|
| |
|
|
Perspektivy instituce umění
Lojdová, Šárka ; Dadejík, Ondřej (vedoucí práce) ; Kulka, Tomáš (oponent)
Diplomová práce "Perspektivy instituce umění" se zabývá institucionální teorií George Dickieho (dále IT), která definuje umělecké dílo na základě příslušnosti artefaktu k institucionálnímu rámci světa umění. V této práci je věnována pozornost jak historickému vývoji IT- poprvé publikované v článku "Definování umění" v roce 1969 a značným způsobem revidované v knize Kruh umění v roce 1984- tak diskuzi, která se v reakci na IT rozvinula. První kapitola srovnává původní a revidovanou verzi teorie, další kapitoly se vždy zabývají některou z námitek, které byly vůči IT formulovány. IT je problematická v několika ohledech: pojem "instituce", na jehož základě je vystavěna, se zdá být dvojznačný; Dickie nepodává dostatečné vymezení rolí a pravidel, které umožňují fungování světa umění; pojem ocenění popírá Dickieho názory představené v jiných textech, definice předložená v IT je kruhová; a v neposlední řadě, Dickie nedostatečně zohledňuje historickou podmíněnost světa umění. Tyto výhrady jsou srovnávány s IT v jejím originálním znění, aby bylo možné rozhodnout, zda jsou oprávněné nebo založené na dezinterpretaci původních textů. Avšak tato práce si neklade za cíl pouze shrnout diskuzi, která se v reakci na IT rozvinula, ale také pokusit se zodpovědět otázku, zda může být IT koncepcí validní. A tato možnost...
|
|
|
Definice umění
Mikešová, Marcela ; Kulka, Tomáš (vedoucí práce) ; Kubalík, Štěpán (oponent)
Předložená práce se věnuje institucionální definici umění amerického filozofa George Dickieho. Dickie vztahuje definici umění ke kulturním, sociálním a historickým podmínkám a staví ji na uvědomění si kontextuálního rámce tzv. světa umění. Práce mapuje kořeny myšlenkového pozadí Dickieho teorie, její vlastní podobu a kritickou reflexi jejích nedostatků. V první části práce představíme několik autorů, jež vytvořili teoretické podhoubí Dickieho teorie, a to i s přihlédnutím k anti-esencialistické teorii umění. Nastíníme základní principy samotné Dickieho institucionální teorie a nakonec poukážeme na zásadní problematická místa vztahového pojetí umění. Klíčová slova svět umění, institucionální analýza, udělení statusu, kandidát na hodnocení
|
|
|
Metafora jako nástroj komunikace a kreativního myšlení
Policar, Antonín ; Kulka, Tomáš (vedoucí práce) ; Stejskal, Jakub (oponent)
Práce je přehledovou studií k tématu metafory v jazyce, komunikaci a myšlení. První část představuje stručný historický pohled na zrod a vývoj uvažování o metafoře coby legitimním kognitivním nástroji a nikoli jen řečnicky či poeticky působivém, leč neinformativním jazykovém prostředku. Druhá část práce se snaží zmapovat různorodé směry soudobého výzkumu metafory na poli filosofie jazyka, kognitivní psychologie a lingvistiky a nalézt mezi nimi možné styčné body a komplementaritu. V celku se práce zaměřuje zejména na teorie, které do jisté míry narušují tradiční představu o metafoře jako o okrajovém fenoménu jazyka a komunikace a naopak zdůrazňují její centrální úlohu ve významotvorných aktivitách lidské mysli. Ačkoli se práce nezabývá metaforou primárně v souvislosti s uměním, její relevance pro estetiku spočívá v tom, že zde prezentované teorie vyzdvihují určité estetické či poetické aspekty lidského racionálního uvažování i každodenní komunikace. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Umění, avantgarda a kýč v díle Clementa Greenberga a Matei Călinescu
Taltynová, Marie ; Kulka, Tomáš (vedoucí práce) ; Dadejík, Ondřej (oponent)
Bakalářská práce Umění, avantgarda a kýč v díle Clementa Greenberga a Matei Călinescu se zabývá problematikou kýče ve vztahu k avantgardě, k současnému umění a k výtvarnému umění obecně. Primárně vychází z esejí Avantgarda a kýč od amerického kritika Clementa Greenberga a Kýč od rumunského literárního vědce Matei Calinescu. První část práce je věnována nastínění koncepce kýče těchto dvou teoretiků s důrazem na uvažování o původu a podstatě kýče. Druhá část práce se zabývá přehodnocením Greenbergova názoru, který považuje populární kulturu, oficiální kulturu a akademismus za kýč a vyzdvihuje avantgardu jako jediný hodnotný projev umění své doby. Na tomto základě se práce zabývá tím, proč se ve třicátých letech avantgarda jevila jako čistý protiklad kýče a proč oproti tomu dnes shledáváme, že určité tendence současného umění s kýčem spolupracují.
|
|
|
Kognitivní vědy a paradox fikce
Staniševská, Aneta ; Zuska, Vlastimil (vedoucí práce) ; Kulka, Tomáš (oponent)
Předložená práce se věnuje problematice paradoxu fikce, jakožto tématu angloamerické estetiky druhé poloviny dvacátého století, v odrazu úvah Colina Radforda a jeho kritiků. Pokouší se také nahlédnout emocionální responze na fikci, z Radfordova pohledu problematické a paradoxní, v pro ně "cizím" kontextu kognitivních věd, a to zejména fragmentů teorií Antonia Damasia, které mohou poskytnout pohled na tento problém v nové perspektivě. Práce si tedy ambiciózně neklade za cíl ani uchopit tyto teorie v celistvosti, ani zcela rozřešit a uzavřít otázku paradoxu fikce, jako spíše osvětlit jeho základy a tak je rozpohybovat. K tomu používá vybrané dílčí úvahy vědce, zabývajícího se fenoménem emocí a jejich zásadní role v lidském poznávání a myšlení. První kapitola se tedy zabývá zejména Radfordovou formulací paradoxu, která je, jak se domníváme, pro celý problém zásadní. Druhá kapitola pak nahlíží do celku kritiky, která Radfordovu formulaci obklopuje. Některé momenty se postupně ukazují jako signifikantní pro usouvztažnění s fragmenty Damasiových teorií tak, jak je nastíněno v kapitole třetí. Klíčová slova emoce, kvazi-emoce, kvazi-smyčka, fikce, jakoby
|
|
|
Nová avantgarda a spor o estetickou podstatu umění
Švábová, Michaela ; Dadejík, Ondřej (oponent) ; Kulka, Tomáš (vedoucí práce)
V této práci jsem se pokusila nastínit spor o estetickou podstatu umění, který se v angloamerické estetice odehrával ve druhé polovině dvacátého století. Nejprve jsme se setkali s těmi, kteří estetickou podstatu umění obhajovali. Umění nových avantgard, jelikož postrádalo vlastnosti typické pro klasická umění, nepovažovali tito estetici za umění a z různých důvodů a různými způsoby se snažili dokázat, že nové avantgardy do rodiny umění nepatří. Dále jsme viděli ty, kteří se snažili nové avantgardy do této rodiny zahrnout. První možnou strategií tohoto přijetí bylo znegovat estetický status umění a de facto popřít celou estetiku a definovat umění na jiném základě tak, aby nové avantgardy byly jeho součástí. Setkali jsme se s kognitivistickými přístupy a s přístupem sociologickým. Tyto definice se však neukázaly jako uspokojivé a především celý spor díky nim neuhasnul, spíše naopak. Jiní estetici se začali bránit tím, že se pokusili nové avantgardy pod rámec umění i estetična přijmout a estetiku rozšířit.
|
|
|
Pojem umění a jeho definice. Mmezi funkcí a procedurou
Ciporanov, Denis ; Kulka, Tomáš (vedoucí práce) ; Haman, Aleš (oponent) ; Zuska, Vlastimil (oponent)
Tématem této disertační práce je problematika definice pojmu umění ve 20. století. Diskuse tohoto tradičního tématu dosáhla zcela nebývalé šíře a komplexnosti ve druhé polovině dvacátého století v rámci tzv. analytické estetické školy, jejímž nejznámějším vyústěním je zrod procedurální definiční strategie, pokoušející se řešit problém esence umění poukazem na jeho kontextuální, vztahový způsob existence, coby výchozí klasifikační princip, který ovlivňuje následné, na aktu identifikace nezávislé hodnocení. Opozicí takto pojaté strategie je tradiční funkcionální přístup, pokoušející se sepnout celou pestrou oblast umění určením společné (estetické) funkce, která by vytvořila konceptuální pojivo jeho pojmu. Principem identifikace je zde průzkum funkční dostatečnosti, jejíž přítomnost je podmínkou pro udělení statusu umění. Hlavním cílem práce je kritické srovnání obou strategií, které by mělo hovořit pro principiální správnost funkcionalismu. Uvážením klasického případu této strategie - teorie Jana Mukařovského coby zásadní postavy českého strukturalismu - vykročíme za rámec analytické diskuse, a na základě jejího srovnání s funkcionální teorií Nelsona Goodmana poukážeme na blízké a nápadné konvergence obou teorií, jejichž časově i myšlenkově odlišné kontexty mohou být silným argumentem pro správnost společné...
|
|
| |
|
|
Kognitivní estetika: k setkání estetiky a vědy
Hadravová, Tereza ; Kulka, Tomáš (oponent) ; Zuska, Vlastimil (vedoucí práce)
Cílem mé práce je vyjádřit se k otázce možnosti setkání estetiky a vědy. V éře kognitivní vědy, jejímž zaklínadlem je interdisciplinarita, se otázka tohoto typu již neklade. Tiše se předpokládá kladná odpověď - která je ostatně, zdá se, dokázaná řadou existujících spisů, konferencí a výzkumných pracovišť, jež se deklarativně zabývají estetickými otázkami vědeckými prostředky. Nebudu zapírat, že také mou intencí bylo zodpovědět otázku kladně; tím, že jsem si ji však explicitně položila, že jsem začala přemýšlet o možnostech setkání vědy a estetiky, jsem si vytvořila prostor pro kritičtější náhled na samy skutečnosti tohoto střetu, tedy na texty, které vznikly pod hlavičkou vědecké estetiky.
|
host ::
RSS.