|
Architektura a feminismus v Československu 1. poloviny 20. století
Guzik, Hubert Kamil ; Švácha, Rostislav (vedoucí práce) ; Dulla, Matuš (oponent) ; Czumalo, Vladimír (oponent)
Tato práce zkoumá vztahy architektury a feminismu v Československu první poloviny 20. století. Na jejím počátku definujeme dynamiku československého feminismu a architektury na základě teorie společenských hnutí. Důraz je zde položen především na program, cíle a modus operandi liberální větve feminismu, zastoupené hlavně nadstranickou organizací Ženská národní rada. Víru členek ŽNR v možnost aktivně spoluvytvářet režimní policy v oblasti postavení žen a blízký vztah této organizace s režimovou polity chápeme dále jakožto model platný i pro široké spektrum ostatních ženských organizací zkoumaného období. Provázání těchto organizací se státem považujeme za nejdůležitější faktor určující jejích relace s hnutím moderní architektury.Interakci architektury a feminismu sledujeme ve třech kapitolách. Společným jmenovatelem je zde postoj obou těchto hnutí k modernizačním procesům probíhajícím v národním státě, zejména k nástupu teorií vědeckého řízení práce. Toto hlavní téma vytyčuje zároveň časový rámec textu, počínaje formulováním společenského étosu v programech československého feminismu v první dekádě 20. století a konče - dějinami umění teprve objevovaným - obdobím let 1945 až 1948, kdy poválečnou explozi modernizačních procesů doprovázejí pozoruhodné hlasy skepse jak feministek, tak některých avantgardních...
|
|
Obraz Polsko-litevského stávu a Moskevského velkoknížectví v raně novověkém zpravodajství české šlechty (1450-1618)
PRAŽÁKOVÁ, Kateřina
Disertační práce je věnována otázce, jakou představu si mohli o zemích středovýchodní Evropy vytvořit čtenáři prvních novin. Její autorka se zaměřila především na psané noviny, které v raném novověku představovaly vlivné zpravodajské a komunikační médium. Vznikly v polovině 15. století a ihned se začaly těšit velké oblibě na dvorech panovníků a vyšší šlechty. Od poloviny 16. století si je předplácely také městské rady a církevní instituce. Prostřednictvím korespondence i ústní fámy se pak novinky dostávaly také k dalším vrstvám společnosti. Úpadkem začalo psané zpravodajství procházet až po polovině 17. století. Do té doby však existovalo paralelně vedle tištěného. Zatímco tištěné noviny a letáky se často soustřeďovaly na představení a komentář výjimečných událostí, přinášela psaná avíza pravidelné zprávy o dění, k němuž došlo v uplynulých týdnech. Autorka provedla podrobný výzkum tří sbírek psaných novin, které vznikly ve šlechtickém prostředí a jejichž těžiště spadá do druhé poloviny 16. století. Šlo o kolekce pánů z Rožmberka, z Hradce a Lobkoviců. Zvláště po Rožmbercích se dochovalo více než 1000 zpravodajských materiálů, z nichž mnohé jsou naprosto unikátní. Při práci s jednotlivými novinami si autorka kladla otázku, kterým z událostí, k nimž došlo v Polském království, Litevském velkoknížectví či Moskevském velkoknížectví, věnovali zpravodajové pozornost. Zamýšlela se nad tím, v jakém duchu byly zprávy napsány a které informace o vládcích, šlechticích, měšťanech i prostých obyvatelích jednotlivých oblastí východní Evropy přinášely svým čtenářům. Pod vlivem těch metodologických směrů, jež se zabývaly uchopením jinakosti při střetu odlišných kultur, popisovala, jakými proměnami procházelo vnímání zemí středovýchodní Evropy od konce 15. do počátku 17. století. Sledovala tak zrod některých stereotypních představ, jež přetrvaly po staletí. Zabývala se však také otázkou, jak na předkládané novinky reagovali jejich příjemci. Kromě postižení obrazu Polsko-litevského státu a Moskevského velkoknížectví v dobových novinách se proto cílem disertační práce stalo též nahlédnutí do problému recepce a interpretace zpráv v prostředí šlechtického dvora.
|
|
Historie sboru Jednoty bratrské v Jablonci nad Nisou do roku 1945
Oupická, Dagmar ; Moree, Pieter (vedoucí práce) ; Halama, Jindřich (oponent)
Tato diplomová práce s názvem Historie sboru Jednoty bratrské v Jablonci nad Nisou do roku 1945 mapuje německou část historie tohoto sboru. Opírá se především o prameny z archivu Ochranovského sboru při ČCE v Jablonci nad Nisou. Obsahuje obecné kapitoly o vývoji obnovené Jednoty bratrské v Čechách a na Moravě do roku 1945 a o náboženských poměrech v Jablonci nad Nisou v 1. pol. 20. století. Historie sboru je rozdělan do třech období podle působení jednotlivých farářů, obsahuje též životopisy farářů a pokus o charakterizaci jejich teologického zázemí. Práce se věnuje především konkrétním podobám sborového života, hospodaření sboru a jeho vztahům k ostatním církvím. Zkoumá okolnosti odchodu sboru z Jednoty bratrské v roce 1939. Samostatné kapitoly jsou věnovány křesťanským spolkům působícím při sboru Jednoty bratrské a kazatelským stanicícm v Hrádku nad Nisou, Chrastavě a Liberci. Jedna kapitola se dotýká také působení Gruppenbewegung - Oxford Group Franka Buchmana v Sudetech. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
Bývalý kostel sv. Vavřince pod Petřínem na Malé Straně v Praze
Bělohlávková, Monika ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Pučalík, Marek (oponent)
Resumé Tato bakalářská práce se zabývá historií bývalého kostela sv. Vavřince pod Petřínem na Malé Straně v Praze, který v současné době slouží jako koncertní a výstavní síň festivalu Pražské jaro a Klubu přátel Pražského jara. Práce se snaží zachytit stavebně-historický vývoj kostela, bohatou malířskou výzdobu a celkovou rehabilitaci objektu provedenou v 90. letech 20. století. Tato rehabilitace byla spojena především s navrácením objektu do původní podoby sakrálního prostoru, kterou měl před přestavbou na obytný dům oč. 19. století, a s rozsáhlým restaurováním nástěnných maleb, které zde byly během prací objeveny. Nejstarší objevené malby spadají až do období románského, nacházejí se zde také malby gotické, renesanční i barokní. Klíčová slova: Gotická architektura Praha Osada Nebovidy Bývalý kostel sv. Vavřince pod Petřínem / na Újezdě / v Nebovidech Restaurování nástěnných maleb Stránky 42 Slova 14 159 Znaky (bez mezer) 78 316 Znaky (včetně mezer) 92 837 Odstavce 295 Řádky 1423
|
|
Historie farnosti Červený Kostelec v letech 1918-1939
Štěpánová, Ludmila ; Petráček, Tomáš (vedoucí práce) ; Brož, Prokop (oponent)
Jméno: Ludmila Štěpánová Diplomová práce: Historie farnosti Červený Kostelec v letech 1918 - 1939 Resumé Práce zachycuje události ve městě Červený Kostelec se zvláštním zřetelem na náboženské dění v letech 1918 - 1939. Toto období se v práci dělí do čtyřletých nebo pětiletých úseků a jsou v ní popisovány drobné i významnější události, zaznamenané kronikáři a historiky, týkající se náboženského života, politiky, rozvoje města, hospodářství, společenského a kulturního života. Základními prameny jsou Kronika farnosti Červený Kostelec a Pamětní kniha města Červený Kostelec. V letech 1918 - 1939, tedy od konce 1. světové války do začátku 2. světové války, v období tzv. první republiky, vznikl samostatný stát Čechů a Slováků a byly položeny základy parlamentní demokracie. Římskokatolická církev přišla v novém státě o své výsadní postavení, byla tupena i pronásledována. Vnitřní pnutí uvnitř římskokatolické církve vyústilo v církevní rozkol a vznik církve československé. V Červeném Kostelci měla římskokatolická církev pevné základy mimo jiné i díky působení P. Kernera, P. Dvořáčka, P. Baucha, P. Žďárka a katechety P. Řezníčka. Kladně působila i lidová strana, různé organizace a spolky. Přesto byly vztahy katolíků a čechoslováků zpočátku napjaté, až konfliktní a i po uklidnění vzájemných vztahů se tyto církve...
|
|
Vývoj farnosti Malšice v letech 1948-1969
Kubínová, Drahoslava ; Petráček, Tomáš (vedoucí práce) ; Bastl, Ondřej (oponent)
Resumé Vývoj farnosti Malšice v letech 1948 - 1969 Diplomová práce pod vedením PhDr. Tomáše Petráčka, Ph.D., Th.D. o 264 584 znacích (včetně mezer a poznámek). Práce pojednává o vývoji, kterým prošla malšická farnost v letech 1948 - 1969 a jak se v ní projevilo působení jednotlivých správců farnosti.. Malšice je dnes značně ateistická obec. To se odráží i v životě vlastní malšické farnosti, tzn. mimo jiné i v nízké návštěvnosti bohoslužeb, kterou navíc zajišťují spíše farníci z přifařených obcí než z vlastních Malšic. Mimo nedělních bohoslužeb je zde nulový náboženský život. A tento stav se v čase příliš nemění, naopak se zdá, že je zde téměř konstantou i vzhledem k historii. Tato práce se tedy pokouší nalézt odpověď na otázku, co a nebo kdo stojí za tímto mnohaletým negativním vývojem. Práce se vztahuje k době od nástupu komunismu v roce 1948 až po pražské jaro 1968. K ujasnění poměrů je zde však stručně nastíněna situace již po skončení druhé světové války a některé údaje přesahují až do roku 1970, aby bylo možno zaznamenat, jak se vývoj ubíral po 21. srpnu 1968. Hlavním zdrojem informací o dané době se stala především trilogii Václava Vaška Dům na skále a několik děl Karla Kaplana. Jelikož se jedná o regionální historii, důležité byly také pramenné materiály, tzn. archiválie ze Státního okresního archivu...
|
|
Pražské raně barokní oltáře
Kolář, Jan ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Horyna, Mojmír (oponent)
RESUMÉ Práce pojednává o pražských oltářích vyniklých v době raného baroka v letech 1620 - 1680. Práce obsahuje krátký nástin historie, kdy začal naplno pronikat barokní sloh na území Českých zemí v souvislosti s protireformací a rekatolizací po porážce stavovského povstání v roce 1620. Církev podporovaná státem měla za úkol obnovit v Čechách katolictví a k tomuto účelu využívala i umělecké prostředky. Barokní kostel v sobě spojoval všechny druhy umění. Hlavní pozornost byla věnována oltářním stavbám. Text práce se dále zabývá historií a typologií oltáře a jeho částí - oltářního stolu, retábula a tabernáklu. V práci je popsán obecný vývoj raně barokních oltářů v průběhu doby od pozdně renesančního manýrismu po začátek vrcholného baroka, postupná proměna koncepce oltářních architektur, uměleckého zpracování oltářů a jejich ozdobných prvků. V práci jsou vyjmenovány a popsány dochované i některé nedochované oltáře nalézající se v Praze v oblasti Hradčan, Malé Strany, Starého Města a Nového Města. Na příkladech pražských raně barokních oltářů je dokumentován jejich slohový i umělecký vývoj. Uvedeni jsou i umělci, zejména truhláři a sochaři, kteří pražská oltářní díla a památky vytvářeli. Zvláštní pozornost je věnována dvornímu truhláři Marku Nonnenmacherovi, který se stal významným reprezentantem pražské raně...
|
|
Giovanni Pietro Tencalla - Kostel sv. Anny a sv. Jakuba Většího ve Staré Vodě na Libavě
Lepíková, Dagmar ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Horyna, Mojmír (oponent)
Dagmar Lepíková Giovanni Pietro Tencalla - Kostel sv. Anny a sv. Jakuba Většího ve Staré Vodě na Libavé. výstavba, devastace a znovuobnovení (diplomová práce) Resumé V diplomové práci se zabývám kostelem sv. Anny a sv. Jakuba Většího ve Staré Vodě na Libavé. Jedná se o stavbu Giovanniho Pietra Tencally, která byla postavena na významném poutním místě u nás. Ve své práci si všímám nejen způsobu tvorby tohoto významného barokního architekta na Moravě, ale také jeho zaměstnavatelem biskupem Karlem z Liechteinsteina-Castelcornu. Jejich vzájemné ovlivňování v otázkách možného vzhledu staveb mohlo do jisté míry ovlivnit i podobu starovodského chrámu. Kromě architektonického rozboru je zde také zmíněna malířská výzdoba chrámu a popis jednotlivých oltářů. Poutní místo bylo po mnoho staletí cílem poutníků. Poměrně tvrdý zásah do jeho existence nastává ve 20. století. Vlivem poválečných událostí dochází k jeho postupnému izolování od společnosti. Je to způsobeno zejména tím, že na jeho území byl zřízen Vojenský výcvikový prostor Libavá. Kostel začíná chátrat, jsou zcela zastaveny poutě, dochází k jeho úmyslnému poškozování a dokonce k jeho existencionálnímu zpochybnění. Snahy jednotlivých státních orgánů o jeho zničení nebo naopak záchranu jsou zde také podrobně popsány. Práci uzavírají kapitoly zabývající se obnovou...
|
|
Bulharská pravoslavná církev mezi lety 1944 a 1956
Procházka, Jan ; Tejchman, Miroslav (vedoucí práce) ; Zilynskyj, Bohdan (oponent)
Magisterská diplomová práce "Bulharská pravoslavná církev mezi lety 1944 a 1956" se zabývá problematikou vztahu státu a Bulharské pravoslavné církve v Bulharsku ve výše zmíněném období. Nejvíce pozornosti je věnováno nejdůležitějším momentům těchto vztahů. Cílem práce je shrnout poznatky o vztazích státu a nejsilnější církve v této balkánské zemi, přičemž toto téma je v české i světové historiografii nedostatečně zpracováno.
|
|
Esperanto v Československu v letech 1945-1970
Votýpková, Eliška ; Tůma, Oldřich (vedoucí práce) ; Barša, Pavel (oponent)
Diplomová práce poskytuje obraz esperantského hnutí v Československu po druhé světové válce až do začátku normalizace ve světle ústředních esperantských periodik. Toto období prolnula existence SE ČSR, éra esperantismu udržovaná mladými esperantisty a esperantisty obránci míru a nakonec esperantský orgán Ministerstva školství a kultury, Československý esperantský výbor. V práci je vyzdvihnuta funkčně - organizační stránka esperantského hnutí, klíčové události a jsou charakterizovány nejzajímavější esperantské akce (např. Letní školy esperanta). K ucelenějšímu obrazu historie hnutí té doby slouží pohyb československých esperantistů na světových esperantských kongresech a neméně zajímavý vztah esperanta a Společnosti národů. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
host ::
