|
|
Vybrané inscenace her Ivy Peřinové v Naivním divadle Liberec v letech 1977-1989
Rezková, Jana ; Pavlovský, Petr (vedoucí práce) ; Herman, Josef (oponent)
Práce "Vybrané inscenace her Ivy Peřinové v Naivním divadle Liberec v letech 1977-1989" analyzuje šest dramatických textů Ivy Peřinové ajejich inscenace. Iva Peřinová je významná osobnost současného českého dramatu, je dnes nejhranější z žijících domácích autorů. Tato práce se zabývá počátky její tvorby a snaží se zjistit, jaký vliv měla na autorku spolupráce se souborem divadla, ve kterém v té době působila. Inscenace, na které se práce zaměřuje, tvoří reprezentativní výběr ajejich analýzou lze podle našeho názoru ukázat, že se jednalo o velmi specifický typ autorského divadla. Tvorba Ivy Peřinové je také příkladem práce s obecně známými tématy, které autorka využívá a na jejichž základě tvoří své parafráze a adaptace. Práce si klade za cíl též shromáždit a popsat všechny dostupné prameny a obrazovou dokumentaci.
|
|
|
Kapitola o loutkách, loutkovitosti, manekýnech a jiné havěti u Michela de Ghelderode
Petružela, Jan ; Hyvnar, Jan (vedoucí práce) ; Pavlovský, Petr (oponent)
Kdo je Michel de Ghelderode a co víme o tvorbě majitele záhadně znějícího jména, které se jen zřídka objevuje na programu českých divadel? Dramatice frankofonního Vláma, vlastním jménem Adolph Adémar Martens (1898-1962), se v českém kontextu prozatím nedostalo velké pozornosti a ani ve světě nepatří zrovna k nejhranějším. O čem vypovídají hry autora, který měl být údajně v roce 1962 nominován na Nobelovu cenu a jemuž se někdy přezdívá "flanderský Shakespeare"? Proč podnítil zájem takových režisérů jako Jean-Louis Barrault, Peter Sellers či Peter Scherhaufer? Souběžnost i jistá paralela s tvorbou Antonina Artauda a zároveň jeho řazení až kamsi ke grotesce Alfréda Jarryho a bizarnost stínu, který se na první pohled nad touto postavou rozpíná, jsou výzvou.
|
|
|
Adaptace Alfréda Radoka pro princip "laterny magiky"
Šmídtová, Lenka ; Stehlíková, Eva (vedoucí práce) ; Pavlovský, Petr (oponent)
Alfred Radok (1914-1976) ve sve tvorbe smeroval k polyscenickemu ci lepe receno k polyfonnimu divadlu, ve kterem by mohl konfrontovat ruzne perspektivy a vytvaret tak novY, originaIni jevistni tvar. Z tohoto duvodu experimentoval a hledal zpusoby, jak lze tento zamer naplnit pomoci zvuku, svetla, scenografie, velmi casto i filmove projekce. Z techto vyjadrovacich prostredku vytvarel rUzne vyznamove roviny, ktere dohromady vytvarely celek. Tento zpusob prace ho nakonec privedl k "vynalezu" Latemy magiky, kterym byli vsichni ve sve dobe okouzleni. Celkem bezne se v tisku hovorilo 0 novem druhu divadla s uzasnymi vyjadfovacimi moznostmi a jeste skvelejsi budoucnosti. Obecne se nepochybovalo 0 tom, ze Latema magika se bude venovat velkym dramatickym dilum a obohacovat cinohemi divadlo novymi vyjadfovacimi moznostmi. Dokonce sam Alfred Radok planoval uvedeni nekolika rozsahlych dramatickYch deL I Nadseni nekterych slo tak daleko, ze ocekavali dokonce vznik nove dramaticke literatury specielne pro Latemu magiku, pripadne upravy klasicke dramaticke literatury. Zabavni pocatky tohoto divadla byly zpocatku chap any jakou pouhe detske krucky. Jednim z vizionaru Latemy magiky se stal take Vaclav Havel: "I .. j u Laterny magiky vidime vsechny predpoklady k tomu, aby se stala samorostlym dramatickym zanrem."z nebo "Po...
|
|
|
1973 - 1982 Divadlo DRAK a počátky společenské emancipace českého loutkářství (Vrcholné inscenace Josefa Krofty)
Kotisová, Sandra ; Pavlovský, Petr (vedoucí práce) ; Just, Vladimír (oponent)
Tato diplomová práce poukazuje na počátky zrovnoprávnění a plného společenského uznávání loutkářství v rámci českého divadelnictví v letech 1973 až 1982. Práce se zabývá historií východočeského divadla DRAK v Hradci Králové od jeho založení, příchodem režiséra Josefa Krofty, pražskou stagionou DRAKu v roce 1977, počátky zahraničních zájezdů, pohledem na DRAK v kontextu totality a nastiňuje Kroftův režijní princip a tím pohled na poetiku divadla DRAK v průběhu deseti let. Větší prostor je věnován rekonstrukci vybraných vrcholných dobových inscenací divadla DRAK v režiích Josefa Krofty, protože právě na nich lze pozorovat začátek společenské emancipace českého loutkového divadla.
|
|
|
Vybrané inscenace her Ivy Peřinové v Naivním divadle Liberec v letech 1977-1989
Rezková, Jana ; Herman, Josef (oponent) ; Pavlovský, Petr (vedoucí práce)
Práce "Vybrané inscenace her Ivy Peřinové v Naivním divadle Liberec v letech 1977-1989" analyzuje šest dramatických textů Ivy Peřinové ajejich inscenace. Iva Peřinová je významná osobnost současného českého dramatu, je dnes nejhranější z žijících domácích autorů. Tato práce se zabývá počátky její tvorby a snaží se zjistit, jaký vliv měla na autorku spolupráce se souborem divadla, ve kterém v té době působila. Inscenace, na které se práce zaměřuje, tvoří reprezentativní výběr ajejich analýzou lze podle našeho názoru ukázat, že se jednalo o velmi specifický typ autorského divadla. Tvorba Ivy Peřinové je také příkladem práce s obecně známými tématy, které autorka využívá a na jejichž základě tvoří své parafráze a adaptace. Práce si klade za cíl též shromáždit a popsat všechny dostupné prameny a obrazovou dokumentaci.
|
|
|
Adaptace Alfréda Radoka pro princip "laterny magiky"
Šmídtová, Lenka ; Pavlovský, Petr (oponent) ; Stehlíková, Eva (vedoucí práce)
Alfred Radok (1914-1976) ve sve tvorbe smeroval k polyscenickemu ci lepe receno k polyfonnimu divadlu, ve kterem by mohl konfrontovat ruzne perspektivy a vytvaret tak novY, originaIni jevistni tvar. Z tohoto duvodu experimentoval a hledal zpusoby, jak lze tento zamer naplnit pomoci zvuku, svetla, scenografie, velmi casto i filmove projekce. Z techto vyjadrovacich prostredku vytvarel rUzne vyznamove roviny, ktere dohromady vytvarely celek. Tento zpusob prace ho nakonec privedl k "vynalezu" Latemy magiky, kterym byli vsichni ve sve dobe okouzleni. Celkem bezne se v tisku hovorilo 0 novem druhu divadla s uzasnymi vyjadfovacimi moznostmi a jeste skvelejsi budoucnosti. Obecne se nepochybovalo 0 tom, ze Latema magika se bude venovat velkym dramatickym dilum a obohacovat cinohemi divadlo novymi vyjadfovacimi moznostmi. Dokonce sam Alfred Radok planoval uvedeni nekolika rozsahlych dramatickYch deL I Nadseni nekterych slo tak daleko, ze ocekavali dokonce vznik nove dramaticke literatury specielne pro Latemu magiku, pripadne upravy klasicke dramaticke literatury. Zabavni pocatky tohoto divadla byly zpocatku chap any jakou pouhe detske krucky. Jednim z vizionaru Latemy magiky se stal take Vaclav Havel: "I .. j u Laterny magiky vidime vsechny predpoklady k tomu, aby se stala samorostlym dramatickym zanrem."z nebo "Po...
|
|
|
Kapitola o loutkách, loutkovitosti, manekýnech a jiné havěti u Michela de Ghelderode
Petružela, Jan ; Pavlovský, Petr (oponent) ; Hyvnar, Jan (vedoucí práce)
Kdo je Michel de Ghelderode a co víme o tvorbě majitele záhadně znějícího jména, které se jen zřídka objevuje na programu českých divadel? Dramatice frankofonního Vláma, vlastním jménem Adolph Adémar Martens (1898-1962), se v českém kontextu prozatím nedostalo velké pozornosti a ani ve světě nepatří zrovna k nejhranějším. O čem vypovídají hry autora, který měl být údajně v roce 1962 nominován na Nobelovu cenu a jemuž se někdy přezdívá "flanderský Shakespeare"? Proč podnítil zájem takových režisérů jako Jean-Louis Barrault, Peter Sellers či Peter Scherhaufer? Souběžnost i jistá paralela s tvorbou Antonina Artauda a zároveň jeho řazení až kamsi ke grotesce Alfréda Jarryho a bizarnost stínu, který se na první pohled nad touto postavou rozpíná, jsou výzvou.
|
|
|
Režijní tvorba Sergeje Fedotova na českých jevištích v letech 1997-2006
Lanta, Petr ; Pavlovský, Petr (oponent) ; Hyvnar, Jan (vedoucí práce)
Režisér Sergej Fedotov vstoupil do českého divadelního světa jako blesk, který rozžehnul plameny víry v možnosti divadla po staveného na hercích ajejichjednání. Přišel, aby připomněl, na co se téměř zapomnělo v době svévolného a téměř mechanického vytváření divadelních inscenací pomocí nejrůznějších scénických efektů, povrchních aktualizací, komplikovaných obrazů plných racionálního uvažování na straně jedné, případně nudného, mrtvolného nastudování textů, které jsou divákovi "krásně" odříkány a doplněny nevzrušivým pohybem. Fedotov se svým usilováním pokouší vrátit divadlu autentičnost, ale i tajemství a magii. Patřím k těm, kteří Fedotovovu cestu po Čechách sledují již od samotného počátku. Na jaře roku 1995 totiž došlo v mém životě k zásadnímu setkání, do mého rodného podkrkonošského městečka Úpice' přijel hostovat ruský divadelní soubor z Permi.2 Dávali tehdy Panočku a byl to nejen pro mne skutečný divadelní zázrak, něco podobného jsem do té doby nikdy neviděl: jeviště plné slámy a stromů, postavy na něm ze tmy záhadně vystupovaly a v ní také náhle mizely, stejně tak jako plameny svíčky, či zapálená dýmka v jejich rukou, vůně sena se vznášela ve vzduchu, zvuk cvrčků vytvářel ospalou letní náladu, aby v zápětí mocné akordy varhan a ke stropu létající rakev s mrtvou změnily zcela atmosféru v horor, v němž...
|
host ::
RSS.