|
|
Herní styl jako intencionální model u hráčů videoher
Hrabec, Ondřej ; Chrz, Vladimír (vedoucí práce) ; Klusák, Miroslav (oponent) ; Čermák, Ivo (oponent)
Cílem disertační práce je reagovat na nedostatečné zmapování konceptu herní styl v dosavadní linii výzkumu hráčů videoher. K tomuto účelu je použit integrativní rámec stylu jako intencionálního modelu přání a přesvědčení hráče. Hlavní teze práce vychází z předpokladu funkce herního stylu ve smyslu nástroje k předvídání chování soupeře. Studie se skládá ze dvou částí. První část navrhuje kategorizaci, která by mohla podrobněji a přesněji zařazovat existující herní formy. Druhá část práce dále rozvíjí téma intencionality prostřednictvím formulace procesuálního modelu odhadování stylu v progamingovém prostředí, který je ilustrován na případové studii videohry League of Legends. Výsledků bylo dosaženo na základě extenzivní analýzy hráčských textů, rozhovorů s poloprofesionálními hráči, komentátory a herními novináři. Zjištění této studie poukazují k nebývalé bohatosti herních stylů a komplexnosti procesu utváření rekurzivní teorie mysli ("já si myslím, že druhý si myslí, že já si myslím…) ve videoherním prostředí. Klíčová slova: herní styl, intencionalita, intencionální model, metagame, metakognice, mindgame, progaming, teorie mysli, typologie hráčů, videohra
|
|
|
Intuition and Meaning in Edmund Husserl
Pieterová, Lenka ; Janoušek, Hynek (vedoucí práce) ; Čapek, Jakub (oponent)
(v slovenskom jazyku) Predklada á prá a sa zao erá vzťaho ázor osti a významu v ranom diele Edmuda Husserla. Štruktúra pojed a ia je da á Husserlovou trojitou štruktúrou episte i ký h aktov, ktorú tvorí o lasť su jektivity, ideality a predmetnosti. V tomto rámci pojednávame o význame ako ideálnej jed ote vo vlast o z ysle výz a ovej i te ie, ktorá sa však vzťahuje takisto a pred et osť. Te to vzťah je u ož e ý práve výz a ový vypl e í , ktoré je ázor é. V závere takisto zdôrazňujeme rolu názornosti nielen v Logických skúmaniach, ktoré sú pre aše pojed a ie centrálnym spisom, ale i v celku Husserlovej filozofie.
|
|
|
Naturalizace vědomí a smysl subjektivity
Toráčová, Pavla ; Moural, Josef (vedoucí práce) ; Hill, James (oponent) ; Marvan, Tomáš (oponent)
Tématem práce je problém existence vědomí ve fyzikálním světě. Východiskem je odmítnutí převládajícího přístupu v současné filosofii mysli, jenž pojednává fenomenální vědomí odtrženě od intencionality, a příklon k názoru, že fenomenální charakter vědomí a intencionalita jsou neodlučitelné a není možné porozumět jednomu, aniž bychom porozuměli druhému. Otázka existence vědomí ve fyzikálním světě je tedy nahlížena jako otázka existence (vědomé) intencionality ve fyzikálním světě. S cílem získat takovou analýzu intencionality, která na jedné straně podrží její fenomenální charakter s perspektivou první osoby a na druhé straně nám umožní nahlédnout, jakým způsobem může být takto neredukovaná intencionalita realizována ve fyzikálním světě, jsou diskutovány úvahy Petera Strawsona, G. E. M. Anscombové, Tima Crana, Colina McGinna a Johna Searla. Výsledkem těchto analýz je náčrt takového pojetí intencionality, jež dovoluje chápat fundamentální vrstvu intencionality jako proces ve fyzikálním světě a vyšší vrstvy intencionality jako rozvinutí této fundamentální vrstvy. Pro toto pojetí jsou klíčové dvě teze: vývoj intencionality od fundamentální vrstvy k vyšším vrstvám je pochopitelný pouze z perspektivy první osoby; v úvahách o existenci vědomí ve fyzikálním světě je nezbytné být si vždy vědom smyslu toho...
|
|
|
Pojmové myšlení u Ladislava Hejdánka v kontextu Husserlovy fenomenologie
Tollar, Václav ; Chotaš, Jiří (vedoucí práce) ; Němec, Václav (oponent) ; Urban, Petr (oponent)
Tématem práce je pojmové myšlení Ladislava Hejdánka s ohledem na referenční rámec Husserlovy fenomenologie. Práce si klade za cíl detailně zrekonstruovat východiska a základní motivy Hejdánkovy koncepce, neboť reflexe pojmového myšlení představuje jeden ze základních pilířů Hejdánkova kritického myšlení, který však dosud nebyl - Hejdánkem ani nikým dalším - systematičtějším způsobem zpracován. Hejdánek je tu interpretován zejména s ohledem na Husserlovu noematickou teorii významu, což umožňuje spatřit Hejdánka z předpokladů světově významného filosofického směru, ale také zpětně nahlédnout některé problematické úvahy u Husserla, které běžně nerozpoznáváme a na které Hejdánek z nečekaného směru originálně poukazuje. První dvě kapitoly jsou věnovány přípravnému shrnutí Husserlovy filosofie (zejména Husserlova göttingenského období) a opírají se o velmi detailní výzkumy Husserlových badatelských rukopisů, které provedl Petr Urban. Po tomto shrnutí následují čtyři kapitoly výkladu Hejdánkovy koncepce, uzavřené shrnující "aplikací" o místě pojmového myšlení v poznání světa, která téma pojmovosti zařazuje do širšího kontextu Hejdánkova myšlení. Jednotlivé kapitoly jsou věnovány Hejdánkovu pojmu "intencionálního předmětu" a předvedení Hejdánka jako specifického pokračovatele Husserlovy teorie noematické...
|
|
|
Vnímání předmětu, či vidění věci?
Vávrová, Věra ; Benyovszky, Ladislav (vedoucí práce) ; Pětová, Marie (oponent)
Diplomová práce se zabývá vývojem struktury "něco jako něco" tak, jak je představená v Heideggerově Logice (GA 21) a ukazuje, že tato struktura byla vypracována na základě Brentanovy Psychologie 1 a Husserlových Logických zkoumání. Popisujeme, jak se tato struktura vyvíjí z Brentanova základního rozdělení fyzických a psychických fenoménů. Mentální fenomény představují základní sféru našeho poznávání a rozeznávání předmětů, které jsou jim imanentní. Předmět zastupuje stálost proti poudu prožitku (vztah předmět - prožitek). Tak je tedy předmět v prožívání dán tak, jak se jeví, jako co je prožíván. Toto je Brentanovo základní stanovisko, které přejímá Husserl, když výslovně dělí intencionální akt do jeho konstitutivních částí; pojetí a danosti. Objektu je dosahováno jako výkonu intencionálního aktu. Když je vztah mezi tím, co je míněno a co je dáno takový, že se vzájemně překrývají, pak tomu, co je míněno, odpovídá to, co je dáno tak, jak je to míněno. Heidegger pracuje se strukturou dáno tak, jak míněno a přesouvá ji mimo oblast vědomí. Tvrdí, že jako-struktura je abstraktním konstitutivním elementem vztahu mezi člověkem (pobytem) a věcí. To, s čím se ve světě setkává, je vždy již dáno jako něco. (Transformace vztahu pojetí a danosti.) Diplomová práce sleduje tento výše popsaný vývoj struktury "něco...
|
|
|
Předreflexivní sebevztah vědomí a konstituce "Já". Husserl a Sartre
Matoušek, Josef ; Novotný, Karel (vedoucí práce) ; Zika, Richard (oponent)
Studie pojednává o souvislosti mezi fenomenologickým myšlením Edmunda Husserla a Jeana-Paula Sartra prostřednictvím sledování toho, jak oba koncipují podobu předreflexivního sebevztahu vědomí a jeho roli v procesu konstituce identity subjektivního pólu "Já". Klíčovým motivem je snaha poukázat na ty momenty Husserlova myšlení, které se mohly stát či staly zdrojem inspirace pro Sartrovy formulace těchto myšlenek v raném období jeho tvorby. Následně pak objasnit, do jaké míry Sartre Husserlovy motivy rozvádí a zdali se nedostává až do oblastí, kde Husserlovská východiska opouští. Zohledněná jsou i ta díla Husserlovy tvorby, která jsou svými tvrzeními protichůdná vůči těm, která představujeme jako možný zdroj Sartrovy inspirace. Jednak proto, abychom v průběhu studie nezjednodušili ambivalenci Husserlova díla až za únosnou hranici a zadruhé proto, abychom pomocí vzájemného kontrastu zdůraznili charakter Sartrem upřednostněných zkoumání. Ty v jeho tvorbě ústí do konceptualizace lidské existence jako nutně svobodné, což je závěrem předložené studie. Klíčová slova: Husserl, Sartre, vědomí, intencionalita, reflexe, konstituce, temporalita, subjektivita
|
|
|
Teorie soudu v brentanovské škole a u raného Husserla
Janoušek, Hynek ; Urban, Petr (vedoucí práce) ; Moural, Josef (oponent) ; Šebestík, Jan (oponent)
Tématem předkládané práce je povaha a vývoj teorie soudu u Franze Brentana (1838-1917) a její přijetí a přepracování u některých významných Brentanových žáků - zejména u Kazimiera Twardowského (1866-1938), Alexia Meinonga (1853-1920), Antona Martyho (1843-1914) a Edmuda Husserla (1859-1938). Práce je v souladu s tím rozdělena na pět částí, které se věnují otázkám teorie soudu u těchto autorů. První část je věnována Franzi Brentanovi a ve své úvodní pasáži předkládá rozbor aristotelského dědictví Brentanovy psychologie a teorie soudu. Zohledněny jsou dvě Brentanovy rané interpretace Aristotela O rozmanitém významu bytí podle Aristotela (1862) a Aristotelova psychologie (1867). Výklad se věnuje zejména Brentanově interpretaci "bytí" ve smyslu pravdy, Brentanovu pohledu na kategorie, teorii celku a části, intencionalitě a sebevědomí. Následně výklad přechází k Brentanovu nejznámějšímu dílu, k Psychologii z empirického stanoviska (1874), a představuje základní pojem tohoto díla, kterým je pojem psychického fenoménu. Navazující klasifikace tří základních druhů umožňuje přechod k samotné teorii soudu, která se u Brentana orientuje na pojem soudu jako intencionálního psychického aktu. Vztah tohoto aktu k předmětu lze u Brentana vyložit jako výkon existenciální afirmace a negace imanentního předmětu, který...
|
|
|
Kant a Husserl o transcendentálním charakteru zkušenosti
Trnka, Jakub ; Moural, Josef (vedoucí práce) ; Karásek, Jindřich (oponent) ; Novotný, Karel (oponent)
Cílem práce je nové zmapování Kantovy a Husserlovy transcendentální pozice, které by nebylo zatížené hlavním nedostatkem téměř všech dosavadních publikací na toto téma, totiž jednostranným zaměřením na myšlení Husserlovo. Jelikož za jeden z hlavních důvodů tohoto zažitého podceňování Kantovy filosofie ve vztahu k Husserlovi lze považovat samotné Husserlovo kritické vyrovnávání se s Kantem, zabývá se tato práce na prvním místě otázkou po oprávněnosti této Husserlovy kritiky. Vlastním jádrem práce je pokus o svébytnou interpretaci Kantovy transcendentální filosofie, která postupuje mimo běžná filosofémata klasické fenomenologie a snaží se tak představit Kantův transcendentální podnik v jeho specifické podobě a z jeho vlastních motivů. Ve druhé části práce je krátce načrtnut způsob, jakým se Husserl postupně dopracovává od deskriptivní psychologie na pozici transcendentalismu, aby tím zřetelněji vynikly podstatné odlišnosti obou transcendentálních pozic. Na takto položeném základě se ukazuje, že většina Husserlových výtek vůči Kantovi je na jedné straně neoprávněná, na druhé straně ale zároveň dobře pochopitelná, totiž jako implicitní snaha distancovat se od nedostatků spojených s dřívějšími fázemi Husserlova vlastního myšlení.
|
|
|
Semantic differences in the use of gerund and present participle in French
Kalinová, Olga ; Nádvorníková, Olga (vedoucí práce) ; Duběda, Tomáš (oponent)
Les différences sémantiques dans l'emploi du gérondif et du participe présent en français L'objectif de ce travail de recherche est de systématiser et d'élargir le domaine des différences sémantiques entre le gérondif et le participe présent. Le postulat de départ est l'affirmation qu'il s'agit de deux formes grammaticales totalement distinctes et indépendantes d'un point de vue aussi bien morphologique, que syntaxique ou sémantique. Ces différences seront détaillées dans la partie théorique de notre étude. Par ailleurs, la commutation grammaticale entre ces deux formes en -ant est possible seulement lorsque le PPR a la fonction d'épithète détachée. Contrairement aux grammaires françaises traditionnelles, nous supposerons que dans ce cas précis il existe une légère différence de sens lorsque le GER et le PPR commutent dans des phrases à environnements identiques. Notre hypothèse de travail reposera sur la différence d''intentionnalité, basée sur l'approche de Saskia Kindt. La partie empirique présentera la méthodologie nécessaire à la vérification de l'hypothèse. Les résultats issus des analyses du corpus Frantext et du sondage par questionnaire auprès des locuteurs natifs y seront présentés. Nous nous attendons, dans des phrases à environnement identiques, à ce que le GER ait tendance à marquer...
|
|
|
Stylizační postupy v díle Ladislava Fukse
Fiřtíková, Andrea ; Merhaut, Luboš (vedoucí práce) ; Mravcová, Marie (oponent)
Práce se zabývá stylizačními postupy užívanými v beletristických a publicistických textech Ladislava Fukse. Jejím cílem je vymezení a doložení základních charakteristických postupů, kterými jsou opakování, intertextovost, znejasňování a mystifikace, rozpornost, autostylizace. Práce sleduje uvedené postupy v charakteristických projevech a proměnách, pozoruje, zda plní v textech různé povahy stejné či obdobné funkce. Dále se zabývá vztahem těchto postupů k umělecké stylizaci autorského subjektu a také tím, do jaké míry o něm lze uvažovat. Tato práce směřuje především k vymezení jedinečnosti Fuksovy autorské metody, která nabízí možnosti různého čtení, umožňuje nahlížet na jeho tvorbu z různých stran a sledovat též, jak se do jeho textů promítají jeho osobní postoje. Klíčová slova Ladislav Fuks, stylizace, stylizační postupy, záměrnost, nezáměrnost, opakování, intertextovost, znejasňování a mystifikace, rozpornost, autostylizace, variace, paměť
|
host ::
RSS.