|
|
Dramatické dílo Jana Amose Komenského
Klosová, Markéta ; Stehlíková, Eva (vedoucí práce) ; Scherl, Adolf (oponent) ; Svatoš, Martin (oponent)
Markéta Klosová Dramatické dilo Jana Amose Komenského (abstrakt disert. práce) Předložená práce rozcbírú 1O dramatických prací Komenského v kontextu s historickými poměry a spolu s praxí středoevropského (zvlúštč školského) divadla 16. a 17. století. Ncjprve se disertace zabývá hrami na lešenském gymnáziu. jcjich2 zavedení došlo v r. 1635. První doložená představení (od r. 1639) se zde konala prúvě v době Komenského rektorátu. Dramata. která se v Lcšnč v 17. století hrála. byla zcela v souladu s dobovými trendy. Jejich autoři čerpali inspiraci z protcstantskí,ch her (psaných zvl. německy a latinsky). ale nevyhýbali se ani látkám typickým pro jezuitské dramatiky. V Lcšnč se hrály i Komenského hry Diogenes Cynicus redivivus (hráno 1640, vyšlo 1658) a Abrahamu.\· patriarcha (!mino 1641. vyšlo 1661/1662). c":ást badatelů na Diogenovi vyzdvihuje vtipné zpracování a volbu nezvyklého antického tématu. Druzí se zamýšlejí nad tím, proč si autor vybral prúvč tohoto lllosofa: kynismu je vlastní absolutní neuznání společenské konvence včctnč sklonu k vcřcjnč provozované promiskuitč. Komenský však spatřoval v kynismu do jisté míry dCislcdné naplnční po7.adavkú stoické morálky a filosofie a viděl Diogena jako velkého myslitele vnitřní svobody. ;\utorka dokládá, že podíl na Komenského výbčru látky měla i síla l!·adicc:...
|
|
|
Literární autorky evropského středověku
Bednaříková, Eliška ; Stehlíková, Eva (vedoucí práce) ; Doležalová, Lucie (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá tvorbou literárních autorek evropského raného a vrcholného středověku, zejména pak čtyřmi spisovatelkami, tvořícími v období od poloviny 9. do počátku 13. století na území západní Evropy. I když ve středověku psalo mnohem více mužů než žen, výjimečné osobnosti, které ovlivnily svět literatury, se nacházely i mezi ženami. V této práci prezentované dámy dokládají svojí tvorbou literární vývoj ve středověku obecně, ale zároveň vždy stojí na počátku něčeho nového. Jsou jimi Dhuoda, nešťastná manželka šlechtice, řeholnice Hrotsvita z Gandersheimu, abatyše Hildegarda z Bingen, a nakonec sebevědomá autorka z královského dvora, Marie de France. Dhuoda v polovině 9. století svým spisem Liber manualis vytvořila jedinečné didakticko-pedagogické dílo, nejstarší "ve Francii" napsaný spisu o výchově.375 Hrotsvita psala obdobně jako její současníci legendy a historickou epiku, ale nadto vytvořila první dramata křesťanského světa.376 Hildegarda z Bingen svojí tvorbou reprezentuje přelomovou epochu 12. století, ale její dílo svou obsáhlostí a rozsahem nemá ve své době obdoby. Poslední, Marie de France, je reprezentantkou dvorské kultury, ale jako zakladatelka nového literárního žánru, veršované povídky, nedbala na dobové konvence. Práce se sestává ze stručného biografického představení autorek...
|
|
|
Farm in the Cave--a Laboratory Theatre
Mogilnicka, Krystyna ; Pšenička, Martin (vedoucí práce) ; Stehlíková, Eva (oponent) ; Ostrowska, Joanna (oponent)
Resumé Disertace Farma v jeskyni - divadlo laboratoř prezentuje Mezinárodní divadelní studio Farma v jeskyni Viliama Dočolomanského v kontextu diskurzu "divadel laboratoří". První část práce zkoumá koncept divadla laboratoře. Rozlišuje přitom "divadla laboratoře", která se vyvíjejí od 60. let jako nový "žánr" divadelní praxe, a "metodu" vytváření představení založených na fyzickém projevu herců od "divadelních laboratoří", které se objevily na začátku 20. století, zejména v rámci kamenných divadel, jako "školy" pro herce. Disertace představuje změnu, která přišla s manifesty Jerzy Grotowského a hlavně s jeho snadno aplikovatelným fyzickým tréninkem herce a s ideou práce na principu "fyzických partitur". Divadla laboratoře jsou prezentována jako alternativní divadelní praxe, která se vynořila z potřeby "hledání pravdy" skrze tělo, což vyústilo v kontra-kulturní postoj těchto divadelních skupin. První část disertace dále představuje Odin Teatret Eugenia Barby jako nezávislou laboratoř, která se dlouho vyvíjela na hranici zájmu současné divadelní komunity a poté se přetransformovala do vlivné kulturní instituce. Úspěchy Odin Teatret ve vývoji fyzického herectví a autorské režii kontrastují s československým Bílým divadlem, které slouží jako příklad laboratoře, jež v rámci politických okolností neměla možnost...
|
|
|
Oslněni helénským sluncem. Recepce antiky v české literatuře v letech 1880-1910
Čadková, Daniela ; Hrbata, Zdeněk (vedoucí práce) ; Stehlíková, Eva (oponent) ; Hrdlička, Josef (oponent)
Tématem předkládané disertační práce je recepce antiky v české literatuře a kultuře mezi léty 1880 a 1910. Práce zkoumá a analyzuje různé projevy vztahování se k antice v období, které se vyznačuje nápadným příklonem k antickým námětům, motivům a formám. První, nejrozsáhlejší část, metodologicky se inspirující demytizující perspektivou Vladimíra Macury a Jiřího Raka, se věnuje rozboru vybraných mýtů a stereotypů o antice, které se v dobovém diskurzu objevují nejčastěji: sleduje protikladný obraz starověkého Řecka a Říma a dále se zaměřuje na topos antického slunce a nebe, sochy (včetně dobových reakcí na objev polychromie antického sochařství), řecké gymnastiky s jejím využitím v tělovýchovném hnutí Sokol a nakonec na topos přirozeného antického člověka. Samostatné kapitoly jsou však v této části věnovány i významným prostředníkům recepce, tj. gymnaziálnímu školství a překladu. Druhá část se zabývá obrazem antiky v divadelních hrách Jaroslava Vrchlického, zvláště v trilogii Hippodamie, a jejich dobovou recepcí v divadelních recenzích a referátech. Ve třetí části je pak interpretována antická tematika v díle tří autorů: v básnické tvorbě Jaroslava Vrchlického, ve sbírkách Sodoma a Sexus necans Jiřího Karáska ze Lvovic a v díle Josefa Svatopluka Machara od devadesátých let do roku 1907, kdy vyšel...
|
|
| |
|
|
Alfréd Radok a jeho režijní postupy. Analýza inscenace Ďábelského kruhu
Petružela, Jan ; Christov, Petr (vedoucí práce) ; Stehlíková, Eva (oponent) ; Šormová, Eva (oponent)
Mgr. Jan Petružela Alfréd Radok a jeho režijní postupy Analýza inscenace Ďábelského kruhu Abstrakt Po dvou opatrných inscenacích svého druhého angažmá v Národním divadle (1954 až 1960), v nichž režisér Alfréd Radok (1914-1976) svůj tvůrčí výraz v prostředí sta- linského režimu ze sebezáchovných důvodů ještě tlumil, vycítil ve schematické hře Heddy Zinnerové Ďábelský kruh (1953) o lipském procesu (1933) příležitost vyjádřit své bytostné téma - uchopit ducha doby a ztvárnit obecný mechanismus totalitní moci a inscenovaných politických procesů. Zároveň se mu tím v období přechodného poli- tického "tání" druhé poloviny padesátých let podaří vrátit na české jeviště prostředky moderní divadelní režie a prakticky reetablovat funkci režiséra, v předchozích letech potlačené dogmatickou estetikou socialistického realismu. Inscenace Ďábelského kruhu (prem. 21. prosince 1955) ve Stavovském (tehdy Tylo- vě) divadle, přijatá velmi vstřícně diváky i kritikou, obnovila a rozvinula v té době ne- samozřejmé, byť historicky nikterak nové, principy: imaginativní, nepopisné divadlo se smysluplným přesahem, důsledné vedení herce režisérem s důrazem na věcné he- rectví směřující k civilnímu výrazu, výklad dramatické situace, intenzivní práci se scé- nografií (Josef Svoboda), významovou zkratkou, rafinovanou metaforou a rytmem hry...
|
|
|
Hry Václava Havla v zemích balkánského regionu
Xhelo, Katerina ; Stehlíková, Eva (vedoucí práce) ; Chrobák, Tomáš (oponent) ; Drozd, David (oponent)
Tato dizertační práce se zabývá produkcí her Václava Havla v několika zemích Balkánu, konkrétně v Albánii, Kosovu, Srbsku, Bulharsku a Makedonii před rokem 1989 a od roku 1989 až do dnešní doby. Práce se také zabývá důvody oblíbenosti Havlových her v těchto zemích. Prostřednictvím analýzy stavu divadla ve výše uvedených zemích, analýzy představení a překladů těchto her jsem zjistila, že představení Havlových her přinesla do divadla nové ideje a způsoby vyjadřovaní a zvláště nabídla hercům nový způsob přezkoumání vlastních forem herectví. Našla jsem množství recenzí, materiálů a literatury, které ukazují, že Havlovy hry vedly k mnoha polemikám. Pro svoji práci jsem využila nejrůznější zdroje (knihovny, archivy, písemné materiály, rozhovory s režiséry, filmové dokumenty, video nahrávky atd.). Na základě těchto zdrojů jsem dospěla k názoru, že představení Havlových her v některých těchto zemích byla inscenována ve formě politického divadla a ve snaze o jisté politické sdělení. Při procházení dokumentů pochopíme, že daní režiséři pronikli k hlubšímu smyslu Havlových her a že ve většině případů jsou tyto hry inscenovány s úmyslem a touhou ovlivnit společnost. V této dizertační práci jsem ukázala, že se v balkánských zemích zrodil nový jevištní jazyk. Havlovy hry se dosud v zemích balkánského regionu hrají (s...
|
|
|
Dramatické dílo Jana Amose Komenského
Klosová, Markéta ; Stehlíková, Eva (vedoucí práce) ; Scherl, Adolf (oponent) ; Svatoš, Martin (oponent)
Markéta Klosová Dramatické dilo Jana Amose Komenského (abstrakt disert. práce) Předložená práce rozcbírú 1O dramatických prací Komenského v kontextu s historickými poměry a spolu s praxí středoevropského (zvlúštč školského) divadla 16. a 17. století. Ncjprve se disertace zabývá hrami na lešenském gymnáziu. jcjich2 zavedení došlo v r. 1635. První doložená představení (od r. 1639) se zde konala prúvě v době Komenského rektorátu. Dramata. která se v Lcšnč v 17. století hrála. byla zcela v souladu s dobovými trendy. Jejich autoři čerpali inspiraci z protcstantskí,ch her (psaných zvl. německy a latinsky). ale nevyhýbali se ani látkám typickým pro jezuitské dramatiky. V Lcšnč se hrály i Komenského hry Diogenes Cynicus redivivus (hráno 1640, vyšlo 1658) a Abrahamu.\· patriarcha (!mino 1641. vyšlo 1661/1662). c":ást badatelů na Diogenovi vyzdvihuje vtipné zpracování a volbu nezvyklého antického tématu. Druzí se zamýšlejí nad tím, proč si autor vybral prúvč tohoto lllosofa: kynismu je vlastní absolutní neuznání společenské konvence včctnč sklonu k vcřcjnč provozované promiskuitč. Komenský však spatřoval v kynismu do jisté míry dCislcdné naplnční po7.adavkú stoické morálky a filosofie a viděl Diogena jako velkého myslitele vnitřní svobody. ;\utorka dokládá, že podíl na Komenského výbčru látky měla i síla l!·adicc:...
|
|
|
Dramatické uchopení mýtu: tradice, manipulace, interpretace
Čechvala, Jakub ; Fischerová, Sylva (vedoucí práce) ; Stehlíková, Eva (oponent) ; Sarkissian, Alena (oponent)
179 Abstrakt Disertační práce je zaměřena na problematiku interpretace řecké tragédie, která je sledována jak v obecné rovině na příkladu vybraných interpretačních strategií, tak v rovině praktické rozborem Eurípidovy Ífigenie v Tauridě. Tragédie je v úvodní kapitole vymezena na základě dobového kontextu jako součást a další projev tzv. song culture, respektive performance culture. Proti tomuto performativnímu zasazení je postaveno Aristotelovo podcenění divadelní úrovně ve prospěch četby, které v jistém smyslu zakládá důležitý kritický problém, přecházející až do současnosti. Po nastínění změn na poli bádání o řecké tragédii, které byly na konci 60. let dvacátého století motivovány vzrůstajícím zájmem o teorii, se zbývající část první kapitoly věnuje kritickému hodnocení tří interpretačních přístupů k tragédii: liternímu close reading, náboženskorituálnímu close reading a performance criticism. Literní close reading a performance criticism jsou pojednány na základě svého poměru ke komplikovanému vztahu "text - divadlo", u třetího přístupu jsou tematizovány způsoby, jakými je interpretováno užívání konkrétního prostředku, tedy užívání jazyka rituálu. První část práce uzavírá kapitola věnovaná kompetenci obecenstva. Oproti jednoduchému a automatickému konstruování superkompetentního obecenstva, které často...
|
|
|
Obležen národem dramatiků. Jan Lier kritik a dramaturg Národního divadla
Ježková, Petra ; Just, Vladimír (vedoucí práce) ; Stehlíková, Eva (oponent) ; Wiendl, Jan (oponent)
Obležen národem dramatiků Jan Lier kritik a dramaturg Národního divadla Kulturní snahy druhé poloviny 19. století a přelomu století 19. a 20., z nichž dědíme víc, než je na první pohled zřejmé, byly do značné míry již popsány. Přesto známe jejich obraz povětšinou jen skrze vybrané politické, literární či divadelní veličiny. Existovala však řada dalších, kteří podstatně a platně spoluurčovali ráz své doby, byť třeba ne jako její tzv. pilíře, mnohdy zpětně a třeba i účelově rekonstruované dobami následujícími a často nekriticky konzervované dodnes. K novému pohledu na vytčené období jsme proto zvolili postavu Jana Liera; ačkoli ve své době značně populární a zastávající nejeden významný společenský post, pozdějšímu historiografickému pohledu unikající. Předkládaná disertační práce představuje Jana Liera v celé sféře jeho působení v pokud možno širokém kontextu. Členíme ji do tří oddílů. Kapitoly prvního oddílu (Ecce homo Jan Lier) seznamují s autorovou životní cestou od mládí přes literární debut k populární novelistické tvorbě, v níž ve své době proslul zejména jako autor železniční novely a stylisticky vybroušených (až přebroušených) salonních próz, dráždících soudobou kritiku cizáckým leskem a lehkomyslnou bonvivánskou smyslností. Výklad sleduje autorův ojedinělý dramatický pokus - na tomto poli...
|
host ::
RSS.