|
Matematika a hudba: Souvislosti
Hlinka, Suzanna ; Toperczer, Peter (vedoucí práce) ; Vlasáková, Alena (oponent)
Hlavním záměrem tohoto pojednání je pokus o objasnění vnitřního spojení mezi matematikou a hudbou pomocí identifikace některych matematických charakteristik v hudbě, zejmena v hudbě klavírní. Kromě toho bude dokázáno, že tyto spojitosti a podobnosti mezi oběma obory skutečně existují poukázáním na to, jak hudební skladatelé užívali matematiku nenápadnými i zcela otevřenými způsoby při tvorbě skladeb, které jsou přijemné a přetrvávají, protože mají soulad a strukturu. Kromě zkoumání základních matematických prvků s konkrétním vztahem nejem ke klavíru a klavírních děl, bude tato práce zkoumat taková témata, jako dějiny vztahů matematiky a hudby, matematiku v hudební kompozici, čiselnou symboliku, Fibonacciho posloupnost, zlatý řez, počítačovou kompozici a díla rozdílných stylů od skladatelů jako Bach, Mozart, Smetana, Debussy, Bartók, Hindemith, Schoenberg, Berg, Webern, Xenakis a jiných.
|
|
Moderní metody manažerské práce a styl řízení ve vybraném podniku a hodnocení jejich účinnosti
PAVELKA, Ondřej
Cílem práce je provést rozbor používaných metod řízení, charakterizovat styl řízení vedoucích pracovníků a posoudit dopad na efektivnost vykonávaných činností. První část práce je teoretická - literární rešerše, kterou jsem sestavil s použitím odborné literatury vztahující se k tématu. Ve druhé, analytické části jsem se zabýval rozborem dvou konkrétních situací, pozorováním a získáváním informací prostřednictvím dotazníkové metody a rozhovorů. Na základě zjištěných informací jsem zhodnotil způsob vedení a jeho účinnost, navrhl optimální styl řízení. Na závěr jsem pak celý projekt ekonomicky zhodnotil.
|
|
Marie Kokešová Šechtlová, ženský element ve čtyřech generacích fotografického ateliéru Šechtl a Voseček v Táboře
BOLKOVÁ, Petra
Marie Kokešová Šechtlová, ženský element ve čtyřech generacích fotografického ateliéru Šechtl a Voseček v Táboře Bakalářská práce se věnuje fotografickému dílu Marie Kokešové Šechtlové, která od 60. let 20. století patřila k významným českým umělkyním. V úvodu práce je nastíněna historie ateliéru Šechtl a Voseček v Táboře. Bylo to prostředí, do něhož se Marie Šechtlová přes svého manžela Josefa Šechtla dostala a z něhož pak také dále čerpala a vycházela. Navazující část práce se zabývá spoluprací Marie a jejího manžela Josefa Šechtla, přičemž tato etapa se stala důležitým pilířem její tvorby. V hlavní části textu se pak bakalářská práce věnuje zmapování dvou stěžejních aspektů díla Marie Šechtlové. Fotografka bude představena jednak jako vyznavačka bruselského stylu, fotografka poezie všedního dne, jako průkopnice barevné fotografie a jednak jako ilustrátorka literárních děl, především poezie. Básníka Jana Nohu inspirovaly fotografie Marie Šechtlové k pozoruhodným veršům, ona na oplátku ilustrovala jeho básnické sbírky a vznikla mezi nimi obdivuhodná tvůrčí spolupráce. Závěrečná část textu práce bude věnována komparaci její tvorby s dílem ostatních soudobých českých fotografek Dagmar Hochové, Emily Medkové, Evy Fukové či Běly Kolářové, které vyšly a tvořily především v prostředí hlavního města Prahy.
|
|
Autobiografie Jerónima de Pasamonte na pozadí soudobé literatury
Kutová, Jaroslava ; Sánchez Fernández, Juan Antonio (vedoucí práce) ; Marešová, Jaroslava (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá vojenskou autobiografii Zlatého věku nazvanou Život a strasti Jerónima de Pasamonte (Vida y trabajos de Jerónimo de Pasamonte). Stručně je představen žánr autobiografie a jeho specifika, následně je nastíněn rozmach autobiografií v XVI. a XVII. století (pikareskní román, náboženské a vojenské autobiografie ). Dále práce věnuje pozornost jak formální stránce Pasamontova Života, jeho jazyku, stylu a struktuře, tak tematické složce - v literárním kontextu jsou studovány pikareskní rysy díla a téma zajatectví. Zkoumáme také zamýšlený účel Pasamontovy autobiografie a její pravdivost. Prostor je věnován mapování teorie, určující Jerónima de Pasamonte jako autora falešného pokračování Quijota Avellanedu. Během pátrání po odpovědi se dostaneme i k jiným, dílčím tématům, jakými jsou například podobný osud Pasamonta a Cervantese či zesměšnění Pasamonta v Cervantesově díle. Cílem této práce je poskytnout náhled do Života a strastí Jerónima de Pasamonte, srovnat jej s vybranými žánry soudobé literatury, zdůraznit jeho specifické tematické a formální rysy a na základě těchto poznatků vyvodit, jaký je přínos tohoto díla pro literaturu a současného čtenáře.
|
|
Evžen Oněgin v českých překladech
Rubáš, Stanislav ; Hrala, Milan (vedoucí práce) ; Král, Oldřich (oponent) ; Honzík, Jiří (oponent)
Práce mapuje pět českých překladů Puškinova Evžena Oněgina od Václava Čeňka Bendla, Václava Aloise Junga, Josefa Hory, Olgy Maškové a Milana Dvořáka. Hlavním kritériem pro stanovení míry "óspěšnosti" jednotlivých překladatelských pojetí je skutečnost, do jaké hloubky otevírají významový potenciál předlohy. Jejich rozbor probíhá na pozadí nejrůznějších zvukových, metaforických, myšlenkových a strukturních principů, kterými se Puškinův román ve verších vyznačuje, přičemž jeden překlad často tvoří kontrastní pozadí druhému, včetně některých překladů torzovitých, především od Jana Evangelisty Purkyně. Z dobového kontextu, v němž analyzované překlady vznikaly, vyplývá, že většina z nich souvisela s nějakým rozhodujícím společensko-politickým zlomem novodobých českých dějin (1860, 1937 a 1966) a odráží "ducha své doby". Bendl uvádí strukturu Oněgina do pohybu rozšířením původně čtyřstopého jambického metra o jednu stopu. Větší prostor ve verši mu umožnil svobodněji rozvinout myšlenky a obrazy originálu na straně jedné a vedl k jistému uvolnění napětí mezi slovy na straně druhé. Řadu míst předlohy Bendl také narušil různými sémantickými posuny. ...
|
|
Archetyp pohádkového hrdiny v kontextu prózy české literatury 19. století
Tlachová, Tereza ; Vaněk, Václav (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent)
Těžištěm bakalářské práce Archetyp pohádkového hrdiny v kontextu prózy české literatury 19. století je popis a vyhodnocení různých způsobů ztvárnění hlavní postavy (hrdiny) v pohádkách několika autorů 19. století. Pro každého z autorů jsme s přihlédnutím k literárněhistorickému kontextu vytyčili obecná specifika jejich stylu a pojetí postavy hrdiny. V závěru jsme se nažili najít další směry a východiska, kterými by se mohla následná hlubší analýza ubírat.
|
|
Výchova k úctě ke stáří
Klevetová, Dana ; Pelikán, Jiří (vedoucí práce) ; Votavová, Milada (oponent) ; Lorenzová, Jitka (oponent)
SHRNUTI/SUMMARY Stojime na prahu 21. stoleti, kdy se v;'razne zmenila a bude se i nadale menit demograficka struktura populace - snizovanim porodnosti, prodluzovanim stredni delky zivota, zvysovanim se poctu osob vyssiho veku. Poprve v historii lidstva existuji v jednom casovem horizontu ctyfi vekove kategorie, ktere nemaji zcela ujasnene vzajemne role. Modemi rodina meni svou strukturu a vzajemne rodinne vazby. Stat castecne prevzal na sebe nektere rodinne funkce a seniorska populace osvobozuje sve mlade od povinnosti a stredni generace neciti zodpovednost pripravit se na vlastni stari ani vest sve deti k ucte ke stari. Atributem soucasne spolecnosti je tvrdy individualismus, usili dosahnout vzdelani, vytvareni osobitych zivotnich stylu, mizi schopnost pochopeni, ze clovek potrebuje zit s druhym a pro druhe a tak se nedafi dosahovat kvalitnich vzajemnych lidskych vztahu. Nekam se vytrlici laska k cloveku a pochopeni pro odlisnosti jinych. Stafi lide ztraceji dustojny kredit a citi se ohrozeni dobou, ve ktere ziji a upozomuji na nevhodne spolecenske klima a vYchovne vzory pro soucasnou mladez. Vychova je jedna ze zakladnich socialnich funkci, ktera spociva ve formovani osobnosti cloveka a jeho zivotnich postoju k vytvareni hodnotoveho principu, kde je zakladem schopnost chapani mezilidskych vztahu,...
|
|
České Rukopisy a polské návraty k národním zpěvům
Dobiáš, Dalibor
Studie si klade otázku, kterak zrcadlí polská literatura druhé poloviny 10. let a počátku 20. let 19. století české Rukopisy královédvorský a zelenohorský (RKZ), které jako „nejvýznamnější podvod ve stylu Macphersonových Ossianových zpěvů“ (Donald Rayfield) podstatně formovaly českou kulturu 19. i 20. století. Soustřeďuje se geneticko-typologicky na Śpiewy historyczne z muzyką i rycinami (Historické zpěvy s hudbou a rytinami, 1816) Juliana Ursyna Niemcewicze (1758–1841), jejichž vznik RKZ předcházel, a na edici Ruska prawda (Ruská pravda, 1820, 1822) historika slovanského práva Ignacyho Benedykta Rakowieckého, která proti Josefu Dobrovskému docenila i pohanské reálie RZ a zapůsobila tak na českou recepci tohoto rukopisu. V dynamicky se přetvářející české a polské literatuře 10. let 19. století studie na případě RKZ a Śpiewů historyczných pojmenovává řadu společných prvků, ale charakterizuje i odlišné kulturní a společenské zázemí, které motivovalo zásadní odlišnosti RKZ a Śpiewů. České RKZ vzniklé v tradici evropského ossianismu vyzdvihuje studie především jako jedinečný lingvoliterární počin při přestavbě českého básnického jazyka v druhé polovině 10. let 19. století.
|
|
Novorenesanční kostely v Čechách a na Moravě
Sládeček, Petr ; Kuthan, Jiří (vedoucí práce) ; Rakušanová, Marie (oponent) ; Švácha, Rostislav (oponent)
Petr SLÁDEČEK: Novorenesanční kostely v Čechách a na Moravě (doktorská disertační práce na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze). Praha 2015 anotace: Cílem této práce je shromáždit informace o novorenesančních kostelech a pokusit se o jejich interpretaci v kontextu architektury 19. století. Novorenesanční styl byl ve druhé polovině 19. století ve střední Evropě značně rozšířen. Jeho velká četnost užití pro profánní stavby kontrastuje se situací v oblasti sakrální architektury. Kostely byly budovány převážně v novogotickém stylu. V menší míře byl užíván i novorománský styl. Za příčinu tohoto stavu jsou pokládány zdrženlivé postoje duchovenstva a některých architektů vůči renesančnímu stylu. V rodící se památkové péči vedl kult gotiky ke gotickému purismu, jemuž padly za oběť mnohé mladší části historických budov. Proto je, ve srovnání s novogotickými stavbami, množství novorenesančních kostelů výrazně menší. Novorenesanční styl se však od 80. let těšil velké oblibě v prostředí českých protestantských sborů, neboť byl pokládán za méně nákladný než styl novogotický. Novorenesanční sakrální architektura nebyla dosud systematičtěji zkoumána. Výzkum se proto zaměřil především na nezpracované a nepublikované archivní materiály, které jsou roztroušeny v archivech mnoha institucí. klíčová slova:...
|
|
Biologická variabilita nemetrických znaků na postkraniálním skeletu u mladoeneolitických populací Čech.
Miklasová, Barbora ; Brůžek, Jaroslav (oponent) ; Velemínský, Petr (vedoucí práce)
Nemetrické znaky na poskraniálním skeletu charakterizují biologickou variabilitu morfologie kostry člověka. Zvláštní místo mezi nimi zaujímají kostní změny v některých oblastech svalových a vazivových úponů a přídatné kloubní plošky, u kterých se předpokládá souvislost s nadměrnou, resp. "specializovanou" fyzickou zátěží během života jedince. Na základě výskytu 94 postkraniálních nemetrických znaků byl hodnocen kosterní materiál kultury se šňůrovou keramikou a kultury zvoncovitých pohárů z nalezišť na území Čech. Původ nositelů obou těchto kultur je stále diskutovaným tématem. Jednou z hypotéz je, že v případě mladoeneolitických kultur se jednalo o tutéž populaci, v níž došlo k šíření stylu a technologie, jevícího se jako nový kulturní komplex. U každého souboru zvlášť byla na základě četností výskytu jednotlivých znaků ověřena závislost výskytu na pohlaví, u bilaterálně se vyskytujícíh znaků také preference stranového výskytu. Oba soubory byly na základě výskytu postkraniálních nemetrických znaků srovnány pomocí míry divergence a střední míry divergence. Statisticky významný rozdíl ve výskytu byl prokázán jen u 2 nemetrických znaků, celkově se oba soubory jeví jako biologicky homogenní. Následně byly četnosti u těchto mladoeneolitických kultur porovnány s daty jiných souborů, a to velkomoravského...
|
host ::
