|
|
Filosofický postoj k životu a ke smrti u lidí, kteří se ocitli na hraně života a smrti
Příplatová, Silvie ; Svobodová, Zuzana (vedoucí práce) ; Hogenová, Anna (oponent) ; Prokešová, Miriam (oponent)
Tato disertační práce vstupuje do hlubin filozofické reflexe nad podstatou lidské existence a jejím vztahem k životu a smrti, a to zejména u jednotlivců, kteří prošli extrémními životními situacemi. Zkoumá postoj ke svobodné vůli, životu a smrti u lidí, kteří se ocitli na pokraji života ať už kvůli závislosti a nemoci, nebo jiným život ohrožujícím situacím. Cílem je nejen analyzovat změny v postojích těchto jednotlivců k životu a smrti, ale též zkoumat duševní a filozofický rozvoj, který může být podněcován tímto existenčním limitem. Bez ohledu na příčinu této konfrontace s hranicí života a smrti se snažíme odhalit, jak tato zkušenost ovlivňuje hlubší rozměry lidského bytí. Práce vychází z přesvědčení, že nemoc, ačkoli představuje výzvu pro fyzickou rovinu, působí mimořádně i na duševní sféru. Rovněž poukazuje na dopad nemoci na fyzickou a duchovní stránku člověka a snaží se to ukázat na základě zkoumání děl významných filozofů, jejichž myšlenky formovaly svět. Toto tvrzení podložíme analýzou děl významných filozofů, kteří svými myšlenkami formovali naše chápání lidské existence. Od Aristotela přes Descarta, Nietzscheho až po Heideggera se pokusíme propojit teoretické koncepty s konkrétními životními příběhy. V analýze životních příběhů jednotlivců konfrontovaných s drogovou závislostí,...
|
|
| |
|
|
Filosofické zkoumání sportu a jeho role v kontextu dobrého života
MAREŠ, Lukáš
Práce se věnuje filosofickému zkoumání sportu a jeho role v dobrém životě. Pokouší se rozpracovat vybrané stěžejní otázky disciplíny filosofie sportu, které se zároveň vztahují k tradičním filosofických problémům, konkrétně Co je sport?, Co je dobrý sport? a Jakou roli má sport v dobrém životě? Mezi hlavní cíle práce patří adekvátní definování sportu, přehledné charakterizování dobrého sportu a projasnění hodnoty sportování jakožto pro člověka přínosné činnosti. Struktura textu odpovídá těmto třem cílům, přičemž každému z nich je věnována samostatná kapitola. Autor představuje sport jako instrumentálně i autotelicky významnou aktivitu hodnou zařazení do rámce dobrého života. Čerpá přitom především z filosofických děl západní tradice myšlení a z českých a anglických textů obsahově náležejících do disciplíny filosofie sportu.
|
|
|
Plato and Aristotle on the Functions of the State
Blecharž, Samuel ; Salamon, Janusz (vedoucí práce) ; Franěk, Jakub (oponent)
po Slovensky Táto Bakalárska práca je kritický výskum z komparatívneho hľadiska medzi Platónom a Aristotelom prikláňajúc špeciálny dôraz na funkcie štátu medzi týmito dvoma autormi, získavajúc vedomosti z literárnych diel samotných autorov, alebo aj iných relevantných akademikov v súčasnosti. Ultimátnym cieľom tejto Bakalárskej práce je poskytnúť jej čitateľom rozsiahlu ideu o kolíske demokracie v Antických Aténach, ktorá vyformovala západný politický prúd, prikláňajúc informácie vyššie spomenutých pánov Platóna a Aristotela a ich ideálnych funkcií štátu. Potom pripojím svoju ruku k dielu a poskytnem hodnotnú diskusiu na danú tému, zohľadňujúc podobnosti rozdiely a moje vlastné názory. Aténsky mestský štát ako existoval v Antickom Grécku, bol jeden z prvých a najviac ovplyvňujúcich príkladov demokracie v histórií západnej civilizácie. Funkcie Aténske mestského štátu môžu byť pochopené pomocou rôznych inštitúcií a mechanizmov, ktoré vládli rôznym aspektom spoločnosti a vlády. Je nutné spomenúť, že zatiaľ čo Atény boli demokratické, tak to nebola forma priamej demokracie akú poznáme v dvadsiatom prvom storočí. Funkcia mestského Polis štátu Atény bola reprezentovaná výhradne slobodnými mužmi. Ženy, otroci a nie obyvatelia mesta mali limitované, alebo žiadne politické práva participovať v Aténskej...
|
|
| |
|
|
Sókrratés
TESÁRKOVÁ, Monika
Práce se zabývá Sókratovou filosofií a působením. Cílem práce je rekonstrukce Sókratovy filosofie na základě dostupných pramenů. Hlavní část je věnována Platónovým dialogům a jejich rozboru. Dalšími autory jsou Xenofón, Aristofanés a Aristotelés. V závěru jsou popsány některé problémy, které vyvstávají při pokusu o výklad Sókratova působení. Závěr rovněž obsahuje shrnutí Sókratova přínosu pro západní filosofii.
|
|
|
Aristotelský well-being jako problém současnosti
Čechová, Alexandra ; Marek, Jakub (vedoucí práce) ; Zika, Richard (oponent)
Obsahem práce je přiblížení konceptu well-being jako fenoménu dnešní doby, přičemž se pokouším specifikovat, jakou roli hraje filosofie ve zkoumání well-beingu. V práci dále uvádím důvody, díky kterým se tento pojem dostává poslední dobou čím dál tím více do popředí během společenských diskuzí. V textu propojuji současné pojetí well-beingu s Aristotelovou představou zdařilého života neboli konceptem eudaimonia. Ve dvou kapitolách se také věnuji myšlenkám A. MacIntyra a M. Nussbaumové, kteří se k Aristotelovu i současnému pojetí zdařilého života vyjadřovali a reagovali na ně. Dvěma projekty na Yaleu a Harvardu, které v práci zmiňuji, jsem se pak pokusila nastínit, jakým způsobem se nyní vedou výzkumy well-beingu a jaké jsou jejich dosavadní výsledky. Závěrem jsou tak v práci zmíněny konkrétní aktivity a jednání, u kterých byl empiricky prokázán vliv na celkové prospívání člověka, a ve kterých je možné sledovat určité shody i s Aristotelovou filosofií.
|
|
|
Dva přístupy ke vztahu vědy, umění a lidské přirozenosti. Aristoteles a Jean - Jacques Rousseau
Krutská, Ivana ; Blažková, Miloslava (vedoucí práce) ; Hogenová, Anna (oponent)
1 Abstrakt Tato diplomová práce se zabývá filosofickými myšlenkami Aristotela a Jeana-Jacquese Rousseaua a jejich pohledem na vědu a umění. Snaží se z jejich pozic zodpovědět otázku, zda věda a umění vychází z lidské přirozenosti či nikoliv. Jejich odpovědi jsou velmi rozdílné. Podle Aristotela je věda pro člověka přirozená, protože pramení z přirozené lidské touhy po poznání. Stejně tak umění dle Aristotela neodporuje přirozenosti, protože je odvozeno z přirozené lidské schopnosti napodobovat. Podle Jeana-Jacquese Rousseaua však věda a umění lidskou přirozenost naopak kazí. Podle jeho názoru totiž nemůžeme lidskou přirozenost poznat pozorováním lidí okolo sebe, nýbrž pochopením toho, jak člověk žil původně, než se vlivem pokroku změnil. Vědu a umění do svého popisu původní lidské přirozenosti nezahrnoval a vnímal je jako součást zhoubného procesu, v němž s každým dalším vynálezem lidstvo přichází o svou prostotu z dob minulých. Rozdíl v jejich vnímání lidské přirozenosti tkvěl dle mého názoru i v tom, že Aristoteles pozoroval svět a na základě toho se vyjadřoval o lidské přirozenosti, kdežto Rousseau si vytvořil ideu lidské přirozenosti ve své mysli a na základě ní svět okolo sebe podrobil ostré kritice. Účelem této práce však není posoudit, který z filosofů o vědě, umění a lidské přirozenosti soudil...
|
|
|
Sókratés
KAVKOVÁ, Lenka
Tato bakalářská práce je zaměřena na osobu proslulého řeckého filozofa Sókrata. V práci je nastíněn život Sókrata a dobový kontext. Následně je Sókrates představen prostřednictvím čtyřech významných autorů - Platóna, Xenofonta, Aristotela, Aristofana a jejich děl. V této bakalářské práci se snoubí portréty Sokrata vycházející z děl výše uvedených autorů, kteří se subjektivním stylem snaží vystihnout postavu Sókrata. V závěru práce je představen subjektivní profil Sókrata vytvořený autorkou, tento profil vychází z poznatků převážně primární a sekundární literatury.
|
|
|
Ontologický čtverec: Aristotelés & E. J. Lowe
PRIEHRADNÁ, Markéta
V práci jde o porovnání dvou ontologických koncepcí, Aristotelovy a Loweovy, konkrétně co do jejich pojetí obecnin. Prvně si vymezíme, čeho všeho se týká problematika zkoumající jsoucno, čemuž nám je nápomocná diachronní analýza sporu o univerzálie. Následující kapitoly jsou věnovány popsání a analýze ontologických systémů Aristotela a Lowea, s přihlédnutím k jejich nedostatkům. Závěr práce je srovnáním získaných poznatků a pojmenování rozdílů mezi Aristotelovou a ontologickou koncepcí, přičemž Aristotelés jako základní jsoucna patrně vidí ta, na něž se odkazuje deseti kategoriemi, kdežto pro Lowea jsou základními jsoucny právě čtyři kategorie z ontologického čtverce. Závěr je věnován i dalším rozdílům v pojetí obou autorů, konkrétně hylemorfismu a spojení obecnin s jednotlivinami.
|
host ::
RSS.