|
|
Komunikace s dětmi z dětského domova prostřednictvím procesu tvorby
VANĎURKOVÁ, Magdalena
Tato bakalářská práce se zabývá komunikací prostřednictvím procesu tvorby s dětmi žijícími v ústavní výchově. Práce upozorňuje na problematiku psychických deprivací u dětí v kontextu procesu tvořivosti, poukazuje na specifika výtvarné tvorby a terapeutické aspekty práce v tomto zátěžovém prostředí. Dále poukazuje na východiska pro analýzu výtvarné tvorby a charakteristické znakosloví výtvarného projevu v dětském domově.
|
|
| |
|
|
Pražská péče o sirotky a opuštěné děti v první polovině 20. století
Fremrová, Květa ; Čechurová, Jana (vedoucí práce) ; Rákosník, Jakub (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá péčí o opuštěné děti a sirotky, přičemž se zaměřuje na to, jak byla tato péče prováděna v Praze v 1. polovině 20. století. Práce nejprve představuje obecný vývoj péče o tyto děti, legislativu, která se na ně zaměřovala, a poté už se soustředí na vývoj pražské sociální péče se zvláštním zřetelem na děti. Existovaly dvě hlavní možnosti, jak bylo o opuštěné a osiřelé děti postaráno. Prvním, častějším, byla náhradní péče v rodinách. Pražské děti byly s oblibou umisťovány mimo Prahu do tzv. rodinných kolonií, kde se koncentrovaly pěstounské rodiny a byla tak zjednodušena kontrola nad péčí, jaké se v náhradních rodinách dostává. Druhou možností byla ústavní péče v sirotčincích. Ty mohly být zřizovány jak městem, tak v návaznosti na některou církevní obec, případně je mohly zřizovat soukromé laické spolky. Pro každou možnost jsem vybrala pražský ústav a na nich demonstruji základní rysy ústavní péče. Pokusila jsem se také rekonstruovat život v ústavech. Poslední kapitola se věnuje dobovým pohledům na klady a zápory na obě možnosti zaopatření. Klíčová slova: sirotci, opuštěné děti, sociální péče, Praha, dětské domovy, pěstounská péče, rodinné kolonie
|
|
|
Úskalí zavádění supervize v rámci evropských projektů do zařízení ústavního typu
Odstrčil, David ; Havrdová, Zuzana (vedoucí práce) ; Kabíček, Jakub (oponent)
Tato diplomová práce se zaměřuje na zkoumání procesu zavádění supervize jako efektivního nástroje zlepšování kvality práce v prostředí organizace ústavního typu. Specificky pak toho typu procesu, kdy supervizor vstupuje do pracovního pole již "vybrán" skrze "vnější" evropské projekty. Výzkumné otázky jsou zkoumány optikou supervizorů na základě dotazování na jejich názory a zkušenosti. Nejedná se tedy o to, jak "věci jsou", ale jak je supervizoři ze své pozice vnímají. Práce je koncipována do dvou provázaných částí. První, teoretická část obsahuje kapitoly, které se zaměřují na popis organizační kultury, supervize, ústavních zařízení a evropských projektů. Druhá, empirická část potom na vymezení výzkumného problému, stanovení metodologického rámce a organizaci výzkumu. Výzkum je prováděn kvalitativním přístupem, kdy jsou data sbírána pomocí hloubkových polostrukturovaných rozhovorů, analyzována metodou otevřeného kódování a technikou konstantní komparace. Výsledky analýzy výzkumu obsahují pět hlavních kategorií: vstup: supervizor přichází do organizace "bokem"; místo: supervizor se setkává s organizací stroje, vlivy: supervizor pociťuje důsledky dobrovolně - nedobrovolného zapojení zařízení v projektu, proces: supervizor reflektuje překážky v realizaci supervize a role: supervizor vnímá svoje role...
|
|
|
Náhrdní rodinná péče se zaměřením na dětské domovy
Nováková, Vendula ; Šotolová, Eva (vedoucí práce) ; Mlčková, Marie (oponent)
Resumé Cílem práce bylo zmapovat systém náhradní rodinné péče o děti, které nemohou žít ve vlastní biologické rodině, a najít nedostatky na současném i nadcházejícím systému. Teoretická část byla zaměřena na rodinu biologickou i náhradní, historii ústavní péče a fakta o všech typech náhradní rodinné péče. Práce uvedla nejen výčet možností péče o dítě, ale i historický vývoj této péče a nedostatky současného systému náhradní rodinné péče. Těchto nedostatků je mnoho, za velmi důležité je však pokládáno nedostatečné financování, nepružnost systému, nedostatečná péče o biologickou rodinu a nedostatek pěstounských rodin.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Adolescenti s mentálním postižením v dětských domovech a dětských domovech se školou na cestě k dospělosti
Farková, Marie ; Koťa, Jaroslav (vedoucí práce) ; Havlík, Radomír (oponent) ; Komárková, Tereza (oponent)
Předkládaná disertační práce se zabývá adolescenty s mentálním postižením, kteří část dospívání prožívají v dětských domovech a v dětských domovech se školou. Pojednávané téma je interdisciplinární a mnohovrstevné. Cílem práce je zjistit, popsat a analyzovat, co naplňuje každodenní život dospívajících s mentálním postižením a hraničním stavem, co tito adolescenti prožívají, s čím se setkávají a jakou si v kontextu života v dětských domovech představují svoji budoucnost. Multidisciplinární zaměření teoretické části práce pojímá adolescenci jako vývojové období v životě člověka a vychází z prací českých i zahraničních autorů z oblasti vývojové a sociální psychologie. Adolescence je nahlížena také jako období možného rizika spojeného s poruchami chování, jež se mohou stát příčinou umístění do institucionální výchovy. Význam výchovy je pojat nejen v rovině pedagogické, ale i v rovině filozofické. Jsou zde rovněž popsány současné možnosti adolescentů s mentálním postižením vyučit se v nějakém učebním oboru. V práci je také analyzován pojem mentální postižení, ukázána proměna v jeho definici, jsou zde prezentovány i sociologické pohledy na normalitu a pedagogické aktivity zaměřené na osoby s mentálním postižením. Empirická část práce je tvořena terénní kvalitativní výzkumnou sondou, v níž byly použity...
|
|
|
Pražská péče o sirotky a opuštěné děti v první polovině 20. století
Fremrová, Květa ; Čechurová, Jana (vedoucí práce) ; Rákosník, Jakub (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá péčí o opuštěné děti a sirotky, přičemž se zaměřuje na to, jak byla tato péče prováděna v Praze v 1. polovině 20. století. Práce nejprve představuje obecný vývoj péče o tyto děti, legislativu, která se na ně zaměřovala, a poté už se soustředí na vývoj pražské sociální péče se zvláštním zřetelem na děti. Existovaly dvě hlavní možnosti, jak bylo o opuštěné a osiřelé děti postaráno. Prvním, častějším, byla náhradní péče v rodinách. Pražské děti byly s oblibou umisťovány mimo Prahu do tzv. rodinných kolonií, kde se koncentrovaly pěstounské rodiny a byla tak zjednodušena kontrola nad péčí, jaké se v náhradních rodinách dostává. Druhou možností byla ústavní péče v sirotčincích. Ty mohly být zřizovány jak městem, tak v návaznosti na některou církevní obec, případně je mohly zřizovat soukromé laické spolky. Pro každou možnost jsem vybrala pražský ústav a na nich demonstruji základní rysy ústavní péče. Pokusila jsem se také rekonstruovat život v ústavech. Poslední kapitola se věnuje dobovým pohledům na klady a zápory na obě možnosti zaopatření. Klíčová slova: sirotci, opuštěné děti, sociální péče, Praha, dětské domovy, pěstounská péče, rodinné kolonie
|
host ::
RSS.