Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 31 záznamů.  1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Mariánské zobrazení typu Beata v širokém náhledu místním, časovém i obsahovém.
Kolářová, Pavlína ; Klípa, Jan (vedoucí práce) ; Royt, Jan (oponent)
Klíčová slova Beata, Madony svatovítského typu, Mariánské obrazy, Madony 15. století, České středověké madony, Středoevropské malířství 14. století, Středoevropské malířství 15. století, Svatovítská madona, Kopírování obrazů Abstrakt Ačkoli je zachovaný fond středověkého malířství pouhým zlomkem jeho původního bohatství, přesto v něm můžeme vysledovat určité ikonografické typy, evidentně vlivnější než jiné. V takových případech se naskýtá otázka, jaké důvody vedly k výraznému upřednostnění jednotlivých typů a s jakou intencí byla konkrétní díla multiplikovaná, jakou roli mohly hrát náboženské, ikonografické, historické či umělecké aspekty v díle obsažené. Jedním z nejvýraznějších příkladů ve středověké bohemikální malbě je ikonografický typ madony zvaný Beata, jež spolu s obdobně rozšířeným současným typem Reginy tvoří páteř mariánských obrazů celého 15. a počátku 16. století. Tato práce si klade za cíl nahlédnout typ Beaty z širokého hlediska jak časového, tak i tematického a pokusit se objasnit některé okolnosti replikování obrazů. Základním nástrojem bude komparační analýza děl na základě typologických, ikonografických, a formálních aspektů, v kombinaci s reflexí archivních pramenů k jednotlivým dílům, od středověkých zmínek k nejstarším fotografiím a současné literatuře. Zkoumaná problematika bude...
Restaurování, památková obnova a technologické průzkumy jako infrastruktury dějin umění – a vice versa
Klípa, Jan ; Dienstbier, Jan
Text je úvodem k části o restaurování a konzervaci jako infrastrukturách dějin umění a zabývá se vzájemným vztahem dějin umění a konzervace.
Personalities of the second generation of the Czechoslovak restoration school and their activities in the Department of Conservation and Restoration of the National Gallery in Prague between 1956 and 1970
Zemanová, Daniela ; Ottová, Michaela (vedoucí práce) ; Klípa, Jan (oponent)
Názov: Osobnosti II. generácie tzv. československej reštaurátorskej školy a ich činnosť v reštaurátorskom oddelení pražskej Národnej galérie v období 1956 až 1970 Anotácia Diplomová práca sa zameriava na reflektovanie pôsobenia a analýzu činnosti reštaurátorov: Mojmíra Hamsíka, Věry Frömlovej a Františka S. Tvrdého, tvoriacich II. generácie tzv. československej reštaurátorskej školy, ktorým doposiaľ nebola venovaná pozornosť. Uvedení reštaurátori boli absolventami Akademii výtvarných umění, kde pod vedením profesora Bohuslava Slánského získali poznatky z oblasti maliarskych a konzervačných techník a následne sa uplatnili v reštaurátorskom oddelení pražskej Národnej galérie, kde sa zameriavali primárne na reštaurovanie maľby. Pre ucelenejšie uchopenie problematiky je sledované obdobie medzi rokmi 1956 až 1970 uvedené stručne naznačenými východiskovými aspektami, ktoré mali zásadný vplyv na vývoj a formovanie odboru reštaurovania v Československu. Osobe Bohuslava Slánského je pozornosť venovaná za účelom rozboru jeho metodického postupu, ktorého vybrané aspekty, boli nasledujúcou generáciou prijaté a predovšetkým ďalej rozvíjané. Analýza archiválií, juxtapozícia odborných článkov, rozbor reštaurátorských protokolov a dokumentácie doplnený o skúmanie premeny vybraných umeleckých diel súvisiacej s...
Kapitoly z deskové malby krásného slohu
Klípa, Jan ; Homolka, Jaromír (vedoucí práce) ; Kuthan, Jiří (oponent) ; Royt, Jan (oponent)
Práce má charakter dvou kapitol zamýšleného většího celku. První část se zabývá vývojem a obsahem základních pojmů, spojených s uměním přelomu 14. a 15. století. Snaží se postihnout obecnější tendence, které krystalizovaly v rámci procesu formulace termínů: mezinárodní sloh, dvorský sloh, krásný sloh apod. Největší pozornost je při tom věnována dějinám pojmu krásný sloh a jeho obsahu, v nichž připadla významná úloha tuzemskému bádání v průběhu minulého století. Obecné otázky slohu ve výtvarném umění pozdního středověku hrají totiž v rámci studia umění kolem roku 1400 podstatnou roli a žádné další zpracování této tématiky se neobejde bez historiografické reflexe, která pojmenuje a přijme dobovou a myšlenkovou podmíněnost základních pojmů. V závěru první části jsou formulovány hypotetické výhledy týkající se směřování budoucího studia umění kolem roku 1400 na celoevropské i na regionální úrovni. Druhá část práce je věnována konkrétní problematice podoby tohoto umění ve vídeňském malířství první třetiny 15. století a jeho vztahům k českému umění krásného slohu. Vídeňský příklad se ukazuje jako instruktivní pro hodnocení pražské malířské produkce v prvních desetiletích 15. století. Rozvinula se zde totiž plodná tradice, nepřerušená radikálními zásahy ze strany společenských otřesů, která navíc, a to je jeden z...
Sváteční Kristus
Záruba - Pfeffermann, Josef ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Kubík, Viktor (oponent) ; Klípa, Jan (oponent)
Obraz Svátečního Krista je ikonografickým typem, který se již stal pevnou součástí ikonografických lexikonů jako velmi vzácná a neobvyklá forma pozdně-středověkého Mahnbildu1. Je tvořen centrálně umístěnou figurou Krista nebo alegorické postavy a okolo bývají rozloženy různé pracovní nástroje nebo pracující postavy. Kristus je v některých případech pracovními nástroji zraňován. V ikonografických lexikonech byl tento typ definován jako zvláštní typ obrazu, který byl užíván jako osvětný prostředek prosazující svěcení svátků a dodržování svátečního klidu. Toto jasné přiřazení k určitému významu je v krátkém pojednání slovníkového hesla nezbytné. Aniž bych tuto funkci zpochybňoval, snažím se doložit větší významovou šíři. Sváteční Krista spojuji také s eschatologickými představami, které ostatně s ideologií sedmého dne velmi těsně souvisí. Spojení Krista a řemeslných nástrojů se snažím vysvětlit jako sociálně velmi důležitý symbol laicisace křesťanské víry. V práci nejprve rozvíjím rostoucí význam vizuální zbožnosti a tělesného následování Krista pro kulturu třináctého století. Tímto přehledem ukazuji na stručnou rekapitulaci vývoje eucharistické úcty a františkánského konceptu Imitatio Christi. Nejdynamičtější rozvoj této kultury se vázal především na klášterní prostředí a na kulturu privátní kontemplace. Pro...
Recepce díla Lucase Cranacha st. v malířství první poloviny 16. století v Čechách
Hamsíková, Magdaléna ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Ottová, Michaela (oponent) ; Klípa, Jan (oponent)
1 Abstrakt Recepce děl Lucase Cranacha staršího v malířství první poloviny 16. století v Čechách Práce se zabývá osobností a dílem renesančního malíře Lucase Cranacha st. (1572-1553) a recepcemi jeho prací a prací jeho dílny v malířství první poloviny 16. století v Čechách. Umělecká produkce v Čechách, podobně jako ve století patnáctém, byla v této době koncentrována do menších center a z velké části se orientovala na malířství sousedních, především německy mluvících zemí. Stopy Cranachovy nezaměnitelné výtvarné estetiky lze u nás sledovat od prvního až téměř do sedmého desítiletí šestnáctého století, mimo jiné proto, že život Cranachova stylu, až do této doby prodloužil jeho syn Lucas Cranach mladší (1515-1586). Dá se říci, že se žádnému z jeho současníků nebo jeho žákům nepodařilo prosadit v tak rozsáhlém měřítku, po tak dlouhou dobu a mezi tak širokou vrstvou objednavatelů jako právě Lucasi Cranachovi st. Příčina byla shledávána již staršími badateli v jeho masové dílenské produkci a jisté "naučitelnosti" jeho stylu (Max J. Friedländer), který se šířil zejména od dvacátých let 16. století i mimo hranice saského kurfiřtství. Tyto recepce probíhaly zaprvé prostřednictvím jeho grafických předloh, zadruhé prostřednictvím importů jeho děl ze Saska a za třetí ve významné míře též díky jeho žákům, následovníkům...
Pojem krásný sloh a jeho užívání v české uměnovědné literatuře
Synecký, Jakub ; Vlnas, Vít (vedoucí práce) ; Ottová, Michaela (oponent) ; Klípa, Jan (oponent)
Práce se zabývá pojmem krásný sloh a jeho užitím v české uměnovědné literatuře. Pojem známý z německé odborné literatury uvedl do českého prostředí ve 30. letech Jaromír Pečírka ve vztahu k sochařství. Na dějiny gotického malířství byl aplikován Antonínem Matějčkem. Po krátkém odvratu, spojeném se jménem Pavla Kropáčka, byla tradice užití pojmu obnovena Jaroslavem Pešinou, který vytvořil koncepci platnou a uznávanou dodnes. Ve vztahu k sochařství obdobná úloha připadla Albertu Kutalovi a jeho následovníku Jaromíru Homolkovi. Českým specifikem je aplikace pojmu ve vztahu k architektuře, jímž se zabýval především Dobroslav Líbal. Z mladších badatelů je sledována práce Mileny Bartlové, Jana Royta, Jana Klípy a Michaely Ottové. Práce sleduje jednotlivé koncepce a jejich proměny.
Mistr Friedrichova brevíře
Pavlíčková, Adéla ; Klípa, Jan (vedoucí práce) ; Kubík, Viktor (oponent)
(CZ) Bakalářská práce se bude zabývat tzv. Mistrem Friedrichova Brevíře. Umělce, který působil na Moravě a ve Vídni ve druhé polovině 15. století, tímto jménem označil poprvé Gerhard Schmidt v r. 1967. Mistrova tvorba je vymezena zhruba třiceti lety ve výše uvedeném období a je možno ji rozdělit na tři hlavní etapy. Zpočátku pracoval v Olomouci na zakázkách jednotlivých církevních řádů. Další tvůrčí etapa nastává jeho pobytem ve Vídni, kde se stal dvorním iluminátorem císaře Friedricha III Habsburského. Třetí období mistrovy tvorby je určeno jeho opětovným působením v moravské oblasti, tentokrát však v její jižní části. Jeho slohový výraz v sobě uchovává krásnoslohá rezidua (v kompozičních schématech, záhybovém systému, abstraktní barevnosti) ve spojení s pozdně gotickou grafikou Mistra E. S.. Ačkoliv je tedy jeho stylová poloha ve srovnání s generací jeho středoevropských vrstevníků celkem konzervativní a nepřinášející celkem žádné inovativní prvky, objednavatelům (církevním řádům i císaři) právě tento rys jeho tvorby evidentně vyhovoval. Mistrovi připisované oeuvre čítá kolem 15 rukopisů, jimiž se budu podrobněji zabývat. Mým záměrem je charakterizovat jednotlivé etapy, objasnit způsob mistrovy práce se stylovými východisky (krásným slohem a grafikami Mistra E. S.) a důvody, proč zrovna tato...
Znojemský oltář. Vizuální kultura v Podunají.
Bartuňková, Kateřina ; Ottová, Michaela (vedoucí práce) ; Klípa, Jan (oponent)
Klíčová slova Znojemský oltář, Znojmo, Kostel sv. Mikuláše, Nizozemský realismus, Jakob Kaschauer Abstrakt Diplomová práce se zabývá Znojemským oltářem dílem z přelomu 30.-40. let 15. století, vystaveným v Rakouské galerii ve Vídni a je záměrně rozdělena do dvou tematických okruhů. Prvním okruhem je kritické hodnocení dosavadní literatury. Druhý okruh je pak interpretační roviny, kde je Znojemský oltář hodnocen z hlediska jeho specifické výtvarné a vizuální hodnoty svázané svou komplexností s teologickým programem a s jeho socio-kulturním prostředím kam byl oltář určen: Kostel sv. Mikuláše ve Znojmě. Znojemský oltář je také hodnocen z pohledu jeho předpokládaného objednavatele vévody potažmo krále Albrechta V. Habsburského. Hodnoceny jsou motivy jeho objednávky včetně výběru řezbářského dílenského provozu pocházejícího z uměleckého prostředí Bavorska, který doplnila domácí malířská díla pocházející z Vídně. Z hlediska uměleckého stylu je, jak malířský, tak sochařský projev oltáře kontextualizován s bavorskou a vídeňskou produkcí. Kritice je podroben vztah k malířské tvorbě Mistra Fridrichova oltáře a tvorbě sochařské Jakoba Kaschauera.
Sváteční Kristus
Záruba - Pfeffermann, Josef ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Kubík, Viktor (oponent) ; Klípa, Jan (oponent)
Obraz Svátečního Krista je ikonografickým typem, který se již stal pevnou součástí ikonografických lexikonů jako velmi vzácná a neobvyklá forma pozdně-středověkého Mahnbildu1. Je tvořen centrálně umístěnou figurou Krista nebo alegorické postavy a okolo bývají rozloženy různé pracovní nástroje nebo pracující postavy. Kristus je v některých případech pracovními nástroji zraňován. V ikonografických lexikonech byl tento typ definován jako zvláštní typ obrazu, který byl užíván jako osvětný prostředek prosazující svěcení svátků a dodržování svátečního klidu. Toto jasné přiřazení k určitému významu je v krátkém pojednání slovníkového hesla nezbytné. Aniž bych tuto funkci zpochybňoval, snažím se doložit větší významovou šíři. Sváteční Krista spojuji také s eschatologickými představami, které ostatně s ideologií sedmého dne velmi těsně souvisí. Spojení Krista a řemeslných nástrojů se snažím vysvětlit jako sociálně velmi důležitý symbol laicisace křesťanské víry. V práci nejprve rozvíjím rostoucí význam vizuální zbožnosti a tělesného následování Krista pro kulturu třináctého století. Tímto přehledem ukazuji na stručnou rekapitulaci vývoje eucharistické úcty a františkánského konceptu Imitatio Christi. Nejdynamičtější rozvoj této kultury se vázal především na klášterní prostředí a na kulturu privátní kontemplace. Pro...

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 31 záznamů.   1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam:
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.