|
|
Genetika a fenotypová charakteristika Parkinsonovy nemoci s časným začátkem
Fiala, Ondřej ; Růžička, Evžen (vedoucí práce) ; Seeman, Pavel (oponent) ; Bojar, Martin (oponent)
Úvod: Mutace genu parkin (PARK2), asociované s autozomálně recesivní Parkinsonovou nemocí s časným začátkem (EOPD), mají v různých populacích variabilní četnost. Cílem této práce je popsat fenotypovou charakteristiku českých pacientů s EOPD, zhodnotit vliv faktorů vnějšího prostředí na riziko onemocnění a určit frekvenci alelických variant parkinu ve skupině pacientů a kontrol. Metodika: Celkem u 70 pacientů s EOPD (věk při vzniku nemoci ≤ 40 let) a 75 kontrol byla provedena fenotypová charakteristika a analýza alelických variant parkinu. Výsledky: V souboru nemocných byly zachyceny tyto hlavní fenotypové rysy: absence kognitivního deficitu, častý výskyt dystonie, deprese a hyperhidrózy, výborná odpovídavost na dopaminergní léčbu, brzký rozvoj polékových dyskinezí a hybných fluktuací. Pacienti s mutacemi parkinu měli signifikantně nižší věk při vzniku onemocnění. Práce v zemědělství a expozice chemikáliím byly spojeny s vyšším rizikem EOPD, naopak pití kávy představovalo protektivní faktor. Mutace parkinu jsme identifikovali u pěti pacientů (7.1%): bodová mutace p.R334C byla přítomna u jednoho nemocného, čtyři pacienti měli exonové delece. Kromě jedné homozygotní delece exonu 4, se všechny nalezené mutace nacházely v heterozygotní konstituci. V kontrolní skupině mutace zachyceny nebyly....
|
|
|
Alternativní způsoby chirurgické léčby meziotemporální epilepsie
Vojtěch, Zdeněk ; Nevšímalová, Soňa (vedoucí práce) ; Šonka, Karel (oponent) ; Komárek, Vladimír (oponent)
Cíl: Cílem práce je zhodnotit účinnost a komplikace alternativních stereotaktických metod (radiochirurgie pomocí gama nože a radiofrekvenční amygdalohipokampektomie) v léčbě meziotemporální epilepsie s meziální temporální sklerózou. Metody: Obě skupiny pacientů byly vyšetřeny standardním preoperačním epileptologickým protokolem. Oba zákroky byly plánovány s ohledem na individuální anatomické poměry. V období listopad 1995 až květen 1999 prodělalo radiochirurgickou amygdalohipokampektomii 14 pacientů. Okrajová dávka na 50% izodóze byla 18, 20 a 25 Gy. Mezi dubnem 2004 a říjnem 2009 byla stereotaktickými termolézemi identických struktur léčena skupina 51 pacientů. Léze jsme prováděli strunovou elektrodou zavedenou z okcipitálního přístupu jednou trajektorií. Výsledky: V radiochirurgické skupině bylo po 39 měsících dosaženo Engelova skóre Ib u 1, IIc u 3, IIIa u 4, IVb u 5 a IVc u 1 pacienta. V podskupině 7 neoperovaných nemocných bylo ve 2 letech předcházejících poslední kontrole, která proběhla nejméně 8 let po zákroku (průměrně 116 měsíců), skóre Engelovy klasifikace Ib u 1, IIc u 3, IIIa u jednoho a IVb u 2 pacientů. Nedostatečný efekt léčby nás vedl k indikaci operace u zbývajících 7 nemocných (průměrně 63,5 měsíce po iradiaci). Průměrná doba sledování po operaci u nich byla 43,5 měsíce. 5...
|
|
|
Proteomika jako nástroj studia molekulárních mechanizmů závažných onemocnění
Pospíšilová, Jana ; Petrák, Jiří (vedoucí práce) ; Šulc, Miroslav (oponent) ; Kovářová, Hana (oponent)
SOUHRN Proteomika je soubor analytických metod umožňující kvalitativní a kvantitativní popis proteomu. Expresní proteomika kvantitativně porovnává proteomy buněk, tkání, tělních tekutin a dalších biologických materiálů za různých podmínek s cílem nalézt rozdíly v expresi proteinů a na základě těchto rozdílů popsat biologické procesy probíhající ve zkoumaných organizmech. Výchozím materiálem expresních proteomických studií jsou složité směsi obsahující tisíce proteinů, které jsou analyzovány kombinací separačních (hlavně elektroforetických a chromatografických) metod a identifikovány, případně kvantifikovány pomocí hmotnostní spektrometrie. Cílem této dizertační práce je demonstrovat využití nástrojů expresní proteomiky k řešení několika biomedicínských problémů. Různé proteomické přístupy a nástroje jsme využili ke studiu molekulárních mechanizmů závažných onemocnění jak na biologických vzorcích pacientů, tak na modelovém organizmu a buněčné kultuře. Konkrétně jsme řešili tři různé projekty, a to hledání potenciálních molekulárních cílů pro selektivní likvidaci buněk lymfomů z plášťové zóny rezistentních na protinádorovou molekulu TRAIL, studium molekulárních mechanizmů srdečního selhání s využitím potkaního modelu objemového přetížení a hledání diagnosticky využitelných biomarkerů karcinomu ovaria....
|
|
|
Genetický polymorfizmus biotransformačních enzymů a riziko vzniku karcinomu pankreatu v České republice
Vrána, David ; Novotný, Jan (vedoucí práce) ; Holubec, Luboš (oponent) ; Kološtová, Věra (oponent)
Genetický polymorfizmus biotransformačních enzymů a riziko vzniku karcinomu pankreatu v České republice Úvod: Karcinom pankreatu patří díky své prognóze k jednomu z největších problémů současné onkologie. Postihuje nejčastěji pacienty v šesté a vyšší dekádě a díky minimálním příznakům v časných stádiích je diagnostikován většinou ve fázi lokálně pokročilého či metastatického onemocnění. Jedinou modalitou představující pro pacienta šanci na dlouhodobé přežívání je radikální chirurgická resekce. Chemoterapie i možná cílená léčba má pouze paliativní charakter. Vzhledem k tomuto by bylo nanejvýš užitečné identifikovat takové genetické faktory, predisponující ke vzniku karcinomu pankreatu a vytvořit jakýsi skríningový program s cílem záchytu časných stádií. V naší práci jsme se zaměřili na polymorfizmy v biotransformačních enzymech, které ovlivňují metabolismus karcinogenů a prokarcinogenů a mohly představovat riziko karcinomu pankreatu. Metodika: Do naší studie bylo zařazeno 278 pacientů s karcinomem pankreatu. Jako kontrolní skupinu jsme použili skupinu zdravých dobrovolníků z ambulancí praktických lékařů a transfuzních stanic. Zaměřili jsme se na studium polymorfizmů biotransformačních enzymů CYP1B1, EPHX, NQO1 GSTP1, GSTT1, GSTM1. DNA byla amplifikována PCR, následně štepena restrikčními enzymy a...
|
|
|
Transkripční faktor PU.1 jako cíl diferenciační terapie myelodysplastického syndromu 5-azacytidinem
Čuřík, Nikola ; Stopka, Tomáš (vedoucí práce) ; Kleibl, Zdeněk (oponent) ; Trka, Jan (oponent)
Transkripční faktor PU.1 je klíčovou molekulou řídící proces krvetvorby. Ztráta jeho funkce má za následek různé stupně poruchy diferenciace prakticky všech krevních buněčných linií. S funkcí PU.1 v zajištění správného průběhu diferenciace krevních buněk úzce souvisí také jeho role v potlačování procesu leukemogeneze. Snížená hladina PU.1 a poruchy schopnosti regulovat hladinu tohoto transkripčního faktoru v buňce jsou asociovány s různými formami akutní myeloidní leukémie (AML), ale také s dalšími hematologickými malignitami. Myelodysplastický syndrom (MDS) je klonální onemocnění krvetvorby s výrazně variabilním projevem a průběhem, pro jehož patogenezi je typická porucha diferenciace krevních buněk. Ta se projevuje ztrátou jejich funkce, vznikem elementů s morfologickými defekty (dysplasií) a hromaděním poškozených, nezralých buněk - blastů v kostní dřeni. Onemocnění MDS se často transformuje do AML. Charakteristickým rysem MDS je na molekulární úrovni potlačení exprese řady genů v důsledku aberantní zvýšené metylace DNA v jejich regulačních oblastech. Použití látek potlačujících metylaci DNA a obnovujících genovou expresi, jako je například 5-azacytidin (AZA), přináší v posledních letech klinicky významné výsledky při léčbě pacientů s MDS s vyšším rizikem (IPSS) a stalo se v podstatě již...
|
|
|
Limbal stem cell transplantation and their utilization for ocular surface reconstruction.
Lenčová, Anna ; Filipec, Martin (vedoucí práce) ; Heissigerová, Jarmila (oponent) ; Ardan, Taras (oponent)
Cíle: Deficit limbálních kmenových buněk (LSC) patří mezi nejzávažnější onemoc- nění povrchu oka. Cílem dizertační práce bylo studium obnovy poškozeného povrchu oka. Proto byla zavedena limbální transplantace v experimentálním myším modelu. Byla provedena izolace LSC, přenos LSC a mesenchymálních kmenových buněk (MSC) izolovaných z kostní dřeně na nanovláknových nosičích na povrch poškozeného oka u myší a u králíků. Materiály a metody: U myší BALB/c byla provedena syngenní, alogenní a xenogenní limbální transplantace. Po transplantaci byla sledována doba přežívání štěpů, imunitní reakce a účinky monoklonálních protilátek (mAb) (anti-CD4 a anti-CD8). Myší LSC byly rozděleny pomocí centrifugace na Percollovém gra- dientu a následně byla provedena analýza povrchových znaků LSC pomocí PCR a průtokové cytometrie. Na myším a králíčím modelu byly přenášeny LSC a MSC pomocí nanovláknových nosičů na poškozený povrch oka. Byl sledován in vitro růst buněk na nosičích, pooperační zánětlivá reakce a přežívání buněk na povrchu oka po přenosu nosičů. Výsledky: K odhojení alogenních limbálních štěpů došlo promptně a v průběhu rejekce převažovala Th1 imunitní odpověď (IL-2, IFN-γ)...
|
|
|
Neuromodulace v léčbě vybraných dystonických syndromů
Havránková, Petra ; Jech, Robert (vedoucí práce) ; Štětkářová, Ivana (oponent) ; Rokyta, Richard (oponent)
Dystonie je definována jako mimovolní kontrakce svalů působící abnormální pohyby nebo postavení různých částí těla (modifikováno dle (Fahn, 1987)). Písařská křeč je nejčastějším zástupcem tzv. task - specific fokálních dystonií. V první studii jsme hodnotili, zda se u pacientů s písařskou křečí (GF) liší vzorec kortikální aktivace při provádění pohybů, které mohou dystonii indukovat (komplexní pohyby) a pohybů, které ke křeči obvykle nevedou (jednoduché pohyby). U komplexních pohybů jsme navíc studovali význam obsahu psaného projevu a význam přítomnosti či absence vizuální zpětné vazby. Ačkoliv komplexní pohyb během vyšetření funkční magnetickou rezonancí (fMR) nevedl u GF pacientů ke vzniku dystonické křeče, byla u nich na rozdíl od jednoduchého pohybu zaznamenána abnormálně snížená kortikální aktivita. Nezáleželo přitom ani na charakteru písemného projevu ani na přítomnosti vizuální zpětné vazby. Naše výsledky tak podporují teorii o dualistickém chování sensorimotorického systému u GF. Cílem druhé studie bylo ovlivnit příznaky písařské křeče pomocí repetitivní transkraniální magnetické stimulace cílené na kontralaterální primární somatosensorickou kůru (SI rTMS). Jednalo se o placebem kontrolovanou jednoduše zaslepenou studii. Prokázali jsme, že SI rTMS vede k dlouhodobému zlepšení psaní u...
|
|
|
Diagnostický příspěvek k hodnocení intervenčních modelů léčby diabetu mellitu 1. typu
Zacharovová, Klára ; Saudek, František (vedoucí práce) ; Plecitá, Lydie (oponent) ; Mandys, Václav (oponent)
Při imunointervenční či transplantační léčbě diabetu je nutné monitorovat ukazatele imunitní nebo rejekční destrukce přežívající inzulín produkující tkáně. Disertační práce si klade za cíl zlepšit možnosti sledování průběhu autoimunitního procesu a in vivo průkazu přežívání transplantovaných Langerhansových ostrůvků. Dílčí úkoly zahrnovaly průkaz vitality izolovaných ostrůvků určených k transplantaci měřením respirační aktivity, objasnění průběhu in vitro značení izolovaných ostrůvků superparamagnetickou kontrastní látkou pro následné zobrazení pomocí magnetické rezonance a sledování transportu této látky po transplantaci. Pro identifikaci kontrastních částic v histologickém materiálu jsme studovali nově připravenou paramagnetickou kontranstní látku s navázaným fluoresceinem. Dále jsme se zaměřili na hodnocení autoimunitního procesu pomocí sledování cytokinové odpovědi na specifickou stimulaci autoantigenem. Autoimunitní poškození beta buněk v experimentu u myší jsme se snažili ovlivnit polyklonálními anti-thymocytárními protilátkami. Nová metoda testování respirační aktivity ostrůvků dobře korelovala s ostatními metodami testování kvality ostrůvků a byla navržena do diagnostického schématu před klinickou transplantací. Při studiu intercelulárního transportu železitých kontrastních látek jsme...
|
|
|
Phenomenon, meaning and substrate - for a phenomenological metaphysics
Michel, Beat ; Novotný, Karel (vedoucí práce) ; Schnell, Alexander (oponent) ; Salanskis, Jean-Michel (oponent) ; Jean, Gregori Jean (oponent)
Phénomène, sens et substrat - pour une métaphysique phénoménologique Quel est le substrat de la conscience, ou encore « qu'est-ce qui fait la conscience » ? Poser cette question revient à ne pas se satisfaire d'une réponse, qui peut paraître aller de soi, affirmant que ce substrat est le cerveau. En fait, situer le substrat de la conscience dans le corps objectif, comme partie du monde - que ce soit dans le contexte de la phénoménologie, de la philosophie de l'esprit ou du naturalisme - mène à une ontologie circulaire : la conscience dans le corps, le corps dans le monde, le monde pensé, perçu, conçu, constitué par la conscience. Or, même si toute circularité n'est pas nécessairement problématique, nous cherchons à montrer que cette circularité d'une ontologie générale est bien rédhibitoire. Aussi, nous empruntons une autre voie, partant du corps subjectif vers un substrat qui n'est pas situé dans le monde. Dès lors, ce substrat transcendantal est construit comme une notion abstraite, en opérant deux fusions consécutives de concepts existants. Il s'agit d'abord de réunir en un seul concept, celui de substrat abstrait, le hylémorphisme aristotélicien, d'une part, et l'idée de survenance issue de la philosophie de l'esprit, d'autre part, en établissant que les deux sont, d'une certaine manière, coextensifs....
|
|
|
Dipeptidylpeptidáza IV v ortotopických modelech gliomu
Hilšer, Marek ; Šedo, Aleksi (vedoucí práce) ; Mandys, Václav (oponent) ; Šefc, Luděk (oponent)
Maligní gliomy se řadí mezi vysoce agresivní nádorová onemocnění. Průměrná doba přežití pacientů nepřesahuje 15 měsíců. Přes intenzivní výzkum se dosud nedaří nalézat terapeutické strategie, které by významným způsobem prodloužily život postižených tímto onemocněním. Jednu z oblastí výzkumu možného terapeutického zacílení v onkologické léčbě představují proteázy buněčného povrchu. Do této skupiny proteinů patří i dipeptidylpeptidáza IV (DPP-IV). Změna exprese DPP-IV byla prokázána v různých typech nádorových onemocnění a také v maligních gliomech. Poznání role DPP-IV v biologických procesech tohoto maligního onemocnění může přispět k rozvoji nových terapeutických modalit. Cílem této dizertační práce bylo zavést xenograftový ortotopický model gliomu a geneticky modifikovaný model gliomu (genetically engeneered model, GEM). Dále jsme zkoumali vliv DPP-IV na růst experimentálního gliomu a zaměřili se na rozlišení podílu jejího katalytického a nekatalytického mechanismu v tomto procesu. V GEM modelu jsme sledovali enzymovou aktivitu a distribuci DPP-IV. Pro intraexperimentální sledování dynamiky růstu experimentálních gliomů jsme testovali vhodnost neinvazivní fluorescenční zobrazovací metody. Výsledky práce ukázaly, že DPP-IV negativně ovlivňovala růst gliomu v xenograftovém ortotopickém modelu. Tento...
|
host ::
RSS.