|
|
Sebevědomí a sebepoznání. Studie k roli subjektu a vědomí myšlení v Descartově filosofii
Kollert, Lukáš ; Karásek, Jindřich (vedoucí práce) ; Palkoska, Jan (oponent)
Předložená práce se snaží prozkoumat z širší perspektivy Descartovo cogito především v kontextu Meditací o první filosofii (1641) a dalších pro zkoumané téma relevantních spisů. S cílem nabídnout komplexní podání Descartova prvního poznatku se přitom nezaměřuje pouze na rozbor samotného cogito, na analýzu jeho logické struktury apod., nýbrž nahlíží na něj také optikou dalších klíčových doktrín tvořících součást Descartovy filosofie. Z toho důvodu se práce postupně věnuje určení totožnosti meditujícího a představení metodické skepse, otázce zpochybnění logických zásad v První meditaci, problematice karteziánského kruhu, výkladu rozdílu implicitního a explicitního vědění, nauce o vrozenosti idejí a konečně také otázce po tom, jak jsme si podle Descarta vědomi našeho myšlení. Především v souvislosti s problematikou přítomnosti ego v cogito a vědomosti myšlení se pak práce uchyluje k dílčím úvahám systematické povahy překračujícím rámec interpretace Descartova myšlení. Tak jsou např. v poslední kapitole práce věnované objasnění vědomí myšlenek a mentálních stavů představeny a konfrontovány tři různé typy přístupů k tomuto problému. Důvodem zvoleného postupu je v případě uvedeného tématu ta okolnost, že se zde Descartovo stanovisko k dané problematice zdá být více než v jiných případech nezřetelné....
|
|
|
Modern Theories of Consciousness and the Elusiveness of Subjectivity
Košová, Michaela ; Hill, James (vedoucí práce) ; Karásek, Jindřich (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá otázkou správného konceptuálního přístupu k vědomí. Začíná tezí, že klíčová charakteristika vědomí - jeho subjektivní aspekt - je výslovně nezachytitelná. Pro porozumění povahy této nezachytitelnosti se volně inspirujeme Karlem Jaspersem (z kontinentální tradice) a jeho myšlenkou "rozštěpení na subjekt a objekt", přičemž jejím hlavním bodem je uvědomění, že vědomý subjekt je v principu nezpředmětnitelný a nikdy nemůže být uspokojivě zachycen zpředmětňujícím myšlením. Tato hlavní myšlenka je pak aplikována na různé moderní teorie vědomí (vycházející z analytické tradice) se záměrem prozkoumat a demonstrovat do jaké míry každá z těchto teorií přehlíží nebo uznává specifickou neredukovatelnost vědomí na objektivně popsatelné fenomény. Zjišťujeme, že J. J. C. Smart subjektivitu ze své teorie identity úplně vynechává, protože chápe realitu jako objektivně zachytitelnou ve všech jejích aspektech. Colin McGinn přichází se zajímavým vysvětlením našich potíží s chápáním vědomí jako součásti fyzikálního světa a tvrdí, že jsme "kognitivně uzavřeni" vůči řešení problému propojení mysli a těla. Na druhé straně ale dochází k závěru, že řešení založené v zpředmětňujících termínech v principu existuje, a mohlo by být dostupné myslím nám nadřazeným - nezachytitelnost subjektivity...
|
|
|
Koncept vědomí, jeho součásti a funkce v procesu systémového fungování v pojetí Karla Wolfganga Deutsche
Pulicar, Miroslav ; Váňa, Tomáš (vedoucí práce) ; Franěk, Jakub (oponent)
Bakalářská práce se zabývá konceptem vědomí politického systému v pojetí německého politologa a teoretika mezinárodních vztahů Karla Wolfganga Deutsche. V první, teoretické části práce nejdříve seznamuje s některými dosavadními přístupy a konceptualizacemi vědomí v politické vědě. Následně poskytuje nezbytný úvod do Deutschovy teorie komunikace, seznamuje s jejími východisky a s některými jejími pilířovými koncepty, kterými jsou informace, zpětná vazba, paměť, či vůle. Cílem této části je zejména nastínit specifika Deutschova komunikačního přístupu ke studiu politických systémů a poskytnout čtenáři kontext pro hlavní náplň práce. Po obecném úvodu již přistupuje k samotnému Deutschovu konceptu vědomí. Analýzou jeho stěžejního díla Nervy vlády rozpracovává teoretické základy tohoto pojmu, vymezuje jeho funkce a význam v rámci politického systému, dává jej do souvislosti s dalšími koncepty Deutschovy práce a ilustruje některé rozdíly oproti přístupům jiných autorů. Ve druhé, praktické části práce formou kvalitativního výzkumu aplikuje poznatky teoretické části na konkrétně vybraný politický systém. Cílem výzkumu je prostřednictvím zvolených metod přiblížit vybrané aspekty vědomí, ověřit platnost některých Deutschových závěrů a v závěrečné části pak nastínit potenciál komunikačního přístupu pro další...
|
|
|
Teorie soudu v brentanovské škole a u raného Husserla
Janoušek, Hynek ; Urban, Petr (vedoucí práce) ; Moural, Josef (oponent) ; Šebestík, Jan (oponent)
Tématem předkládané práce je povaha a vývoj teorie soudu u Franze Brentana (1838-1917) a její přijetí a přepracování u některých významných Brentanových žáků - zejména u Kazimiera Twardowského (1866-1938), Alexia Meinonga (1853-1920), Antona Martyho (1843-1914) a Edmuda Husserla (1859-1938). Práce je v souladu s tím rozdělena na pět částí, které se věnují otázkám teorie soudu u těchto autorů. První část je věnována Franzi Brentanovi a ve své úvodní pasáži předkládá rozbor aristotelského dědictví Brentanovy psychologie a teorie soudu. Zohledněny jsou dvě Brentanovy rané interpretace Aristotela O rozmanitém významu bytí podle Aristotela (1862) a Aristotelova psychologie (1867). Výklad se věnuje zejména Brentanově interpretaci "bytí" ve smyslu pravdy, Brentanovu pohledu na kategorie, teorii celku a části, intencionalitě a sebevědomí. Následně výklad přechází k Brentanovu nejznámějšímu dílu, k Psychologii z empirického stanoviska (1874), a představuje základní pojem tohoto díla, kterým je pojem psychického fenoménu. Navazující klasifikace tří základních druhů umožňuje přechod k samotné teorii soudu, která se u Brentana orientuje na pojem soudu jako intencionálního psychického aktu. Vztah tohoto aktu k předmětu lze u Brentana vyložit jako výkon existenciální afirmace a negace imanentního předmětu, který...
|
|
| |
|
|
Funkce vědomí v psychoanalýze a analytické psychologii
Malimánek, Karel ; Kebza, Vladimír (vedoucí práce) ; Šípek, Jiří (oponent)
Cílem této práce je analýza nejdůležitějších funkcí vědomí ve vzájemném vztahu k nevědomí v psychoanalýze a analytické psychologii. Východiskem práce je topografický a strukturální model Sigmunda Freuda, jež umožňuje analyzovat funkce vědomí v celkovém kontextu a současně vzájemných vztazích s ostatními úrovněmi, respektive strukturami psychiky z psychoanalytického a psychodynamického hlediska. Následně se práce věnuje rozšíření a funkcionálnímu osamostatnění Ego v rámci strukturální teorie jako subjektu vědomí u egopsychologů Freudové, Hartmanna, Brunnera a dalších. Jedná se především o koncepty adaptačních a obranných funkcí Ego. Carl Gustav Jung a rozbor jeho plně emancipovaného Ego uzavírá teoretickou část. Návrh výzkumu se věnuje jednomu z obranných mechanismů Ego - vytěsnění. Klíčová slova psychoanalýza, vědomí, ego, adaptace, obranné mechanismy
|
|
|
Mystika Eckharta Tolle
Všetečka, Jan ; Vogel, Jiří (vedoucí práce) ; Kolář, Pavel (oponent)
Tato práce přibližuje mystiku Eckharta Tolle, duchovního učitele, který propojuje svým učením různé duchovní směry a náboženství. Tolle své nadkonfesní učení adresuje každému, kdo hledá cestu, jak se osvobodit od záporů, které s sebou nese dnešní způsob života. Zahrnuje životopis Eckharta Tolle. Jsou zde vysvětleny hlavní Tolleho myšlenkové pojmy jako mysl, vědomí, bytí, ego, emoční tělo (bolesti), přítomnost, ticho, prostor, přijetí, vzdání se, probuzení a osvobození. Práce ukazuje Tolleho konfrontace ke křesťanství, védským učením, buddhismu, taoismu, gnosi, islámu či evropské filosofii a myšlení. Kritické ohlasy na Tolleho učení jsou většinou kladné. Tolle svým nedogmatickým postojem záporné kritice předchází. Krátce je zmíněn poslední Tolleho počin v podobě internetové školy ke knize Nová země moderovanou Oprah Winfrey. Z podobně zaměřených osobností zkoumajících naši spiritualitu jsou podrobněji zmíněni Eduard Tomáš jako významný český představitel spojení spirituální filosofie s jógovou praxi a Jill Bolte Taylor, neuronanatomka, jejíž výzkumná činnost a závěry, které z ní vyvodila, vykazují pozoruhodné shody s Tolleho učením. V závěru práce ukazuje na Eckharta Tolle jako významného učitele vědomého prožívání přítomnosti a osvobození od egoické mysli. Poznatky Jill Bolte Taylor spolu s celým Tolleho...
|
|
|
Změněné stavy vědomí
Křečanová, Alena ; Hnilica, Karel (oponent) ; Kebza, Vladimír (oponent)
Ústředním tématem práce jsou změněné stavy vědomí. Práce má podobu teoretické studie, která se pokouší komplexně uchopit fenomén změněných stavů vědomí a přehledně zmapovat veškeré jeho aspekty. Jelikož změněné stavy vědomí je možné vymezit pouze prostřednictvím pojmu vědomí, je podstatná část práce věnovaná reflexi vědomí a jednotlivým přístupům k vědomí. Jako metoda byla zvolena práce s literárními zdroji s akcentem na interdisciplinární přístup k celé problematice. Na základě systematické analýzy obecných charakteristik změněných stavů vědomí jsou posléze změněné stavy vědomí klasifikovány podle jednotlivých specifikací. Struktura práce je členěna do tří kapitol. První kapitola se zabývá vědomím, nabízí různé úhly pohledu na tento komplikovaně uchopitelný jev a v souvislosti s tím vytyčuje základní teorie vědomí. Následující prostor je věnován kvalitativním změněným stavům vědomí, tedy takovým změněným stavům vědomí, které disponují určitým potenciálem. Zatímco druhá kapitola se soustředí na historii a metody výzkumu, vymezuje základní charakteristiku změněných stavů vědomí a jejich funkce, poslední, třetí, kapitola rozčleňuje změněné stavy vědomí do kategorií a podrobně popisuje jednotlivé typy změněných stavů vědomí s akcentem na jejich kulturní specifika. Práce je uzavřena vlastním pohledem, reflexí...
|
|
|
Kant a Husserl o transcendentálním charakteru zkušenosti
Trnka, Jakub ; Moural, Josef (vedoucí práce) ; Karásek, Jindřich (oponent) ; Novotný, Karel (oponent)
Cílem práce je nové zmapování Kantovy a Husserlovy transcendentální pozice, které by nebylo zatížené hlavním nedostatkem téměř všech dosavadních publikací na toto téma, totiž jednostranným zaměřením na myšlení Husserlovo. Jelikož za jeden z hlavních důvodů tohoto zažitého podceňování Kantovy filosofie ve vztahu k Husserlovi lze považovat samotné Husserlovo kritické vyrovnávání se s Kantem, zabývá se tato práce na prvním místě otázkou po oprávněnosti této Husserlovy kritiky. Vlastním jádrem práce je pokus o svébytnou interpretaci Kantovy transcendentální filosofie, která postupuje mimo běžná filosofémata klasické fenomenologie a snaží se tak představit Kantův transcendentální podnik v jeho specifické podobě a z jeho vlastních motivů. Ve druhé části práce je krátce načrtnut způsob, jakým se Husserl postupně dopracovává od deskriptivní psychologie na pozici transcendentalismu, aby tím zřetelněji vynikly podstatné odlišnosti obou transcendentálních pozic. Na takto položeném základě se ukazuje, že většina Husserlových výtek vůči Kantovi je na jedné straně neoprávněná, na druhé straně ale zároveň dobře pochopitelná, totiž jako implicitní snaha distancovat se od nedostatků spojených s dřívějšími fázemi Husserlova vlastního myšlení.
|
|
|
Realita jako já, věc a jejich relace
Jahoda, Lukáš ; Hill, James (vedoucí práce) ; Karásek, Jindřich (oponent)
Smyslem práce je zachycení vývoje novověké filosofie směrem k filosofii "moderní" na základě subjekt-objektové problematiky, jež je považována a vykázána za ontologicky zcela fundamentální. Zachycení tohoto vývoje je ilustrováno z důvodu hlubšího vyjasnění smyslu a významu moderního myšlení. Ontologie novověké filosofie je bytostně určena skrze kategorie subjektu a objektu, já a věci. Nejvšeobecnější povaha této ontologie spočívá v předmětu fixace reality, kterým je buď já, věc či obojí. Pojem já a věci je v práci představen ve své totalitě prostřednictvím krajních pozic dvou novověkých myslitelů. Demonstrací krajní filosofie subjektu je Berkeley. Demonstrací krajní filosofie objektu Spinoza. Na základě explikace jejich ontologie se explikuje obecná povaha novověké ontologie. Konec novověké ontologie a její přechod v ontologii "moderní" se děje skrze rekonstrukci subjekt-objektové figury. Autorem této rekonstrukce je Hegel. Realita nyní není kladena do subjektu ani do objektu, ale do jejich vzájemné relace.
|
host ::
RSS.