|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Občanské fórum v procesu tvorby českého stranického systému
Bureš, Jan ; Znoj, Milan (vedoucí práce) ; Dvořáková, Vladimíra (oponent) ; Vaněk, Miroslav (oponent)
/ Abstrakt Předložená disertační práce pojednává o vzniku, vývoji a rozpadu Občanského fóra. Tento proces zároveň zasazuje do širšího rámce procesu tvorby českého stranického systému. Občanské fórum představovalo nejen jednoho z hlavních aktérů politického dění v prvním roce transformace, ale také základnu, z níž se na sklonku roku 1990 zrodily některé významné politické strany a hnutí, které v dalších letech spoluurčovaly či spoluurčují podobu české politiky. Práce je časově ohraničena na jedné straně 17. listopadem 1989 a koncem února 1991, kdy dochází k rozpadu Občanského fóra, na straně druhé. V první kapitole se věnuji vývoji čs. komunistického režimu a opozice proti němu v letech 1987 - 1989. Sleduji jednak proměnu mezinárodně-politické situace čs. režimu v souvislosti se změnami, ke kterým docházelo v okolních zemích sovětského bloku v důsledku probíhajících politických a ekonomických změn v SSSR. Druhá a nejrozsáhlejší kapitola této disertační práce se zabývá založením Občanského fóra a průběhem jednání zástupců OF s představiteli státní moci v listopadu a prosinci 1989. Analyzuji zde mechanismy fungování OF v prvních dvou měsících, jeho základní strategie a proměny těchto strategií, způsoby komunikace OF s představiteli státní moci. Stejně tak analyzuji vývoj postojů na druhé straně, tzn. u...
|
|
| |
|
|
Labyrintem revoluce. Aktéři, zápletky a křižovatky jedné politické krize (od listopadu 1989 do června 1990)
Suk, Jiří ; Kocian, Jiří (vedoucí práce) ; Vaněk, Miroslav (oponent) ; Gjuričová, Adéla (oponent)
Domnívám se, že v zásadě je možný trojí přístup ke zkoumání toho, co samo sebe nazvalo "sametovou (něžnou) revolucí". Značný a stále rostoucí počet autorů věnuje pozornost komparativní analýze pádu komunistických režimů ve středovýchodní Evropě roku 1989. Největší předností komparací, které nebývají založené na archivním bádání, je široký záběr mapující celý politický terén někdejší "jiné Evropy". Cena kvalitních studií - většinou politologické provenience - spočívá v neotřelých postřezích, v odhalování zajímavých analogií, totožností i rozdílů. Inspirativní i provokativní teze podněcují diskusi, vybízejí k souhlasné i nesouhlasné reakci. Vnášejí do ní novou terminologii, metodické inovace a interpretační hypotézy, které okysličují bádání založené výhradně na archivních pramenech.1 Zatímco komparativní analýza vychází z horizontální perspektivy, historické bilancování je založeno na perspektivě vertikální. Krouží kolem podstatných otázek souvisejících tak či onak se zlomovými body česko-slovenských dějin: ... 1918 - 1938 - 1939 - 1945 - 1948 - 1968 - 1989 - 1992 ... Meditace o "smyslu českých dějin" mají u nás silnou tradici, v současnosti však nemnoho osobností vládnoucích pronikavou silou vhledu do podstaty minulých dějů. Nejde totiž o nic menšího než osvětlit naši přítomnost v souvislostech běžnému...
|
|
| |
|
|
Písničkářské sdružení Šafrán
Houda, Přemysl ; Vaněk, Miroslav (vedoucí práce) ; Valeš, Lukáš (oponent)
Hudba, jakožto významný prvek, jenž může ovlivňovat společenské mínění, se vždy musí potýkat se zájmem mocenských orgánů v jakémkoli autoritativním či totalitním státě. Touha svobodně tvořit a stvořené poté reprodukovat před posluchači, je totiž v naprosto příkrém protikladu s požadavky státu po všeobjímající kontrole jakékoli do veřejnosti zasahující sféry. Z této principiální neshody se nutně s hudbou dostává do příkrého konfliktu, jehož logickým vyústěním je pokus o její znásilnění a spoutání. Výsledek je jasný. Ovládnutí všech masmédií totalitním režimem a únik té, v pravém slova smyslu nejpůvodnější a z hlouby duše vyvěrající, hudby na samý okraj, do neoficiálních struktur. Ty skýtají jedinou možnost ji i nadále, bez kompromisů smočí, provozovat. Předestřený vývoj lze demonstrovat na historii písničkářského sdružení Šafrán. Volné sdružení písničkářů Šafrán existovalo v sedmdesátých letech, tedy v době, kdy se již plně prosadil tzv. normalizační kurz nového vedení KSČ. Byl to kurz vedoucí k opětovnému podrobení si veřejného dění Komunistickou stranou Československa po určitých záblescích uvolnění z konce let šedesátých. Společnost si ve své většině nechala vnutit a nakonec si i osvojila tzv. společenskou smlouvu, ve které vyměnila svá práva občanská za určitý stupeň státem garantovaného blahobytu.1...
|
host ::
RSS.