|
|
Novinář a politik Hubert Ripka
Pavlát, David ; Gebhart, Jan (vedoucí práce) ; Čechurová, Jana (oponent) ; Kvaček, Robert (oponent)
Hubert Ripka (1895-1958) patřil za první republiky mezi nejaktivnější demokraticky orientované novináře a nejbližší spolupracovníky ministra zahraničních věcí a pozdějšího prezidenta Edvarda Beneše. Jeho politické i novinářské počátky jsou spojeny s národnědemokratickou Mladou generací. Klíčovým byl pro Ripkovu kariéru rozkol mezi levým a pravým křídlem Mladé generace v roce 1920, kdy po vítězství pravice z Mladé generace vystoupil. Antonín Pešl ho přivedl do redakce Národního osvobození, spjatého s Československou obcí legionářskou a prohradní politikou. V zahraničněpolitické oblasti se zaměřil především na sledování politického a kulturního života Jugoslávie, stal se tajemníkem Československo-jihoslovanské ligy, členem Slovanského ústavu, přispíval do jihoslovanských periodik a do obnoveného Slovanského přehledu. Nejvýznamnější Ripkova přednášková činnost byla spojena s prestižním Klubem Přítomnost. Od roku 1930 působil v redakci Lidových novin, přispíval však do celé řady dalších periodik. Usiloval o všemožnou podporu malodohodového spojenectví, především v souvislosti se sílící hrozbou německého pangermanismu. Od roku 1932 podnikal zahraniční informační cesty, z nichž pořizoval souhrnné zprávy pro E. Beneše. V roce 1934 se významným způsobem podílel na vzniku programu "Demokracie řádu a činu",...
|
|
|
Pocit bezpečí a obavy z kriminality v České republice
Krulichová, Eva ; Buriánek, Jiří (vedoucí práce) ; Havlík, Radomír (oponent) ; Jíchová, Jana (oponent)
Výzkum pocitu bezpečí a obav z kriminality je v zahraničí rozvíjen již od 70. let 20. století. V České republice se stává středem zájmu až v letech 90. po pádu komunistického režimu, kdy se projevil nesoulad mezi skutečně spáchanými a formálně zaevidovanými trestnými činy, jehož výsledkem byl prudký nárůst oficiálně registrované kriminality. Jako reakce na tento nárůst začaly vznikat první odborné studie, které se zabývaly především vývojem pocitu bezpečí Čechů či modely vysvětlujícími tento pocit v kontextu tehdy aktuálních společenských problémů (ekonomický stres, důvěra ve vládu). Podle našeho názoru zde však chybí komplexní studie, která by fenomén pocitu bezpečí a obav z kriminality sledovala z různých aspektů a pokusila se ověřit platnost výsledků zahraničních studií v našem prostředí. Cílem této práce je proto pokusit se na základě dosavadních teoretických přístupů a vybraných datových zdrojů osvětlit strukturu vztahů mezi obavami z kriminality a individuálními nebo sociálními faktory, které s nimi korelují. Práce se detailněji zabývá zejména vztahem vnímaného rizika viktimizace a obav z kriminality, tj. konceptů, které byly v začátcích výzkumu této problematiky často zaměňovány. Z analýzy vyplynulo, že obavy z kriminality představují komplexní společenský jev, který je formován řadou...
|
|
|
Essays on Vertically Differentiated Markets for Complementary Goods
Burlakov, Georgi ; Žigić, Krešimir (vedoucí práce) ; Giannakas, Konstantinos (oponent) ; Kováč, Eugen (oponent)
Cílem této práce je objasnit, jak komplementarita statků ovlivňuje rovnováhu na vertikálně diferencovaných trzích. Komplementarita není neobvyklá. Mnohé diferencované statky představují z hlediska spotřebitele komplementy, to znamená, že jsou užívány pouze v kombinaci s jinými statky, které také mohou mít různou kvalitu (např. klavír a služby ladiče, pracovní cesta a ubytování, počítač a internetový prohlížeč apod.). Komplementarita mezi statky představuje exogenní náklad pro spotřebitele, který je třeba zaplatit navíc k ceně jakéhokoli dostupného statku na vertikálně diferencovaných trzích. Schopnost firem kompenzovat tyto zvýšené náklady spotřebitele tím, že účtují nižší ceny, je však pouze omezená. Některé firmy jsou také nuceny zvýšit kvalitu zboží, které nabízí. Pak ovšem již neplatí obecný princip výběru maximalizujícího diferenciaci. To, kolik firem bude mít kladné tržní podíly a zda budou obsluhovat všechny zákazníky, není možné určit pouze na základě rozdělení charakteristik zákazníků (příjmu nebo preferencí). Při zohlednění těchto faktů tato práce diskutuje množství možných rovnovážných řešení, které byly (až na pár výjimek) v existující literatuře dosud ignorovány. V prvním článku jsou exogenní náklady spotřebitele modelovány jako jednorázová daň uvalená na příjem spotřebitele. Cílem je...
|
|
|
HNF-1B a jeho význam u různých typů karcinomů a nenádorových lézí ženského genitálu na úrovni exprese proteinu, epigenetických a genetických změn
Němejcová, Kristýna ; Dundr, Pavel (vedoucí práce) ; Zámečník, Josef (oponent) ; Nenutil, Rudolf (oponent)
Úvod HNF-1β je transkripční faktor, který hraje klíčovou roli při ontogenezi, reguluje expresi četných genů podílejících se na modulaci buněčného cyklu a uplatňuje se v karcinogenezi některých typů nádorů. HNF-1β je kódován genem HNF-1B, jehož epigenetické změny a mutace se podílí na vzniku některých nádorů a na imunohistochemické úrovni se tyto změny mohou projevit ztrátou nebo zvýšenou expresí proteinu HNF-1ß. V ženském genitálu byl HNF- 1β považován za vysoce specifický marker světlobuněčných karcinomů ovaria i endometria, nicméně v recentních pracech byla jeho exprese nalezena i v jiných typech karcinomů. Cíle: Práce je zaměřena na analýzu HNF1B v normální tkáni, nenádorových lézích a různých typech nádorů ženského genitálu na úrovni exprese proteinu a hodnocení epigenetických a genetických změn. Cíle práce lze shrnout do následujících bodů: 1. Analýza exprese HNF-1β v karcinomech děložního hrdla. 2. Analýza exprese HNF-1β v karcinomech děložního těla a v nenádorových lézích ženského genitálu. 3. Analýza epigenetických a genetických změn genu HNF1B v endometriodních karcinomech děložního těla a světlobuněčných karcinomech ovaria. 4. Komplexní analýza atypických polypózních adenomyomů. Materiál a metody: Celkem jsme imunohistochemicky s protilátkou proti HNF-1β vyšetřili 574 vzorků: 399...
|
|
|
Exploration of Multimedia Collections
Moško, Juraj ; Skopal, Tomáš (vedoucí práce) ; Schöffmann, Klaus (oponent) ; Dohnal, Vlastislav (oponent)
Vyhľadávacie systémy nad multimediálnymi databázami sú určené k poskytnutiu metód a užívateľského rozhrania pre užívateľov, ktorý chcú získať konkrétne dáta z multimediálnej kolekcie. Od čias, keď sa vo vede prvý krát objavila problematika získavania dát z multimediálnych kolekcií, vzniklo veľa rôznych vyhľadávacích techník, ale nie všetky z nich sú vhodné pre špecifické podmienky, ktoré predpokladá multimediálna explorácia. Multimediálna explorácia je určená na odhaľovanie obsahu celej multimediálnej kolekcie, veľmi často úplne neznámej užívateľom, ktorý chcú získať informácie o tom, čo kolekcia obsahuje. Na základe týchto faktov, multimediálny exploračný systém musí riešiť problémy ako zobraziť (zvyčajne viacdimenzionálne) multimediálne dáta, ako škálovať problematiku získavania dát z ľubovoľne veľkých kolekcií a ako navrhnúť také užívateľské rozhranie, ktoré by užívatelia mohli intuitívne využiť pri explorácii multimediálnych kolekcií. Ako odpoveď na tieto problémy sme navrhli a vyhodnotili naše idey pre vytvorenie vhodného systému pre multimediálnu exploráciu. Načrtli sme celkovú architektúru (všeobecného) multimediálneho exploračného systému, vytvorili sme viacvrstvovú exploračnú štruktúru Multi-Layer Exploration Structure (MLES) ako indexovú štruktúru, ktoré by mala vyriešiť problémy efektívneho a...
|
|
|
Ironie v českém jazykovém prostředí a její vnímání
Rýparová, Dominika ; Šebesta, Karel (vedoucí práce) ; Saicová Římalová, Lucie (oponent) ; Chejnová, Pavla (oponent)
Ironie v českém jazykovém prostředí a její vnímání Mgr. Dominika Rýparová Abstrakt Tato práce zasazuje jazykovou ironii do širšího kontextu mezilidské komunikace a přiklání se k tendenci chápat ironii jako komunikační strategii, nikoliv řečnickou figuru nebo prostředek ozvláštnění mluvy. Cílem dizertace je připomenout, že ironie je nedílnou součástí naší každodenní komunikace, a předpokladem jejího použití i pochopení je zejména jazyková zkušenost. V rámci experimentu bylo zkoumáno fungování čtyř forem ironie, které se lišily mírou angažovaného humoru nebo naopak vyjádřené kritiky. Během dotazníkového šetření se podařilo získat odpovědi od celkem 3 167 respondentů. Z jejich analýzy vyplynulo, že zásadní motivací pro použití daných typů ironie je právě humor, ale čím vyšší je jeho míra, tím více mluvčí riskuje, že nebude zcela pochopen, protože si příliš pohrává s realitou. Dále výsledky ukázaly, že vnímání emocí spojených s ironií je ovlivňováno naším věkem, stejně jako její použití. Mladší lidé jsou citlivější k humorné stránce ironie, zatímco starší jsou tolerantnější k její kritické složce. Na hodnocení ironie má vliv také komunikační role respondenta v rámci určité komunikační situace - hodnocení záměru mluvčího i skutečného účinku se lišila v závislosti na tom, zda respondent odpovídal z pozice...
|
|
|
Studium genetických a infekčních rizikových faktorů v patogenezi obezity u českých adolescentů
Dušátková, Lenka ; Zamrazilová, Hana (vedoucí práce) ; Zapletalová, Jiřina (oponent) ; Müllerová, Dana (oponent)
3 Abstrakt Prevalence obezity i přidružených kardiometabolických komplikací u dětí je celosvětově vysoká. Obezita je multifaktoriální onemocnění, které vzniká zejména vlivem nepříznivých faktorů vnějšího prostředí v interakci s faktory genetickými. Celogenomové asociační studie odhalily desítky jednonukleotidových polymorfismů asociovaných s obezitou. Zvažována je i kauzální role infekce v patogenezi obezity, zejména prostřednictvím lidského adenoviru 36 (Adv36). Cílem dizertační práce bylo prověřit možné asociace vybraných polymorfismů kandidátních genů pro obezitu (TMEM18, SH2B1, KCTD15, PCSK1, BDNF, SEC16B, MC4R, FTO) a infekce Adv36 ve vztahu k fenotypovým charakteristikám obezity a jejím komplikacím u české dospívající populace. Výsledky jsou popsány v celkem osmi publikacích, z nichž je šest původních prací a dvě rešerše. Dílčí studie byly provedeny jak na reprezentativním vzorku české adolescentní populace (1 533 jedinců epidemiologické studie), tak u adolescentů s nadměrnou hmotností, kteří podstoupili redukční lázeňskou nebo ambulantní terapii (562 jedinců intervenční studie). Výsledky analýz prokázaly souvislost genových variant TMEM18, SEC16B a FTO s obezitou. Popsána byla rovněž spojitost variant genů zapojených do hypotalamické regulace energetické rovnováhy - MC4R, BDNF a PCSK1 - s výskytem...
|
|
|
Markery transplantační tolerance po transplantaci ledviny
Krepsová, Eva ; Viklický, Ondřej (vedoucí práce) ; Krejčí, Karel (oponent) ; Živný, Jan (oponent)
Pro dlouhodobé přijetí transplantované ledviny je zatím nezbytná dlouhodobá účinná imunosuprese, která však s sebou nese řadu nežádoucích účinků. Naopak, při její nedostatečnosti hrozí rejekce a selhání funkce štěpu. Proto se hledají nové biomarkery, které by odrážely imunologický stav pacienta, a umožnily by tak individualizovat imunosupresivní léčbu. Prokázali jsme, že pacienti po transplantaci ledviny po indukci králičím anti-thymocytárním globulinem (rATG) či basiliximabem měli snížený výskyt akutní rejekce 3 měsíce po transplantaci. Po rATG došlo v periferní krvi příjemců k hluboké depleci T a NK lymfocytů a poklesu exprese genů výhradně exprimovaných těmito buňkami zároveň s výraznou expanzí regulačních T lymfocytů (Treg) v CD4+ kompartmentu. Indukce rATG byla dále krátce po transplantaci spojena se zvýšením dvou transkriptů asociovaných s rejekcí (MAN1A1 a TLR5). Po indukci basiliximabem jsme v krvi přechodně detekovali CD4+CD25low/-FoxP3+ populaci současně s vymizením CD4+CD25+FoxP3+ Treg. Absolutní počty CD4+FoxP3+ Treg po basiliximabu byly přechodně zvýšené a tato léčba byla také spojená s vyšší expresí genů FOXP3 a TCAIM. Dále jsme pozorovali vyšší poměr CD4+FoxP3+ Treg k CD8+CD45RA+CD62L- efektorovým T lymfocytům v potransplantačním období u pacientů s indukcí basiliximabem, kteří během...
|
|
|
Význam opioidů v problematice císařského řezu
Nosková, Pavlína ; Bláha, Jan (vedoucí práce) ; Málek, Jiří (oponent) ; Vymazal, Tomáš (oponent)
Souhrn Prace se zabyva problematikou perioperačniho podavani opioidů u cisařskeho řezu. V obecne časti je zpracovana farmakologie opioidů vzhledem k jejich praktickemu užiti během celkove a regionalni anestezie a pooperačni analgezie, se zvlaštnim zaměřenim na remifentanil. Pozornost je věnovana i transplacentarnimu přenosu opioidů a jejich přestupu do mateřskeho mleka, ktery hraje vyznamnou roli v možnem ovlivněni poporodni adaptace novorozence a kojeni. Vlastni vyzkumna čast podava nejprve realnou informaci o stavu podavani opioidů v porodnictvi v ČR na podkladě narodniho projektu OBAAMA-CZ 2011. Nasledujici studie na unikatnim souboru 151 rodiček prokazala, že bolusove podani remifentanilu v davce 1 μg/kg v době 30 sekund před uvodem do celkove anestezie k cisařskemu řezu vyznamně stabilizuje hemodynamicke parametry (krevni tlak, puls) rodičky a snižuje tak stresovou odpověď na trachealni intubaci a kožni incizi. Naopak ovlivněni hloubky anestezie podanim remifentanilu prokazano nebylo. Byl ale prokazan mirny vliv na hodnoceni poporodni adaptace novorozence v prvni minutě. Protože v minutě pate byly vysledky již srovnatelne s kontrolni skupinou, zda se, že vliv remifentanilu davce 1 μg/kg nema na poporodni adaptaci novorozence zasadni klinicky vyznam. Při hodnoceni vlivu genoveho polymorfismu...
|
|
|
Christologie zdola? Spor o Jacquese Dupuise, Rogera Haighta a Jona Sobrina
Jandejsek, Petr ; Noble, Ivana (vedoucí práce) ; Noble, Timothy (oponent) ; Červenková, Denisa (oponent)
Disertace Petra Jandejska analyzuje christologie tří současných jezuitských teologů, Jacquese Dupuise, Rogera Haighta a Jona Sobrina, které z hlediska jejich metody charakterizuje jako "teologie zdola", tedy teologie epistemologicky postupující od lidské, konkrétně dějinně zakotvené zkušenosti směrem k jejímu zjevujícímu se zdroji a dárci. Ve světle skutečnosti, že všechny tři christologie byly za pontifikátů Jana Pavla II. a Benedikta XVI. podrobeny kritice Kongregace pro nauku víry, si disertace klade otázku, v čem a proč jsou tyto christologie inovativní, kde jsou jejich slabé stránky, a v čem představují potřebné doplnění těch typů christologie, které můžeme označit metodologicky za "teologie shora", tedy teologie vycházející "od Boha", z Božího zjevení, které je člověku dáno a které žádá lidské přijetí a poslušnost. "Teologii shora" reprezentuje v disertaci zejména dílo Josepha Ratzingera. Práce identifikuje společné zdroje zkoumaných christologií. Ty nachází v ignaciánské spiritualitě, zvláště v jejím důrazu na zkušenostní poznání, které, podle Ignáce, jako jediné lidskou duši nasycuje. Ukáže, že ignaciánská spiritualita v díle sledovaných teologů působí samostatně, i skrze teologickou reflexi Karla Rahnera. Zkušenost z misií pak představuje další zdroj zkoumaných christologií. Podle závěrů disertace...
|
host ::
RSS.