|
|
Panovník na sakrálním obraze doby protireformace a baroka. Ikonologická studie k pobělohorskému malířství v Praze
Vácha, Štěpán ; Horyna, Martin (vedoucí práce) ; Preiss, Pavel (oponent) ; Vlnas, Vít (oponent)
Na počátku této práce stálo okouzlení tématem barokní Habsburkové a jejich reprezentace ve výtvarném umění, se kterým jsem se seznámil při svém prvním pobytu ve Vídni v roce 2002 v rámci studijního programu Sokrates-Erasmus. Pominu-li obecně přitažlivý fenomén rudolfínského umění, který je u nás již po několik desetiletí předmětem systematického studia 1 i ojedinělé ikonografické studie k habsburské problematice,2 pak je třeba konstatovat, že "politické" umění v Čechách 17. a 18. století je dosud jen málo probádaným polem.3 Analyzovat důvody tohoto stavu by přesahovalo rámec předmluvy; postačí uvést, že jde v prvé řadě o důsledek dlouhodobého negativního hodnocení úlohy Habsburků v českých dějinách. Při hledání vnitřní souvislosti a intepretačního klíče se historik umění navíc potýká s problémem, že v pobělohorské době Habsburkové trvale sídlili ve Vídni, a tak o dvorském umění či uměleckém programu soustavně rozvíjeném panovníkem nemůže být v Čechách řeč. Za vznikem výtvarných děl tématicky a ideově svázaných s touto panovnickou dynastií stáli nejčastěji domácí šlechtici, měšťané, preláti a různé korporace. Je pak vůbec možné - vzhledem k tak různorodému původu artefaktů - uceleně pojednat o reprezentaci Habsburků ve výtvarném umění u nás, nemá-li jít o pouhý soupis dochovaného ikonografického materiálu?...
|
|
|
Martin Antonín Lublinský (1636-1690) jako inventor grafických listů: pohled do barokní grafiky druhé poloviny 17. století
Zelenková, Petra ; Horyna, Martin (vedoucí práce) ; Preiss, Pavel (oponent) ; Royt, Jan (oponent)
Práce je věnována jednomu z nejvýznamnějším inventorů grafiky druhé poloviny 17. století ve střední Evropě, malíři a kreslíři Martinu Antonínu Lublinskému (1636-1690). Po dlouhá léta pozapomenutý Slezan, usazený od roku 1664 v Olomouci, se během posledního desetiletí octnul v centru uměleckohistorického bádání. Příčinou tohoto zájmu je Lublinského osamocené a v lecčems zakladatelské postavení v domácím moravském malířství a kreslířství 17. století. Především je ale poutavé ikonografické bohatství Lublinského známých děl, jejichž počet neustále narůstá. Cílem mé práce bylo sestavit katalog všech podchytitelných Lublinským navržených rytin a k nim se vážících kreseb a současně je důkladně interpretovat. Jednotlivá katalogová hesla jsou podrobně ikonograficky analyzována, je objasněn objednavatelský, historický a uměleckohistorický kontext. Katalog obsahuje v první řade univerzitní teze, které představují těžiště Lublinského tvorby invetora. Dále jsou pojednány Lublinským navržené frontispisy a knižní ilustrace, devocionální grafické listy, portréty a církevní znakové kalendáře. Jako kuriosum v katalogu figurují Lublinského dvě vlastní grafické realizace. Krom toho katalog doplňuje oddíl věnovaný Lublinského předlohovým kresbám a návrhům pro rytiny. Katalog uzavírá soupis ztracených a hypotetických děl. Na...
|
|
|
Mezi barokem a klasicismem. Tendence a vlivy v české architektuře 1751-1790
Biegel, Richard ; Horyna, Martin (vedoucí práce) ; Petrasová, Taťána (oponent) ; Preiss, Pavel (oponent)
Architektura druhé poloviny 18. století má v kontextu českého dějepisu umění poněkud zvláštní roli. Jako svědkyně doby přerodu byla střídavě vnímána buď jako vyznění silné domácí barokní tradice, nebo jako nesmělý nový začátek nového slohu, a to podle toho, ze kterého "břehu" ji ten který badatel nahlížel. Při pohledu z hlediska baroka, se tak většinou hovoří o rokokovém zjemnění či pozdně barokním vyznívání. Ze zpětného pohledu 19. století je to naopak projev neobratného hledání nového slohu, který jinde v Evropě již suverénně vítězil, a jehož přijetí prý u nás bránila zase ona zmíněná silná domácí tradice. Cílem této práce je pokusit se dobu "mezi barokem a klasicismem" nahlížet bez těchto předurčených scénářů, které si z umělecké produkce nutně vybíraly jen to, co se jejich "příběhu" týkalo. Jak ale zároveň uvidíme dále, zcela nezaujatý postoj vlastně není možný, neboť dosavadní bádání i pojmy jím používané determinují naše chápání minulosti více, než si často chceme nebo dokážeme připustit. Při popisu vývoje jednotlivých stavebních typů v Čechách druhé poloviny 18. století jsem se tak pokusil o určitý kompromis, který zohledňuje jak vývoj v chápání architektury tohoto nejednoznačného období, tak značnou proměnlivost křehkých uměleckohistorických pojmů. Nesnažil jsem se vytvořit jasné vývojové linie, ale...
|
|
|
Ikonografický program chrámu sv. Karla Boromejského ve Vídní
Pučalík, Marek ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Preiss, Pavel (oponent)
Ikonografický program chrámu sv. Karla Boromejského ve Vídni Mgr. Bc. Marek Pučalík O. Cr. Vedoucí práce: Prof. PhDr. Ing. Jan Royt Autor magisterské práce chce touto prací seznámit odbornou veřejnost s historií významné stavby vrcholného baroka v Rakousku - Karlkirche. Chrám nechal stavět od roku 1716 císař Karel VI. jako dík za odvrácení moru, Bohu na usmíření a ke cti svého hlavního křestního patrona sv. Karla Boromejského. Z tří architektů vybral panovník Johanna Bernharda Fischera von Erlach, dle jehož plánu se kostel stavěl až do roku 1723, kdy po otcově smrti převzal vedení syn Johann Emanuel. Počátek práce se zaobírá životem zmíněného milánského arcibiskupa, dále dobou a osobností císaře Karla VI. Habsburského a vůbec samotnou stavbou kostela s popisem exteriéru a interiéru. Ikonografický rozbor tvoří jádro zmiňovaného diplomového úkolu. Zvláštní podkapitoly se věnují liturgickému provozu Božího stánku. Zde vycházím zcela z nově nalezených archiválií jak ve Vídni, tak v Praze. Je zde akcentováno svěcení chrámu a oltářů v roce 1737, požehnání osmi nových zvonů a první veřejná bohoslužba v roce 1738 za přítomnosti velmistra Bohmba a celého císařského dvora. Zajímavou kapitolu tvoří popis boje o duchovní správu votivního stánku. Ačkoliv se o chrám ucházelo více duchovenských institucí, přesto nakonec...
|
|
|
Mezi barokem a klasicismem. Tendence a vlivy v české architektuře 1751-1790
Biegel, Richard ; Horyna, Martin (vedoucí práce) ; Petrasová, Taťána (oponent) ; Preiss, Pavel (oponent)
Architektura druhé poloviny 18. století má v kontextu českého dějepisu umění poněkud zvláštní roli. Jako svědkyně doby přerodu byla střídavě vnímána buď jako vyznění silné domácí barokní tradice, nebo jako nesmělý nový začátek nového slohu, a to podle toho, ze kterého "břehu" ji ten který badatel nahlížel. Při pohledu z hlediska baroka, se tak většinou hovoří o rokokovém zjemnění či pozdně barokním vyznívání. Ze zpětného pohledu 19. století je to naopak projev neobratného hledání nového slohu, který jinde v Evropě již suverénně vítězil, a jehož přijetí prý u nás bránila zase ona zmíněná silná domácí tradice. Cílem této práce je pokusit se dobu "mezi barokem a klasicismem" nahlížet bez těchto předurčených scénářů, které si z umělecké produkce nutně vybíraly jen to, co se jejich "příběhu" týkalo. Jak ale zároveň uvidíme dále, zcela nezaujatý postoj vlastně není možný, neboť dosavadní bádání i pojmy jím používané determinují naše chápání minulosti více, než si často chceme nebo dokážeme připustit. Při popisu vývoje jednotlivých stavebních typů v Čechách druhé poloviny 18. století jsem se tak pokusil o určitý kompromis, který zohledňuje jak vývoj v chápání architektury tohoto nejednoznačného období, tak značnou proměnlivost křehkých uměleckohistorických pojmů. Nesnažil jsem se vytvořit jasné vývojové linie, ale...
|
|
|
Martin Antonín Lublinský (1636-1690) jako inventor grafických listů. Pohled do barokní grafiky druhé poloviny 17. století
Zelenková, Petra ; Horyna, Martin (vedoucí práce) ; Preiss, Pavel (oponent) ; Royt, Jan (oponent)
Práce je věnována jednomu z nejvýznamnějším inventorů grafiky druhé poloviny 17. století ve střední Evropě, malíři a kreslíři Martinu Antonínu Lublinskému (1636-1690). Po dlouhá léta pozapomenutý Slezan, usazený od roku 1664 v Olomouci, se během posledního desetiletí octnul v centru uměleckohistorického bádání. Příčinou tohoto zájmu je Lublinského osamocené a v lecčems zakladatelské postavení v domácím moravském malířství a kreslířství 17. století. Především je ale poutavé ikonografické bohatství Lublinského známých děl, jejichž počet neustále narůstá. Cílem mé práce bylo sestavit katalog všech podchytitelných Lublinským navržených rytin a k nim se vážících kreseb a současně je důkladně interpretovat. Jednotlivá katalogová hesla jsou podrobně ikonograficky analyzována, je objasněn objednavatelský, historický a uměleckohistorický kontext. Katalog obsahuje v první řade univerzitní teze, které představují těžiště Lublinského tvorby invetora. Dále jsou pojednány Lublinským navržené frontispisy a knižní ilustrace, devocionální grafické listy, portréty a církevní znakové kalendáře. Jako kuriosum v katalogu figurují Lublinského dvě vlastní grafické realizace. Krom toho katalog doplňuje oddíl věnovaný Lublinského předlohovým kresbám a návrhům pro rytiny. Katalog uzavírá soupis ztracených a hypotetických děl. Na...
|
|
|
Mezi barokem a klasicismem. Tendence a vlivy v české architektuře 1751-1790
Biegel, Richard ; Horyna, Martin (vedoucí práce) ; Petrasová, Taťána (oponent) ; Preiss, Pavel (oponent)
Architektura druhé poloviny 18. století má v kontextu českého dějepisu umění poněkud zvláštní roli. Jako svědkyně doby přerodu byla střídavě vnímána buď jako vyznění silné domácí barokní tradice, nebo jako nesmělý nový začátek nového slohu, a to podle toho, ze kterého "břehu" ji ten který badatel nahlížel. Při pohledu z hlediska baroka, se tak většinou hovoří o rokokovém zjemnění či pozdně barokním vyznívání. Ze zpětného pohledu 19. století je to naopak projev neobratného hledání nového slohu, který jinde v Evropě již suverénně vítězil, a jehož přijetí prý u nás bránila zase ona zmíněná silná domácí tradice. Cílem této práce je pokusit se dobu "mezi barokem a klasicismem" nahlížet bez těchto předurčených scénářů, které si z umělecké produkce nutně vybíraly jen to, co se jejich "příběhu" týkalo. Jak ale zároveň uvidíme dále, zcela nezaujatý postoj vlastně není možný, neboť dosavadní bádání i pojmy jím používané determinují naše chápání minulosti více, než si často chceme nebo dokážeme připustit. Při popisu vývoje jednotlivých stavebních typů v Čechách druhé poloviny 18. století jsem se tak pokusil o určitý kompromis, který zohledňuje jak vývoj v chápání architektury tohoto nejednoznačného období, tak značnou proměnlivost křehkých uměleckohistorických pojmů. Nesnažil jsem se vytvořit jasné vývojové linie, ale...
|
|
|
Barokní architekt Václav Špaček (1689-1751)
Macek, Petr ; Horyna, Martin (vedoucí práce) ; Preiss, Pavel (oponent) ; Kroupa, Jiří (oponent)
The first half of the eighteenth century found the Czech architecture at one of its heights. It is therefore surprising that there are many buildings of unquestionable qualities which authorship was never definitely established. One particular group of these was at the centre of this thesis' attention. The architects mentioned in connection with them included over the times the likes of Oktavian Broggio, Jan Blažej Santini-Aichel, Kylián Ignác Dientzenhofer and other less significant authors. The records of the Prague based guild of architects mention a well established architect named Ferdinand Špaček and list a number of buildings. However the records are erratic and do not provide a reliable source of information so the role of this supposedly prominent artist remained unclear for a long time. Now a definitive list of eighty buildings resulted from a long and extensive research. These show Václav Špaček (in the records mistakenly named 'Ferdinand') to be an important and influential artist of his time. Václav Špaček, son of an established builder, was born in Prague in the year 1689. His education remains unclear but he was probably an apprentice to, at that time the most successful, architect František Maxmilián Kaňka. Most likely it was here where he met the most original of the architects working in...
|
|
|
Johann Hiebel, malíř fresek
Fronek, Jiří ; Horyna, Martin (vedoucí práce) ; Preiss, Pavel (oponent) ; Mádl, Martin (oponent)
Malíř Johann Hiebel (1679/1681 - 1755), původem ze Švábska byl jedním z řady umělců cizího původu, kteří se trvale usadili v Čechách a významně zasáhli do vývoje českého barokního umění. Když koncem roku 1707 dorazil do Prahy, s pověstí malíře fresek školeného u slavného Andrea Pozza, objevil se možno říci v pravou chvíli na pravém místě. Zanedlouho začal pracovat pro nejvýznamnější stavebníky v Čechách, především pro řád Tovaryšstva Ježíšova české provincie, pro jehož kostely, kaple a knihovnu namaloval své nejvýznamnější fresky, vydal své nejlepší schopnosti. Svou první velkou a neobyčejně zdařilou zakázkou fresek pro kostel sv. Klimenta v Praze (1714 - 1715) si získal vysoké renomé a navázal s jezuity české provincie dlouhodobě užší vztahy. Následně pro ně realizoval další zakázky, které patří k jeho vrcholným opusům - fresky v řádovém kostele v Klatovech (1716), opět v pražském Klementinu - Kongregační kapli Zvěstování P. Marii (1723) a sál knihovny (1724), a nakonec i ve slezské Svídnici - kaple Beatissimae Virginis in Sole (1726) farního kostela JS. Dalším ohniskem Hiebelovy tvorby se stal klášterní kostel premonstrátek v Doksanech kde v letech 1720 -1721, 1729 - 1732 namaloval rozsáhlý mariologicko-christologický cyklus fresek. V roce 1722 byl dokonce angažován bádenskou markraběnkou k výzdobě...
|
|
|
Řád křižovníků s červenou hvězdou a ikonografický program chrámu sv. Karla Boromejského ve Vídni
Pučalík, Marek ; Preiss, Pavel (vedoucí práce) ; Mádl, Martin (oponent) ; Preiss, Pavel (oponent)
Předložená rigorózní práce navazuje na můj dlouhodobý zájem o zpracování významné stavby vídeňského vrcholného baroka, dílo otce a syna Fischerů z Erlachu. K této práci jsem dospěl hlavně studiem materiálů za pobytu ve Vídni v roce 2006/2007, kdy se mi podařilo prozkoumat místní farní archív, jež patří řádu křižovníků s červenou hvězdou a dosud nebyl zpracován. Taktéž v Praze v řádovém archívu, který je uložen ve Státním archívu, jsem objevil zajímavé podněty, jež byly začleněny do rigorózní práce. Práce má za úkol objasnit příchod řádu křižovníků s červenou hvězdou ke kostelu sv. Karla Boromejského ve Vídni. Řádoví velmistři již od počátku budování chrámu od roku 1715 usilovali o získání jednoho z hlavních klenotů monarchie - nového votivního templu, zasvěceného Bohu všemohoucímu a patronu stavby samotné císaři Karlu VI. Přestože se o chrámu již mnohé ví, především zásluhou Sedelmayera , přesto bylo a je mnoho otázek, jež některé se mi podařily objasnit právě v nabízené studii. V uvedené práci nabízím hypotézu, která mi vysvitla z delšího studia archiválií, že totiž členové zmíněného řádu přispěli svojí vlastní pílí k obohacení interiéru a částečně i exteriéru ikonografickou bohatostí, kterou čerpali z vlastních zdrojů z Čech. Koneckonců urgence velmistrů Beinlicha a Böhmba v 18. věku vyvrcholily předáním...
|
host ::
RSS.