|
Socialistický realismus v československém filmu 50. let 20.století
Mojžíšová, Radka ; Tajovský, Ladislav (vedoucí práce) ; Szobi, Pavel (oponent)
Ve své diplomové práci jsem se zabývala socialistickým realismem. Ukázala jsem, že obsah tohoto termínu se měnil s ohledem na politickou situaci a v dobových textech byl volně nahrazován pojmem lidové umění. Prokázala jsem, že názory odborníků na socialistický realismus se liší a jednoznačná definice termínu socialistický realismus zřejmě neexistuje. Absence definice socialistického realismu byla využívána k manipulaci s uměleckou obcí. Diplomová práce mi pomohla obhájit tezi, že komunistická strana vykonávala supervizi a ovlivňovala chod filmového oboru již před únorovým převratem v roce 1948 prostřednictvím ministerstva informací, v jehož čele zasedl komunista Václav Kopecký. Už v bezprostředně poválečném období byly činěny zásahy do podoby filmů a proběhly i čistky filmových pracovníků. Hlavní kulturně-politická směrnice kinematografie z dubna 1950, která měla zajistit rychlejší prosazení a závaznost socialistického realismu, si kladla za cíl zvýšit filmovou výrobu. Moje práce prokázala, že tato směrnice spolu s byrokratickým způsobem schvalování filmů, spory uvnitř KSČ, změnami filmových orgánů a pomalou prací tvůrčích kolektivů přispěla k nevídané krizi ve filmové výrobě a fatálnímu nesplnění plánu v následujícím roce. Ve své práci jsem dokázala, že film Císařův pekař a Pekařův císař plně splňuje dvě ze tří zásad socialistického realismu. Za částečně splněnou jsem označila zásadu, která požaduje pravdivost a historickou konkrétnost. Z mé analýzy vyplynulo, že tato historická veselohra má všechny funkce, které jsou od díla socialistického realismu vyžadovány.
|
|
Architektura Havířova v období socialistického realismu
Sedláčková, Jana ; Novotná, Eva (vedoucí práce) ; Schmelzová, Radoslava (oponent)
Resumé Architektura Havířova v období socialistického realismu Budování hornického města na katastru obcí Šenov, Šumbark, Bludovice bylo součásti komplexu Nové Ostravy a stalo se tak proklamovaným úkolem prvního pětiletého plánu. Byla zde použita nová nedostatečně vysvětlená metoda socialistického realismu preferovaná v Sovětském svazu, jež se po únoru 1948 stala jediným vzorem. Pro pochopení vzniku města Havířova je důležitý exkurz do politického a kulturního vývoje ČSR po Druhé světové válce. Dále také pokus o vysvětlení pojmu, programu nově vzniklé metody socialistického realismu a srovnání příkladů v architektuře i ve výtvarném umění. Metoda socialistického realismu byla charakteristická svým spojením všech druhů umění. Jádro práce je rozbor realizace socialisticko-realistické metody v Havířově. Nejdříve je nastíněn historický vývoj v ostravském regionu. Dále následují dějiny výstavby města, rozbor a srovnání urbanistického plánu, jenž byl v rozporu s dobovými teoriemi západní Evropy. Také rozbor architektury a výtvarného umění, jež vytvořily syntézu pro agitaci obyvatelstva. Úspěšnost projektu nového města nejlépe ocení prostřednictvím průzkumu současní obyvatele města. Přestože havířovská sorela nevznikla ve šťastné době, je svým lidským měřítkem, velkým podílem zelených ploch a svou "jednotnou"...
|
|
Socialistický realismus v architektuře města Týnec nad Sázavou
ŠEJBL, Martin
Bakalářská práce Socialistický realismus v architektuře města Týnec nad Sázavou se bude zabývat tématem výstavby dělnického sídliště ve stylu socialistického realismu v 50. letech 20. století ve městě Týnec nad Sázavou. Architektura bude představena v kontextu výstavby sídlišť v období socialistického realismu v Československu, které vznikly s rozvojem průmyslových podniků a hornictví. Rovněž se dotýká současné problematiky zateplování fasády a s ní spojenou ztrátou estetických prvků budov ve vztahu k památkové péči.
|
|
Protifašistický bojovník jako socialistický hrdina. Dvojí život Jána Nálepky
Bjaček, Petr ; Randák, Jan (vedoucí práce) ; Michela, Miroslav (oponent)
Fakt slovenské účasti v německém tažení proti SSSR se v obnoveném Československu stal pro konstitující se komunistický režim jedním z nejhorších činů slovenské klerofašistické vlády. Nepříjemná minulost byla překrývána vhodným historickým výkladem a hledáním nových socialistických tradic. Jedním z hmatatelných symbolů této snahy se stal kapitán Ján Nálepka. Levicový intelektuál, učitel a záložní důstojník československé armády byl po vzniku slovenského státu povolán do slovenské armády, za boje proti Maďarsku a Polsku obdržel vyznamenání za statečnost a účastnil se i tažení v SSSR, roku 1943 však zběhnul na stranu sovětských partyzánů a jako velitel československého partyzánského oddílu padl na sklonku téhož roku v boji o město Ovruč. Za svou činnost mezi sovětskými partyzány mu byl posmrtně udělen titul Hrdina SSSR. V práci zkoumám koncept a rozsah kultu Jána Nálepky jako socialistického hrdiny a nabízím kritické srovnání se svým vlastním pohledem na osobnost tohoto výrazného symbolu boje proti nacismu. Klíčová slova Ján Nálepka, Slovensko, druhá světová válka, socialistický hrdina, propaganda
|
|
Naše země je dnes krásná, ale zítra bude ještě krásnější. Vztah socialistického realismu k tématu přírody a krajiny.
Charvát, Ondřej ; Stibral, Karel (vedoucí práce) ; Dadejík, Ondřej (oponent)
3 ABSTRAKT Lidstvo se po celou dobu své existence vztahuje ke svému životnímu prostředí pomocí kultury a umění. Různé kulturní epochy se k hodnotě přírody staví rozdílně, což má bezprostřední vztah k potřebě přírodu chránit, nebo naopak využívat. Tento vztah se dá vysledovat na uměleckých artefaktech dané doby. Téměř polovinu dvacátého století ovládala v českých zemích komunistická ideologie, která se k přírodě stavěla poměrně kořistnicky, což se projevilo v jejím poškozování. Státním uměním komunismu se stal socialistický realismus, který měl zobrazit novou epochu, nového člověka a novou společnost. Cílem práce bylo prozkoumat, jak socialistický realismus jako výtvarný umělecký směr zobrazoval téma přírody a krajiny. Předmětem zkoumání byla jednak teoretická literatura, jednak přímo umělecká díla z období zhruba 1945-1958, která vznikla v tehdejší Československé republice. Jádrem práce je ověření předpokladu, že socialistický realismus přírodě žádné estetické kvality samy o sobě nepřiznává, naopak že oceňuje její "přebudování", které zlepší možnost využití člověkem. Klíčová slova: příroda, krajina, estetika, výtvarné umění, socialistický realismus, krajinářská malba
|
|
Socialistický realismus a tzv. totální realismus: charakteristika básnické poetiky a pokus o komparaci
Sieberová, Jana ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Schmarc, Vít (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá především vzájemnými vztahy mezi poetickými projevy socialistického a totálního realismu v raných padesátých letech. První část práce má obecnější povahu; zamýšlím se v ní nad některými charakteristickými rysy obou programů, v případě totálního realismu se tak děje převážně na základě komparace s podobně zaměřenými koncepty (Hrabalovy poémy z padesátých let, díla bývalých členů Skupiny 42). V dalších kapitolách svého textu uvažuji o totálním realismu ze dvou hledisek; jednak jako o alternativní formě realismu, která se vymezuje vůči oficiálnímu umění, jednak jako o programu, který je na oficiálním umění do určité míry závislý tím, že využívá nebo parafrázuje některé jeho prostředky
|
|
Otázka národního vývoje v politických koncepcích polských elit na počátku 20. století
Květina, Jan ; Doubek, Vratislav (vedoucí práce) ; Irmanová, Eva (oponent) ; Kaleta, Petr (oponent)
Cílem této studie je analýza chápání pojmu národ v polském prostředí na počátku 20. století v závislosti na ideologických diskursech odlišných politických stran. Za hlavní soupeřící paradigmata je v tomto ohledu třeba označit moderní nacionalismus, reprezentovaný národně-demokratickou stranou, a socialismus, rozštěpený v polském případě právě v důsledku protichůdných postojů vůči národní otázce do dvou frakcí, PPS a SDKPiL. Za výchozí pojetí národní identity, s nímž byly moderní koncepce nuceny se vyrovnat, lze považovat dědictví tzv. šlechtického republikánství, ztotožňujícího příslušnost k polskému národu s loajalitou a ochotou ke kolektivním cílům. V souvislosti s negativním vymezováním politických koncepcí jakožto trvalou tendencí polského myšlení se tudíž jak nacionalistický, tak socialistický diskurz snažily stavět jednak proti tradicím této šlechtické identity, jakož i vůči nepolitickým principům a kulturní "organické práci" pozitivistů. Detailní komparace národně-demokratického a socialistického přístupu vůči polské otázce přitom dokazuje, že obě vzájemně antagonistické koncepce nedokázaly uniknout společnému paradoxu, spočívajícím v nemožnosti jednoznačné definice principů národní existence. S použitím teorie Erica Hobsbawma je tak možné říct, že oba národní diskursy byly nuceny oscilovat...
|
|
Antonín Macek: básník, publicista, prozaik
Konvalinka, Filip ; Heczková, Libuše (oponent) ; Vaněk, Václav (vedoucí práce)
Antonín Macek je dnes téměř neznámý autor. A bohužel nutno dodat, že tento příznak je s jeho jménem spjat od počátků jeho literárního působení. Mackovy knihy vycházely bez většího zájmu veřejnosti (např. Kniha o ráji už v roce prvního vydání 1912 naprosto zapadla, jak se dozvídáme z Mackova dopisu Miloši Martenovi z 1. 9. 1913), své články do novin a časopisů často skrýval pod různými pseudonymy, již za jeho života bylo jeho dílu věnováno poměrně málo kritické pozornosti a péče. V roce 1932, jen několik let po Mackově úmrtí, jej Josef Hora považuje za neprávem zapomínaného autora a věnuje mu alespoň krátký, ovšem výstižný a pro rámcové uvedení do Mackova díla nepostradatelný úvod k jednomu z nejzdařilejších výborů z jeho díla. Ve stejném roce jej F. X. Šalda ve svém Zápisníku řadí rovnou do rubriky zapomenutých. V roce 1956 napíše Libuše Malická, autorka jedné z mála monografických prací Dělnický novinář Antonín Macek, že o něm dosud nevíme téměř nic. Právě padesátá léta přinesla částečnou a opožděnou vlnu zájmu o Mackovo dílo. V této době vyšlo několik výborů, katalogů, památníků, konečně vyšla i zmíněná monografie. Tyto publikace ovšem pochopitelně vycházely z tehdejšího společenského systému a akcentovaly na prvním místě výhradně revolučně-socialistický tón Mackova literárního odkazu. Zatím poslední...
|
|
Dvojí verze Nezvalových básní z dvacátých let
Hušáková, Barbora ; Holý, Jiří (vedoucí práce) ; Špirit, Michael (oponent)
Předmětem této práce jsou Nezvalovy autocenzurní zásahy ve sbírkách z dvacátých let. Nejprve sleduji vývoj poetismu, principy skladby poetistických děl a Nezvalovu tvorbu z dvacátých let. Poté se věnuji kulturní situaci v padesátých letech a referátům proneseným na konferenci SČSS. Na základě textového srovnání vydání jednotlivých sbírek z dvacátých let s jejich upravenou verzí v souborném Díle, dospívám k tomu, že obrazy odstraněné autocenzurními zásahy lze rozdělit do následujících skupin − biblické a mytologické obrazy, odkazy k evropské avantgardě, tělesnosti, alkoholu a drogám, cizím místům a tíživé sociální situaci. Klíčová slova: poetismus, socialistický realismus, verze, básně, autocenzura, obrazy
|
|
Výtvarné umění v prostoru brněnských sídlišť (1945–1989)
Kořínková, Jana ; Bartlová, Milena (oponent) ; Hrůša, Petr (oponent) ; Chamonikolasová, Kaliopi (vedoucí práce)
Disertační práce je zaměřena na problematiku začleňování výtvarného umění do architektury v poválečném Československu se zvláštním zřetelem k vývoji v městě Brně. Hlavní výzkumné otázky – Proč se v Československu po roce 1945 do architektury vrátilo výtvarné umění a jaká koncepční řešení byla uplatněna v případě brněnských sídlišť? – jsou zodpovězeny ve dvou navazujících oddílech. Prvním je výzkum institucionálního pozadí pro uplatňování výtvarného umění v architektuře s přihlédnutím k dění v městě Brně (1945–1993), závěrečná část je věnována třem případovým studiím, které ilustrují lokální vývoj v období socialistického realismu, tvůrčího uvolnění 60. let a politické normalizace. Cílem práce je poukázat na komplexnost zkoumaného tématu a vyvrátit populárně tradované přesvědčení, že začlenění výtvarného umění do architektury bylo v období socialismu motivováno výhradně komunistickou propagandou, a ukázat, že pokus o vytvoření syntézy umění a architektury byl podložen jak předválečnými teoretickými úvahami o výchovné funkci umění a jeho působení na člověka, tak potřebou zlepšit ekonomickou situaci výtvarníků po skončení druhé světové války.
|
host ::
