|
|
Nové biomarkery pro stanovení prognózy po srdeční zástavě
Vondráková, Dagmar ; Málek, Filip (vedoucí práce) ; Vízek, Martin (oponent) ; Rokyta, Richard (oponent)
Srdeční zástava je extrémně závažný stav, charakterizovaný globální ischemií, následovanou reperfuzní reakcí po úspěšné resuscitaci a obnovení krevního oběhu. Přes veškeré pokroky současné medicíny zůstává prognóza nemocných po srdeční zástavě velmi špatná. Jedním ze zásadních problémů u těchto nemocných je proto včasné a spolehlivé stanovení prognózy, které je nezbytné pro volbu nejvhodnějšího diagnosticko-léčebného postupu. Současné možnosti včasného určení prognózy jsou však velmi omezené. Cílem naší práce bylo: (i) studium možností ovlivnění oxidativního stresu jako jednoho z klíčových patogenetických faktorů, podílejících se na vývoji tzv. poresuscitačního syndromu, a (ii) zjistit možnosti využití ukazatelů oxidativního stresu, kopeptinu a neuron-specifické enolázy pro časnou predikci prognózy u nemocných po srdeční zástavě. V experimentální části jsme na zvířecím modelu oběhové zástavy srovnávali účinky hypotermie, ischemického postconditioningu (IPC) a aplikace oxidu dusnatého (NO) na hladiny ukazatelů oxidativního stresu a orgánového poškození; zjistili jsme že ani podání NO, ani IPC neměli větší protektivní účinek než hypotermie. V klinické části jsme v několika studiích ukázali, že jak kopeptin, tak především neuron-specifická enoláza, měřená ve specifický čas, nabízejí vysokou...
|
|
|
Eye Movement Metrics in the Differentiation of Parkinsonian Syndromes.
Bonnet, Cecilia ; Růžička, Evžen (vedoucí práce) ; Rokyta, Richard (oponent) ; Jeřábek, Jaroslav (oponent)
Oční pohyby v diferenciaci parkinsonských syndromů MUDr. Cecilia Bonnet Shrnutí dizertační práce pro obhajobu PhD., Univerzita Karlova, Praha 2017 V této práci jsme zkoumali konjugované a dyskonjugované oční pohyby (EM) u Parkinsonovy nemoci (PD) a dalších parkinsonských syndromů s cílem charakterizovat a diferencovat některé aspekty jejich okulomotoriky pomocí infračervené videookulografie (VOG). Nejprve jsme zveřejnili přehledový článek popisující klinické vyšetření očních pohybů a interpretaci hlavních nálezů. Poté jsme zkoumali sakadické a sledovací oční pohyby v horizontálním a vertikálním směru ve velké skupině zdravých subjektů s cílem získat vlastní normy a pomoci okulografickým laboratořím při sestavování vlastních norem. Dospěli jsme k závěru, že věk, ale nikoliv pohlaví nebo vzdělání ovlivňuje metriky EM. Zvyšuje se latence sakád a chybovost antisakád, zatímco rychlost a zisk se s věkem snižují. Ve třetím projektu jsme se zaměřili na časté zrakové obtíže pacientů s PD, zejména rozmazané vidění na blízko a zrakové nepohodlí při čtení. Objektivně jsme poprvé zkoumali vergenční oční pohyby (VEM) u pacientů s PD s použitím VOG. Pacienti vykazují zvýšenou latenci VEM a divergence je pomalá a hypometrická. Intraoperační mikroelektrodový záznam jednotkové neuronální aktivity v bazálních gangliích u...
|
|
|
Spatial memory in humans and its disorders: From animal models towards schizophrenia
Fajnerová, Iveta ; Vlček, Kamil (vedoucí práce) ; Rokyta, Richard (oponent) ; Jiruška, Přemysl (oponent)
Ke studiu prostorové paměti se často využívají úlohy původně vytvořené pro zvířata, jako Morrisovo vodní bludiště a Kolotočové bludiště. Tyto úlohy prokázaly svůj význam nejen s ohledem na identifikaci neurofyziologických podkladů prostorové paměti, ale také ve farmakologickém výzkumu u animálních modelů neuropsychiatrických onemocnění. V této souvislosti se v posledních letech věnuje značná pozornost zejména modelování kognitivního deficitu u schizofrenie a možnostem jeho terapie. Komparativní výzkum srovnávající schopnosti modelových zvířat a pacientů v podobných úlohách umožňuje ověřit fenomenologickou a prediktivní validitu animálních modelů. Cílem této práce bylo vytvořit virtuální (počítačové) analogie dvou behaviorálních úloh, které by podobné srovnání umožnily. Tato dizertační práce nejdříve popisuje experiment posuzující výkon potkanů v animálním modelu schizofrenie, vyvolaným aplikací dizocilpinu (MK-801), v reverzních variantách dvou prostorových úloh (v měnících se prostorových podmínkách) ve snaze otestovat mentální flexibilitu, schopnost značně narušenou u schizofrenie. Následující dva experimenty pak prezentují nálezy virtuálních analogií obou úloh testovaných u pacientů po první epizodě schizofrenního onemocnění. Naše nálezy potvrdily deficit prostorové paměti a mentální flexibility u...
|
|
|
Mírná léčebná hypotermie a oxidativní stres po srdeční zástavě
Krüger, Andreas ; Ošťádal, Petr (vedoucí práce) ; Vízek, Martin (oponent) ; Rokyta, Richard (oponent)
Souhrn Úspěšná kardiopulmonální resuscitace a obnovení spontánní cirkulace po srdeční zástavě je zcela nezbytným krokem k záchraně života; povšechná ischemie během oběhové zástavy však vede k aktivaci celé řady procesů, které mohou způsobit další poškození. Jedním z klíčových patogenetických pochodů, odpovědných za ischemicko-reperfuzního poškození, je oxidativní stres. Současná evidence o možné účasti oxidativního stresu v patogeneze poresuscitačního syndromu je však zcela nedostatečná. V naší práci jsme testovali následující hypotézy: (i) ischemicko-reperfuzní poškození při srdeční zástavě je provázeno oxidativním stresem a (ii) mírná léčebná hypotermie snižuje oxidativní stres. V experimentální části na zvířecím modelu oběhové zástavy jsme posuzovali účinky hypotermie a normotermie na hemodynamické parametry, na známky orgánového poškození a na ovlivnění oxidativního stresu. Dále jsme srovnávali účinky hypotermie, ischemického postconditioningu a podání oxidu dusnatého při extrakorporální kardiopulmonální resuscitaci. Zjistili jsme, že mírná hypotermie působí protektivně na sledované parametry a snižuje oxidativní stres jak ve srovnání s normotermií, tak alespoň v některých hodnotách i ve srovnání s ischemickým postconditioningem a oxidem dusnatým. V klinické části byl hodnocen oxidativní stres a...
|
|
|
The role of charged residues in the activation and modulation of the TRPA1 ion channel
Zímová, Lucie ; Vlachová, Viktorie (vedoucí práce) ; Doležal, Vladimír (oponent) ; Rokyta, Richard (oponent)
Důležitým receptorem pro detekci bolestivých podnětů je iontový kanál TRPA1 exprimovaný na periferních zakončeních nociceptivních neuronů, kde slouží k převodu fyzikálních a chemických signálů z okolí na signalizaci nervové soustavy. Snaha porozumět mechanizmům aktivace TRPA1 na molekulární úrovni je vedená snahou najít vhodné přístupy k léčení chronických bolestivých stavů u člověka. Naše práce se zaměřila na C-koncovou cytoplazmatickou doménu TRPA1 receptoru, kde jsme popsali možné vazebné místo pro vápník, který je nejdůležitějším modulátorem TRPA1. Díky kombinaci homologního modelování a molekulárně dynamických simulací s elektrofyziologickým měřením se nám podařilo navrhnout hypotézu, která vysvětluje molekulární podstatu dědičného bolestivého syndromu způsobeného bodovou mutací TRPA1. K objasnění principu napěťové aktivace tohoto receptoru jsme přispěli popisem aminokyselin na proximálním C-konci a v S4-S5 oblasti transmembránové domény, které se na napěťové aktivaci podílí. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Vývojové změny vybraných podjednotek NMDA a AMPA receptorů a účinky jejich antagonistů ve fyziologických a epileptických dějích
Szczurowska, Ewa Katarzyna ; Mareš, Pavel (vedoucí práce) ; Rokyta, Richard (oponent) ; Bendová, Zdeňka (oponent)
Souhrn Glutamátové receptory NMDA a AMPA typu procházejí během časných stadií postnatálního vývoje intenzivními funkčními změnami danými modifikací jejich podjednotkového složení (Pachernegg et al., 2012: Paoletti et al., 2013). Velké zastoupení NMDA receptorů obsahujících NR2B podjednotku a AMPA receptorů neobsahujících GluA2 podjednotku (prostupných pro Ca 2+ ) v nezralém mozku se podílejí na vysoké excitabilitě, vzniku záchvatů, excitotoxicitě a zániku neuronů (Vizi et al., 2013). IEM1460 jako specifický antagonista AMPA receptorů prostupných pro Ca 2+ vykazuje antikonvulsivní působení v časných stadiích vývoje, přičemž účinek IEM1460 závisí na místu vzniku záchvatů, stadiu vývoje a expresi GluA2 podjednotky. Ro 25-6981 maleát (selektivní antagonista NMDA receptorů obsahujících podjednotku NR2B) vykazuje antikonvulsivní aktivitu v časném postnatálním období. Antikonvulsivní efekt u 12-denních potkanů trval minimálně 110 minut, to znamená, že tato látka by mohla být použitelná i klinicky. Vývojový profil exprese NR2B, NR2A a GluA2 podjednotek (tedy těch, které jsme ovlivňovali v elektrofyziologických pokusech) v různých částech mozku může přinést informace o potenciálních cílech věkově specifické antiepileptické a neuroprotektivni léčby. Stanovovali jsme změny v genech GRIN2A, GRIN2B a GRIA2A a proteinu...
|
|
|
Využití makroporézních hydrogelů na bázi 2-hydroxyetylmethakrylátu k přemostění míšní léze
Lesný, Petr ; Syková, Eva (vedoucí práce) ; Rokyta, Richard (oponent) ; Hampl, Aleš (oponent)
Využití makroporézních hydrogelů na bázi 2-hydroxyethylmethakrylátu k přemostění míšní léze MUDr. Petr Lesný Biokompatibilní hydrogely na bázi kopolymerů 2-hydroxyňethylmethakrylátu jsou vhodné k implantaci do poranění centrálního nervového systému. Námi připravené hydrogely byly makroporézní s převážně komunikujícími póry a jejich mechanické vlastnosti byly srovnatelné s mechanickými vlastnostmi míšní tkáně. Po ověření biokompatibility růstem MSC a změření difúzních vlastností jsme připravené hydrogely implantovali do modelu akutní léze míchy laboratorního potkana a studovali proces regenerace míšní tkáně v implantátech. Při implantaci v subakutní fázi jsme pozorovali příznivý vliv implantovaných hydrogelů na regeneraci tkáně míchy v okolí léze a zmenšení tvorby pseudocyst. Pomocí histologie a imunohistochemie jsme pozorovali vrůstání tkáňových elementů CNS (vazivo, cévy, neurofilamenta, Schwannovy buňky, výběžky astrocytů) do hydrogelů implantovaných do hemisekce míchy laboratorního potkana. Zjistili jsme, že kopolymerací s kvarterní amoniovou solí nesoucí kladný náboj, se zvyšuje míra adheze buněk in vitro i vrůstání některých tkáňových elementů (vazivo, cévy) do připravených hydrogelů. Kladný náboj nemá vliv na vrůstání výběžků neurofilament ani astrocytů které vrůstají do všech připravených hydrogelů....
|
|
|
Porodní poranění plexus brachialis
Mencl, Libor ; Haninec, Pavel (vedoucí práce) ; Rokyta, Richard (oponent) ; Ehler, Edvard (oponent)
SOUHRN Porodní paréza brachiálního plexu se vyskytuje v 0,15 až 3 případech na 1000 živě narozených dětí. Hybnost horní končetiny se u většiny dětí spontánně upraví, ale u 20 - 30% dětí zůstává těžký reziduální deficit. Dystokie ramének, makrosomie a instrumentální porod představují největší rizika vzniku poranění, naopak porod Císařským řezem a porod dvojčat se zdá být protektivní. Výsledné poranění může být v rozsahu neurapraxie nebo axonotmese, které se spontánně upraví, nebo neurotmese či avulze kořene, kde spontánní reinervace není možná. Klinická manifestace těchto poranění je v počáteční fázi stejná a znesnadňuje tak jejich rozlišení. V současné době není k dispozici žádný klinický nebo elektrofyziologický test či zobrazovací metoda, která by dokázala v raném věku tyto stupně poranění nervu odlišit. Základem správné indikace a konečného rozhodnutí o operaci je klinické vyšetření. To je na rozdíl od dospělých pacientů u nespolupracujícího dítěte obtížné a hodnocení hybnosti a svalové síly je pomocí běžně používaných stupnic nevhodné. Jako nejužitečnější se zdá být škála AMS, které je schopná jednoduchým sledováním dítěte rozlišit i malé změny v pohybu. Elektrofyziologické vyšetření používané u poúrazových stavů dospělých k objektivizaci stupně poškození nervu je u dětských pacientů s unikátní...
|
|
|
Changes of the eExtracellular space diffusion parameters during acute pathological states in the rodent brain and the role of AQP4 channels in cell swelling
Dmytrenko, Lesia ; Vargová, Lýdia (vedoucí práce) ; Druga, Rastislav (oponent) ; Rokyta, Richard (oponent)
1. SOUHRN Difúze neuroaktivních látek v extracelulárním prostoru (ECP) je základním mechanizmem extrasynaptického přenosu. Rychlost extracelulární difúze je určena difúzními parametry ECP, které se výrazně mění během stavů, spojených se změnami objemu buněk. V naší práci jsme porovnávali změny difúzních parametrů ECP v průběhu akutního zvýšení objemu buněk in vivo v modelech pilokarpinem vyvolaného status epilepticus (SE) a během terminální ischemie/anoxie. Úlohu aquaporinového kanálu AQP4 v mechanizmech změn buněčného objemu jsme studovali pomocí aplikace hypotonického roztoku nebo roztoku se zvýšenou koncentrací K+ na řezech geneticky modifikovaných myší. Difúzní parametry ECP, t.j. objemová frakce ( = objem ECS/celkový objem tkáně), tortuozita (2 = aparentní difúzní koeficient/difúzní koeficient ve volném médiu) a nespecifický uptake (k'), byly stanoveny iontoforetickou metodou v realném čase ("real-time iontophoretic method" - RTI). RTI představovala hlavní použitou metodu v mé diplomové práci. Změny extracelulární koncentrace K+ ([K+ ]e) byly měřeny pomocí iontově-selektivních mikroelektrod. Apparentní difúzní koeficient vody (ADCW) byl stanoven difúzní váženou MRI. V obou použitých modelech in vivo došlo ke snížení hodnot objemové frakce ECP a ADCW; tyto změny byly větší a rychlejší během...
|
|
|
Učení a paměť u transgenních potkanů se sníženou expresí proteinu Nogo-A
Petrásek, Tomáš ; Stuchlík, Aleš (vedoucí práce) ; Zach, Petr (oponent) ; Rokyta, Richard (oponent)
Protein Nogo-A patří k nejvýznamnějším regulačním molekulám v centrální nervové soustavě. Pomáhá řídit vývoj neuronů i glií, navádění axonů i synaptickou plasticitu v dospělém mozku. Ačkoli je studován převážně jako inhibitor regenerace axonů po poranění CNS, hraje roli v celé řadě chorob, včetně neurodegenerativních a neuropsychiatrických. Tato práce nabízí přehled dosavadních poznatků o funkci Nogo-A a s ním spojených proteinů, a shrnuje výsledky experimentů zaměřených na studium chování v modelu transgenního potkana se sníženou expresí Nogo-A. K hlavním výsledkům patří významné zhoršení výkonnosti v kolotočovém bludišti, ukazující na deficit kognitivní koordinace a flexibility, zatímco řada dalších kognitivních funkcí, jako je prostorová navigace a prostorová i neprostorová paměť, není sníženou expresí Nogo-A ovlivněna. Tato zjištění jsou diskutována v kontextu hypotézy o možném spojení mezi mutacemi či změnami exprese Nogo-A a lidské schizofrenie. Usuzujeme, že potkani se sníženou expresí Nogo-A představují velmi nadějný animální model schizofrenie, který si zasluhuje další výzkum. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
host ::
RSS.