|
|
Karel Sabina: epigon a tvůrce. Textová příbuzenství jako zdroj smyslu a poznání o Sabinově díle a jeho vztazích k dílům jiných autorů, zvláště K. H. Máchy
Charypar, Michal ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Hrbata, Zdeněk (oponent) ; Haman, Aleš (oponent)
Text má charakter monografie o beletristickém díle Karla Sabiny, která má být doplňkem a protivahou dosavadní sabinovské literatuře, zabývající se zejména Sabinovým "morálním profilem". Jde o sérii interpretací propojených jednotným metodickým přístupem. Tímje koncepce intertextuality, založená hlavně na teoriích Harolda Blooma a Mojmíra Otruby. Hlavní cíl aplikace této metody je neetický, tj. jde o získání nových informací o Sabinově díle (na základě jeho vztahů s díly jiných autorů) a s jejich pomocí o pokus redefinovat Sabinovo místo v české literatuře a literární historii. Text ukazuje Sabinu z nového pohledu jako všestranně talentovaného pisatele, účastnícího se zásadním způsobem na většině důležitých událostí formujících celkový kulturní vývoj jeho doby (od 2. pol. 30. let do počátku 70. let 19. století), a podává tak rovněž nový obraz českého romantismu. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Pojem romándská literatura a podíl nakladatelů na formování literárního života ve frankofonním Švýcarsku ve 20. století
Břečková, Veronika ; Pohorský, Aleš (vedoucí práce) ; Hrbata, Zdeněk (oponent) ; Voldřichová - Beránková, Eva (oponent)
Tato disertační práce je příspěvkem ke studiu frankofonních literatur v českém univerzitním prostředí. Zabývá se švýcarskou francouzsky psanou literaturou, která je ve Švýcarsku označována jako romándská, a především podílem nakladatelů na formování této literatury ve druhé polovině 20. století, tedy od druhé světové války do počátku 80. let. V úvodu je vysvětlen pojem romándská literatura v souvislosti se vznikem a vývojem dalších frankofonních literatur a jejich určitých emancipačních snah ve 20. století. Odpověd na otázku, v čem spočívá identita romándské literatury, a jak tuto literaturu definovat, nachází disertační práce v procesu istitucionalizace romándské literatury, ve které je ústřední institucí nakladatel. Ostatní literární instituce, které jsou chápány ve smyslu sociologickém, tedy jako společenské struktury a vazby disponující relativní autoritou v daném prostoru a čase: romándské literární revue, literární kritika a historie, univerzity, literární ceny a další, jsou tu kladeny do vztahu s koncepcí romándské literatury a do vztahu s institucí nakladatele. Jsou zde zohledněny i podstatné okamžiky ve vývoji literárních institucí v první polovině 20. století. Disertační práce dochází k závěru, že nakladatelé krásné literatury sehráli jednu z nejvýznamnějších rolí v utváření romándského...
|
|
|
Computerová naratologie: narativní schémata počítačových her
Praks, Vítězslav ; Hrbata, Zdeněk (vedoucí práce) ; Češka, Jakub (oponent) ; Kubíček, Tomáš (oponent)
Studie obsahuje teoretické sondy o herní textualitě; popisy analogií mezi organizací herního textu a uměleckého artefaktu. Osobní počítač je v práci pojímán jako narativní médium - nástroj prezentace libovolného obsahu, včetně epického. Počítačové hry jsou interpretovány s užitím naratologických a ludologických kategorií. Ve studii je na příkladu počítačových her podrobně analyzován fenomén narativů vyprávěných počítačem. Pozornost je věnována především základním teoretickým konceptům, na nichž jsou tyto aplikace postaveny (konečné automaty). Ve studii jsou dále zkoumány vztahy média literatury a média počítačových her ve srovnání s působením dalších médií na literaturu (vliv filmové a televizní tvorby). Zvláštní pozornost je ve studii věnována fenoménu počítačem generované literatury (prózy a poezie). Ve studii jsou podrobně analyzovány koncepty, konkrétní příklady i přínosy pro literárněvědné poznání. To je spatřováno především v technických prostředcích, jež umožňují rozložit analyzovaný text na komponenty a kvantifikovatelné identifikátory. (Typicky např. ve versologii). V závěru práce je demonstrována analýza narativu na jeho dílčí komponenty (aktanty, stavové diagramy). S využitím nástrojů výpočetní techniky je následně z hloubkové struktury příběhu, reprezentované stavovým diagramem, generován plný...
|
|
|
Vznešenost přírody Miloty Zdirada Poláka
Ibrahim, Robert ; Šmahelová, Hana (vedoucí práce) ; Hlobil, Tomáš (oponent) ; Hrbata, Zdeněk (oponent)
Vznešenost přírody (1819), lyrická báseň o šesti zpěvech a s více než 1800 verši českého básníka a rakouského důstojníka Miloty Zdirada Poláka (1788-1856), byla v době svého vzniku oslavována jako nejvýznamnější česká báseň, její autor byl označen za génia a přirovnáván k nejlepším evropským básníkům 18. století. V následujících desetiletích ovšem Polákovo jméno postupně upadlo do zapomnění, literární historikové přelomu 19. a 20. století dokonce Vznešenost přírody považovali za dílo, které se nedá číst, a jejího autora za ne-básníka. Takový stav vydržel po celé 20. století, v posledních letech se však nezávisle na sobě objevily pokusy vrátit Vznešenost přírody do širšího čtenářského a odborného povědomí. Následující práce se k těmto snahám připojuje. Cíl této práce nespočívá v hodnocení autora a jeho díla, je pokusem o interpretaci textu vycházející jednak ze srovnání obou verzí skladby (časopisecké a knižní) a jednak z literárněhistorického zařazení analyzovaného textu. Vznešenost přírody se sice objevuje v přechodové době vyznačující se synkretismem, tato práce se ale přesto snaží Polákovu skladbu vztáhnout ke kontextu (klasicistní) poetiky a estetiky 18. století a v případě nejasných jevů vždy hledat takové vysvětlení, které by Vznešenost přírody zařazovalo do kontextu, který jí předcházel, než do...
|
|
|
Francouzská recepce česky psaných románů Milana Kundery
Jelenová, Tereza ; Hrbata, Zdeněk (oponent) ; Bílek, Petr (vedoucí práce)
Tato diplomová práce se zabývá francouzskou recepcí česky psaných románů Milana Kundery, které byly vydány ve Francii v letech 1979 - 1990. Práce představuje francouzskou recepci tří děl: Knihy smíchu a zapomnění, Nesnesitelné lehkosti bytí a Nesmrtelnosti. Vycházíme zde z recepčněestetického přístupu k textu. Jde nám o to ukázat, že jedno dílo může být čteno různými způsoby, a představujeme pak konkrétně, v čem se recenzenti liší, jak jednotlivé tři romány chápou a popisují. Diplomová práce je rozdělena celkem na deset částí: úvod, teoretická východiska práce, stručné představení francouzského tisku, tři velké části pojmenované podle tří románů, jejichž recepcí se zabýváme, závěr, resumé v češtině, resumé v angličtině a bibliografie. Každá ze tří nejdůležitějších kapitol představuje francouzskou recepci románu jednoho románu a je dále rozdělena na podkapitoly, v nichž vydělujeme recepci kontextu, do nějž je román spolu s autorem zařazen, recepci žánru, postav, tematiky a kompozice a konečně hodnocení jak autora, tak románu. V závěru jsme shrnuli vývoj obrazu Milana Kundery a jeho románů ve francouzské recepci, popsali jsme metaforiku v jazyce recenzentů a předložili jsme analýzu francouzského tisku. V příloze č. 1 přikládáme přehled všech děl, které vyšly v letech 1979 - 1990 ve Francii, v příloze č. 2...
|
|
|
Negativní humanismus Michela Houellebecqua
Kavalír, Ondřej ; Hrbata, Zdeněk (vedoucí práce) ; Šotolová, Jovanka (oponent)
Tématem následující práce je románová tvorba Michela Houellebecqa pojímaná ve dvojím kontextu - v kontextu negativního humanismu a nového realismu, který se projevuje v současném francouzském románu. Pracovní hypotézou je teze o spojitosti nového realismu a negativního humanismu v opětovném zájmu o svět společenských jevů, v obavách o jeho stav i v antropologickém a existenciálním zkoumání lidského údělu. V prvních dvou kapitolách se pokusíme vytyčit základní body této spojitosti, jak v souvislosti s tradičním realismem, tak ve vztahu k současné realisticky zaměřené románové tvorbě (Dubois, Beigbeder, Duteurtre, Quintreau). Třetí kapitola je věnována formální výstavbě Houellebecqových románů, analýze jejich intertextových odkazů a ve své druhé polovině také popisu paralel a inspirací, jež spojují Houellebecqovy romány s autory klasické realistické tradice (Balzac, Flaubert, Zola) a s Célinem. Po tomto zařazení do kontextu současného i literárně historického se ve čtvrté, závěrečné, kapitole zaměříme na způsob, jakým se negativní humanismus projevuje především v románové antropologii Michela Houellebecqa, a na jeho inspiraci (Schopenhauer, Baudelaire).
|
|
|
Znaky racinovského divadla a dramatická tvorba Bernarda-Marie Koltèse
Fiala, Vladimír ; Hyvnar, Jan (oponent) ; Hrbata, Zdeněk (vedoucí práce)
Tato práce si klade za cíl analyzovat vztah koltesovské dramatiky k tradici francouzského klasicistního divadla, konkrétně k dílu Jeana Racina. Nebude se přitom zabývat úplně všemi Koltesovými hrami, nýbrž jen těmi, které vznikly v jeho hlavním tvůrčím období mezi lety 1977 a 1989, tedy hrami V lesích před příchodem noci (La Nuit juste avant les forets), Boj černocha se psy (Combat de negre et de chiens), Západní přístav (Quai ouest), V samotě bavlníkových polí (Dans la soUtude des champs de coton), Návrat do pouště (Le Retour au désert) a Roberto Zucco. Ostatně Koltes sám se ke své předchozí tvorbě příliš nehlásil, doslova o ní řekl: ,,Les anciennes pieces, je ne les aime plus, je n'ai plus envie de les voir monter. J'avais ľimpression d'écrire du théa-tre d'avant-garde ; en fait, elles étaient surtout informelles, tres élémentaires. Plus ca va, plus j'ai envie d'écrire des pieces dont la forme soit de plus en plus rigoureuse, précise. ,d Obrat ve své tvorbě Koltes spatřoval především ve větší formální přísností, kterou na jiném místě výslovně spojil s dodržováním pravidel klasicistního divadla. Stimulující omezení, která tato pravidla ukládají, také uváděl jako nejdůležitější důvod, proč se nevěnuje i jiným žánrům, například románu. Koltes pro své psaní pravidla potřeboval. To, že je na sklonku svého...
|
|
|
Cesta za mýtem místa u J.S. Machara
Heller, Jan ; Hrbata, Zdeněk (oponent) ; Bílek, Petr (vedoucí práce)
V následujících řádcích se zaměříme na žánrový statut literárního zpracování cesty - cestopisu, a to se zvláštním zřetelem ke zpracování cesty do Itálie v české literatuře. Klademe si otázku, čím je toto literární zpracování specifické jakožto žánr či podžánr a jaké jsou určující rysy poetiky takového cestopisu. Z této práce by mělo vyvstat komplexní panorama žánru, prozkoumaného z různých úhlů pohledu. Svou práci pojímáme především jako teoretickou, ale pro připojujeme k ní i vzorový rozbor jednoho díla české literatury 20. století, jež je podle nás typickým představitelem žánru, jejž zkoumáme: Řím Josefa Svatopluka Machara (1906). Metodologicky vycházíme z prací inspirovaných strukturalismem a historickou poetikou, nevyhýbáme se však ani novější literatuře naratologické.
|
|
|
Role imaginace v estetické zkušenosti u Mikela DuFrenna
Borecký, Felix ; Ševčík, Miloš (vedoucí práce) ; Fulka, Josef (oponent) ; Hrbata, Zdeněk (oponent)
1 Resumé: F. Borecký, Role imaginace v estetické zkušenosti u Mikela Dufrenna Cílem předkládané dizertační práce je představit Dufrennovu originální koncepci imaginace a poukázat na její význam pro filosofickou estetiku. Soustředíme se na kritickou interpretaci dvou variant, které Dufrenne ve svém díle promýšlí. První vychází z perspektivy teorie poznání, druhá z perspektivy ontologické. V obou případech Dufrenne obhajuje stanovisko, že imaginace je produktivní, realizující aktivita, jež se formativním způsobem podílí na poznávání apriorních pravd lidského bytí ve světě. Takové poznání se nejplněji uskutečňuje v estetické zkušenosti. Jedině v ní se totiž člověk otevírá vnějšímu světu a přitom s tímto světem udržuje vztah původní tělesnosti, která je jim oběma - jak člověku, tak světu - společná. Právě imaginace a její korelát imaginárno se v estetické zkušenosti vzájemně podněcují k rozezvučování nejvlastnějších možností lidského bytí ve světě a umožňují člověku, aby se dostal z povrchní empirické roviny do hlubinné roviny a priori, v níž lze zakoušet původní tělesnou jednotu, jež je stejného rodu jak pro subjekt, tak pro objekt. Klíčová slova: Mikel Dufrenne; fenomenologie; estetická zkušenost; imaginace; imaginárno; reálno; smyslové pociťování; a priori; poznání; cit; bytí ve světě; Příroda; hloubka
|
|
|
Pohádka jako fenomén (srovnávací výklad pohádek)
Vrtbovská, Petra ; Svatoň, Vladimír (vedoucí práce) ; Kratochvíl, Zdeněk (oponent) ; Hrbata, Zdeněk (oponent)
Východiska "Tak jako všechny řeky ústí do moře, všechny otázky bádání o pohádce musí konec konců v souhrnu vést k řešení otázky nejdůležitější, na niž dosud neznáme odpověd; otázky shodnosti pohádek po celé zeměkouli. Jak si vysvětlit shodu pohádek O žabce královně v Rusku, Německu, Francii, Indii, u amerických rudokožců a na Novém Zélandě, přičemž styky těchto národů nemohou být prokázány?" Takto se táže ruský komparatista a folklorista Vladimír Jakovlevič Propp na začátku své slavné studie o morfologii kouzelné pohádky. Dotýká se tak jednoho ze záhad fenoménu tradiční lidové pohádky. Termín "záhadný fenomén" asi úplně nepatří do vědeckého slovníku, ale výborně vystihuje určité zcela specifické rysy pohádkového příběhu, jimiž se podrobně zabývá tato práce. Popis a ohraničení tématu Pohádka je, stejně jako ostatní literární díla, tvůrčím počinem, který uchopuje a zprostředkovává skutečnost. Pokud ji chceme studovat, je třeba ji nejprve popsat a vymezit. První část práce se proto věnuje dílčím reflexím a studiím, jež teoreticky rámují formální a významové roviny obsažené v pohádce. Důležitou otázkou je literárnost a neliterárnost pohádky. Pohádka je literárním útvarem, ale zároveň byla v historii fixována pouze orálním způsobem a dlouhodobým opakováním příběhu. Detaily a dobové rekvizity se v pohádkách...
|
host ::
RSS.