|
|
Aristotelovo pojetí místa: Phys. IV 208a27-213a11
Císař, Karel ; Kouba, Pavel (vedoucí práce) ; Thein, Karel (oponent) ; Mráz, Milan (oponent)
Aristotelovo zkoumání bytnosti místa z Fyziky IV 1-5 se stalo předmětem polemické diskuse již v textech jeho starověkých komentátorů. N arozdíl od jiných témat se navíc takřka žádný z nich nepokusil Aristotelovo pojetí místa hájit. Uzavírá-li Aristotelés své zkoumání definicí, podle které je místo "první nepohyblivou hranici obklopujícího tělesa", a vymezuje je tím jako dvojrozměrnou nepohyblivou mez, v níž se s umístěným tělesem stýká obklopující těleso či agregát těles, většina jeho následovníků má místo za trojrozměrnou rozlehlost. Jak víme ze Simplikiova svědectví, již Theofrastos poukazoval na obtíže spojené s dvojrozměrností a nepohyblivostí místa, i na skutečnost, že ne všechno bude podle této definice v místě. 1 Novoplatónští komentátoři se zase zaměřovali na Aristotelovo odmítnutí možnosti připsat místu příčinnost, což se podle nich neshodovalo s Aristotelovou koncepcí vlastního místa.2 Dalším zdrojem obtíží je pak zdánlivý vnitřní rozpor mezi jednotlivými koncepcemi místa, které Aristotelés zastává v různých spisech. V Kategoriích je místo vykládáno v kontextu nepřetržité kvantity jako trojrozměrná rozlehlost soumístná s tělesem. 3 Ve spisu O nebi Aristotelés pracuje s koncepcí vlastních míst, jejichž směrem se pohybují jednoduchá tělesa. Lehký oheň se pohybuje nahoru a těžká země dolů, zatímco...
|
|
| |
|
|
Aristotelovo pojetí místa: Phys. IV 208a27-213a11
Císař, Karel ; Kouba, Pavel (vedoucí práce) ; Thein, Karel (oponent) ; Mráz, Milan (oponent)
Aristotelovo zkoumání bytnosti místa z Fyziky IV 1-5 se stalo předmětem polemické diskuse již v textech jeho starověkých komentátorů. N arozdíl od jiných témat se navíc takřka žádný z nich nepokusil Aristotelovo pojetí místa hájit. Uzavírá-li Aristotelés své zkoumání definicí, podle které je místo "první nepohyblivou hranici obklopujícího tělesa", a vymezuje je tím jako dvojrozměrnou nepohyblivou mez, v níž se s umístěným tělesem stýká obklopující těleso či agregát těles, většina jeho následovníků má místo za trojrozměrnou rozlehlost. Jak víme ze Simplikiova svědectví, již Theofrastos poukazoval na obtíže spojené s dvojrozměrností a nepohyblivostí místa, i na skutečnost, že ne všechno bude podle této definice v místě. 1 Novoplatónští komentátoři se zase zaměřovali na Aristotelovo odmítnutí možnosti připsat místu příčinnost, což se podle nich neshodovalo s Aristotelovou koncepcí vlastního místa.2 Dalším zdrojem obtíží je pak zdánlivý vnitřní rozpor mezi jednotlivými koncepcemi místa, které Aristotelés zastává v různých spisech. V Kategoriích je místo vykládáno v kontextu nepřetržité kvantity jako trojrozměrná rozlehlost soumístná s tělesem. 3 Ve spisu O nebi Aristotelés pracuje s koncepcí vlastních míst, jejichž směrem se pohybují jednoduchá tělesa. Lehký oheň se pohybuje nahoru a těžká země dolů, zatímco...
|
|
|
Fata morgana blízkosti. Fotografie uměleckých děl ve třicátých letech v Československu a u Josefa Sudka
Kratochvílová, Hana ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce) ; Císař, Karel (oponent)
Tato práce se zabývá problematikou fotografie uměleckých děl, zdůrazňuje roli André Malrauxe a Waltera Benjamina a zároveň jejich závěry nahlíží kriticky. Charakterizuje fotografie uměleckých děl, rozpor mezi jejich zdánlivou objektivitou způsobenou indexikálním charakterem fotografie a možnostmi fotografa zasáhnout do jejich podoby. Zkoumá fotografie jako prostředek reprodukce a masového šíření umění, ukazuje na možnosti jejich politického zneužití a popisuje důležitou roli fotografie uměleckých děl pro obor dějin umění. V případových studiích ověřuje teoretické poznatky; a sice na reprodukcích z třicátých let v Československu (Fotografie vidí povrch, Malba a malířský rukopis, edice Česká galerie, Štechovy dějiny umění), které názorně ukazují společenské funkce fotografie uměleckých děl, a na tvorbě Josefa Sudka, kde konkrétní snímky slouží jako příklady principů fotografie uměleckých děl.
|
|
| |
|
|
Za dějiny výstav. Retroperspektiva, archiv a migrace forem
Císař, Karel
O rozšíření pole zkoumání dějin umění svědčí změna oponentů, které si zvolila Rosalind Kraussová v průlomové stati 'A View of Modernism' z roku 1972 a v knize Under Blue Cup, kterou vydala v loňském roce. Zatímco v 70. letech tímto protivníkem nebyl nikdo jiný než kritik Clement Greenberg, o 40 let později se jím stala kurátorka přehlídky documenta X Catherine Davidové. Skutečnost, že si Kraussová k tomuto útoku zvolila Davidovou, není nijak náhodná. Kurátorka totiž výstavu documenta X (1997) pojala jako kinematografickou sekvenci děl, která polemizuje s 'bílou krychlí' tradičního muzea a politikou identity, které Kraussová ve své poslední knize obhajuje. Významnější je samotný fakt, že se vůbec poprvé rozhodla vyhranit vůči kurátorce, a ne jinému kritikovi či historikovi umění. Svědčí to o proměně výtvarného umění, na níž se sama Kraussová v 70. letech významně podílela. S tím, jak se umělecké dílo rozešlo se specifičností svých výrazových prostředků, a začalo se otevírat vnějším institucionálním podmínkám, došlo k oslabení významu uměleckého díla a naopak k posílení instalace a výstavy jako celku. I proto jsou dějiny současného umění stále častěji pojímány nikoli jako dějiny stylů či individuálních děl, nýbrž jako dějiny výstav.
|
|
| |
|
|
Obrazové sdělení
Stecker, Marcel ; Císař, Karel (vedoucí práce) ; Silverio, Robert (oponent)
Práce se zabývá hledáním relevantního vztahu mezi fotografií a malířstvím. Rozebírám první část textu Rosalind Kraussové Obraz, text a index: poznámky k umění 70. let a aplikuji její schéma zkratu dvou různě kódovaných sdělení na jiné příklady z historie umění. Popisuji různé roviny díla The New Painting, které prochází napříč mým uvažováním. Elina Brotherus se v tomto souboru dotýká nejen vztahu, který je založen na vizuální analogii, jenž považuji za lichý, ale také vztahu, který je dle mého názoru relevantní. V této souvislosti uvádím do správného kontextu digitálně manipulovanou fotografii a vysvětluji, proč zásadně nezměnila ani nezploštila vztah mezi oběma médii. V druhé části se zabývám významem rukopisu ve výtvarném umění a fotografii. Srovnávám dílo Issenheimský oltář od Mathiase Grünewalda se současným dílem The Stations of the Cross od Damiena Hirsta a Davida Baileyho.
|
|
| |
host ::
RSS.