|
|
Srovnání polského a ukrajinského ústavů paměti národa a jejich interpretace Volyňského masakru
Lavrentev, Aleksei ; Vykoukal, Jiří (vedoucí práce) ; Zilynskyj, Bohdan (oponent)
Tato práce srovnává polský a ukrajinský ústav paměti národa a analyzuje modely kolektivní paměti, jež dominují v Polsku a na Ukrajině a historické narativy Volyňského masakru 1943. Zároveň práce osvětluje a porovnává interpretace tohoto fenoménu polského a ukrajinského ústavem. Předmětem zkoumání jsou samotné ústavy paměti národa jako hlavní nástroje prosazování státní politiky paměti ve svých státech. Časově je práce vymezena od roku 2014, kdy došlo k revolučním změnám na Ukrajině a následným změnám ukrajinských historických narativů a státní politiky, až do současnosti. V práci je popsána také politická situace na Ukrajině (2014) a v Polsku (2015), jež tyto změny v obou státech ovlivnila a vedla k obnovení konfliktu paměti. První náznaky konfliktu paměti (Juščenkovo období a první vláda PiS) jsou v této práci rozebrány jen krátce, neboť je zaměřena hlavně na současnost. Vycházíme z předpokladu, že Volyňský masakr, jenž je nejtragičtějším prvkem současných polsko-ukrajinských vztahů, je hlavním kamenem úrazu mezi Polskem a Ukrajinou. Práce v detailu ukazuje, že polský a ukrajinský ústav jsou instituce s odlišnými úkoly, cíli a pravomocemi a jejich interpretace Volyňského masakru jsou odlišné ve všech bodech. Snaha o hledání kompromisu existuje pouze na papíře, jelikož ve skutečnosti polská a...
|
|
|
Historická reflexe holocaustu v americkém veřejném prostoru
Krausová, Adéla ; Šafařík, Petr (vedoucí práce) ; Calda, Miloš (oponent)
Práce se zabývá vývojem reflexe holocaustu v americkém veřejném prostoru. Analyzuje vnímání holocaustu americkou společností, přičemž pracuje s tezí, že Američané přijímají holocaust především na emocionální úrovni, mnohdy bez jeho faktického poznání, a chápou ho v kontextu soudobého vnitrospolečenského dění či skrze něj interpretují události národní historie. Dochází k závěru, že přestože média holocaust často zkreslují, mediální reprezentaci nelze posuzovat pouze negativně, neboť hlavní sdělení o nutnosti komemorace je přeneseno.
|
|
|
Historická politika za vlády Práva a spravedlnosti v Polsku 2005 až 2007
Netolická, Zuzana ; Vykoukal, Jiří (vedoucí práce) ; Kubát, Michal (oponent)
Historická politika v Polsku se stala ústředním tématem vlády Práva a spravedlnosti v letech 2005 až 2007. Diplomová práce se zabývá definicí termínu historická politika a tím, jak ho chápe Právo a spravedlnost. Nový směr historické politiky vyvolal v Polsku živou debatu mezi historiky i širokou veřejností. Práce přibližuje, jakým způsobem vláda tuto politiku vedla a jaké k tomu vyžívala nástroje. Jedním z jejich hlavních motivů bylo vymezení se vůči politickému vývoji v zemi po roce 1989 a nedostatečným vypořádáním se s komunistickou minulostí. Z toho důvodu je jedna z podkapitol práce věnována významným historickým diskuzím mezi 1989 a 2005. Ústředními postavami nového směru historické politiky v Polsku byli bratři Jarosław a Lech Kaczyński, kteří měli největší vliv na prosazování této politiky do veřejného diskurzu. V závěru práce jsou hodnoceny výsledky dvouletého prosazování historické politiky.
|
|
|
"Vlastenecká válka": chorvatský oficiální narativ a politika paměti
Kalánek, Filip ; Šístek, František (vedoucí práce) ; Tejchman, Miroslav (oponent)
Tato práce analyzuje oficiální narativ Vlastenecké války podporovaný chorvatským státem a sleduje jeho proměny od počátku války až do současnosti. Zároveň se práce zabývá státním prosazováním oficiálního narativu ve čtyřech oblastech politiky paměti, a sice: v zákonodárství, ve státní instituci Centra paměti a dokumentace Vlastenecké války, ve vzdělávání a při příležitostech státních svátků a komemorací. Cílem zkoumání politiky paměti je analýza procesu státního ovlivňování minulosti. Zvláštní důraz je kladen na činnost Centra paměti a dokumentace Vlastenecké války, které představuje jak jeden z projevů státem prosazované politiky paměti, tak i hlavního proponenta oficiálního narativu. Při zkoumání oficiálního narativu a politiky paměti vychází práce z teoretických konceptů narativizace a institucionální paměti. Jedná se o případovou studii časově vymezenou chorvatskými parlamentními volbami z roku 1990 a ukončenou současným děním. Na základě rozboru oficiálního narativu dochází práce k závěru, že se jeho výklad válečných událostí od 90. let téměř nezměnil a nadále ve své interpretaci prezentuje výlučně chorvatský narativ. Zkoumání státního ovlivňování vnímání minulosti pomocí politiky paměti odhaluje, jak důkladně je oficiální narativ prosazován s cílem připomínat pouze vhodné události a zapomínat...
|
|
|
Obraz upálení mistra Jana Husa v současné české společnosti
Chládková, Kateřina ; Činátl, Kamil (vedoucí práce) ; Randák, Jan (oponent)
Předložená bakalářská práce se zabývá tématem zobrazování Jana Husa v souvislosti s šestistým výročím jeho upálení v roce 2015. Zaměřuje se především na způsob performace Jana Husa v jednotlivých médiích a také vlivem povahy médií na Husův výsledný obraz. Jako hlavní zdroj využívá práce reprezentace tří médií: výstavu Husitského muzea v Táboře Jan Hus 1415/2015, film Jiřího Svobody Jan Hus a román Vlastimila Vondrušky Husitská epopej I. Prostřednictvím komparace se staršími reprezentacemi analyzuje práce charakter současné vzpomínkové praxe. Dále práce sleduje mechanismy, jimiž se jednotlivé reprezentace v rámci vzpomínkové kultury pokoušejí prosadit. Při analýze pramenů vychází z konceptu Cultural Memory Studies (Jan Assmann, Astrid Erll, Aleida Assmann) a z konceptu míst paměti Pierra Nory. Klíčová slova: Jan Hus, kulturní paměť, místo paměti, nová média, politika paměti, historická kultura
|
|
|
Historický narativ a budování identity: Muzea v Bosně a Hercegovině
Knappová, Barbora ; Králová, Kateřina (vedoucí práce) ; Šístek, František (oponent)
Práce analyzuje historické narativy prezentované v Historickém muzeu Bosny a Hercegoviny v Sarajevu a v Muzeu Republiky srbské v Banje Luce. Zároveň osvětluje, kdo prosazuje danou reprezentaci historie a které faktory mají vliv na muzejní produkci. Práce vychází z teoretické literatury týkající se role muzeí v procesu institucionalizace paměti a budování národní identity i jejich možností přispět k usmíření v postkonfliktní společnosti. Předmětem zkoumání jsou hlavní muzejní instituce zabývající se moderní historií v obou autonomních entitách Bosny a Hercegoviny, přičemž Muzeum Republiky srbské působí v dominantně srbském a Historické muzeum v dominantně bosňáckém prostředí. Práce se zabývá vývojem muzeí, jejich správou, financováním, sebeprezentací a zejména narativy trvalých i krátkodobých expozic. Při jejich analýze je kladen důraz na způsob definování "my" vůči "oni". Časově je práce vymezena sledováním aktivit muzeí od roku 1995 do současnosti. Práce v detailu ukazuje, že Historické muzeum prezentuje charakteristicky bosňácký historický narativ, i přes snahu být celostátním muzeem bez etnicky vyhraněné interpretace historie, a že v Muzeu RS je používán narativ s výrazně nacionalistickým akcentem, neboť instituce je nástrojem centralizované politiky dějin Republiky srbské.
|
|
|
Paměť jako politický fenomén: reflexe veřejné debaty nad zákonem o protiprávnosti komunistického režimu
Rybář, Pavel ; Znoj, Milan (vedoucí práce) ; Slačálek, Ondřej (oponent)
Cílem této práce je vytyčit základní rámce paměti komunismu, které se v polistopadovém režimu objevují paralelně s pokusy o politickou konstrukci minulosti. Na příkladu veřejné diskuse nad zákonem o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu se řešitel pokusí ukázat hlavní zdroje antikomunistické rétoriky a symboliky a přiblížit, jakou úlohu sehrály v první polovině 90. let při vytváření politických identit. Zatímco první část práce prozkoumá pojmy, které umožňují využít koncept paměti v analýze politična, druhá část se zaměří na varianty interpretace minulosti v kontextu diskuse nad legislativou spadající do kategorie tzv. "vyrovnávání se s minulostí" (lustrační zákon, zákon o protiprávnosti komunistického režimu). Vychází český antikomunismus z dekomunizačních opatření přijatých v letech 1991-1993, nebo je naopak přijetí těchto opatření snahou o zjednodušení plurality politik paměti? Jsou pokusy o označení minulého režimu jako zločinného jedinou formou antikomunismu, nebo je antikomunismus prolnutím morální, právní a politická argumentace proti minulému režimu a jeho společenskému a právnímu řádu? Prostřednictvím analýzy různých typů výpovědí se řešitel pokusí navrhnout jednu z možností analýzy antikomunistického diskursu.
|
|
|
Svaz osvobozených politických vězňů v letech 1945-1948
Částová, Barbora ; Vojtěchovský, Ondřej (vedoucí práce) ; Šustrová, Radka (oponent)
Bakalářská práce "Svaz osvobozených politických vězňů v letech 1945-1948" si klade za cíl představit a zmapovat tuto poválečnou organizaci, od jejího vzniku na jaře 1945 až do sloučení s ostatními odbojovými organizacemi na našem území. Do SOPVP se ihned po válce začali sdružovat všichni vězni, kteří byli nacisty žalářováni či uvrženi do koncentračních táborů pro svou politickou odbojovou činnost během druhé světové války, i jejich pozůstalí. Počet těchto členů se v největším rozmachu Svazu pohyboval kolem 80 000. Práce popisuje vznik a vývoj této organizace a její strukturu. Dále se zaměřuje na její činnost a spolupráci s ostatními českými i zahraničními odbojovými organizacemi.
|
|
|
Obraz partyzána v československé společnosti v letech 1945-1948
Doležalová, Ivana ; Vojtěchovský, Ondřej (vedoucí práce) ; Šustrová, Radka (oponent)
Bakalářská práce Obraz partyzána v československé společnosti v letech 1945-1948 ukazuje na základě studia dobového tisku, jakým způsobem bylo partyzánské odbojové hnutí v československém veřejném prostoru prezentováno. Práce přibližuje, jak se vyvíjel mediální obraz partyzána v tisku v průběhu prvních poválečných let. Sleduje, kdy se typ partyzánského bojovníka jako reprezentanta protifašistické rezistence objevuje, kdo tuto prezentaci československého odboje prosazoval nejvíce, a zda se tak dělo na úkor jiných forem odbojové činnosti. Těžištěm práce je analýza stěžejního pramene k problematice formování poválečného mediálního obrazu partyzánského hnutí - tiskového orgánu Sdružení českých partyzánů - týdeníku Partyzán, a to v letech 1946, 1947 a na začátku roku 1948. Kvalitativní analýza časopisu Partyzán umožnila zachytit mediální obraz partyzána na stranách tohoto týdeníku, jeho proměnu v průběhu času, a zároveň konfrontaci s některými dalšími poválečnými československými periodiky. Přínos práce spočívá v tom, že doplňuje předchozí práce s tematikou partyzánského odboje o pohled poválečného dobového tisku.
|
|
|
Memory, narrative and politics
Reichelová, Tereza ; Slačálek, Ondřej (vedoucí práce) ; Barša, Pavel (oponent)
(česky) V této práci analyzuji současné politiky paměti na základě jejich časové orientace vůči konceptu konce dějin. K této analýze využiji teorie vnímání času a sociální dimenze identity Henriho Bergsona a Jean-Paul Sartra, kterou aplikuji na práci Pierra Nory. Na druhé straně se pokusím spojit tyto filosofické koncepty s narativním přístupem Ricouera a MacIntyra. Tato teoretická část práce mi následně umožní zaměřit se na otázku politické temporality, orientované k nad-světské věčnosti, k budoucnosti či minulosti a konfrontovat tyto s hypotézou o konci dějin Francise Fukuyamy. Politiky paměti se zde dostává zvláštního postavení. V jednom případě se mohou orientovat na minulost a konec dějin zcela odmítnout; ve druhém mohou mít ambici společnost z dějin, bolestivě přítomných v živé paměti, vyléčit, a napomoci tak konsolidaci post-historické reality. Paradoxně ovšem oba dva přístupy politik paměti umožňují dějinám práh jejich konce překročit.
|
host ::
RSS.