|
|
Filosofický postoj k životu a ke smrti u lidí, kteří se ocitli na hraně života a smrti
Příplatová, Silvie ; Svobodová, Zuzana (vedoucí práce) ; Hogenová, Anna (oponent) ; Prokešová, Miriam (oponent)
Tato disertační práce vstupuje do hlubin filozofické reflexe nad podstatou lidské existence a jejím vztahem k životu a smrti, a to zejména u jednotlivců, kteří prošli extrémními životními situacemi. Zkoumá postoj ke svobodné vůli, životu a smrti u lidí, kteří se ocitli na pokraji života ať už kvůli závislosti a nemoci, nebo jiným život ohrožujícím situacím. Cílem je nejen analyzovat změny v postojích těchto jednotlivců k životu a smrti, ale též zkoumat duševní a filozofický rozvoj, který může být podněcován tímto existenčním limitem. Bez ohledu na příčinu této konfrontace s hranicí života a smrti se snažíme odhalit, jak tato zkušenost ovlivňuje hlubší rozměry lidského bytí. Práce vychází z přesvědčení, že nemoc, ačkoli představuje výzvu pro fyzickou rovinu, působí mimořádně i na duševní sféru. Rovněž poukazuje na dopad nemoci na fyzickou a duchovní stránku člověka a snaží se to ukázat na základě zkoumání děl významných filozofů, jejichž myšlenky formovaly svět. Toto tvrzení podložíme analýzou děl významných filozofů, kteří svými myšlenkami formovali naše chápání lidské existence. Od Aristotela přes Descarta, Nietzscheho až po Heideggera se pokusíme propojit teoretické koncepty s konkrétními životními příběhy. V analýze životních příběhů jednotlivců konfrontovaných s drogovou závislostí,...
|
|
|
Filosofické zkoumání sportu a jeho role v kontextu dobrého života
MAREŠ, Lukáš
Práce se věnuje filosofickému zkoumání sportu a jeho role v dobrém životě. Pokouší se rozpracovat vybrané stěžejní otázky disciplíny filosofie sportu, které se zároveň vztahují k tradičním filosofických problémům, konkrétně Co je sport?, Co je dobrý sport? a Jakou roli má sport v dobrém životě? Mezi hlavní cíle práce patří adekvátní definování sportu, přehledné charakterizování dobrého sportu a projasnění hodnoty sportování jakožto pro člověka přínosné činnosti. Struktura textu odpovídá těmto třem cílům, přičemž každému z nich je věnována samostatná kapitola. Autor představuje sport jako instrumentálně i autotelicky významnou aktivitu hodnou zařazení do rámce dobrého života. Čerpá přitom především z filosofických děl západní tradice myšlení a z českých a anglických textů obsahově náležejících do disciplíny filosofie sportu.
|
|
| |
|
|
Aristotelský well-being jako problém současnosti
Čechová, Alexandra ; Marek, Jakub (vedoucí práce) ; Zika, Richard (oponent)
Obsahem práce je přiblížení konceptu well-being jako fenoménu dnešní doby, přičemž se pokouším specifikovat, jakou roli hraje filosofie ve zkoumání well-beingu. V práci dále uvádím důvody, díky kterým se tento pojem dostává poslední dobou čím dál tím více do popředí během společenských diskuzí. V textu propojuji současné pojetí well-beingu s Aristotelovou představou zdařilého života neboli konceptem eudaimonia. Ve dvou kapitolách se také věnuji myšlenkám A. MacIntyra a M. Nussbaumové, kteří se k Aristotelovu i současnému pojetí zdařilého života vyjadřovali a reagovali na ně. Dvěma projekty na Yaleu a Harvardu, které v práci zmiňuji, jsem se pak pokusila nastínit, jakým způsobem se nyní vedou výzkumy well-beingu a jaké jsou jejich dosavadní výsledky. Závěrem jsou tak v práci zmíněny konkrétní aktivity a jednání, u kterých byl empiricky prokázán vliv na celkové prospívání člověka, a ve kterých je možné sledovat určité shody i s Aristotelovou filosofií.
|
|
|
Dva přístupy ke vztahu vědy, umění a lidské přirozenosti. Aristoteles a Jean - Jacques Rousseau
Krutská, Ivana ; Blažková, Miloslava (vedoucí práce) ; Hogenová, Anna (oponent)
1 Abstrakt Tato diplomová práce se zabývá filosofickými myšlenkami Aristotela a Jeana-Jacquese Rousseaua a jejich pohledem na vědu a umění. Snaží se z jejich pozic zodpovědět otázku, zda věda a umění vychází z lidské přirozenosti či nikoliv. Jejich odpovědi jsou velmi rozdílné. Podle Aristotela je věda pro člověka přirozená, protože pramení z přirozené lidské touhy po poznání. Stejně tak umění dle Aristotela neodporuje přirozenosti, protože je odvozeno z přirozené lidské schopnosti napodobovat. Podle Jeana-Jacquese Rousseaua však věda a umění lidskou přirozenost naopak kazí. Podle jeho názoru totiž nemůžeme lidskou přirozenost poznat pozorováním lidí okolo sebe, nýbrž pochopením toho, jak člověk žil původně, než se vlivem pokroku změnil. Vědu a umění do svého popisu původní lidské přirozenosti nezahrnoval a vnímal je jako součást zhoubného procesu, v němž s každým dalším vynálezem lidstvo přichází o svou prostotu z dob minulých. Rozdíl v jejich vnímání lidské přirozenosti tkvěl dle mého názoru i v tom, že Aristoteles pozoroval svět a na základě toho se vyjadřoval o lidské přirozenosti, kdežto Rousseau si vytvořil ideu lidské přirozenosti ve své mysli a na základě ní svět okolo sebe podrobil ostré kritice. Účelem této práce však není posoudit, který z filosofů o vědě, umění a lidské přirozenosti soudil...
|
|
|
Sókratés
KAVKOVÁ, Lenka
Tato bakalářská práce je zaměřena na osobu proslulého řeckého filozofa Sókrata. V práci je nastíněn život Sókrata a dobový kontext. Následně je Sókrates představen prostřednictvím čtyřech významných autorů - Platóna, Xenofonta, Aristotela, Aristofana a jejich děl. V této bakalářské práci se snoubí portréty Sokrata vycházející z děl výše uvedených autorů, kteří se subjektivním stylem snaží vystihnout postavu Sókrata. V závěru práce je představen subjektivní profil Sókrata vytvořený autorkou, tento profil vychází z poznatků převážně primární a sekundární literatury.
|
|
|
Ontologický čtverec: Aristotelés & E. J. Lowe
PRIEHRADNÁ, Markéta
V práci jde o porovnání dvou ontologických koncepcí, Aristotelovy a Loweovy, konkrétně co do jejich pojetí obecnin. Prvně si vymezíme, čeho všeho se týká problematika zkoumající jsoucno, čemuž nám je nápomocná diachronní analýza sporu o univerzálie. Následující kapitoly jsou věnovány popsání a analýze ontologických systémů Aristotela a Lowea, s přihlédnutím k jejich nedostatkům. Závěr práce je srovnáním získaných poznatků a pojmenování rozdílů mezi Aristotelovou a ontologickou koncepcí, přičemž Aristotelés jako základní jsoucna patrně vidí ta, na něž se odkazuje deseti kategoriemi, kdežto pro Lowea jsou základními jsoucny právě čtyři kategorie z ontologického čtverce. Závěr je věnován i dalším rozdílům v pojetí obou autorů, konkrétně hylemorfismu a spojení obecnin s jednotlivinami.
|
|
| |
|
|
Heterodoxní mistři svobodných umění a jejich diskuze s Tomášem Akvinským
Severa, Miroslav ; Sousedík, Stanislav (vedoucí práce) ; Heider, Daniel (oponent) ; Nejeschleba, Tomáš (oponent)
Heterodoxní mistři svobodných umění a jejich diskuse s Tomášem Akvinským Mgr. Miroslav Severa Abstrakt: Disertační práce pojednává o dvou důležitých tématech, kterými se zabýval Tomáš Akvinský v návaznosti na averroistickou kontroverzi, která v Paříži vypukla v druhé polovině třináctého století. Jedná se o spory o věčnost světa a jednotu intelektu. Autor disertační práce hájí názor, že řešení otázky věčnosti světa předložené Tomášem Akvinským je bližší postoji heterodoxních mistru, než nauce některých pravověrných teologů. Heterodoxní nauka o jediném rozumu je však Tomášem Akvinským přesvědčivě vyvrácena. Nauka Tomáše Akvinského tedy nemusí vždy tvořit nesmiřitelný protiklad vůči mínění heterodoxních mistru, jak je to některými autory popisováno. Předložená dizertace se těmito dvěma tématy zabývá také na pozadí cenzurních dokumentu vydaných Pařížským biskupem Tempierem v letech 1270 a 1277. Třebaže jsou heterodoxní mistři svobodných umění v jejich filosofování silně ovlivněni Arabským filosofem Averroem, tak jejich názor na vztah fides a ratio je odlišný. Averroes říká, v případě konfliktu mezi rozumem a zjevením musí zjevení ustoupit a je třeba hledat alegorický výklad Písma. Heterodoxní mistři svobodných umění na druhou stranu hájí názor, že v případě, že nastane tento typ sporu, má zjevení přednost,...
|
|
|
Polis mezi Platonovou a Aristotelovou filozofií
Nikl, Lukáš ; Milko, Pavel (vedoucí práce) ; Hogenová, Anna (oponent)
V mé práci jsem se pokusil osvětlit důvody a způsoby toho, jak Platon a Aristoteles pojímají politickou filozofii. Oba žili v, pro Antické Řecko, těžké době, i když každý v trochu jiném druhu krize, což značně ovlivnilo jejich myšlení, životy, práci. I když se mezi jejich vystoupeními doba i s prostředky myšlení změnila, a samozřejmě, že můžeme najít mytické jádro v obou pracích, i když u obou odlišné. Odlišná je i jejich metafyzika a způsoby, jakým s myšlením pracují. Zatímco Platonovo myšlení je založeno na celostně myšleném, místy až kruhově se uzavírajícím myšlením, Aristoteles vychází ze svého, více konkrétního, pojetí universa. Nicméně je spojuje jejich snaha o změnu myšlení o společnosti, politice, či ontologii. Nicméně každý se snaží reformovat jinou obec. Platon myšlení v obci, která trpí eliticko oligarchickou krizí, a Aristoteles myšlení v obci v průběhu nástupu Makedonců. Samozřejmě, že se nelze slepě vztahovat k jejich filosofii ve smyslu její užitečnosti. Na druhé straně nám znalost jejich myšlení může poskytnout barvitou inspirací i v dnešní době a jejich krizích.
|
host ::
RSS.