|
|
Malířská výzdoba krypty sv. Kateřiny v kostele sv. Štěpána v Kouřimi
Žiláková, Renata ; Mudra, Aleš (vedoucí práce) ; Kubík, Viktor (oponent)
Předmětem bakalářské práce jsou nedávno odkryté nástěnné malby v kapli sv. Kateřiny v kostele sv. Štěpána v Kouřimi. Nástěnné malby byly odkryty v roce 2002 a od té doby jsou předmětem intenzivního umělecko-historického zkoumání. Touto prací bych tak chtěla přispět k rozšíření umělecko-historického povědomí o tomto výjimečném díle a ráda bych poskytla nové pohledy na vybrané problémy s touto tematikou související. Celek nástěnných maleb je vsazen do umělecko-historického kontextu města Kouřimi a jeho okolí. Práce se částečně dotýká historie kostela sv. Štěpána, která souvisí s vyobrazením postav donátorů na jedné z nástěnných maleb a jejich identifikací. Popsán je význam a funkce celku kaple sv. Kateřiny. Zdůvodněno je zasvěcení sv. Kateřině, které je propojeno s vyobrazením čtyřiadvaceti andělů s hudebními nástroji. Práce se věnuje samozřejmě také ikonografii celého vyobrazení s určením výtvarných paralel z Čech (a to jak ikonografických, tak stylových). Ze zpráv o proběhnuvších restaurátorských pracích jsou čerpány informace o výtvarné technice maleb. Z celkového porovnání sledovaných hledisek je dán prostor a výzdoba kaple sv. Kateřiny v Kouřimi do souvislosti s českým dvorským malířstvím krásného slohu, a celek tak patrně je možné spojit s uměleckým pojetím blízkého kláštera v Klášterní Skalici,...
|
|
|
Mistr zvíkovského oplakávání
Slávková, Gabriela ; Ottová, Michaela (vedoucí práce) ; Mudra, Aleš (oponent)
RESUME Autorka v bakalářské práci popisuje Mistra zvíkovského Oplakávání, jednoho z hlavních představitelů pozdně gotického sochařství, působícího v první čtvrtině 16. století v jihozápadních Čechách. Tato oblast - zmíněná v úvodu práce - byla v době pozdní gotiky velmi bohatá, díky Zlaté stezce vedoucí z Pasova. V této oblasti vlastnili velké pozemkové majetky významní čeští páni (Švihovští, Rožmberkové, aj.), o kterých je možné uvažovat jako o objednavatelích uměleckých děl, reprezentujících jejich rod a sídla. Cílem práce bylo vytvoření katalogu, a shrnutí dosavadní literatury. Jelikož Mistr zvíkovského Oplakávání nebyl znám do šedesátých let 20. století a některá jeho díla byla uváděna takřka od počátku tohoto století, bylo zapotřebí se zmínit se i o této literatuře. V průběhu práce se autorka často zmiňuje o Mistrovi žebráckého Oplakávání, kterému byla díla Mistra zvíkovského dříve připisována. V šedesátých letech historikové umění zjistili, že všechna díla Mistra žebráckého nesou sice společné znaky, ale v některých případech tak rozdílné, že je nemohl vytvořit pouze jeden umělec. Proto řezby byly rozděleny mezi anonymního Mistra žebráckého a Mistra zvíkovského, nazvaného podle reliéfu Oplakávání Krista ve zvíkovské kapli. Úvahám, zda toto rozdělení bylo správné či nikoli, se věnuje autorka v rozsáhlé...
|
|
|
Vývoj názorů na retuše při restaurování malířských památek
Lejsková, Markéta ; Mudra, Aleš (vedoucí práce) ; Kubík, Viktor (oponent)
RESUMÉ Bakalářská práce mapuje vývoj názoru na retuše při restaurování malířských uměleckých děl. Práce je rozdělena do dvou částí, z nichž první se zabývá teoretickými východisky a předpoklady vzniku památkové péče a v jejím rámci i vývojem restaurování. Druhá část je věnována vývoji restaurování u nás, jak jej představovala Česká restaurátorská škola, s ohledem na vývoj názoru na metodu malířské retuše používané při obnově uměleckých děl. Při zpracování tohoto tématu je kladen důraz především na předložení celistvého pohledu na vývoj názorů na retuše při restaurování malířských památek a na reflexi teoretického myšlení v rámci památkové péče od počátku 19. století až do současnosti. Tato bakalářská práce zahrnuje pouze nejdůležitější vývojové etapy s ohledem na dnešní teorii ochrany a péče o umělecké památky u nás. Cílem bakalářské práce proto není teorie památkové péče a restaurování v celém svém rozsahu, jedná se o látku s příliš širokým záběrem a může tak být námětem pro další zpracování. Klíčová slova: Památková péče, restaurování, retuš, Česká restaurátorská škola, dějiny umění
|
|
|
Zlatnická bohemika doby lucemburské ve vídeňských dvorních sbírkách
Kodišová, Lucie ; Otavský, Karel (vedoucí práce) ; Mudra, Aleš (oponent)
Resumé Předložená práce se věnuje významným českým z druhé poloviny 14. století uloženým ve vídeňské Světské a Duchovní klenotnici (Weltliche und Geistliche Schatzkammer). Na krátký popis vzniku vídeňských dvorních sbírek navazují monografická pojednání 17 uměleckých děl dotýkající se jejich historie, technických vlastností, uměleckého charakteru a případně uměleckohistorické problematiky. Do práce jsou pojaty nejprve některé součásti říšského pokladu, upravené, nebo doplněné v době mezi lety 1350-1378, kdy jej Karel IV. dočasně spravoval. Dále jde o tři relikviáře, které původně přináležely ke Karlem obnovenému českému královskému pokladu. Do vídeňských sbírek se dostaly spolu s říšským pokladem, ke kterému byly přičleněny druhotně za vlády Zikmunda Lucemburského. České vladařské jablko a žezlo, užívané až do roku 1627 se Svatováclavskou korunou při korunovacích českých králů zůstaly ve Vídni poté, co byly vyměněny za reprezentativnější insignie ze 16. století, zhotovené původně pro císaře Karla V. V závěru Práce jsou popsány tři relikviáře uložené v Duchovní klenotnici, o jejichž českém původu uvažují někteří autoři. Text doplňuje obrazová příloha. Počet znaků bez mezer 95 706 Počet znaků včetně mezer 112 101
|
|
|
Mistr královehradeckého oltáře
Vopřadová, Dita ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Mudra, Aleš (oponent)
Dita Vopřadová Mistr Královéhradeckého oltáře Bakalářská práce Český abstrakt V menších českých městech v druhé polovině 15. století lze předpokládat rozsáhlou a kvalitní malířskou produkci, jako je tomu v případě Mistra Královéhradeckého oltáře působící v Chrudimi ve východních Čechách. Díky poměrně velkému množství dochovaných malířských a řezbářských památek v kostelích města Chrudimi a jeho okolí J. Pešina konstruoval hypotézu, že dílna mohla existovat právě v Chrudimi od devadesátých let 15. století. Na konci patnáctého století se Chrudim stávala pozdně gotickým střediskem a svou výtvarnou produkcí tak mohla konkurovat samotné Praze. Vyznačovala slohovou jednotností, kterou udávalo působení této dílny a lze ji odvodit z dochovaného množství památek. Tematickou stránkou naznačuje stejnou slohovou příslušnost jako křivoklátská archa, která je datovaná také na konec patnáctého století. Malíři obou děl zřejmě získali vzdělání v dílně stejného mistra pozdně gotického anonyma Mistra příbuzenstva Mariina v Kolíně nad Rýnem. Silný vliv tohoto mistra se odráží nejen v převzetí námětů ze života Panny Marie, ale také v důrazu na intenzivní citovou stránku děje. Dílna exportovala své práce i dále do okolních měst (Hradce Králové a Pouchobrad). Mistr královéhradeckého oltáře působil v Chrudimi na konci 15. století...
|
|
|
Příspěvky k dějinám gotického sochařství na Moravě. Památky první poloviny 14. století mimo okruh Mistra Michelské Madony a jejich druhý život
Uhrovič, Blahoslav ; Mudra, Aleš (vedoucí práce) ; Pučalík, Marek (oponent)
Resumé Příspěvky k dějinám gotického sochařství na Moravě.Památky první poloviny 14. století mimo okruh Mistra Michelské madony a jejich druhý život Práce se věnuje dílům, která se dnes nacházejína území jižní Moravy. Především jsou to sochy: Madona v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně; Madona v poutním kostele ve Křtinách; Madona z Předklášteří u Tišnova, jež je dnes umístěna v depozitáři Moravské galerie v Brně; Madona z Rouchovan, dnes umístěná v Národní galerii v Praze; Madona v klášterním kostele v Rajhradě; dvě sochy světic, jež byly nalezeny na stěnách jižní předsíně brněnské katedrály; socha Madony na hlavním oltáři kostela sv. Anny v Žarošicích a Madona z Troskotovic, nedávno objevená, dnes v depozitáři Moravské galerie v Brně. První částpředstavuje a shrnuje dosavadní poznatky bádání o těchto památkách. Pomocí formální analýzy, i když částečně znemožněné druhotnými zásahy na sochách, a následné komparacijsou díla zařazena do vývoje sochařské tvorby nejen moravské, ale i evropské. Tato srovnáníukazují především na stylovou blízkost moravských soch s tvorbou rakouské (dolnorakouské) oblasti konce 13. a1. poloviny 14. století. Druhá část této práce je náhledem do tzv. druhého života některých ze zmíněných soch. Madona ze Křtin, Madona ze Žarošic a Madona z Rajhradu byly hojně uctívány jako milostná...
|
|
|
Mistr Michelské madony a jeho dílna
Hrabovská, Tereza ; Homolka, Jaromír (vedoucí práce) ; Mudra, Aleš (oponent)
Resumé Tereza Hrabovská Mistr Michelské madony a jeho dílna V této práci jsem se pokusila shrnout základní poznatky o Mistru Michelské Madony a přinést ucelený přehled doposud nalezených soch přičítaných tomuto umělci a jeho hypotetické dílně. Jedná se o anonymního autora, který dostal jméno podle svého nejvýznamnějšího díla, madony z kostela v Praze-Michli. Protože se nedochovaly žádné písemné doklady o identitě a místě působení tohoto řezbáře, je možné pouze stanovit nejpravděpodobnější hypotézy podle analýzy a lokalizace jeho děl. Nejprve jsem se zabývala otázkou původu a základními rysy díla Mistra Michelské madony. Prameny Mistrova stylu nacházíme ve Štrasburku, Freiburku, ale především v Paříži. V počátcích ho charakterizuje extrémní štíhlost postav a linearizovaná, precizně provedená drapérie, s kaskádami vertikálních trubicovitých záhybů. Také se v jeho umění projevil vliv italský, zprostředkovaný pravděpodobně vídeňskou plastikou a především českým malířstvím z okruhu Mistra Vyšebrodského oltáře. Totožné nebo aspoň velmi blízké jsou u všech jeho plastik hlavní detaily: hustě zkadeřené prameny vlasů kolem obličeje, ploché rybí oči, vysoká oblá čela, malá ústa, plné rty s vysunutým dolním rtem a precizní vypracování prstů. Charakteristické je i řásnění šatu, kdy přetažený vrchní plášť tvoří mísovité...
|
|
|
Klášter "Porta coeli" v Předklášteří u Tišnova a západní portál klášterního kostela
Prokůpková, Eva ; Mudra, Aleš (vedoucí práce) ; Kuthan, Jiří (oponent)
RESUMÉ Klášter "Porta coeli" v Předklášteří u Tišnova a západní portál klášterního kostela Tišnovský klášter Porta coeli (Brána nebeská) byl založen roku 1232 královnou Konstancií Uherskou, vdovou po českém králi Přemyslu Otakarovi I., od kterého vzešel prvotní impuls založit klášter. Konstancii velmi podporovali její synové, český král Václav I. a moravský markrabě Přemysl. Významnou měrou nepochybně přispěl i olomoucký biskup Robert. Klášter byl již od počátku dobře materiálně zajištěn a stavba mohla díky tomu postupovat velmi rychlým tempem. Předpokládá se, že nejpodstatnější část staveb byla dokončena do roku 1240. Základem kláštera byl kostel s přilehlým konventem, hradební zeď s obrannými věžemi a obytnou stavbou vedle vstupní brány. Na nádvoří stála kaple sv. Kateřiny (pravděpodobně nejstarší stavba v klášterním areálu, zbořena v 18. století). Jediným pozůstatkem kaple je pravděpodobně tympanon s reliéfní polopostavou ženy držící knihu. Jádro kláštera (kostel, ambit, kapitulní síň) se dodnes dochovalo v celkem neporušeném stavu. Klášterní kostel, zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie, je dílem dvou, rychle na sebe navazujících, stavebních etap, což dokazuje atypický náběh žeber v severní boční lodi. Jedná se o orientovanou trojlodní baziliku na půdoryse latinského kříže s trojdílným závěrem. Presbytář...
|
|
|
Kostel Zvěstování Páně v premonstrátském klášteře Teplá
Pospíšil, Matěj ; Mudra, Aleš (vedoucí práce) ; Kuthan, Jiří (oponent)
Pospíšil_abstrakt v ČJ.txt Resumé Matěj Pospíšil Kostel Zvěstování Páně v premonstrátském klášteře Teplá Tato práce je monografickým zpracováním architektury kostela Zvěstování Páně v premonstrátském klášteře v Teplé s důrazem na původní podobu z počátku 13. století. Klášter byl založen v západních Čechách českým velmožem Hroznatou jako náhrada za účast na křížové výpravě. Klášterní kostel byl budován asi od roku 1193 do roku 1232, kdy byl vysvěcen. Má formu trojlodní haly s transeptem, jedním hlavním chórem a dvěma vedlejšími chórovými kaplemi. Nad západním průčelím je opatřen dvěma věžemi. Jedná se o nejstarší halovou stavbu na území Čech. Halové trojlodí vychází z podoby skupiny bavorských síňových prostorů,věže vykazují ozvuky přicházející gotiky, jak je formulována v Bambergu. Kolem roku 1300 bylo původní řešení hlavního chóru nahrazeno polygonálním závěrem. Interiér kostela prošel v 17. a 18. století barokními úpravami. Jedná se o pozoruhodnou stavbu svědčící o rozmanitosti středoevropské architektonické tvorby svého období. Stránka 1
|
|
|
Řezbářství 13. století v Čechách a na Moravě. Kapitoly k počátkům řezbářské tradice ve střední Evropě
Mudra, Aleš ; Homolka, Jaromír (vedoucí práce) ; Hlobil, Ivo (oponent) ; Royt, Jan (oponent)
Řezbářství 13. století v Čechách a na Moravě dosud nebyla věnována velká pozornost a příliš toho o něm nevíme. Ještě před takovými třiceti lety by nedávalo příliš smyslu uvažovat o práci na podobné téma. Důvodů bylo hned několik. Některé řezbářské památky 13. století tehdy nebyly známy, jiné byly známy jen ze starých fotografií, další se nacházely v těžko dostupných zahraničních sbírkách a sakrálních stavbách a psalo se o nich v literatuře, kterou nebylo snadné získat. Ostatní sochy nebyly řazeny do adekvátních souvislostí nebo se předpokládalo datum jejich vzniku v pozdější době. O těch několika málo památkách, s nimiž mohli tehdy čeští historici umění pracovat, panovalo mezi odbornou veřejností jen velmi slabé povědomí.
|
host ::
RSS.