|
Kapitoly z deskové malby krásného slohu
Klípa, Jan ; Homolka, Jaromír (vedoucí práce) ; Kuthan, Jiří (oponent) ; Royt, Jan (oponent)
Práce má charakter dvou kapitol zamýšleného většího celku. První část se zabývá vývojem a obsahem základních pojmů, spojených s uměním přelomu 14. a 15. století. Snaží se postihnout obecnější tendence, které krystalizovaly v rámci procesu formulace termínů: mezinárodní sloh, dvorský sloh, krásný sloh apod. Největší pozornost je při tom věnována dějinám pojmu krásný sloh a jeho obsahu, v nichž připadla významná úloha tuzemskému bádání v průběhu minulého století. Obecné otázky slohu ve výtvarném umění pozdního středověku hrají totiž v rámci studia umění kolem roku 1400 podstatnou roli a žádné další zpracování této tématiky se neobejde bez historiografické reflexe, která pojmenuje a přijme dobovou a myšlenkovou podmíněnost základních pojmů. V závěru první části jsou formulovány hypotetické výhledy týkající se směřování budoucího studia umění kolem roku 1400 na celoevropské i na regionální úrovni. Druhá část práce je věnována konkrétní problematice podoby tohoto umění ve vídeňském malířství první třetiny 15. století a jeho vztahům k českému umění krásného slohu. Vídeňský příklad se ukazuje jako instruktivní pro hodnocení pražské malířské produkce v prvních desetiletích 15. století. Rozvinula se zde totiž plodná tradice, nepřerušená radikálními zásahy ze strany společenských otřesů, která navíc, a to je jeden z...
|
|
Adaptace Alfréda Radoka pro princip "laterny magiky"
Šmídtová, Lenka ; Pavlovský, Petr (oponent) ; Stehlíková, Eva (vedoucí práce)
Alfred Radok (1914-1976) ve sve tvorbe smeroval k polyscenickemu ci lepe receno k polyfonnimu divadlu, ve kterem by mohl konfrontovat ruzne perspektivy a vytvaret tak novY, originaIni jevistni tvar. Z tohoto duvodu experimentoval a hledal zpusoby, jak lze tento zamer naplnit pomoci zvuku, svetla, scenografie, velmi casto i filmove projekce. Z techto vyjadrovacich prostredku vytvarel rUzne vyznamove roviny, ktere dohromady vytvarely celek. Tento zpusob prace ho nakonec privedl k "vynalezu" Latemy magiky, kterym byli vsichni ve sve dobe okouzleni. Celkem bezne se v tisku hovorilo 0 novem druhu divadla s uzasnymi vyjadfovacimi moznostmi a jeste skvelejsi budoucnosti. Obecne se nepochybovalo 0 tom, ze Latema magika se bude venovat velkym dramatickym dilum a obohacovat cinohemi divadlo novymi vyjadfovacimi moznostmi. Dokonce sam Alfred Radok planoval uvedeni nekolika rozsahlych dramatickYch deL I Nadseni nekterych slo tak daleko, ze ocekavali dokonce vznik nove dramaticke literatury specielne pro Latemu magiku, pripadne upravy klasicke dramaticke literatury. Zabavni pocatky tohoto divadla byly zpocatku chap any jakou pouhe detske krucky. Jednim z vizionaru Latemy magiky se stal take Vaclav Havel: "I .. j u Laterny magiky vidime vsechny predpoklady k tomu, aby se stala samorostlym dramatickym zanrem."z nebo "Po...
|
|
Sochařské dílo Jiřího Seiferta
Hlaváčková, Jitka ; Wittlich, Petr (oponent) ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce)
resivniho umeIce, jak je chapan ve druhe polovine dvacateho stoled. Jeho tvorba neni zaloiena ani na experimentu, ani na konfrontaci se spoleeenskou Ci kulturni situad. Naopak, od ukoneeni ranneho obdobi hledani vlastniho zpusobu vyjadreni, se jeho tvorba vyznaeuje velkou kompaktnosti z hlediska vnitrnich i vnejsich forem a elSi z ni usilovna snaha 0 nalezeni souzneni s dobou a prostredim, v nii se jako individualita sve doby nachazi, a predevSim o nalezeni vnitrni harmonie. Neznamena to vsak, ie pfitom nereaguje na prostredi, v nemi se ocid nebo ze dokonce ztrad kontakt s realitou sve doby. Pokusime se nastinit, jakymi prostredky se Seifert s realitou vyrovnaval a jakymi pohnutkami se pH tom nechaval vest. Sochar Jifi Seifert nastoupil svou umeleckou drahu v dobe, ktera pro evropsky orientovany svet znamenala historicky predel. Britsky historik Geoffrey Barraclough tento kulturni zlom pocatku 60. let 20. stoleti srovnava s prechodem stredoveku a novoveku. [1] Mnozi umeIci tento zlom vytusili uz dfive a nektefi z nich se snaiili uporne patrat v neprobadane krajine a pfibliiit a odhalit nektere cesty a objekty, jei tuto novou krajinu napliiuji. Seifert se rozhodl nejit touto cestou odhalovani obecneho neznameho, nikoliv vsak proto, ie by si jeho pfitomnost neuvedomoval. eim dale se na sve ceste dostaval, tim...
|
|
Návrh výukového programu sestavy 24 forem tai chi chuan stylu Jang pro začátečníky
HRUBCOVÁ, Eva
Úkolem bakalářské práce bylo navržení a vytvoření multimediálního výukového programu 24 forem tai chi chuan stylu Jang pro začátečníky. V teoretické části práce podáváme základní teoretické informace o čínském bojovém umění tai chi chuan a principech jeho cvičení. Dále rozvádíme fáze motorického učení a učební proces ve vztahu ke cvičení tai chi chuanu. V praktické části se zabýváme navržením multimediálního výukového programu 24 forem tai chi chuan a jeho softwarovým zpracováním, včetně popisu jeho obsahové náplně. Tato je doplněna fotodokumentací, v níž je názorně zpracováno postavení chodidel v jednotlivých krocích tai chi chuanu. Stejným způsobem je naznačeno rozfázování prvních cviků ze sestavy 24 forem. Nedílnou součástí je také fotodokumentace názorně poukazující na nejčastěji se vyskytující chyby při provádění cvičení tai chi chuanu, kterých je vhodné se při jeho praktikování vyvarovat. Výukový program na DVD obsahuje: Úvodní cvičení, chi kung, základní principy práce s tělem a přenášení váhy, průpravná cvičení, základní kroky a střehy, jednotlivé cviky ze sestavy 24 forem, sestavu 24 forem, ukázky aplikací.
|
|
Jan Onghers
Lešovský, Dalibor ; Horyna, Martin (oponent) ; Preiss, Pavel (vedoucí práce)
Prahu sedmnacteho a osmnacteho stoleti nelze vnimat pouze jako ceskou metropoli, ale take jako jedno z center umeleckeho a intelektuaIniho zivota Svate rise. Je mozne, ze prave rissky charakter mesta a neprehlednutelne zastoupeni nemCiny hraIo dulezitou roli v usazovani umelcu jak z oblasti rise tak i mimo ni. Nejen v Ceskych zemich narozenym umelcum, ale take malirum. socharum a architektum, kteri prisli na svet za hranicemi zeme a jejichz matefStinou byla nemcina, se Praha stava domovem nejen docasnym, ale take trvalYm. Jan Onghers spojuje svuj osud s Prahou na samem pocatku 90. let sedmnacteho stoleti, v obdobi nastupujiciho vrcholneho baroka. Prichazi tedy ve stejnem case jako Svycar Bys, VIam Godyn, nebo Rakusan Halbax. Na rozdil od nich je ale jeho tvurci obdobi a zivot pIne spjat s ceskym prostredim. Do Cech prisel v necelych triceti letech, tedy jiz jako umelec zraly, alespoii vekem. Prekvapive to neni Onghers, kdo intenzivneji zprostredkovava ceskemu umeleckemu prostredi vlamske podnety. Ba prave naopak, ve svem dile prejima znaky charakteristicke pro ceske barokni malirstvi a pIne se jimi nechava vest. Velky vliv na Onghersovu tvorbu, predevsim v prvnim desetileti 18. stoleti, melo dilo Karla Skrety, s nimz ziskaly Cechy a potazmo stredni Evropa malifskeho genia, ktery ovliviioval umelecke deni...
|
|
Na cestě. Mystik a umělec
Trojaková, Jolanta ; Konečný, Lubomír (oponent) ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce)
Mystická cesta není závod o boží přízeň. Proto ani my nebudeme v JeJIm cíli rozdávat medaile, sčítat oběti a pranýřovat odpadlíky. Mysta se na ni vydává jednoduše proto, že musí. K úprku od "vyzkoušené" reality k nejisté metě jej pohání ten nejvášnivější cit, jakého jsme schopni. Láska. Láska k něčemu, co ho přesahuje. K tušenému Bohu. Milostné hry jsou vždycky vabank: buďto to vyjde, anebo ne. Ať už eskapády našich umělců poblouznťných Absolutnem dopadly jakkoli, díky těmto pletkám mnohé získali. Odvrhli (na periodu lišící se případ od případu) kult zdevastovaného těla, jaký pěstovali jejich dekadentní předchůdci. Místo absinthem si začali prolévat hrdla kefirem.(Ovšem, občas si k němu zapálili cigaretu hašiše.) ,,Helcelet poslal mně zákvasku kefírovou, se kterou počal jsem od 1.10. novou životosprávu, a mohu říci, že značně mi toto pití kefíru prospělo. ,,315 Upsali se abstinenci, vegetariánství a často i sexuální zdrženlivosti. (Múzy už nehledali mezi lepými modelkami. Jejich idolem byl Bůh, jehož podobu ani neznali.) Z mnohých se stali náruživí nudisti. František Kupka svlékl své šaty po vzoru německého nazarénistického malíře Karla Diefenbacha - duchovního vůdce své mladosti. Samozvaný filozof hlásal návrat k přírodě a v duchu této premisy se denně tvrdohlavě slunil, jak ho pánbů stvoříl, přesto, že...
|
|
The Poet and his Time. The Arts of Social Critics in Reiner Kunze's Works
NOVOTNÁ, Květa
Tématem této práce jsou formy kritiky totalitního režimu ve vybraných textech významného představitele východoněmeckého disentu a spisovatele Reinera Kunzeho, jež jsou obvykle označovány jako společensko-kriticky laděné. Jedná se o eseje Die Wunderbaren Jahre a dále o básnické sbírky Sensible Wege a Zimmerlautstärke a báseň Die Mauer. Práce si klade za cíl prozkoumat formy literární kritiky jak z hlediska jazykového, tak i z hlediska stylistického a tematického. Analytické části práce předchází výčet historických mezníků z padesátileté existence NDR a dopad těchto událostí na literaturu, dále je uveden funkční životopis autora včetně stručné charakteristiky jeho kontaktů k československé neoficiální kulturní scéně. Kapitoly analytické části jsou věnovány vybraným dílům, kde je pomocí konkrétních citací z textu poukazováno na kritiku totalitního režimu.
|
|
Časopis Domov - fenomén druhé poloviny 20. století
Krajmerová, Magdaléna ; Köpplová, Barbara (vedoucí práce) ; Jirsová, Pavlína (oponent)
Tato diplomová práce je věnována časopisu Domov. Cílem práce bude na příkladu ročníků 1960, 1970, 1980, 1990 a 2000 a z historických pramenů zjistit, jak se měnil, nebo neměnil obsah časopisu, struktura článků, obrazová dokumentace, náklad, četnost a rozsah v důsledku společenských poměrů, změny majitelů a vlivu inzerce. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
České naturalistické venkovské drama v postmoderních inscenacích
Pokorný, Vít ; VEDRAL, Jan (vedoucí práce) ; FRANZ, Vladimír (oponent)
Disertační práce se pomocí zevrubné analýzy a četných příkladů pokouší představit několik postmoderních inscenací českého naturalistického venkovského dramatu. Podnětem k jejímu sepsání byla otázka, proč dramata autorů, lpějících na realistickém detailu a mimetické podstatě, přitahovala a stále přitahují pozornost esteticky nonkonformních a provokujících tvůrců, kritikou sdružovaných pod pojmem postmodernismus. Nejprve tedy představím postmodernu jakožto termín, související s novým filosofickým náhledem na vývoj euro-americké civilizace, a v souvislosti s tím i jako umělecký směr, který tyto myšlenky a teze esteticky uchopuje. A to nejen v kontextu světové historie a kultury, ale především té české. Po letmém nastínění poetiky realismu a naturalismu, což je nezbytné pro lepší pochopení hlavního tématu, předložím trpělivému čtenáři sedm analýz postmoderních inscenací venkovského dramatu. Na základě širší divácké a čtenářské zkušenosti, četných příkladů z postmoderní literatury, filmu, výtvarného umění a hudby, se pak budu snažit dospět k odpovědi na výše položenou otázku. Důležitým činitelem je pro mě především střet archetypální podstaty člověka a v současnosti proklamované absence nadosobního řádu, kterému člověk, i třeba proti své vůli, podléhá. Interpretované texty, které právě na tragickém agónu postav s láskou, vírou, zodpovědností nebo soucitem spočívají, představují pro postmodernisty evidentně ten nejlepší možný materiál. Na něm si mohou ověřit, zdali opravdu žijeme v době, kdy osobní svoboda zničila lidskou víru v nějaký vyšší smysl nebo zdali sexuální revoluce skutečně pohřbila metafyzickou podstatu lásky. Docházím tak k přesvědčení, že analyzované inscenace nám demonstrují postmoderního člověka jakožto schizofrenní bytost, všeobecným morálním klimatem přesvědčenou o tom, že žádný řád není všeplatný, přestože ve svém nitru po nějakém absolutním smyslu zoufale touží. Veden pozitivním duchem vlastní koncepce tzv. „velké vteřiny“, pokusím se obhájit své přesvědčení, že v tomto vyčerpávajícím zápase může umění představovat očistnou a oním kýženým ideálem člověka naplňující sílu.
|
|
Historické kořeny minimalistického filmu
Böhm, Michal ; HOLÝ, Zdeněk (vedoucí práce) ; BOUDA, Marek (oponent)
Minimalismus reprezentuje filmový styl, který dosáhl svého vrcholu na počátku 21. století, ale stále převládá jako výrazný styl i v přehlídkách současných artových festivalů.
Minimalistický je takový styl, který potlačuje rozmanitost výrazových prostředků a expresivních prvků, a narušuje i typickou vyprávěcí strukturu dramatu. Dále výrazně pracuje s časem v jeho přirozeném trvání a soustředí se na zachycení všednodennosti. Minimalistické filmy stimulují diváka k tomu, aby si vytvářel vlastní interpretace a hypotézy o zobrazované skutečnosti.
Cílem této práce je analyzovat historické filmové směry, které jsou příbuzné modernímu minimalistickému stylu. Za hlavní historické kořeny považuji italský neorealismus, spirituální filmy Bressona a Ozua, strukturální film, a dále pak i kinematografický skvost Jean Dielmanová, Obchodní nábřeží 23, 1080 Brusel belgické filmařky Chantal Akermanové a filmy Michelangela Antonioniho s jeho specifickým způsobem výstavby narativu.
|
host ::
