|
|
Postavení správce daně při zabezpečení státních příjmů
Lodek, Jan ; Marková, Hana (vedoucí práce) ; Karfíková, Marie (oponent) ; Šramková, Dana (oponent)
Předmětem zkoumání této disertační práce jsou teoretické poznatky z oboru celního a daňového práva, provázané praktickými zkušenostmi realizující se prostřednictvím daňově (i celně) právních vztahů, jejich subjektů a objektů, práv i povinností účastníků řízení, v režimu procesního prostředí ZSDP, potažmo nového DŘ, jakožto komplexního pojetí řízení, v rámci samostatného odvětví finančního práva při naplnění odvětvotvorných kritérií v systému práva. Právní systém chápu ve více významech. Např. právní systém vykládám jako různě utvářený souhrn vztahů mezi odvětvími objektivního práva a právními normami. Tento termín pojímám jako soustavu základních právních systémů. V běžném významu lze charakterizovat právní systém jako právní soustavu vytvořenou na základě souboru prvků navzájem propojených určitou strukturou vztahů. Oproti tomu systém práva znamená označení struktury práva jako normativně právní konstrukce. Systém práva tak představuje vnější unitaritu a zároveň vnitřní diferencovanost práva. Diferenčním znakem členění práva na právní odvětví či pododvětví je charakter skupiny společenských vztahů, které jsou předmětem právní úpravy. Právní řád (objektivní právo) v určitém státě (národní právo) je vždy nějak strukturován. Způsob seskupení a uspořádání právních institutů do odvětví je podstatou...
|
|
|
Great Britain and R2P in the case of the intervention in Libya
Mistrík, Peter ; Váška, Jan (vedoucí práce) ; Anděl, Petr (oponent)
Norma Responsibility to Protect (R2P) predstavuje významný posun vo vnímaní toho, pokiaľ siaha suverenita štátov, čo ju podmieňuje a v akom momente sa stráca v prospech medzinárodného spoločenstva. Ochrana civilného obyvateľstva je najvyššou prioritou. V prípade, že je ohrozená, má svet povinnosť konať. Tak, ako sa tomu stalo aj v Líbyi. Cieľom tejto bakalárskej práce je odpovedať na otázku, či britská účasť na vojenskom ťažení v Líbyi v roku 2011 môže byť považovaná za legitímnu na základe doktríny R2P. Ide o prípadovú štúdiu, v ktorej sa reálna situácia, teda medzinárodná intervencia v Líbyi aplikuje na teoretické východisko, ktorým je päť podmienok R2P. Tie musia byť splnené pred zahájením ozbrojeného zahraničného zásahu v štátoch, kde dochádza k masovým zločinom proti ľudskosti. Práve tieto podmienky slúžia ako základ pre určenie legitimity participácie Spojeného kráľovstva. Analýzou každej z nich sa vyvodzujú čiastočné závery, ktoré napokon potvrdzujú, že Británia konala v súlade s R2P a mandátom, ktorý jej bol zverený medzinárodným spoločenstvom. To však neplatí o niektorých jej spojencoch. V spojitosti s neistou budúcnosťou Líbye, musí R2P prekonať ešte dlhú cestu, než sa stane etablovanou normou medzinárodného práva.
|
|
|
Důvěra v trestní spravedlnost a kompliance v ČR
Homolová, Pavla ; Buriánek, Jiří (vedoucí práce) ; Podaná, Zuzana (oponent)
Předmětem diplomové práce jsou normativní a instrumentální aspekty kompliance se zákonem a spolupráce se systémem trestní spravedlnosti v české společnosti, konkrétně důvěra v policii a trestní soudy a jejich vnímaná legitimita, osobní morálka a vnímané riziko postihu. Cílem práce bylo v českém prostředí empiricky ověřit revidovaný Tylerův model procedurální spravedlnosti ve vztahu ke komplianci, tak jak byl navržen Jacksonem et al. (2011). Rozbor zdrojů k tématu naznačil možná omezení funkčnosti modelu v české společnosti, zejména s ohledem na nízkou důvěru české veřejnosti v policii a soudy a jejich nízkou vnímanou legitimitu. Empirická analýza dvou reprezentativních datových souborů (ESS Round 5 2010, Bezpečnostní rizika 1999) s využitím strukturního modelování však naznačila, že důvěra v procedurální spravedlnost policie je v české společnosti - narozdíl od strachu z postihu - důležitým nepřímým faktorem pro predikci kompliance. Jako relativně nejvýznamnější prediktory kompliance se v české společnosti ukazují závazek poslušnosti zákona ovlivňovaný zejména důvěrou v procedurální spravedlnost a osobní morálka. Model nebyl potvrzen v případě soudů, ani pro data z roku 1999, pravděpodobně kvůli nízké vnitřní konzistenci některých škál. Klíčová slova důvěra, legitimita, trestní spravedlnost, kompliance
|
|
|
Demokratická legitimita globálních ekonomických institucí (World Bank, IMF, WTO)
Krajník, Jan ; Parízek, Michal (vedoucí práce) ; Romancov, Michael (oponent)
Tato práce se zabývá demokratickou legitimitou globálních ekonomických institucí - Mezinárodního měnového fondu, Světovou bankou a Světovou obchodná organizací. Zaměříme-li se na formální stránku, tak jedním z hlavních rozdílů mezi těmito organizacemi je způsob hlasování. Ve WTO se hlasuje podle zásady jedna země, jeden hlas, zatímco IMF a Světová banka představují vážené hlasování odvíjející se ekonomické síly. Předpokládá se, že rovnostářský způsob WTO je demokratičtější a přináší větší legitimitu. Aby bylo možné posoudit míru demokratičnosti, jsou použity tři koncepty demokracie. Jedná o klasický athénský model, Schumpeterův model soutěže elit a moderní koncept kosmopolitní demokracie. S narůstající důležitostí těchto mezinárodních organizací, které se zabývají monetární stabilitou, respektive ekonomickým rozvojem a mezinárodním obchodem je nutné se na ně zaměřit i pohledem jednotlivého občana. Proto je vliv občana měřen pomocí Banzhafova indexu moci přepočteného velikostí obyvatelstva daného státu pro všechny tři organizace. A touto perspektivou hlasování ve WTO přináší větší nerovnosti mezi občany různých zemí. Na druhé straně se ukazuje, že odlišné způsoby hlasování nejsou klíčovým faktorem determinujícím demokratickou legitimitu v rámci daných modelů demokracie, v případě Schumpeterova...
|
|
|
Přímá volba prezidenta: možnost a potenciální důsledky zavedení v České republice
Matiášková, Lenka ; Kysela, Jan (vedoucí práce) ; Ondřejková, Jana (oponent)
Přímá volba prezidenta je politickým, politologickým a také ústavně-právním tématem, které nás provází se značnou pravidelností již spoustu let. Objevuje se vždy v souvislosti s prezidentskými volbami, ale také jako součást volební kampaně voleb parlamentních. Únor 2012 tuto pravidelnost přerušil a přímá volba prezidenta byla schválena. Jaké bude mít tento krok dopady na fungování českého politického systému, se ukáže až v roce 2013, kdy se úřadu ujme první v přímých volbách zvolený český prezident. Většina ústavních právníků a politologů se ale shoduje, že zavedení přímé volby není v České republice řešením stávajících problémů, a vyjadřují proto obavy, jakým způsobem se změna projeví na fungování systému jako celku. Klíčová slova: přímá volba prezidenta, pravomoci, legitimita, politický systém, prezidentská kampaň
|
|
|
The Judiciary - Europa's (il)legitimate Child?
Štamberk, David ; Zemánek, Jiří (vedoucí práce) ; Král, Richard (oponent)
Práce je zaměřena na zkoumání problému legitimity Soudního dvoru Evropské unie. Ten je pojímán v kontextu narůstajícího významu soudní moci jako takové na národní úrovni jakož i na mezinárodní úrovni. Soudci jsou stále častěji okolnostmi nuceni právo dotvářet a určovat tak jeho konečnou podobu. Tím se ale mění jejich role v soustavě orgánů států a mezinárodních organizací. Obzvláště soudy nejvyšších instancí se stávají politickými hráči s významným vlivem. Tradiční (funkční) pojetí jejich legitimity založené na požadavcích odbornosti, nezávislosti a nestrannosti se pak ukazuje jako nedostačující a musí být doplněno požadavky demokratické legitimity a prokazatelnou existencí legitimizačního řetězce s vazbou na voliče. Na mezinárodní úroveň se tento problém promítá s tím, jak narůstá vliv mezinárodních soudů. V případě Soudního dvoru Evropské unie je problém intenzivnější pro jeho supranacionální povahu a vliv, který se mu díky tomu dostává. Jeho soudní pravomoc je podstatně širší, než tomu bývá u jiných mezinárodních soudů a i prostředky, které může použít k zajištění respektování svých rozhodnutí jsou účinnější. Měl by proto stát v čele snah o zlepšení legitimity mezinárodního soudnictví. Současný stav tomu ale příliš neodpovídá. Byla proto navržena zlepšení v oblasti jmenování soudců a generálních...
|
|
|
Presumpce nelegitimity státní moci
Gregárek, Matěj ; Kysela, Jan (vedoucí práce) ; Maršálek, Pavel (oponent)
Práce zpochybňuje "mýtus snadné legitimace" a argumentuje ve prospěch opatrnější přístupu vůči nedobrovolným společenským uspořádáním tím, že přesouvá důkazní břemeno ve prospěch individuálních práv. každé jednání státu by mělo být považováno za nepřípustné, pokud není prokázáno bez důvodných pochybností, že je naprosto nezbytné. s předpokladem existence individuálních práv jakožto počátečním bodem, práce se zabývá pokusy odvodit státní legitimitu z individuálních práv. Nakolik shledává tyto pokusy jako neúspěšné, dochází k závěru, že jediným způsobem, jak zajistit státu legitimitu je skrze kompromis mezi individuálními právy a praktickými problémy. avšak mají-li si individuální práva zachovat určitou váhu, tento kompromis musí být něčím limitován, proto práce dále rozebíra problematiku "nezbytných a vhodných zásahů" a koncept ideologie jako faktor, který determinuje a v konečném důsledku omezuje státní moc.
|
|
|
Kompetence důvěryhodnosti pro legitimizaci sociální práce
GRAUS, Milan
Práce se věnuje tématu důvěryhodnosti v kontextech sociální práce. Cílem je nahlédnout a určit, jaké obecné i specifické okolnosti ovlivňují formování důvěry. Východiskem jsou klíčové pojmy pro poznání širšího kontextu ve kterém je fenomén důvěry zpracováván. Práce nejprve mapuje podmínky a zákonitosti vzniku a rozvoje důvěrného vztahu. Následně si všímá souvislostí s lidskými psychickými potřebami a hodnotami. Zvýrazňuje akcent důvěry v kontextu vztahu k sociálním institucím a strukturám v pojmech sociálního kapitálu. Zabývá se rolí důvěrného vztahu na rozvoj identity a individualizace a také rozvíjí téma rodiny v kontextu tématu práce. Samostatně diskutuje téma důvěry ve vztahu k sociální práci, k dovednostem a kompetencím, kterými sociální pracovníci disponují. Dále ukazuje téma důvěry v souvislosti s hlavními etickými přístupy k eticky citlivým otázkám. Nabízí základní přehled problematických tendencí v sociální práci, tzn. syndromu pomocníka a syndromu vyhoření. V práci je průběžně zhodnocováno biografické vyprávění sociálních pracovníků nejen na téma důvěry, ale i témat diskutovaných v samostatných kapitolách.
|
|
|
Reforma Rady bezpečnosti OSN
Křesinová, Dominika ; Rolenc, Jan Martin (vedoucí práce) ; Lehmannová, Zuzana (oponent)
Organizace spojených národů (OSN) byla založena v roce 1945. Mnohým je jasné, že původní status quo nemůže plně reflektovat potřeby dnešního světa. Je tedy nevyhnutelné přistoupit k reformě. Je nutné si však ujasnit, čeho by mělo být případnou reformou dosaženo a jakých otázek by se konkrétně měla týkat. Na půdě OSN se dnes hovoří o více možných reformních návrzích, které se týkají jednotlivých orgánů působících v rámci celé organizace. V práci se však zaměřím pouze na reformu Rady bezpečnosti OSN, neboť právě Rada bezpečnosti je klíčovým orgánem celé OSN, jež by měla být schopna reagovat na aktuální bezpečnostní hrozby pružně a rozhodně. Proveditelnost reformy závisí v první řadě na souhlasu stálých členů Rady bezpečnosti OSN, kteří mají díky svému právu veta možnost jakékoliv návrhy zablokovat. Doposud tak také činí, neboť přijmutí jakéhokoliv návrhu, by do jisté míry znamenalo oslabení jejich moci, čehož se do jisté míry obávají. Nestačí tedy jenom přijít s jasným návrhem jak reformovat, ale také zvolit řádné argumenty, které by získaly souhlas stálých členů. Hlavním cílem diplomové práce tak bude na základě zjištěných informací vyhodnotit, zda je reforma vůbec proveditelná, a to s ohledem na dílčí překážky a postoje stálých členů Rady bezpečnosti OSN, kteří se doposud staví k reformě spíše pasivně nežli aktivně.
|
|
|
Proměny zahraniční politiky Venezuely na přelomu 20. a 21. století
Novotná Nachtigallová, Mariana ; Dvořáková, Vladimíra (vedoucí práce) ; Němec, Jan (oponent) ; Opatrný, Josef (oponent)
Dizertační práce se zabývá proměnou zahraniční politiky Venezuely v letech 1999 -- 2012 a dále vztahem mezi zahraničněpolitickou rétorikou a zahraniční politikou a vnitropolitickým vývojem. Základní hypotéza zní: Zahraničněpolitická rétorika a zahraniční politika Venezuely v letech 1999-2012 měla za primární cíl legitimizovat mocenské postavení prezidenta Cháveze. Práce obsahuje vedle analýzy zahraniční politiky také krátký historický exkurz a analýzu současného politického režimu Venezuely, což bylo pro studium vztahu mezi nimi a studium otázek souvisejících s legitimitou nezbytné. Hlavním nástrojem pro testování dvou dílčích hypotéz byla textová analýza projevů Huga Cháveze před Národním shromážděním v letech 2000-2012. Kvantifikace klíčových slov a kvalitativní analýza projevů umožnila ověřit stanovené dílčí hypotézy. Závěrem bylo možné konstatovat, že zahraniční rétorika a zahraniční politika Huga Cháveze přispívala k posilování jeho vnitřního mocenského postavení, zejména ve vztahu k armádě a vrstvám citlivým na populistický styl a to i na vzdory nežádoucím dopadům zahraniční politiky na venezuelské hospodářství. Dále můžeme říci, že se zahraničněpolitická rétorika a zahraniční politika v letech 1999-2012 proměňovala a radikalizovala v souvislosti s vnitropolitickým vývojem.
|
host ::
RSS.