závěru, že nezáleží ani tolik na nitru umělce samotného či vlivu okolního světa, jako spíše na poznání skutečnosti, že se spolu KLÍČOVÁ SLOVA Ponty, Paul Cézanne, umění, malířství, vnímání, tělo, tělesnost, filozofie,
|
|
|
Původ intencionality a myšlení pozdního Husserla
Zelenka, Jiří ; Novotný, Karel (vedoucí práce) ; Zika, Richard (oponent)
Cílem práce bude hledání kořenů a původu intencionality vycházející z Husserlova pozdního myšlení. Intencionální struktura vědomí je základem Husserlovy fenomenologie a hraje v ní klíčovou roli již od dob Logických zkoumání. Přesto, nebo snad právě proto s sebou nese otázka po původu této intencionality mnoho komplikací a tedy i prostor k projasnění. Východiskem naší práce bude Husserlovo pozdní dílo Erfahrung und Urteil. Důvod je dvojí. Zaprvé, toto dílo předvádí východiska, k nimž Husserla dovedlo jeho celoživotní promýšlení problematiky, a za druhé, toto dílo není doposud tak častým předmětem badatelské práce jako jiná Husserlova díla. Vycházíme z toho, že každý fenomén se ukazuje vždy v určité perspektivě, proto sledujeme intencionalitu v několika perspektivách, které se postupně odkrývají. První perspektivou je pak sestup od aktů souzení směrem k původnějším vrstvám intencionality, který nás dovedl k perspektivě druhé, tedy k instinktové intencionalitě, jíž se věnujeme v následující části práce. Její odkrytí následně zvýrazní roli tělesnosti. Význam tělesnosti ve vztahu ke kořenům intencionality se pokusíme ukázat s pomocí Merleau- Pontyho Fenomenologie vnímání. Tento postup by nám pak měl konečně umožnit zodpovědět hlavní otázku naší práce, tedy jaké jsou kořeny intencionality a zda jsme je...
|
|
|
Funkce řeči u Husserla a Merleau-Pontyho
Puc, Jan ; Novotný, Karel (vedoucí práce) ; Čapek, Jakub (oponent) ; Janoušek, Hynek (oponent)
Funkce řeči u Husserla a Merleau-Pontyho Tématem práce je proměna intencionální funkce řeči mezi E. Husserlem a M. Merleau-Pontym. Intencionální funkcí řeči máme na mysli proměnu vyjadřovaného smyslu, kterou zapříčiňuje právě jeho vyjádření. U Husserla sledujeme proměnu z pozice Logických zkoumání a první knihy Idejí k čisté fenomenologii a fenomenologické filosofii, v nichž zastává tezi o neproduktivitě zrcadlení jiných druhů intencionality v řeči, na pozici Původu geometrie, v níž rozlišuje podíl řeči na vytváření myšlenkové formy ve dvou ohledech: Řeč dává myšlence její idealitu, která se liší od vztahu rodové podstaty k mnohosti věcí. A řeč dává myšlence její objektivitu, formu předmětu, který vstupuje do dějin a trvá v nich. Ve Fenomenologii vnímání Merleau-Ponty přebírá Husserlovu zralou pozici s několika podstatnými změnami. Východiskem analýzy přestává být jazykový znak, nýbrž se jím stává tělesné gesto, v důsledku čehož zaniká Husserlem zdůrazňovaný rozdíl mezi rodovou a jazykovou idealitou. Vedle objektivační funkce řeči Merleau-Ponty uvažuje také o obsahovém dokončování vyjadřovaného smyslu vyjádřením. Tím, že se řeč stává tvořivou, přestává být prázdným míněním názoru a může se stát stejně původní přítomností světu jako vnímání. V poslední části se zaměřujeme na Merleau-Pontyho pojetí...
|
|
|
Kořeny existenciální fenomenologie Simone de Beauvoir
Štěpánek, Daniel ; Fulka, Josef (vedoucí práce) ; Bierhanzl, Jan (oponent)
Tématem této práce má být postižení základních inspiračních zdrojů francouzské myslitelky, Simone de Beauvoir. Jak se pokoušíme ukázat, byli způsoby konceptualizace lidské existence, jaké jsou vlastní dílům Georga Wilhelma Friedricha Hegela, Maurice Merleau-Pontyho a Jean-Paul Sartra hlavními ohnisky počínající myšlenkové individualizace existenciální fenomenologie Beauvoir. Proto je i náš výklad orientován na vyzvednutí právě těch motivů, které rozsah oněch inspirací ilustrovaly. K tomu se snažíme dospět výkladem první novely Beauvoir, Pozvané, v níž se domníváme spatřovat první náznaky jejích pozdějších ústředních témat.
|
|
|
Analýza času ve Fenomenologii vnímání Merleau-Pontyho
Kormoutová, Adéla ; Čapek, Jakub (vedoucí práce) ; Ritter, Martin (oponent)
Práce se zabývá pojetím času u Merleau-Pontyho. Pro ucelený a úplný výklad Merleau- Pontyho myšlenek předchází rozbor interpretace Husserlovy fenomenologie vnitřního časového vědomí, na které Merleau-Ponty explicitně navazuje. Práce se také okrajově (v kontextu filozofie Merleau-Pontyho) zabývá výkladem Bergsona pro jasnější vhled do Merleau-Pontyho kritiky Bergsonova pojetí času. Těžištěm práce je na jedné straně srovnání analýz času u Edmunda Husserla a Merleau-Pontyho, na straně druhé vytyčení základních myšlenek, na nichž se Merleau- Pontyho koncepce času zakládá a nalezení hlavních problémů, s nimiž se Merleau-Ponty potýká. Ve srovnání se odstiňuje specifičnost pojetí času právě ve Fenomenologii vnímání. Autorka práce se zaměřuje především na rozbor filozofova uchopení explicitní přítomnosti a jeho hranic v takzvaném "poli přítomnosti." Závěr práce obsahuje na základě předchozích úvah zhodnocení Merleau-Pontyho analýzy času a vlastní stanovisko k danému tématu.
|
host ::
RSS.