|
|
Madona kláštera augustiniánů kanovníků v Třeboni
Hladká, Kateřina ; Homolka, Jaromír (vedoucí práce) ; Ottová, Michaela (oponent)
Madona kláštera augustiniánů kanovníků v Třeboni resumé Gotická opuková socha Panny Marie s Ježíškem z klášterního kostela sv. Jiljí v Třeboni vznikla pravděpodobně v posledním desetiletí 14. století jako dílo krásného slohu. Je připisována okruhu Mistra Krumlovské madony. Třeboňská madona zaujímá v krásném slohu důležité místo. Ukazuje fázi, kdy se sloh již dostává za svůj vrchol. V její kompozici se mísí vliv Madony z Krumlova a Madony z Vratislavi, které představují vrcholnou fázi krásného slohu. Na třeboňské soše však již pozorujeme jisté omezení prostoru, ztuhnutí a linearizaci forem, které jsou sice ještě v náznaku, ale v pozdějších dílech krásného slohu převládnou. Madoně velmi prospěla restaurace prováděná v 70. letech. Do té doby se totiž její kvalita skrývala pod silnými nánosy barevných vrstev z pozdějších přemaleb, které zakryly jemnou modelaci sochy. Zprvu byla pokládána za jedno z prvních děl krásného slohu (Jaromír Pečírka), později ji Albert Kutal označil za dílo některého z pomocníků Mistra Krumlovské madony. Karl Heinz Clasen jejího autora považoval za nejdůležitějšího následovníka Mistra krásných madon, zatímco Jaromír Homolka vyslovil možnost, že se jedná o repliku kvalitnější sochy, která se nedochovala. Kostel při klášteře augustiniánů kanovníků, v němž se madona nachází, byl dostavěn...
|
|
| |
|
|
Venkovské statky, dvory a rezidence pražského biskupství za Tobiáše z Bechyně
Spoustová, Ludmila ; Kubín, Petr (vedoucí práce) ; Homolka, Jaromír (oponent)
Resumé Venkovské statky, dvory a rezidence pražského biskupství za Tobiáše z Bechyně Biskupství pražské vlastnilo již od samotných počátků pozemkový majetek, který postupem doby nabýval na rozsahu a na konci 13. století měli i díky tomuto vlastnictví biskupové pražští postavení rovnající se nejpřednějším šlechticům země, s vlastním dvorem a reprezentativními sídly. Biskupské zboží bylo nepravidelně rozseto po území celé diecéze; výnosy z hospodaření byly pak soustřeďovány do jednotlivých hospodářských dvorců. Každá oblast měla rovněž své vyšší správní centrum. Koncem 13. století, za časů biskupa Tobiáše z Bechyně, můžeme patrně mezi tato střediska počítat Žerčice a Běchary v oblasti Pojizeří; na sever od Prahy Roudnici, Slavětín a Blíževedly, v západních Čechách Rokycany a Horšovský Týn, v jižních Čechách Týn nad Vltavou, Chýnov a pozdeji na krátkou dobu získaný Sepekov a Skalice. Ve středních Čechách Český Brod a Trhový Štěpánov a v rozsáhlém území Českomoravské vysočiny pak střediska Červená Řečice, Pelhřimov a Vyskytná. Na Moravě vlastnilo pražské biskupství majetek s centrem v Kojetíně. Vyjmenovaná místa byla středisky hospodářské i církevní správy, stával zde kostel, dřevěný či kamenný dvorec nebo tvrz a v několika případech i kamenný hrad, konával se tu trh. Často tudy procházela frekventovaná cesta,...
|
|
|
Středověká sakrální architektura horního Pootaví do roku 1420
Bartová, Veronika ; Kuthan, Jiří (vedoucí práce) ; Homolka, Jaromír (oponent)
Předkládaná diplomová práce se zabývá středověkou sakrální architekturou horního Pootaví do roku 1420 v kontextu dějin, s důrazem na důkladné prozkoumání písemných pramenů a vytváří komplexní pohled na problematiku dané oblasti. Přehledně předkládá zpracování veškeré sakrální architektury vzniklé v době románské a gotické do roku 1420. U románské i gotické sakrální architektury je možné sledovat celou řadu stěžejních aspektů, které umožňují srovnání a sledování vývoje příznačných charakteristických prvků, podle kterých je možné rozdělit tyto stavby do jednotlivých kategorií, ve kterých lze posléze sledovat určitý vývoj, na což bude v této práci kladen důraz.
|
|
| |
|
|
Mistr Madony ze Seeonu a jeho východiska. Otázky jeho hypotetické Salcburské dílny
Hladká, Kateřina ; Ottová, Michaela (vedoucí práce) ; Homolka, Jaromír (oponent)
Kateřina Hladká Resumé diplomové práce Mistr Madony ze Seeonu a jeho východiska. Otázky jeho hypotetické salcburské dílny Diplomová práce se zaměřila na sochařství období dvacátých a třicátých let 15. století v okolí Salcburku a Mühldorfu am Inn. Havním cílem bylo upřesnit dosavadní připsání sochařských děl Mistru Seeonské madony a jeho dílně, nastínit vývoj dílny v kontextu ostatní místní sochařské produkce a lokalizovat sídlo dílny. Na tomto základě vyplynula východiska Mistrova stylu, jehož dozvuk nalézáme ještě dlouho v umění pozdní gotiky. Hlavním dílem, podle něhož Mistr získal svoje pracovní jméno, je trůnící madona z kláštera Seeon, dnes umístěná v Bavorském národním muzeu v Mnichově. Socha trůnící madony s dítětem, které drží otevřenou knihu, se vyznačuje neobyčejnou kvalitou a rafinovanou kompozicí, pro kterou se těžko hledají analogie. Má navíc výborně zachovanou původní polychromii. Její datace se pohybuje v nevelkém rozmezí let 1428 - 1433, kdy byl přestavován seeonský klášterní kostel. Domnívám se ale, že socha byla pořízena do rodinné kaple Leimingerů až po dokončení stavebních prací. To dokazuje i srovnání s další sochou, která je připisována stejnému autorovi, s madonou z Weildorfu. Tato socha korunované Assumpty na půlměsíci je totiž datována díky svěcení oltáře, na němž stála, do roku...
|
|
|
Mistr Michelské madony a jeho dílna
Hrabovská, Tereza ; Homolka, Jaromír (vedoucí práce) ; Mudra, Aleš (oponent)
Resumé Tereza Hrabovská Mistr Michelské madony a jeho dílna V této práci jsem se pokusila shrnout základní poznatky o Mistru Michelské Madony a přinést ucelený přehled doposud nalezených soch přičítaných tomuto umělci a jeho hypotetické dílně. Jedná se o anonymního autora, který dostal jméno podle svého nejvýznamnějšího díla, madony z kostela v Praze-Michli. Protože se nedochovaly žádné písemné doklady o identitě a místě působení tohoto řezbáře, je možné pouze stanovit nejpravděpodobnější hypotézy podle analýzy a lokalizace jeho děl. Nejprve jsem se zabývala otázkou původu a základními rysy díla Mistra Michelské madony. Prameny Mistrova stylu nacházíme ve Štrasburku, Freiburku, ale především v Paříži. V počátcích ho charakterizuje extrémní štíhlost postav a linearizovaná, precizně provedená drapérie, s kaskádami vertikálních trubicovitých záhybů. Také se v jeho umění projevil vliv italský, zprostředkovaný pravděpodobně vídeňskou plastikou a především českým malířstvím z okruhu Mistra Vyšebrodského oltáře. Totožné nebo aspoň velmi blízké jsou u všech jeho plastik hlavní detaily: hustě zkadeřené prameny vlasů kolem obličeje, ploché rybí oči, vysoká oblá čela, malá ústa, plné rty s vysunutým dolním rtem a precizní vypracování prstů. Charakteristické je i řásnění šatu, kdy přetažený vrchní plášť tvoří mísovité...
|
|
|
Vznik a prvotní vývoj sakrálního centra při chrámu Sv. Mikuláše (dnes Sv. Jiljí) v královském městě Nymburk
Veselá, Tereza ; Scholz, Stefan (vedoucí práce) ; Homolka, Jaromír (oponent)
Resumé: Vznik a prvotní vývoj sakrálního centra při chrámu Sv. Mikuláše (dnes Sv. Jiljí) v královském městě Nymburk Studie je založena na interdisciplinární metodice, na práci s písemnými a nepsanými prameny vztahujícími se k počátkům a k vývoji sakrálního centra při chrámu Sv. Mikuláše v Nymburce ve 13. a 14. století. Kostel Sv. Mikuláše (dnes Sv. Jiljí) dosud nemá řádný stavebně-historický průzkum (SHP). Práce se snaží postihnout, do jaké míry se mohla změnit podoba presbytáře kostela. Cílem bylo vytvořit si představu, jaké architektonické celky nebo detaily mohou být původní, historické a do jaké doby je můžeme řadit. Dlouhodobé proměňování stavby kostela lze dnes sledovat z nepsaných pramenů a ze samotné stavby. Nejposlednější objevování starých pozůstatků stavebních fází chrámu patří do doby Hilbertovy restaurace. Zanechal po sobě množství plánů a kreseb, které nebyly ještě výrazně podrobeny kritice. Jsou dokumentací stavu před obnovou, obsahují i kresby nálezů během obnovy i následujících zakončení. Řadu článků objevil, zahrnul do oprav, ale také mnoho z nich doplnil. Studie pojednává také o cihlové gotické architektuře a architektonických článcích, např. hledá analogie skrze půdorysnou dispozici a podle typů konsol.
|
|
|
Dvě bavorské piety na pozadí uměleckých a historických vztahů Bavorska a Čech ve 2. polovině 14. a na počátku 15. století
Kvapilová, Ludmila ; Homolka, Jaromír (vedoucí práce) ; Royt, Jan (oponent)
Viděli jsme, že kompozičním a motivickým východiskem piet v Landshutu, Mnichově a Hagelstadtu byly horizontální piety 70. a 80. let 14. století. Piety v kostele St. Blasius v Landshutu a v kostele Panny Marie v Mnichově navazují na starší české horizontální piety přímo a nelze vyloučit, že vznikly ve stejné huti. Sídlem hutě byla s největší pravděpodobností Praha. Vzhledem k vyzrálé krásnoslohé typice tváří hagelstadtské piety a vzhledem k řadě zjednodušení a nepochopení v drapérii a ve výstavbě sochy je třeba v jejím případě počítat s větším časovým odstupem od základní skupiny horizontálních piet a s možností vzniku v jedné z domácích bavorských hutí. Dvě mnichovské sochy, pietu v kostele Panny Marie a pietu ze Seeonu, spojují gesta, typ Mariina obličeje blízký tvářím ženských postav Mistra Třeboňského oltáře, výstavba trůnu a téměř shodná kružba postranic. Na druhé straně představují piety v Bavorském národním muzeu a v kostele Panny Marie dva odlišné kompoziční typy a dva stupě vývoje krásnoslohé piety. Pieta v mnichovské Frauenkirche je starší. Uzavřenou kompozicí, robustnějším Kristovým tělem a fyziognomií tváří ještě velmi připomíná horizontální piety. Seeonská pieta patří k výše uvedeným pokročilým rysům vrcholné fázi krásného slohu.
|
|
|
Kostel sv. Mauricia
Bartová, Veronika ; Kuthan, Jiří (vedoucí práce) ; Homolka, Jaromír (oponent)
1 RESUMÉ Kostel sv. Mauricia Baklalářská práce o kostelu sv. Mauricia je věnována historii Sušicka a tím spojené vládě hrabat z Bogenu, středověkým komunikacím v jihozápadních Čechách, historii osady Mouřenec, popisu a stavebně historickému rozboru kostela sv. Mauricia a analogiím půdorysné dispozice ke kostelu sv. Mauricia v Čechách, Bavorsku a Horním Rakousku. Hrabata z Bogenu významně ovlivnila historii českého království a v prvé řadě historii Sušicka. Tento rod byl významně spjat s Přemyslovci a to sňatky a také vzájemnou pomocí v bojích. Hrabata z Bogenu v průběhu svého působení až do vymření roku 1242 vybudovala významné území, které se stalo jedním z nejvýznamnějších základů pro území Wittelsbachů. O šumavských stezkách se začínáme dozvídat více až od 11.stolení, kdy se objevují i první ověřené písemní zprávy. Z hlediska písemných zpráv je nejstarší stezkou přes Šumavu Vintířova stezka a Zlatá stezka. Tyto nejstarší historické stezky spojovaly Čechy s podunajskými oblastmi kolem Regensburgu (Vintířova stezka) a kolem Pasova (Zlatá stezka). Kostel svatého Mauricia se nachází na vyvýšeném místě nad řekou Otavou u Annína, 4 kilometry východně od Hartmanic, nedaleko Sušice. Kostel sv. Mauricia je jednolodní stavba s chórem, chórovou věží a půlkruhovou apsidou. Původní románská loď byla téměř čtvercová,...
|
host ::
RSS.