|
|
Filosofie a svoboda, Schellingova filosofie svobody ve spise z roku 1809
Formánek, Jakub ; Kranát, Jan (vedoucí práce) ; Karfíková, Lenka (oponent)
V této práci se chci zaměřit na vztah filosofie a svobody v Schellingově spise Freiheitschrift (1809). Pokusím se popsat tento vztah a odkrýt jádro (počátek) filosofie svobody ve spise z roku 1809. Především ukáži, že Schellingova filosofie svobody se snaží vypořádat s několika obtížemi, na kterých se současně (filosofie svobody) vykazuje. Hlavním problémem je otázka po bytnosti lidské svobody a s tím související řešení aporií nutnosti a svobody; systému a svobody. Prokáži, že Schelling se vypořádává s hlavními aporiemi pomocí indiferentní roviny nazvané Ungrund, která je primordiálním počátkem (a bytností) lidské svobody a filosofie. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Založení smyslu mezi Husserlem a Merleau-Pontym
Tesková, Alena ; Karfíková, Lenka (vedoucí práce) ; Čapek, Jakub (oponent)
Původní inspirací této eseje byla prostá otázka po přetrvávání smyslu jedinečného, modelově pak uměleckého díla, napříč časem a pro různé bytosti. Snaha sledovat tuto otázku v rámci fenomenologické tradice snad má své opodstatnění, neboť je to koneckonců právě fenomenologie, která si vytyčila jako jeden ze svých cílů "návrat k věcem samým", zároveň se jedná o myšlenkový směr, jehož setrvalým tématem je smysl, jeho geneze, dění a (přinejmenším od Husserlovy Krize evropských věd) také jeho ztráta. Přesto se zdá, že otázka po přetrvávání jedinečného má v rámci fenomenologického východiska vnitřně rozporný charakter. Nakolik totiž každá fenomenologie začíná redukcí, obrací se k jevům resp. ke zjevování samotnému, a může se tak zabývat trváním jedinečného jen v jeho trvání pro nás, tedy pro nějaké vědomí (třeba i vědomí vtělené), resp. se pohroužit do fenomenálního pole, kde se však jednotlivé vytrácí. Jediné fenomény, které se pak vskutku zjevují trvale, jsou ty, k nimž není možné upínat pozornost pokaždé jinak, tj. fenomény, které se dávají v konečném počtu nástinů - tedy ideality či obecniny. Tento moment klade výchozí otázce eseje jistou překážku (pro samé trvání se totiž ztrácí jedinečné fenomény, a tváří v tvář jevům je zase třeba zapomenout na jejich vlastní přetrvávání). Přesto však: nejsou kupř. právě...
|
|
|
Mýtus v myšlení Jana Patočky
Veselý, Jindřich ; Karfíková, Lenka (vedoucí práce) ; Ritter, Martin (oponent) ; Novotný, Karel (oponent)
Cílem této práce je prozkoumat problematiku mýtu ve filosofii Jana Patočky. Tento myslitel se mýtem celoživotně, třebaže nikoli systematicky, zabýval a pojednával o něm v rozmanitých kontextech a z rozličných perspektiv. Tato práce chce představit vývoj Patočkova myšlení z tohoto hlediska v jeho kontinuitě i diskontinuitě, snaží se jeho celoživotní meditaci o tématu rekonstruovat a zároveň si klade otázku po funkci této meditace v rámci Patočkova myšlení jako celku a její koherenci. Jako jednotící střed Patočkovy filosofie předpokládá pohyb transcendence konečné bytosti a téma mýtu interpretuje ve vztahu k tomuto centru. Kromě snahy vystihnout, jakým způsobem Patočka rozvíjí dané téma, se práce zaměřuje i na problematické aspekty jeho myšlení. Docházíme k tomu, že Patočkovo pojetí trpí jistou nevyjasněností či kolísáním základních východisek a některými neproblematicky přijímanými předpoklady, které vedou k obtížně beze zbytku udržitelnému stanovisku. V závěru práce nastiňuje alternativní pojetí vztahu mýtu a transcendence konečné bytosti a namísto neproveditelného překonání mýtu nabízí možnost vědomého osvojení a odpovědné modifikace nezbytného narativního pozadí vší zkušenosti. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Ztráta a znovunabytí dobré vůle u Augustina
Valečková, Jitka ; Karfíková, Lenka (vedoucí práce) ; Jirsa, Jakub (oponent)
V úvodu jsme si položili otázku, zda jsou lidské bytosti schopny dojít vlastními silami nápravy. Za účelem zodpovězení této otázky jsme se rozhodli prozkoumat nauku svatého Augustina, který se problémem intenzivně zabýval. Nejprve jsme se snažili nalézt Augustinovu definici hříchu. Poté jsme hledali původ zlých činů a pokusili se stručně definovat Augustinovu vůli (voluntas). Pátrali jsme po důvodu schopnosti svobodné volby v člověku a provedli srovnání této svobody volby se svobodou samou. V závěru jsme se ptali po příčině a podobě současné lidské nesvobody i po možnosti osvobození člověka. Nakonec se nám podařilo nalézt uspokojivou odpověď na otázku z úvodu práce. Dosud vykonané činy ovlivňují budoucí chování člověka. Časté zvrácené jednání způsobuje neznalost dobra a obtížnost ve snaze o jeho uskutečnění. Přesto jsem přesvědčena, že člověk je schopen nabýt pravé ctnosti. Věřím totiž, že může dospět k vědění o povaze jednotlivých činů a cvičením posilovat svou vůli k dobru.
|
|
| |
|
|
Stát a náboženství v Hegelově právní filosofii
Navrátilová, Olga ; Karfíková, Lenka (vedoucí práce) ; Landa, Ivan (oponent) ; Karásek, Jindřich (oponent)
Cílem této práce je prozkoumat problematiku moderního sekulárního státu a jeho vztahu k náboženství v pozdní filosofii G. W. F. Hegela. Předtím než je pozornost zaměřena k tomuto mysliteli, jsou krátce představena pojetí vztahu státu a náboženství dvou Hegelových novověkých předchůdců, Thomase Hobbese a Johna Locka. Vůči těmto významným zástupcům dodnes vlivné smluvní teorie státu, kteří sdílejí obdobné empirické postoje, ale dospívají ke zcela odlišným pohledům na možnost náboženské tolerance a vztah církve a státu, nabízí Hegelova politická filosofie alternativu, neboť sice neopouští důraz na svobodu jednotlivce, ale ukazuje současně omezenost ryze individualistického východiska. Otázka vztahu státu a náboženství u tohoto myslitele, jíž je věnována hlavní část práce, je pojednána s ohledem na pojem svobody, jenž tvoří základ celé Hegelovy filosofie ducha. Je to právě tento pojem, který Hegelovi umožňuje ukázat vzájemnou provázanost i nutnost odlišení těchto dvou projevů ducha, totiž státu a náboženství, stejně jako vysvětlit napětí, které mezi nimi přetrvává. Toto napětí, jak uvádím v závěru, nemusí být chápáno pouze jako svobodu ohrožující, ale také jako svobodu podmiňující. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Aktivní a pasivní svoboda u Pelagia a Augustina
Outrata, Filip ; Noble, Ivana (vedoucí práce) ; Karfíková, Lenka (oponent)
Tématem této práce je srovnání pojetí svobody vůle v části díla Pelagia a Augustina. Práce se bezprostředně dotýká pravděpodobně nejdůležitější kontroverze dějin západní křesťanské teologie, nevěnuje se však sporům o existenci a hodnocení "pelagianismu" ani jeho ohlasům a aktualizacím v dějinách jednotlivých křesťanských tradic. Pozornost se soustřeďuje výhradně na dílo a osobu Pelagia a Augustina. Jim jsou také věnovány dvě úvodní kapitoly, jež představují ve stručném přehledu život a pojednané dílo obou autorů. S větší podrobností je rozvedena pouze problematika Augustinova postoje k násilným konverzím, již považuji za zvláště významnou pro dané téma. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Rozumění u Martina Heideggera
Muchová, Linda ; Karfíková, Lenka (vedoucí práce) ; Kranát, Jan (oponent)
Má diplomová práce se zabývá rozuměním u Martina Heideggera, což je také její název. Primární literaturou užitou pro tuto práci je Bytí a čas. Rozumění je zcela jistě jedním z nejdůležitějších témat filosofie 20. století,což by se mělo ukázat i v této práci. Ta by měla z různých perspektiv ukázat kořeny rozumění v Heideggerově rané filosofii. Je důležité zdůraznit, že záměrem bylo především ukázat Heideggerovo originální pojetí otázky rozumění. Zvláštní uchopení rozumění by se mělo ozřejmit v této diplomové práci. Zároveň je v Heideggerově filosofickém pojetí jeden zvláštní moment, který by měl být ukázán, co nejjasněji. Tímto momentem by měl být druhý člověk v Heideggerově filosofii související s rozuměním. Je důležité také ukázat, že Heideggerovo pojetí rozumění a hermeneutiky mělo veliký vliv i na jiné filosofy 20. století, například na Paula Ricoeura. Ricoeur také ukazuje slabé a silné stránky Heideggerovy filosofie týkající se hermeneutiky a rozumění. Ricoeurovy připomínky nám pomohou pochopit i Heideggerovu filosofii lépe. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Evoluce jako cesta k Bohu v díle Teilharda de Chardin
Jirousová, Františka ; Karfíková, Lenka (vedoucí práce) ; Sokol, Jan (oponent) ; Macek, Petr (oponent)
Tématem práce je pojem centrování v díle Teilharda de Chardin. Centrování je zkoumáno se zřetelem ke dvěma souvisejícím cílům. 1) Ukázat logickou strukturu Teilhardovy křesťanské evoluční teorie a 2) vyložit, jak se k sobě vztahuje centrování, které provádějí stvořené bytosti, a centrování připisované Bohu jako ohnisku evoluce. Jinak řečeno: ukázat souvislost mezi radikální svobodou, kterou Teilhard připisuje stvořeným bytostem a která podle jeho pojetí vrcholí u člověka, a Boží svobodou, která se projevuje řízením celého vesmíru k cíli, jímž je plnost bytí (pléróma). První část představuje Teilhardův život a kontexty jeho práce. Ve druhé části jsou vyloženy hlavní pojmy Teilhardovy teorie a metafyziky, jako je "vědomí", "duch", "energie", "centro-komplexita" a "hmota" a jsou vztaženy k pojmu centrování. Centrování je zde ukázáno jako činnost vědomí spočívající ve sjednocujícím formování mnohosti jejím provázáním různými typy vztahů kolem jednoho centra. Při takovém sjednocení se projevuje hlavní evoluční zákon "diferenciace sjednocením". To znamená, že takto sjednocené části se začnou rozrůzňovat. Je ukázáno, jak v evoluci postupně vznikají stále komplexnější celky obsahující více vzájemně kooperujících center a jaký význam mají pro kvalitativní nárůst bytí komunikační vztahové sítě mezi...
|
|
|
Antropologie Synesiova spisu O snech
Horáček, Filip ; Benyovszky, Ladislav (vedoucí práce) ; Karfíková, Lenka (oponent) ; Nejeschleba, Tomáš (oponent)
v češtině (F. Horáček: Antropologie Synesiova spisu O snech) 30. 8. 2017 Synesiův spis O snech (počátek 5. stol. n.l.) obsahuje novoplatónské rozpracování koncepce tzv. pneumatu (zvaného též "vozidlo", "světelné tělo" aj.), mj. "zpřítomňujícího" nehmotnou platónskou duši ve hmotném světě. Ve srovnání s prostorem věnovaným této koncepci jinými novoplatoniky je spisek relativně soustředěný a podrobný, takže skýtá poměrně dobrý obraz pneumatu, jakkoli je kvůli svému určení zasvěceným novoplatonikům místy nejasný. Práce se pokouší z textu O snech vypreparovat jeho možné implikace, a to na pozadí jiných novoplatónských pojetí. S těmi není Synesiova představa vždy identická a někdy není zřejmé ani to, zda některé rysy pneumatu jsou identické se svými předobrazy u starších či mladších myslitelů, zda jsou jen podobné, anebo odlišné. Vedle kontextualizace spisku s ohledem k pozdní antice a vedle řady dílčích otázek se řeší zejména otázka fyzického trvání pneumatu napříč reinkarnacemi, po jejich ukončení a před jejich započetím, dále otázka rozhraní materiálnosti a nemateriálnosti pneumatu, včetně problému jeho "složení", či poměr intelektu (nús), duše, pneumatu a těla.
|
host ::
RSS.