|
|
Punctum caecum
Ondráček, Radim ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Král, Oldřich (oponent)
Tato diplomová práce má za úkol načrtnout i s pomocí několika renomovaných autorů hranice reflexivrubo myšlení a ukázat principielně neukazatelné a neviditelné. Tím se částečně ocitá v oblasti jisté nelogičnosti a aporičnosti. Zabývá se především jedním z význačných fenoménů, který nás přivádí na samou hranici (ne)myslitelného a (ne)viditelného. Je jím fenomén slepého bodu, na jehož uchopení se "demonstruje" hranice fenomenality i reflexivity v jedné z jejích nejčistších podob. Klade tedy podstatnou otázku: Jak fenomenalizovat a reflektovat náš slepý bod? Úkol to není snadný. Výsledkem je analýza jisté nezastupitelné zkušenosti, která nemůže být žádnou tezí, žádným důkazem, ale otevřeností pro vnitřní spornost a nepojmenovatelnost. Závěrem je, že to, co tato práce přinesla, tj. slepý bod jako zkušenost i metaforu, musí nahlédnout čtenář sám, neboť se nedá žádnou tezí shrnout či pojmenovat. Tato práce k němu snad otevřela dveře a také je otevřela pro nám ne příliš vlastní zenový typ myšlení.
|
|
|
Mitsuko Coudenhove - Kalergi a vznik Panevropy
Noshirová, Vlasta ; Sýkora, Jan (vedoucí práce) ; Král, Oldřich (oponent) ; Soukup, Jaromír (oponent)
Cílem práce je rekonstruovat skutečný životní příběh Japonky Mitsuko Aoyama, provdané do šlechtické rodiny hraběte Heinricha Coudenhove-Kalergi se sídlem v českých Poběžovicích na přelomu 19. a 20. století, a zařadit jej do kontextu moderních kulturních dějin a vývoje mezinárodních vztahů, kde není plně ukotven. Historická část práce začíná od rekapitulace bádání o této Japonce od poloviny 70. let 20. století a končí literárně pojatou rekonstrukcí celého jejího životního příběhu. Mitsuko se odvážila jako jedna z prvních Japonek uzavřít sňatek v roce 1895 v Tokiu s cizincem a rakousko-uherským diplomatem hrabětem Heinrichem Coudenhove-Kalergi, v době po restauraci císařské moci Meidži (1868), kdy byla zrušena po více než dvou stech letech izolace Japonska od světa. Konvertovala z buddhismu na katolickou víru manžela a odjela s ním do Evropy, kde musela cele změnit svou osobní identitu. Rekonstrukce příběhu zahrnuje sociální zařazení rodiny Aoyama v soudobé japonské společnosti, s objasněním dobových okolností mezinárodních sňatků, jež plnily významnou roli v mezinárodní diplomacii a ve vývoji moderních dějin. Zahrnuje i výklad sociálně-historického zázemí rodiny Coudenhove-Kalergi, včetně jejich postavení v Čechách, se správou panství v okolí Domažlic. Jsou popsány i výrazné osobnosti a život sedmi dětí této...
|
|
|
Analýza motivu kosmického vejce ve stvořitelských mýtech
Tvrdá, Pavlína ; Král, Oldřich (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent)
Cílem této práce je porovnat podobné kosmogonické narativy v indické a čínské kultuře, jejichž nejdůležitějšími prvky jsou motivy vejce a obra/boha, který z něj vzniká. Komparativní metoda spočívá ve srovnání významů, které z užití obou motivů vyplývají v závislosti na očekávání, jenž plyne z charakteru zdroje mytologického narativu. Výsledným zjištěním je především fakt, že důležitost obou motivů v textech a jejich participace na procesu stvoření světa se chronologicky proměňuje v důsledku změn náboženských, filosofických a sociálních preferencí. V indickém kulturním prostředí se zprvu neurčitý motiv vejce pomalu vyčleňuje jako samostatný kreativní element, nabývá na důležitosti a pokračuje až do stádia, kdy je s motivem kosmické bytosti na stejné úrovni. Primordiální bytost naopak ztrácí svou funkci vesmírné materie a propůjčuje ji motivu vejce, sama pak zastává roli aktivního činitele spíše než objektu. Čína svou náboženskou skepsí motiv vejce potlačuje, až dojde k jeho úplnému vypuštění z textů. Primární roli zde hraje motiv kosmického obra, jehož role není zaměřena na vznik světa jako takového, ale rozpad jeho těla přestavuje ilustraci štěpení jednotlivých abstraktních procesů a dějů, pro čínskou kulturu mnohem důležitějších. Na poli zkoumání jednotlivých motivů se hlavní pozornost věnuje...
|
|
|
Evžen Oněgin v českých překladech
Rubáš, Stanislav ; Hrala, Milan (vedoucí práce) ; Král, Oldřich (oponent) ; Honzík, Jiří (oponent)
Práce mapuje pět českých překladů Puškinova Evžena Oněgina od Václava Čeňka Bendla, Václava Aloise Junga, Josefa Hory, Olgy Maškové a Milana Dvořáka. Hlavním kritériem pro stanovení míry "óspěšnosti" jednotlivých překladatelských pojetí je skutečnost, do jaké hloubky otevírají významový potenciál předlohy. Jejich rozbor probíhá na pozadí nejrůznějších zvukových, metaforických, myšlenkových a strukturních principů, kterými se Puškinův román ve verších vyznačuje, přičemž jeden překlad často tvoří kontrastní pozadí druhému, včetně některých překladů torzovitých, především od Jana Evangelisty Purkyně. Z dobového kontextu, v němž analyzované překlady vznikaly, vyplývá, že většina z nich souvisela s nějakým rozhodujícím společensko-politickým zlomem novodobých českých dějin (1860, 1937 a 1966) a odráží "ducha své doby". Bendl uvádí strukturu Oněgina do pohybu rozšířením původně čtyřstopého jambického metra o jednu stopu. Větší prostor ve verši mu umožnil svobodněji rozvinout myšlenky a obrazy originálu na straně jedné a vedl k jistému uvolnění napětí mezi slovy na straně druhé. Řadu míst předlohy Bendl také narušil různými sémantickými posuny. ...
|
|
|
Příběh Kiều a jeho předloha
Komárek, Jan ; Král, Oldřich (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent)
Diplomová práce, Bc. Jan Komárek Abstrakt Tato práce je komparací dvou literárních děl: na jedné straně bezmála zapomenutého anonymního románu Příběh Jina, Yun a Qiao (金雲翹傳), který vznikl v Číně na přelomu XVII. a XVIII. století, a na straně druhé slavného románu ve verších zvaného Příběh Kiều (Truyện Kiều), jejž sepsal o století později vietnamský básník Nguyễn Du na základě prve jmenovaného díla. Cílem této práce je především poukázat na literární prvky, kterými Nguyễn Du obohatil své dílo oproti předloze, a nabídnout tak vysvětlení, proč každé z těchto děl potkal tak odlišný osud. Pro názornost je na začátku uveden překlad první kapitoly čínského románu a překlad odpovídající části vietnamské básně. Dále jsou obě díla zasazena do literárního kontextu své doby a Nguyễn Duův vztah k čínskému románu je zhodnocen na základě jeho ostatního díla a souvisejících soudobých pramenů. Následně je nastíněna stručná historie srovnávání těchto dvou děl vietnamskými i některými zahraničními badateli. Nakonec jsou oba texty podrobeny komparaci prostřednictvím statistik, příkladů a odkazů na ukázky uvedené na začátku práce. Srovnání dbá na rozdíly ve formě obou textů a nezaměřuje se pouze na odchylky v rovině zápletky, nýbrž i na naratologické prvky, na jejichž zapojení se ukazuje míra inovace v Nguyễn Duově díle....
|
|
|
Evžen Oněgin v českých překladech
Rubáš, Stanislav ; Hrala, Milan (vedoucí práce) ; Král, Oldřich (oponent) ; Honzík, Jiří (oponent)
Práce mapuje pět českých překladů Puškinova Evžena Oněgina od Václava Čeňka Bendla, Václava Aloise Junga, Josefa Hory, Olgy Maškové a Milana Dvořáka. Hlavním kritériem pro stanovení míry "óspěšnosti" jednotlivých překladatelských pojetí je skutečnost, do jaké hloubky otevírají významový potenciál předlohy. Jejich rozbor probíhá na pozadí nejrůznějších zvukových, metaforických, myšlenkových a strukturních principů, kterými se Puškinův román ve verších vyznačuje, přičemž jeden překlad často tvoří kontrastní pozadí druhému, včetně některých překladů torzovitých, především od Jana Evangelisty Purkyně. Z dobového kontextu, v němž analyzované překlady vznikaly, vyplývá, že většina z nich souvisela s nějakým rozhodujícím společensko-politickým zlomem novodobých českých dějin (1860, 1937 a 1966) a odráží "ducha své doby". Bendl uvádí strukturu Oněgina do pohybu rozšířením původně čtyřstopého jambického metra o jednu stopu. Větší prostor ve verši mu umožnil svobodněji rozvinout myšlenky a obrazy originálu na straně jedné a vedl k jistému uvolnění napětí mezi slovy na straně druhé. Řadu míst předlohy Bendl také narušil různými sémantickými posuny. ...
|
|
|
Analýza motivu kosmického vejce ve stvořitelských mýtech
Tvrdá, Pavlína ; Král, Oldřich (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent)
Cílem této práce je porovnat podobné kosmogonické narativy v indické a čínské kultuře, jejichž nejdůležitějšími prvky jsou motivy vejce a obra/boha, který z něj vzniká. Komparativní metoda spočívá ve srovnání významů, které z užití obou motivů vyplývají v závislosti na očekávání, jenž plyne z charakteru zdroje mytologického narativu. Výsledným zjištěním je především fakt, že důležitost obou motivů v textech a jejich participace na procesu stvoření světa se chronologicky proměňuje v důsledku změn náboženských, filosofických a sociálních preferencí. V indickém kulturním prostředí se zprvu neurčitý motiv vejce pomalu vyčleňuje jako samostatný kreativní element, nabývá na důležitosti a pokračuje až do stádia, kdy je s motivem kosmické bytosti na stejné úrovni. Primordiální bytost naopak ztrácí svou funkci vesmírné materie a propůjčuje ji motivu vejce, sama pak zastává roli aktivního činitele spíše než objektu. Čína svou náboženskou skepsí motiv vejce potlačuje, až dojde k jeho úplnému vypuštění z textů. Primární roli zde hraje motiv kosmického obra, jehož role není zaměřena na vznik světa jako takového, ale rozpad jeho těla přestavuje ilustraci štěpení jednotlivých abstraktních procesů a dějů, pro čínskou kulturu mnohem důležitějších. Na poli zkoumání jednotlivých motivů se hlavní pozornost věnuje...
|
|
|
Mitsuko Coudenhove - Kalergi a vznik Panevropy
Noshirová, Vlasta ; Sýkora, Jan (vedoucí práce) ; Král, Oldřich (oponent) ; Soukup, Jaromír (oponent)
Cílem práce je rekonstruovat skutečný životní příběh Japonky Mitsuko Aoyama, provdané do šlechtické rodiny hraběte Heinricha Coudenhove-Kalergi se sídlem v českých Poběžovicích na přelomu 19. a 20. století, a zařadit jej do kontextu moderních kulturních dějin a vývoje mezinárodních vztahů, kde není plně ukotven. Historická část práce začíná od rekapitulace bádání o této Japonce od poloviny 70. let 20. století a končí literárně pojatou rekonstrukcí celého jejího životního příběhu. Mitsuko se odvážila jako jedna z prvních Japonek uzavřít sňatek v roce 1895 v Tokiu s cizincem a rakousko-uherským diplomatem hrabětem Heinrichem Coudenhove-Kalergi, v době po restauraci císařské moci Meidži (1868), kdy byla zrušena po více než dvou stech letech izolace Japonska od světa. Konvertovala z buddhismu na katolickou víru manžela a odjela s ním do Evropy, kde musela cele změnit svou osobní identitu. Rekonstrukce příběhu zahrnuje sociální zařazení rodiny Aoyama v soudobé japonské společnosti, s objasněním dobových okolností mezinárodních sňatků, jež plnily významnou roli v mezinárodní diplomacii a ve vývoji moderních dějin. Zahrnuje i výklad sociálně-historického zázemí rodiny Coudenhove-Kalergi, včetně jejich postavení v Čechách, se správou panství v okolí Domažlic. Jsou popsány i výrazné osobnosti a život sedmi dětí této...
|
|
|
Hakuin Ekaku: Rozličné příběhy z nočního člunu Jednota a jinakost lékařského diskursu tokugawské doby
Sálová, Dita ; Říhová, Milada (vedoucí práce) ; Král, Oldřich (oponent) ; Hrdličková, Věnceslava (oponent)
121 ZÁVĚREM V této práci jsme se v hledání odpovědí na otázky, jaká byla Hakuinova doba z pohledu vzájemných vztahů mezi západní a sinojaponskou medicínou a do jaké míry byl Hakuin součástí této doby, popsat přelom 17. a 18. století v tokugawském šógunátu. Každá doba je určená vzájemným předivem událostí, přesahující daný okamžik přítomnosti. Hakuin žil v době probíhající relativizace dosavadního poznání. Nové poznatky zprostředkované holandskou vědou, proměna anatomicko-fyziologického paradigmatu v lékařství ovlivnila i další oblasti (umění například). Hakuin se stal svědkem dobíhajícího rozpadu relativně jednolitého korpusu sinojaponské medicíny do jednotlivých škol a pravděpodobně vzhledem k vlastní nemoci byl přímo účasten nově se etablujících diskursů o nemoci - zdraví - léčení. Putování po provinciích stejně jako pobyt v hlavním městě formovalo Hakuinovu "veřejnou" tvář, která se projevuje v jeho angažované tvorbě žánru slova dharmy (kana hógo). Obdobně se projevuje i Hakuinovo putování k sobě samému, které započalo citlivou recepcí obrazu pekla z Lotosové sútry a vyvrcholilo krizí zenové nemoci. Synkreze neokonfuciánských hodnot se zenovým postulátem nahlédnutí buddhovské podstaty spolu s praktickým naplňováním odstraňování utrpení v buddhistickém slova smyslu tvoří základ, na němž Hakuin postavil...
|
|
|
Způsoby argumentace v debatě o čtyřech počátcích a sedmi emocích
Glomb, Vladimír ; Král, Oldřich (vedoucí práce) ; Pucek, Vladimír (oponent) ; Bařinka, Jaroslav (oponent)
Tématem práce je analýza argumentačních postupů a pravidel tvoření výpovědí v diskurzu korejské školy daoxue 16.-18. století na příkladu souboru textů Debaty o Čtyřech počátcích a Sedmi emocích a jeho pozdní reflexe ve spisu Nongny chapsik. Jako úvod do problematiky uvedených textů byl zvolen rozbor tradiční techniky používání diagramů a obrazců v textech daoxue a jejich významu pro vznik Debaty a okruhu jejích témat. Hlavní pozornost je posléze věnována používání odkazů na autority a citací předchozích děl konfucianismu, používání argumentu ad hominem a vymezení pojmu ortodoxní interpretace a stejně tak používání obrazného přirovnání jakožto prostředku argumentace. Univerzální platnost těchto postupů pro celý diskurz korejského daoxue je pak demonstrována na příkladu pozdní reflexe výchozích textů, spisu Nongny chapsik. Cílem práce je pak ukázat, že tyto postupy a techniky umožňují chápat soubor textů Debaty v souvislosti s jeho teoretickými východisky a zhodnotit jeho význam pro další vývoj reflexe základních paradigmat korejského konfucianismu.
|
host ::
RSS.