|
|
Heideggerova daseinsanalýza a její význam
Vitvar, Bohumil ; Hogenová, Anna (vedoucí práce) ; Rybák, David (oponent)
Cílem mé diplomové práce je rozbor Heideggerovy daseinsanalýzy. Jde mi zejména o popis jejích kořenů a základů, z kterých vychází. Dále se snažím poukázat na její filosofickou podstatu a propojení s psychoterapií, kde pomáhá pacientům účinným způsobem nacházet ztracenou rovnováhu a orientaci v životě. Téma bylo zvoleno pro souvislost s tématem mé bakalářské práce s názvem "Smysl života a současný člověk". I v daseinsanalýze se jedná o postavení člověka ve světě, o jeho bytí a o hledání smyslu života. V současném globálním světě plném rozporů a konfliktů a při současném hektickém životním tempu se stále více lidí potýká s psychickými či neurotickými problémy, více lidí hledá sebe sama a své místo ve světě. Díky neschopnosti vyrovnat se s těmito problémy vlastními silami, následně vyhledávají pomoc psychologů. Zde pak přichází ke slovu daseinsanalýza ve formě individuální nebo skupinové terapie. Mezi nejvýznamnější osobnosti, spojené s rozvojem daseinsanalýzy, řadím především Edmunda Husserla a Martina Heideggera, na jejichž filosofických základech je postavena. Dále sem patří Ludwig Binswanger, Medard Boss a Gion Condrau, kteří aplikovali jejich myšlení do medicínského prostředí a zasloužili se o propojení fenomenologického přístupu a myšlení s psychoterapií a psychoanalýzou. V našem českém...
|
|
|
Lévinas a fenomenologie
Luňáková, Anna ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Švec, Ondřej (oponent)
Text se zabývá fenomenologií Edmunda Husserla z pohledu Emmanuela Lévinase. Cílem této práce je ukázat základní obrysy Husserlovy fenomenologie, tak jak je rozebírá Lévinas ve své studii obsažené v knize Objevování existence s Husserlem a Heideggerem. Zaměřila jsem se také na to, jakým způsobem bude chtít Lévinas fenomenologii interpretovat. Metodou bylo důkladné čtení Lévinasovy analýzy fenomenologie, s přihlédnutím k jeho esejům v závěru knihy Objevování. Na příkladu řeči, jsem se pokusila ukázat, jaké vztahy považuje Lévinas za konstitutivní a v jakém ohledu může být fenomenologický přístup překročen. Celkově považuji tuto práci za prostředek k získání určitého náhledu na současnou filosofii a dílo Emmanuela Lévinase.
|
|
|
Časovost u Maurice Merleau-Pontyho, Od vnímání k dějinnému subjektu
Turínek, Tomáš ; Novotný, Karel (vedoucí práce) ; Zika, Richard (oponent)
Záměrem předkládané práce je pojednat o časovosti v raném díle francouzského fenomenologa Maurice Merleau-Pontyho, především v jeho stěžejní práci Fenomenologii vnímání. Času zde Merleau-Ponty rozumí jako pohybu časení, který je koextensivní s pohybem existence samotného subjektu. Na tématech vnímání, intencionality či vzpomínky se pokusíme ukázat, v jakém smyslu Merleau-Ponty chápe samotný subjekt, a souběžně s tím i to, jakou roli hraje čas v jeho vnímavém, tělesném, před-reflexivním vztahu ke světu. Následně nás bude zajímat, v jakém smyslu a do jaké míry se může čas subjektu jevit, tj. jakým způsobem může subjekt sám sebe uchopovat jakožto dějinnou existenci.
|
|
|
Analýza času ve Fenomenologii vnímání Merleau-Pontyho
Kormoutová, Adéla ; Čapek, Jakub (vedoucí práce) ; Ritter, Martin (oponent)
Práce se zabývá pojetím času u Merleau-Pontyho. Pro ucelený a úplný výklad Merleau- Pontyho myšlenek předchází rozbor interpretace Husserlovy fenomenologie vnitřního časového vědomí, na které Merleau-Ponty explicitně navazuje. Práce se také okrajově (v kontextu filozofie Merleau-Pontyho) zabývá výkladem Bergsona pro jasnější vhled do Merleau-Pontyho kritiky Bergsonova pojetí času. Těžištěm práce je na jedné straně srovnání analýz času u Edmunda Husserla a Merleau-Pontyho, na straně druhé vytyčení základních myšlenek, na nichž se Merleau- Pontyho koncepce času zakládá a nalezení hlavních problémů, s nimiž se Merleau-Ponty potýká. Ve srovnání se odstiňuje specifičnost pojetí času právě ve Fenomenologii vnímání. Autorka práce se zaměřuje především na rozbor filozofova uchopení explicitní přítomnosti a jeho hranic v takzvaném "poli přítomnosti." Závěr práce obsahuje na základě předchozích úvah zhodnocení Merleau-Pontyho analýzy času a vlastní stanovisko k danému tématu.
|
|
|
Komentovaný překlad: předmluva k Sartre, J.-P.: L'Esquisse d'une théorie des émotions (Arnaud Thomès, Hermann, 2010, s. 9-28)
Dvořák, Jan ; Duběda, Tomáš (vedoucí práce) ; Šotolová, Jovanka (oponent)
Tato práce sestává z českého překladu části předmluvy k dílu J.-P. Sartra Esquisse d'une théorie des émotions (Nástin teorie emocí), jejímž autorem je Arnaud Tomès, a jeho teoretického komentáře. Výchozí text byl pořízen k reedici Sartrova díla v roce 2010 a obsahuje zevrubnou analýzou Sartrova pojetí emocí vycházejícího z fenomenologie E. Husserla. Komentář - věnující se analýze prototextu, metodě překladu a typologii překladatelských problémů a postupů - se opírá o upravený překladatelský model Christiane Nordové a o teorii funkční ekvivalence popsanou Dagmar Knittlovou. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
| |
|
|
Teorie soudu v brentanovské škole a u raného Husserla
Janoušek, Hynek ; Urban, Petr (vedoucí práce) ; Moural, Josef (oponent) ; Šebestík, Jan (oponent)
Tématem předkládané práce je povaha a vývoj teorie soudu u Franze Brentana (1838-1917) a její přijetí a přepracování u některých významných Brentanových žáků - zejména u Kazimiera Twardowského (1866-1938), Alexia Meinonga (1853-1920), Antona Martyho (1843-1914) a Edmuda Husserla (1859-1938). Práce je v souladu s tím rozdělena na pět částí, které se věnují otázkám teorie soudu u těchto autorů. První část je věnována Franzi Brentanovi a ve své úvodní pasáži předkládá rozbor aristotelského dědictví Brentanovy psychologie a teorie soudu. Zohledněny jsou dvě Brentanovy rané interpretace Aristotela O rozmanitém významu bytí podle Aristotela (1862) a Aristotelova psychologie (1867). Výklad se věnuje zejména Brentanově interpretaci "bytí" ve smyslu pravdy, Brentanovu pohledu na kategorie, teorii celku a části, intencionalitě a sebevědomí. Následně výklad přechází k Brentanovu nejznámějšímu dílu, k Psychologii z empirického stanoviska (1874), a představuje základní pojem tohoto díla, kterým je pojem psychického fenoménu. Navazující klasifikace tří základních druhů umožňuje přechod k samotné teorii soudu, která se u Brentana orientuje na pojem soudu jako intencionálního psychického aktu. Vztah tohoto aktu k předmětu lze u Brentana vyložit jako výkon existenciální afirmace a negace imanentního předmětu, který...
|
|
| |
|
|
Rehabilitace smyslově vnímaného světa z environmentální perspektivy Davida Abrama.
Slovák, Ľuboš ; Daněk, Tomáš (vedoucí práce) ; Jaroš, Filip (oponent)
Tato práce je pokusem promýšlet téma jevů a smyslově vnímaného světa v environmentálním kontextu. Věnuje se zavržení jevů novověkou přírodovědou a speciálně v současné, neodarwinistické biologii, i různým pokusům o rehabilitaci smyslového vnímání jako relevantního způsobu vztahování se ke světu, a to na poli biologie (Adolf Portmann, Hans Driesch) i filosofie (fenomenologie, zejména Maurice Merleau-Ponty). Hlavním předmětem práce pak je ekofenomenologie Davida Abrama a srovnání jeho přístupu ke světu s pojetím současné biologie. Na základě této komparace je pak ukázáno, v čem můžou být myšlenky Davida Abrama, a snaha o rehabilitaci jevů obecně, přínosné pro environmentální diskurs, zejména vzhledem k možnosti budování svébytné epistemologie a ontologie, i ve vztahu k etickým motivacím. KLÍČOVÁ SLOVA: Abram, jev, environmentalismus, neodarwinismus, fenomenologie, ekofenomenologie
|
|
|
Fenomenologické pojetí architektury Christiana Norberga-Schulze
Horáková, Tereza ; Ševčík, Miloš (vedoucí práce) ; Dadejík, Ondřej (oponent)
Práce si klade za cíl představit teorii norského teoretika architektury Christiana Norberg- Schulze. Sledujeme vývoj jeho myšlení od analytického rozboru k fenomenologicky založeným tezím. Fenomenologií ovlivněná teorie Norberg-Schulze je průkopnickým pohledem na oblast architektury, ke které ho dovedla filozofie Martina Heideggera. V návaznosti na Heideggera se prostor pro Norberg-Schulze stává existenciálním místem. Práce je zaměřena na vybrané spisy, ve kterých nás jeho ontologie přivádí k problematice prostoru. Norberg-Schulz charakterizuje architekturu jako vytváření míst a existenciální dimenze prostoru je ústředním problémem jeho fenomenologie architektury. Na základě toho je dále nastíněna obecná prostorovost člověka, která nás přivádí k současnému stavu architektury a její problematičnosti, která se vyjevuje na pozadí Norberg-Schulzova myšlení.
|
host ::
RSS.