Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 23 záznamů.  1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Analýza genů SH3TC2 a LMNA a klinická studie u českých pacientů a rodin s autozomálně recesívními typy dědičné neuropatie - Charcot-Marie-Tooth typ 1 a 2
Laššuthová, Petra ; Seeman, Pavel (vedoucí práce) ; Martásek, Pavel (oponent) ; Fajkusová, Lenka (oponent)
Hlavními tematickými oblastmi této disertace jsou: 1. Dědičné neuropatie Charcot-Marie-Tooth 2. Vybraná svalová onemocnění Největší rozsah práce a výsledků je z první oblasti - tedy dědičných periferních neuropatií. V každé z výše uvedených oblastí byly získány původní a do té doby v našich podmínkách neznámé a nepublikované výsledky. Jako prioritní v Česku byla autorkou provedena a zavedena následující vyšetření a metody: 1. Sekvenování a první průkazy mutací v genu pro SH3TC2 u pacientů s dědičnými neuropatiemi. 2. Určení prevalentní mutace v genu SH3TC2 u českých pacientů s dědičnou neuropatií CMT typ 4C. 3. Zavedení vyšetření na přítomnost prevalentní mutace p.Agr954Stop v genu SH3TC2 metodou real-time PCR. 4. Zavedení vyšetření genu SH3TC2 do běžného vyšetřovacího schématu pro pacienty s dědičnou neuropatií. 5. Upřesnění fenotypu pacientů s CMT typ 4C. 6. Sekvenování genu pro lamin A/C (LMNA) u pacientů s dědičnými neuropatiemi. 7. Sekvenování a průkaz prvních mutací v genu pro lamin A/C (LMNA) u pacientů s dědičnou svalovou dystrofii typu Emery-Dreifuss. 8. Testování genu pro lamin A/C (LMNA) pomocí metody MLPA na přítomnost duplikací a delecí, které nejsou zachytitelné sekvenováním. 9. Sekvenování a první průkaz mutace v genu myotubularin 1 (MTM-1) u pacientů s X-vázanou myotubulární svalovou...
Klinická a elektrofyziologická longitudinální studie dětských pacientů s dědičnou neuropatií Charlot-Marie-Tooth typ A
Haberlová, Jana ; Seeman, Pavel (vedoucí práce) ; Syka, Josef (oponent) ; Ambler, Zdeněk (oponent) ; Vondráček, Petr (oponent)
Dědičná periferní neuropatie neboli choroba Charcot -Marie-Tooth (CMT) je skupinou nejčastějších dědičných nervosvalových onemocnění s incidencí 1:2500.-1:10 000 Typ CMT 1A je jejím nejčastějším typem, spadá do skupiny CMT primárně demyelinizačních motoricko-senzitivních periferních neuropatií. Typickým fenotypem je pomalu progredientní svalová slabost a atrofie distálních svalů končetin s následným rozvojem deformit, hypo až areflexie a akrální hypestezie. Maximum obtíží je vyjádřeno na dolních končetinách. Cílem této práce bylo zjistit a popsat první a nejčastější příznak klinického obrazu CMT1A v první dekádě věku a jeho progresi, dále zhodnotit citlivost a změny CMTNS škály (Charcot-Marie-Tooth neuropaty score) u dětských pacientů v průběhu 2 let. Do studie bylo zařazeno 16 dětí ve věku od 3 do 10 let. Při vyšetření byla vždy odebrána anamnesa, dále bylo provedeno podrobné neurologické vyšetření a elektrofyziologické vyšetření - kondukční studie HK a pacient byl ohodnocen škálou CMTNS. Získané výsledky ukazují, že choroba CMT 1A v první dekádě věku způsobuje jen mírné klinické obtíže. Nejčastějšími prvními příznaky tohoto onemocnění je porucha stoje na patách ( přítomná u15/16, 93%) a hypo až areflexie DK (přítomná 13/16, 81%). Test stoje na patách doporučujeme využít jako jednoduchý screeningový test...
Vazebné analýzy a charakterizování kandidátních genových lokusů a genů v rodinách s mnohočetným výskytem dědičné neuropatie Charcot-Marie-Tooth nebo časné hluchoty s neobjasněným genovým defektem
Šafka Brožková, Dana ; Seeman, Pavel (vedoucí práce) ; Kemlink, David (oponent) ; Fajkusová, Lenka (oponent)
Témata disertační práce jsou: 1) dědičné neuropatie a 2) časná nesyndromová hluchota Ad 1) Větší část disertační práce je věnována dědičným neuropatiím Charcot-Marie- Tooth (CMT). Pomocí vazebných analýz na SNP čipech byly vyšetřeny 4 rodiny s dědičnou neuropatií. Další oblastí, které jsem se u CMT věnovala byly analýzy patogenity nových mutací v genech GJB1, MPZ a PMP22. Ad 2) Prováděla jsem homozygotní mapování u rodin s časnou nesyndromovou hluchotou romského etnika.
Molekulárně genetická vyšetření u autozomálně dominantních demyelinizačních forem dědičných neuropatií Charcot-Marie-Tooth a u choroby Pelizaeus-Merzbacher
Vyhnálková, Emílie ; Seeman, Pavel (vedoucí práce) ; Nevšímalová, Soňa (oponent) ; Martásek, Pavel (oponent)
Určila jsem relativní zastoupení typů dědičnosti v celkovém souboru CMT rodin dosud shromážděných v DNA laboratoři Kliniky dětské neurologie 2. tF UK (včetně rodin s již dříve prokázanou kauzální mutací). Zastoupení dominantních a sporadických forem je přibližně shod né (40% rodin). Malé procento rodin (2%) vykazuje zřejmý autozomálně recesivní (AR) typ dědičnos ti se dvěma nebo více postiženými sourozenci a zdravými rodiči. Sporadické případy mohou být b u ď následkem AD de-novo mutací nebo AR. U zbývajících 18% rodin nepříbuzných pacientů) nejsou k dispozici spolehlivé klinické údaje o rodině, které by umožnily stanovit typ dědičnosti. Dále jsem určila relativní zastoupení typů dědičnosti ve skupině CMT rodin s dosud nenalezenou kauzální mutací (t.j. s vylou čenou formou CMTlA / HNPP ev. s vyloučenými mutacemi v některém z dalších testovaných genLl asociovaných s CMT - Cx32, MPZ, PMP22, EGR2, EFL, SIMPLE). Podíl dominantních a sporadických forem .CMT se zde mění, ve srovnání s celkovým souborem rodin, ve prospěch sporadických případů (dominantní 30%, sporadické 50%). Podle tohoto údaje lze usuzovat, že nejvyšší záchytnost kauzálních mutací je obecně ve skupině rodin se zřetelně dominantním typem dědičnosti. Zjistila jsem frekvenci mutací v genu pro "early growth response factor 2" (EGR2) ve skupině...
Genetika a fenotypová charakteristika Parkinsonovy nemoci s časným začátkem
Fiala, Ondřej ; Růžička, Evžen (vedoucí práce) ; Seeman, Pavel (oponent) ; Bojar, Martin (oponent)
Úvod: Mutace genu parkin (PARK2), asociované s autozomálně recesivní Parkinsonovou nemocí s časným začátkem (EOPD), mají v různých populacích variabilní četnost. Cílem této práce je popsat fenotypovou charakteristiku českých pacientů s EOPD, zhodnotit vliv faktorů vnějšího prostředí na riziko onemocnění a určit frekvenci alelických variant parkinu ve skupině pacientů a kontrol. Metodika: Celkem u 70 pacientů s EOPD (věk při vzniku nemoci ≤ 40 let) a 75 kontrol byla provedena fenotypová charakteristika a analýza alelických variant parkinu. Výsledky: V souboru nemocných byly zachyceny tyto hlavní fenotypové rysy: absence kognitivního deficitu, častý výskyt dystonie, deprese a hyperhidrózy, výborná odpovídavost na dopaminergní léčbu, brzký rozvoj polékových dyskinezí a hybných fluktuací. Pacienti s mutacemi parkinu měli signifikantně nižší věk při vzniku onemocnění. Práce v zemědělství a expozice chemikáliím byly spojeny s vyšším rizikem EOPD, naopak pití kávy představovalo protektivní faktor. Mutace parkinu jsme identifikovali u pěti pacientů (7.1%): bodová mutace p.R334C byla přítomna u jednoho nemocného, čtyři pacienti měli exonové delece. Kromě jedné homozygotní delece exonu 4, se všechny nalezené mutace nacházely v heterozygotní konstituci. V kontrolní skupině mutace zachyceny nebyly....
Genetic and clinical aspects of the restless legs syndrome
Pavlíčková, Jana ; Kemlink, David (vedoucí práce) ; Seeman, Pavel (oponent) ; Martásek, Pavel (oponent)
SOUHRN Úvod: Syndrom neklidných nohou (RLS - Restless Legs Syndrome) je časté neurologické onemocnění s prevalencí 5 - 10% v evropské populaci. Je charakterizované nutkáním pohybovat končetinami a v rozvinuté formě interferuje se spánkem. RLS je komplexní dědičné onemocnění, idiopatické formy jsou asociovány s variantami genů MEIS1, BTBD9, PTPRD a MAP2K5/SCOR1. Recentní studie uvádějí roztroušenou sklerózu jako novou příčinu sekundární formy RLS s prevalencí 19 - 37,5%. Cílem naší práce bylo vyšetřit některé klinické a genetické aspekty tohoto onemocnění, hl. u pacientů s roztroušenou sklerózou (RS). V klinické části jsme vyšetřovali prevalenci RLS u českých pacientů s RS a porovnávali jsme rozsah postižení mozku na magnetické rezonanci (MR) u pacientů s RLS a bez RLS. V genetické části jsme zjišťovali, zda známé genetické varianty (MEIS1, BTBD9, PTPRD a MAP2K5/SCOR1) zvyšují riziko rozvoje RLS také u jiných evropských populací a u pacientů s RS. Metodika: V klinické části (epidemiologické studii) byli pacienti s RS dotazováni na symptomy RLS; každý pacient absolvoval strukturovaný rozhovor cílený na přítomnost základních diagnostických kritérií, rodinnou anamnézu, komorbidity a terapii. U některých pacientů (radiologická studie) byla provedena MR mozku se zaměřením na objem T2 hyperintenzních ložisek...
Využití masivně paralelního sekvenování nové generace pro diagnostiku hereditární spastické paraparézy: Příspěvek k rozvoji DNA diagnostiky vysoce heterogenního onemocnění
Uhrová Mészárosová, Anna ; Seeman, Pavel (vedoucí práce) ; Roth, Jan (oponent) ; Janíková, Mária (oponent)
Dizertační práce RNDr. Anna Uhrová Mészárosová Využití masivně paralelního sekvenování nové generace pro diagnostiku hereditární spastické paraparézy Příspěvek k rozvoji DNA diagnostiky vysoce heterogenního onemocnění Školitel: prof. MUDr. Pavel Seeman, Ph.D. Konzultantka: MUDr. Dana Šafka Brožková, Ph.D. Praha, 2018 Souhrn Předkládaná dizertační práce zpracovává výsledky molekulárně genetických vyšetření českých pacientů onemocněním hereditární spastická paraplegie a mapováním genetického pozadí této nemoci u českých pacientů. Hereditární spastická (HSP) je dědičné neurologické onemocnění se všemi typy mendelovské dědičnosti, které se projevuje bilaterální progresivní spasticitou a slabostí dolních končetin a vede k postupně se zhoršující chůzi, u některých pacientů může dojít až k úplné ztrátě schopnosti samostatné chůze. HSP je onemocnění velice heterogenní jak klinicky, tak geneticky. Bylo popsáno přes 90 typů nemoci a přes 70 genů, jejichž patogenní varianty mohou způsobovat tuto nemoc. Onemocnění se většinou projevuje jako tzv. nekomplikovaný typ nemoci, vyskytují se ale i formy komplikované s přidruženými příznaky (mentální retardace, epilepsie, ataxie, atrofie optického nervu, aj.) U souboru 96 českých pacientů s klinickým podezřením na nekomplikovanou HSP, u nichž byl předem vyloučen nejčastější...
Molekulárně genetická vyšetření u českých pacientů a rodin s vrozenou ztrátou sluchu a bez mutací v GJB2 genu.
Pourová, Radka ; Seeman, Pavel (vedoucí práce) ; Gaillyová, Renata (oponent) ; Plzák, Jan (oponent)
Vrozená ztráta sluchu je nejčastější smyslovou vadou postihující 1 ze 300 novorozenců. Genetické příčiny jsou zodpovědné za 50-75 %. Nejčastější příčinou hereditární ztráty sluchu (HHL) jsou mutace v genu GJB2, které jsou zodpovědné za 43 % nesyndromové ztráty sluchu v ČR. V literatuře jsou za druhou nejčastější genetickou příčinu vrozené ztráty sluchu považovány mutace v genu SLC26A4. Bialelické mutace v tomto genu způsobují nesyndromovou ztrátu sluchu typu 4 (DFNB4) a Pendredův syndrom (PS), což je porucha sluchu spojená s poruchou štítné žlázy. Typickou známkou obou jednotek je rozšíření vestibulárního akveduktu (EVA) a Mondiniho dysplázie (MD) na HRCT pyramid. V DNA laboratoři Kliniky dětské neurologie 2.LF UK a FN Motol byl v rámci dřívější studie mutací v genu GJB2 shromážděn rozsáhlý soubor pacientů s nesyndromovou ztrátou sluchu, ve kterém zůstalo stále 57 % pacientů s neobjasněnou příčinou ztráty sluchu. Pomocí sekvenace genu SLC26A4 bylo vyšetřeno 315 neslyšících pacientů s vyloučenými bialelickými mutacemi v GJB2 genu, z toho 30 familiárních a 285 sporadických případů. Alespoň jedna patogenní mutace genu SLC26A4 byla zjištěna u 6,9 % pacientů a bialelické patogenní mutace u 2,6 %, u familiárních případů to však bylo již 14,8 % pacientů s alespoň jednou mutací, resp. 7,4 % pacientů s oběma...
Genetika a fenotypová charakteristika Parkinsonovy nemoci s časným začátkem
Fiala, Ondřej ; Růžička, Evžen (vedoucí práce) ; Seeman, Pavel (oponent) ; Bojar, Martin (oponent)
Úvod: Mutace genu parkin (PARK2), asociované s autozomálně recesivní Parkinsonovou nemocí s časným začátkem (EOPD), mají v různých populacích variabilní četnost. Cílem této práce je popsat fenotypovou charakteristiku českých pacientů s EOPD, zhodnotit vliv faktorů vnějšího prostředí na riziko onemocnění a určit frekvenci alelických variant parkinu ve skupině pacientů a kontrol. Metodika: Celkem u 70 pacientů s EOPD (věk při vzniku nemoci ≤ 40 let) a 75 kontrol byla provedena fenotypová charakteristika a analýza alelických variant parkinu. Výsledky: V souboru nemocných byly zachyceny tyto hlavní fenotypové rysy: absence kognitivního deficitu, častý výskyt dystonie, deprese a hyperhidrózy, výborná odpovídavost na dopaminergní léčbu, brzký rozvoj polékových dyskinezí a hybných fluktuací. Pacienti s mutacemi parkinu měli signifikantně nižší věk při vzniku onemocnění. Práce v zemědělství a expozice chemikáliím byly spojeny s vyšším rizikem EOPD, naopak pití kávy představovalo protektivní faktor. Mutace parkinu jsme identifikovali u pěti pacientů (7.1%): bodová mutace p.R334C byla přítomna u jednoho nemocného, čtyři pacienti měli exonové delece. Kromě jedné homozygotní delece exonu 4, se všechny nalezené mutace nacházely v heterozygotní konstituci. V kontrolní skupině mutace zachyceny nebyly....

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 23 záznamů.   1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam:
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.