|
| |
|
|
O vztahu pokory a pýchy
Smetana, Pavel ; Hogenová, Anna (vedoucí práce) ; Blažková, Miloslava (oponent)
Tato práce se zabývá zkoumáním pokory z pohledu její nepostižitelnosti - nedefinuje pokoru a ani se o to nesnaží. Naopak obchází okolo fenoménu pokory a porůznu na něj ukazuje. Využívá k tomu příkladů zejména z díla Komenského, na než navazuje prostřednictvím paralel například viděných u Junga, Foucaulta, Berďajeva, Jüngera, Drewermanna a dalších autorů. Vymezuje pokoru oproti pýše na příkladu odlišnosti "epoché" u Descarta a Komenského, pýcha je v podstatě spatřována tam, kde člověk neponechává žádnou nesamozřejmost a zcela pohltí svět svým úsudkem; je zde též využita Husserlova kritika Descartova pojetí epoché; z tohoto pohledu je zmiňována také kritika Machiavelliho u Komenského. Odtud práce princip pokory spatřuje v blízkosti principu víry, nebo alespoň obecného vědomí vyšší instance než jakou je člověku jeho vlastní vědomí. Princip pokory je blízký také principu milosti - pro taková zpříkladnění práce pojednává také o Simone Weil a jejím náhledem tíže a milosti; milost je z tohoto pohledu nesamozřejmý krok mimo výkonovou stránku lidského světa. Práce se zmiňovanými jevy zabývá jednak na úrovni pojímání světa, později na úrovni náhledu na lidství (člověk se člověkem teprve stává, je-li lidský) a nakonec naznačuje vazbu pokory k přesahu prostého lidského životního horizontu, ke smrti - coby...
|
|
| |
|
| |
|
|
Působení milosti v životních stavech
Grimmerová, Monika ; Brož, Prokop (vedoucí práce) ; Mohelník, Tomáš (oponent)
Působení milosti v životních stavech. V práci je zpracován pohled na Boží milost jako zvláštní dar Boží pro každý životní stav. Vycházím ze skutečnosti, že člověk by bez Boha, který ho stvořil nebyl nic, byl Bohem stvořen. Bez jeho milosti by nemohl ani dosáhnout spásy. Zpracovává základní dělení milosti na milost posvěcující a milosti svátostné. O působení milosti v životě člověka je pojednáno v části povolání a vyvolení. Realizace života v milosti je zobrazena ve čtyřech životních stavech: laickém, zasvěceném, služebném kněžství a manželském. Práce se snaží zobrazit velikost a účinnost daru Boží milosti, která vede člověka celým jeho životem. Klíčová slova svátosti povolání vyvolení životní stav
|
|
|
The Puritan view of death: attitudes toward death and dying in Puritan New England
Holubová, Petra ; Procházka, Martin (vedoucí práce) ; Robbins, David Lee (oponent)
Puritánský postoj ke smrti je jednoznačně ambivalentní a spojuje jak radostné očekávání nebeské blaženosti, tak úzkostnou bázeň a strach ze zatracení. Představa smrti se puritánům spojovala s tématikou migratio ad Dominum ve chvílích, kdy byli přesvědčeni o působení spasitelné milosti ve svých životech. Jakmile však prohrávali svůj zápas s hříchem a svou vlastní zkažeností, převážil u nich děs ze smrti. Domnívám se, že příčnou této dvojznačnosti smrti je napětí přítomné ve dvou kalvinistických doktrínách: v doktríně o predestinaci, která předpokládá naprostou závislost člověka na svrchovaném a nevyzpytatelném Bohu a v doktríně o ujištění, která znemožňuje získání plného ujištění o spáse. Příkaz memento mori vedl puritány ke snaze využít co nejefektivněji čas jim svěřený a dal vzniknout typické protestantské etice práce. Nejistota týkající se posmrtného osudu provázela puritány již od dětství, kdy smrt a důsledky zatracení byly používány jako nástroj k urychlení duchovní zralosti a obrácení. Brzké zahrnutí dětí do diskurzu o smrti bylo mylně interpretován jako důkaz o neexistenci konceptu dětství v puritánské Nové Anglii. Příklady umírání puritánských "svatých," zachycené v duchovních životopisech byly myšleny jako ars moriendi a dokazují, že umírat s bázní bylo považováno za lepší, než spolehnutí se na...
|
|
|
"Ve své lásce nás předem určil..." Předurčení. Svatý Pavel, svatý Augustin a Vladimír Boublík
BRICHCÍNOVÁ, Kateřina
Nauka o předurčení byla v západní teologii po staletí zatížena dualistickou koncepcí svatého Augustina. Biskup z Hippo se domníval, že Božím záměrem je zjevit své milosrdenství na malém počtu předurčených ke spáse a svou spravedlnost na nepoměrně větší mase po právu zavržených hříšníků. Nabyl přesvědčení, že spása je naprosto nezasloužený dar a následně popřel význam lidské svobody. Jeho výklad v člověku vzbuzoval spíše úzkost než naději, o které hovoří Písmo. Vladimír Boublík se odvážil postavit Augustinově autoritě a předložil docela odlišné řešení, opírající se o novodobou exegezi pavlovských listů. Předurčení definoval jako neodvolatelné Boží rozhodnutí, jehož obsahem je účast celého lidstva na Božím životě v Kristu. Přítomná práce ukazuje, že Boublíkova teologie vychází nikoliv jen z akademického, ale především z bytostného hledání odpovědi na otázku lidského osudu, poznamenaného hříchem, utrpením a smrtí. Rýsuje se již na stránkách duchovního deníku, který si autor vedl v době svých studií. Celá jeho tvorba prozrazuje záměr oslovit současného člověka a vést ho ke Kristu, který stojí ve středu autorova uvažování. Tato práce je pokusem na českého exilového teologa navázat. Představuje jeho pojetí předurčení a v některých bodech ho dále rozvíjí. Mimo jiné vnáší světlo do dříve nevyjasněného problému Kristova prvenství v předurčení. Teze Vladimíra Boublíka je konfrontována s námitkami, jež proti ní byly vzneseny, a její obsah je porovnán s obsahem dnešního příspěvku k danému tématu.
|
|
|
Smysl života v Juliiných otázkách
PRAŽÁKOVÁ, Kateřina
Práce se zabývá hledáním smyslu života člověka v dnešní době z hlediska filozofického a teologického dle Egona Bondyho. Bondy vidí člověka jako biologickou a intelektuální jednotu, ve které pomyslně dosáhl vrcholu svého vývoje. Tento "vrchol" však musí člověk dle Bondyho překročit a obnovit svou lidskost, aby nezůstal rigidně stát na jednom místě, na kterém momentálně není šťastný a kde stojí beze smyslu. Bondy přichází s termínem "nesubstančního modelu" ontologické reality, ve kterém se snaží nalézt společnou cestu pro teologii a filozofii. Tím vnímáme také u Egona Bondyho vývoj od ateismu k přijetí tzv. živého boha. Bondy přichází k názoru, že víra člověka v Boha a obdržení milosti dává lidskému životu pocit naplněnosti, který člověku dneška tolik chybí. Poodhaluje svůj spirituální zážitek "jasu vevnitř", ve kterém pociťuje, že smyslu života není člověk schopen dosáhnout činností či si jej přikázat. Pouze ho může s pokorou očekávat.
|
|
|
Náboženská konverze a následná frustrace víry v pohledu Písma svatého,teologie a psychologie.
JACZENKOVÁ, Jolana
Práce se zabývá fenoménem konverze dospělých ke křesťanství. Definuje pojem obrácení a zabývá se jím v pohledu několika disciplín. První část je věnována obrácení v Písmu svatém a na několika příkladech Starého i Nového zákona objevuje zákonitosti opravdové a trvalé konverze. Druhá část navazuje na Písmo svaté několika příklady obrácení v dějinách církve.Třetí část je věnována konverzi z pohledu současné (především)morální teologie a čtvrtá z pohledu psychologie. Charakterizuje obrácení jako náročný proces celoživotní proměny ve smyslu pokání, akt vůle a osobního rozhodnutí neodlučitelně spjatý s Boží milostí.Poukazuje na těžkosti a konflikty, kterými může být konvertita v tomto procesu zasažen, odhaluje jejich příčiny a zdůrazňuje, že jejich existence je k vytvoření zralé víry nezbytná. Podstatnou součástí práce je dvanáct kasuistik-příběhů konkrétních konvertitů, které prakticky dokreslují nastíněnou problematiku.
|
|
|
D. Banez a L. Molina
Svoboda, David
Článek pojednává o historicky významných osobnostech D. Banezovi a L. Molinovi, kteří významným způsobem zasáhli do diskusí ohledně Boží milosti.
|
host ::
RSS.