|
|
Úloha TNF-alfa a IL-10 v kardioprotektivním účinku chronické hypoxie
Chytilová, Anna ; Bezouška, Karel (vedoucí práce) ; Hloušková, Patricie (oponent)
Naším cílem bylo zjistit, zda adaptace na chronickou hypoxii ovlivní expresi TNF-α a IL-10 v srdečním svalu potkana. TNF-α patří mezi prozánětlivé cytokiny, které zesilují zánětlivou reakci. IL-10 působí opačně a potlačuje produkci zánětlivých cytokinů, včetně TNF-α. Součástí našeho experimentu bylo měření koncentrace nitrotyrosinu jako markeru poškození buněk oxidem dusnatým. K experimentům jsme použili potkany kmene Wistar, které jsme rozdělili do čtyř skupin: 1) normoxické kontroly; 2) adaptované na kontinuální normobarickou hypoxii (10% O2) po dobu tří dnů nebo 3) tří týdnů a 4) adaptované na intermitentní normobarickou hypoxii (10% O2) po dobu tří týdnů s jednohodinovou denní reoxygenací. Z myokardu levé komory, pravé komory a mezikomorového septa jsme získali proteiny obsažené v cytosolu (cytosolická frakce) a v membránách (partikulární frakce). Metodou ELISA jsme změřili koncentrace TNF-α a IL-10 v obou frakcích. Kontinuální hypoxie zvýšila hladinu TNF-α v partikulární frakci všech komorových oddílů a snížila poměr koncentrací IL-10/TNF-α v partikulární i cytosolické frakci. Intermitentní hypoxie vedla k výrazné redistribuci TNF-α z cytosolu do partikulární frakce a zábránila hypoxií vyvolanému poklesu poměru koncentrací IL-10/TNF-α pouze v cytosolické frakci. Nejvyšší koncentraci...
|
|
|
Role of protein kinase C isoforms in cardioprotective mechanism of chronic hypoxia
Hlaváčková, Markéta
Kardiovaskulární onemocn ní, p edevším akutní infarkt myokardu, jsou jednou z hlavních p í in úmrtí ve vysp lých zemích. Je známo, že dlouhodobá adaptace na chronickou intermitentní hypobarickou hypoxii (IHH) snižuje rozsah ischemicko-reperfúzního poškození. Zdá se, že proteinkinasa C (PKC) se uplat uje v mechanismu kardioprotektivního ú inku IHH, nebo obecný inhibitor PKC zcela zablokoval kardioprotekci vyvolanou adaptací na IHH. Nicmén zapojení jednotlivých isoforem PKC v tomto kardioprotektivním fenoménu z stává nejasné. Cílem této práce bylo studovat úlohu isoforem PKCδ a PKCε, které jsou nejvíce zastoupenými isoformami PKC v myokardu potkana, v mechanismu kardioprotektivního p sobení IHH. Ukázali jsme, že adaptace na IHH zvyšuje v myokardu levé komory potkana celkové množství proteinu PKCδ spole n s množstvím její fosforylované/aktivní formy a sou asn zvyšuje p ítomnost této isoformy PKC na sarkolemální membrán a v mitochondriích. Redistribuce PKCδ na sarkolemální membránu a do mitochondrií stejn jako snížení velikosti infarktového ložiska v srdcích adaptovaných na IHH byly potla eny podáním inhibitoru PKCδ delta, rottlerinu. Adaptace na IHH naopak snížila množství celkového proteinu PKCε a neovlivnila bun nou distribuci a fosforylaci této isoformy PKC. Podání inhibitoru PKCε, KP-1633,...
|
|
|
Výpočetní tomografie v tkáňové charakteristice myokardu.
Černý, Vladimír ; Mašek, Martin (vedoucí práce) ; Malíková, Hana (oponent) ; Zemánek, David (oponent)
Úvod: Zlatý standard v zobrazování myokardu a hodnocení jeho tkáňové charakteristiky představuje magnetická rezonance (MR). V literatuře se však objevují studie, z nichž vyplývá, že lze získat validní informace o myokardu i z vyšetření výpočetní tomografií (CT) a CT může být alternativou u pacientů, u nichž je MR vyšetření kontraindikováno. Cíle: Sledovali jsme dva cíle. Cíl číslo 1: Analyzovat možnosti CT v detekci pozdního postkontrastního sycení (DCE) u pacientů s dilatační kardiomyopatií. Cíl číslo 2: Zhodnotit možnosti tkáňové charakteristiky myokardu na CT provedeném z jiné indikace. Metodika: V první části práce jsme prospektivně hodnotili soubor 17 pacientů s dilatační kardiomyopatií, kteří podstoupili jak CT srdce, tak MR srdce. Srovnávali jsme nálezy DCE na CT s nálezy DCE na MR. V druhé části práce jsme retrospektivně hodnotili soubor 96 pacientů, kteří podstoupili CT z jakékoliv indikace a MR srdce. Srovnávali jsme nálezy hypodenzního okrsku myokardu na CT s nálezy DCE na MR. Výsledky: V první části práce: CT detekovalo DCE u 3 pacientů, MR detekovalo DCE u 6 pacientů. Shoda mezi oběma metodami byla v 82 % případů (kappa 0,56). Senzitivita CT v detekci DCE byla 50 %, specificita 100 %, pozitivní prediktivní hodnota 100 %. U pacientů s pozitivním nálezem na CT byla lokalizace DCE téměř...
|
|
|
Antioxidant system in hypoxic heart
Sotáková, Dita ; Žurmanová, Jitka (vedoucí práce) ; Kalous, Martin (oponent) ; Babula, Petr (oponent)
Kardiovaskulární onemocnění, zejména akutní infarkt myokardu, je celosvětově nejčastější příčinou úmrtí. Je známo, že adaptace na chronickou hypoxii zvyšuje odolnost srdeční tkáně vůči ischemicko-reperfuznímu (I/R) poškození. Reaktivní formy kyslíku (ROS) hrají důležitou signální roli při aktivaci protektivních drah během I/R, ačkoli přebytek ROS během reperfúze vede k poškození srdeční tkáně. Vzhledem k tomu, že buněčný antioxidační systém je zodpovědný za udržování redoxní homeostázy, bylo cílem této práce analyzovat vztah mezi tolerancí myokardu k I/R poškození a regulací hlavních složek antioxidačních systémů, souvisejících transkripčních faktorů a jejich cílových genů v protektivních a neprotektivních režimech chronické hypoxie. Prokázali jsme rozdíly v kardioprotektivním fenotypu u potkanů vystavených třem režimům chronické hypoxie (FiO2 0,1; 3 týdny). Adaptace na kontinuální (CNH) a intermitentní (CNH-8; 8h/den) režim hypoxie zvýšila rezistenci myokardu k I/R poškození, zatímco 1-hodinové denní přerušení hypoxické adaptace (INH-23) zrušilo kardioprotektivní účinek a snížilo poměr redukovaného a oxidovaného glutathionu (GSH/GSSG). Oba kardioprotektivní režimy významně zvýšily expresi mRNA mitochondriálních antioxidantů (manganová superoxid dismutáza, MnSod; glutathion reduktáza, Gsr;...
|
|
|
Proteomic analysis of myocardial integral membrane proteins
Oliva, Tomáš ; Petrák, Jiří (vedoucí práce) ; Pompach, Petr (oponent)
Kardiovaskulární onemocnění představují nejvyšší zdroj mortality i morbidity v Evropě. Více než 4 miliony lidí ročně na tato onemocnění zemře a více než 11 milionů nových případů kardiovaskulárních onemocnění se objeví každý rok. Tato čísla jen poukazují na to, že je zde potřeba nejen pro lepší diagnostické, prognostické a prediktivní biomarkery, ale také potřeba pro nové a efektivnější léky. Integrální membránové proteiny (IMP) jsou ideálními kandidáty na nové cíle léčiv. Analýza IMP stále představuje jeden z hlavních problémů současné proteomiky. Důvodem je nízká úroveň exprese IMP, jejich snížená rozpustnost ve vodě a také nedostatek trypsinových štěpných míst v transmembránových segmentech. Byla vyvinuta celá řada metod, které se snaží tyto problémy obejít. Jedná se zejména o metody, které selektivně cílí na N-glykosylované segmenty IMP (CSC, SPEG, N-glyco-FASP), a nebo metody, které naopak cílí na hydrofobní transmembránové segmenty (hpTC). My jsme se v této práci rozhodli spojit dva přístupy, které cílí na N-glykosylované extramembránové segmenty IMP (SPEG a N-glyco-FASP) provedené na dvou typech vzorku (na celotkáňovém lyzátu a membránové frakci) spolu s hpTC metodou, která naopak cílí na hydrofobní transmembránové segmenty a s necíleným "detergent+trypsin" přístupem. Tento kombinovaný...
|
|
|
Role of protein kinase C isoforms in cardioprotective mechanism of chronic hypoxia
Hlaváčková, Markéta
Kardiovaskulární onemocn ní, p edevším akutní infarkt myokardu, jsou jednou z hlavních p í in úmrtí ve vysp lých zemích. Je známo, že dlouhodobá adaptace na chronickou intermitentní hypobarickou hypoxii (IHH) snižuje rozsah ischemicko-reperfúzního poškození. Zdá se, že proteinkinasa C (PKC) se uplat uje v mechanismu kardioprotektivního ú inku IHH, nebo obecný inhibitor PKC zcela zablokoval kardioprotekci vyvolanou adaptací na IHH. Nicmén zapojení jednotlivých isoforem PKC v tomto kardioprotektivním fenoménu z stává nejasné. Cílem této práce bylo studovat úlohu isoforem PKCδ a PKCε, které jsou nejvíce zastoupenými isoformami PKC v myokardu potkana, v mechanismu kardioprotektivního p sobení IHH. Ukázali jsme, že adaptace na IHH zvyšuje v myokardu levé komory potkana celkové množství proteinu PKCδ spole n s množstvím její fosforylované/aktivní formy a sou asn zvyšuje p ítomnost této isoformy PKC na sarkolemální membrán a v mitochondriích. Redistribuce PKCδ na sarkolemální membránu a do mitochondrií stejn jako snížení velikosti infarktového ložiska v srdcích adaptovaných na IHH byly potla eny podáním inhibitoru PKCδ delta, rottlerinu. Adaptace na IHH naopak snížila množství celkového proteinu PKCε a neovlivnila bun nou distribuci a fosforylaci této isoformy PKC. Podání inhibitoru PKCε, KP-1633,...
|
|
|
Vliv opioidů na redoxní stav potkaního myokardu
Jandová, Gabriela ; Novotný, Jiří (vedoucí práce) ; Roubalová, Lenka (oponent)
Cílem této práce bylo studium exprese proteinů účastnících se reakcí, při kterých jsou v organismu odbourávány škodlivé volné radikály. Byl sledován rozdíl v expresi vybraných proteinů v myokardu mezi neovlivněnými zvířaty a těmi, kterým byl jednou denně podáván morfin v menších dávkách (0,1 mg/kg a 1 mg/kg) nebo ve větších dávkách (10 mg/kg). Menší dávky se podávaly po dobu 28 dní a větší pak 10 dní. U malé dávky 1 mg/kg byly též sledovány důsledky abstinence po vysazení, která trvala jeden týden. Aplikace morfinu v nízké (0,1 mg/kg) dávce způsobila zvýšení hladiny glutathionperoxidáza-1/2, což může být považováno za jeden z možných důsledků probíhajícího oxidativního stresu. glutathionperoxidáza-6 v tomto případě neprokázala žádné významné rozdíly v naměřených hodnotách. Dalším cílem bylo studium exprese antioxidačních enzymů. Tento výzkum byl proveden na vzorcích myokardu ze zvířat, kterým byly každý den po dobu 10 dní podávány stálé dávky morfinu (10 mg/kg). Vzorky tkáně z těchto zvířat posloužily pro naměření hodnot odpovídajících celkové antioxidační kapacitě a též pro stanovení hladiny markeru oxidativního stresu 8-isoprostanu, jehož obsah byl separátně měřen v tkáni z levých a pravých komor. Byla také zavedena metodika pro in situ analýzu hladiny superoxidových radikálů v řezech srdce...
|
|
|
Genová exprese enzymů zapojených v regulaci apoptózy v myokardu potkana - vliv chronické a akutní hypoxie
Blahová, Tereza ; Žurmanová, Jitka (vedoucí práce) ; Kalous, Martin (oponent)
Adaptace na chronickou hypoxii zvyšuje odolnost srdce k ischemicko-reperfúznímu (IR) poškození. Kardioprotektivní účinky adaptace jsou závislé na intenzitě hypoxie, délce jejího trvání a denním režimu adaptace. Bylo prokázáno, že některé protektivní režimy adaptace na hypoxii aktivují proapoptotické signální dráhy. Výzkumy posledních let ukazují, že na regulaci apoptózy v srdci se mohou podílet i bioaktivní molekuly sfingolipidů. Cílem této práce bylo stanovit expresi mRNA transkriptu vybraných genů apoptotických drah a genů metabolismu sfingolipidů. Použili jsme dva hypoxické modely, kontinuální normobarickou hypoxii (CNH, 10% O2) v různých časových intervalech (4h, 48h, 120h, 21 dní), kde jsme analyzovali pravou a levou komoru (RV, LV) a intermitentní hypobarickou hypoxii (IHH, 7000 m, 8h/denně), kde byla analyzovaná pouze LV. Zjistili jsme, že CNH zvyšuje expresi proapoptotických genů převážně v RV a IHH v LV. Dále, v protektivních hypoxických režimech byla aktivace exprese proapoptotických genů doprovázena zvýšením exprese enzymů produkujících protektivní druhy sfingolipidů. Objasnění přesné úlohy apoptózy a signálních molekul sfingolipidů v endogenní protekci myokardu však vyžaduje další výzkum. Klíčová slova: apoptóza, sfingolipidy, hypoxie, myokard, Real time PCR, BioMark HD System...
|
|
|
Vliv chronické hypoxie na antioxidační kapacitu myokardu potkana.
Závišková, Kristýna ; Nováková, Olga (vedoucí práce) ; Žurmanová, Jitka (oponent)
Adaptace na chronickou hypoxii aktivuje endogenní signální dráhy vedoucí ke zvýšené odolnosti srdce k akutnímu ischemicko/reperfúznímu (I/R) poškození. Molekulární mechanismus tohoto jevu není zatím zcela objasněn. Bylo však prokázáno, že se v signální dráze kardioprotekce indukované chronickou hypoxií uplatňují reaktivní formy kyslíku (ROS), jejichž zvýšená hladina musí být přísně regulována antioxidačním systémem buňky. Cílem diplomové práce bylo sledovat vliv intermitentní hypobarické hypoxie (IHH, 7 000 m) na relativní zastoupení antioxidačních enzymů (peroxiredoxin 6 - PRX6, thioredoxin 1 a 2 - TRX1 a TRX2, thioredoxinreduktáza 1 - TRXR1) a rovněž enzymů metabolismu železa (hemoxygenáza 1 a 2 - HO1 a HO2, akonitáza 1 a 2 - ACO1 a ACO2), které se podílí na regulaci redoxního stavu buňky. Současně jsme stanovili vliv adaptace na IHH a antioxidantu tempolu na relativní množství na kalciu nezávislé fosfolipázy A2 (iPLA2). iPLA2 se jednak podílí na odstraňování peroxidovaných mastných kyselin z membránových fosfolipidů, na druhou stranu za I/R podmínek buňku spíše poškozují. Všechny enzymy byly stanoveny metodou Western blot v homogenátu z normoxického a na IHH adaptovaného myokardu levé komory potkana. Zjistili jsme, že se po adaptaci na IHH snižuje relativní množství PRX6 a naopak se zvyšuje množství TRX1...
|
|
|
Funkční morfologie myokardu
Vebr, Pavel ; Žurmanová, Jitka (vedoucí práce) ; Míčová, Petra (oponent)
Tato bakalářská práce je literární rešerší shrnující dosavadní poznatky o ultrastruktuře myokardu, v celkovém kontextu vývoje a anatomie srdce. První část práce je shrnutím poznatků anatomie srdce a jeho embryonálního vývoje s důrazem na morfologii kardiomyocytu. Stav vnitřní architektury buněk pracovního myokardu a kvalita jejich vzájemného propojení odráží funkčnost srdce. Lokalizace a kondice buněčných kompartmentů odráží celkový stav buňky. Následující část práce je věnována základnímu rozboru mikroskopických metod, vhodných pro výzkum ultrastruktury srdeční buňky. Výstupem této práce je ucelený přehled o uspořádání morfologicky a funkčně zajímavých útvarů kardiomyocytu, možných proměnách těchto struktur ve vztahu k fyziologickým podmínkám a porovnání mikroskopických metod s ohledem na jejich použití při výzkumu ultrastruktury kardiomyocytu. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
host ::
RSS.