|
|
Vizualizace slova - verbalizace obrazu v ruské druhé avantgardě (Vsevolod Někrasov a Erik Bulatov)
Machoninová, Alena ; Langerová, Marie (vedoucí práce) ; Svatoň, Vladimír (oponent) ; Glanc, Tomáš (oponent)
Tato práce je věnována analýze těsných souvislostí mezi poezií Vsevoloda Někrasova (1934-2009) a obrazy Erika Bulatova (1933) v kontextu ruských avantgardních hnutí 20. století. Vzájemné vztahy mezi literaturou a výtvarným uměním mají své kořeny již v antice. Na počátku 20. století, v tvorbě první avantgardy, však dochází k jejich přehodnocení a k pokusům o převrácení hierarchické opozice, v níž primát nad malířstvím a psaným slovem tradičně patřil literatuře a slovu znějícímu. Tendence k vysvobození obrazu z područí slova, k přiznání nezávislosti písemně zaznamenaného slova na slovu nahlas pronášeném se zde demonstruje na příkladu kubofuturistických (převážně rukopisných) knih. Psané slovo se v nich odpoutává od své zvukové podoby, splývá s obrazy nonverbální povahy, svou vizualitu zdůrazňuje aktivním pronikáním do rozlehlého prostoru stránky, kterým ruší zkostnatělou linearitu čtenÍ. Vyhlášení této autonomie se ukazuje jako nezbytná podmínka pro utopickou expanzi první avantgardy za hranice jednotlivých umění i umění jako takového. Kubofuturistická "antikniha" představuje vrchol tohoto útoku na hranice.
|
|
|
Veniamin, Ivan Peresvětov, Juraj Križanič v Rusku (a historicko-kulturní souvislosti jejich působení)
Příhoda, Marek ; Svatoň, Vladimír (vedoucí práce) ; Lášek, Jan Blahoslav (oponent) ; Veber, Václav (oponent)
Mnich Veniamin (druhá polovina 15. století), Ivan Peresvětov (první polovina 16. století) a Juraj Križanić (1617/1618-1683) představují pozoruhodné myslitelské osobnosti období pozdního středověku a raného novověku. Všechny spojuje několik významných momentů, které činí zkoumání jejich díla v rámci jedné monografie opodstatněným a inspirujícím. Všichni tři přišli na území moskevského státu z jiných kulturních a jazykových prostředí, přičemž okamžik jejich příchodu do Ruska a pobytu tam můžeme charakterizovat jako mezníky historického a duchovního vývoje východní Evropy, spojené s přehodnocením a relativizací předchozí tradice. Mnich Veniamin se objevil v Novgorodě v závěrečné etapě procesu sbírání ruských zemí, ve chvíli, kdy se otevírá otázka pro moskevskou společnost zásadní - problém církevního majetku a jeho možné sekularizace; Ivan Peresvětov pak na počátku vlády Ivana IV. Vasiljeviče v období očekávaných změn a Juraj Križanić v předvečer reforem Petra I. Alexejeviče. Veniamin, Peresvětov i Križanić si do Ruska přinesli vlastní bohatou předchozí zkušenost a intelektuální výbavu, jejíž zdroje leží mimo duchovní ambient moskevské společnosti, zároveň se svým působením a svými spisy vědomě začleňují do aktuálních polemik, a dokonce se snaží ovlivnit budoucí vývoj hostitelské země (Peresvětov, Križanić)....
|
|
|
Eschatologie textu v románu Pavla Krusanova Ukus angela
Stavěla, Martin ; Svatoň, Vladimír (oponent) ; Zadražil, Ladislav (vedoucí práce)
Předložená diplomová práce si jako hlavní cíl vytýčila postihnutí hlavní myšlenky politiky impéria v románu Pavla Krusanova , kterou je neustálé rozšiřování hranic, a to až za pozemská měřítka. Impérium je zde nositelem absolutní pravdy, které podléhá svoboda jednotlivce. Střet Ivana Někitajeva a Petra Lehkostupova je nastaveným zrcadlem skutečné ruské inteligenci, která podle autorova mínění zbytečně teoretizuje a tím se vyhýbá skutečné službě vlasti. Lehkostupovy myšlenky sice plně souhlasí s živelnou Někitajevovou vládou, sám Petr je však díky intrikám odsouzen k záhubě. Samo impérium se stává hlavním tématem alternativního historického románu, který si za svůj cíl klade eschatologické pojetí konce vlády na zemi jako přestupu k novým vyšším metafyzickým sférám.
|
|
|
Ruské romány Serváce Bonifáce Hellera
Bernstein, David ; Nykl, Hanuš (oponent) ; Svatoň, Vladimír (vedoucí práce)
Tématem této bakalářské práce je osobnost českého spisovatele a novináře konce devatenáctého a počátku dvacátého století Serváce Bonifáce Hellera. Nepostihuje autora v úplnosti, ale soustřeďuje se na jeho vztah k Rusku. Všímá si jeho cest do Ruska a zejména jeho románů, které jsou umístěny do ruského prostředí. Tuto oblast sleduje práce především proto, že ji vnímá jako cenný materiál, který ukazuje, jakým způsobem zobrazoval český spisovatel ruské prostředí, dokumentuje určitý způsob vnímání Ruska v českém kulturním klimatu. Práce se zabývá Hellerovými romány z ruského prostředí z hlediska literárně teoretického a podává obecnou charakteristiku těchto próz. V poslední části práce řeší otázku, zda mají Hellerovy romány ještě dnes co říci, mohou-li být něčím zajímavé pro dnešního čtenáře, mohou-li ho nějak obohatit.
|
|
|
Perun. Historie a typologie slovanského hromovládce
Téra, Michal ; Svatoň, Vladimír (vedoucí práce) ; Sláma, Jiří (oponent) ; Podolinská, Tatiana (oponent)
Studie o Perunovi si klade za cíl systematizovat dosavadní poznání o uvedené problematice, představit hlavní prameny, závažné teorie a pokusit se nalézt stopy kultu slovanského hromovládce v lidové kultuře slovanských národů. Práce se dělí na dvě části: Historie Peruna a Typologie Peruna. První část uvádí hlavní písemné prameny o Perunovi, etymologie jeho teonyma, stopy jeho kultu u středoevropských a balkánských Slovanů a portrét staroruského pohanství. Druhý díl předkládá portréty indoevropských hromovládců, hlavní atributy slovanského hromovládce, transformace Peruna do postav slovanského folklóru a hlavní teorie o Perunově roli ve slovanském archaickém náboženství, které se objevily za posledních čtyřicet let. V kapitole o pramenech jsou uvedeny texty z období kyjevské Rusi, které se jako jediné z raného středověku o Perunovi zmiňují. Dále jsou uvedeny polské raně novověké prameny, které se staly zdrojem některých omylů o Perunově kultu. Kapitola o etymologii konstatuje indoevropský původ kořene, z něhož je Perunovo jméno odvozeno, a jeho široký sémantický záběr, který v řadě tradic indoevropských národů souvisí s kultem hromovládců. Kapitola, která hledá stopy kultu hromovládce mezi středoevropskými a balkánskými Slovany, uvádí řadu dokladů o tom, že Perunova postava byla známa i Slovanům z těchto...
|
|
|
Autobiographical fragments in the modern German literature: selfperformance in the liminal autobiographies
Mrázková, Alena ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Weinberg, Manfred (oponent) ; Svatoň, Vladimír (oponent)
Autobiograficke fragmenty z konce 19. a plVlli poloviny 20. stoleti, ktere vymezuje a analyzuje tato pnice, ukazuji mozne pi'istupy ke krizi subjektu a krizi jazyka v moderne a jejich promitnuti do zanru autobiografie. Experimentalni texty, jejichZ autory jsou A. Stifter, Klabund, Ch. Morgenstern, H. Mann, H. Hesse, A. Döblin, G. Kaiser, H. H. Jahnn, K. Tucholsky, 1. Wassermann, C. Zuckmayer, C. Sternheim a K. Valentin, se vyznacuji komunikativni otevrenosti, ironii a vtipem; strukturou hranice a liminaIniho byti, vcetne prekracovani faktick)'ch, textovy-ch i jazykovy-ch hranic; sebeinscenaci a tematizaci a problematizaci vztahu textu a zobrazovane "skutecnosti". Tyto texty tak radikainim zpusobem dokladaji promeny mysleni moderny.
|
|
|
Pohádka jako fenomén (srovnávací výklad pohádek)
Vrtbovská, Petra ; Svatoň, Vladimír (vedoucí práce) ; Kratochvíl, Zdeněk (oponent) ; Hrbata, Zdeněk (oponent)
Východiska "Tak jako všechny řeky ústí do moře, všechny otázky bádání o pohádce musí konec konců v souhrnu vést k řešení otázky nejdůležitější, na niž dosud neznáme odpověd; otázky shodnosti pohádek po celé zeměkouli. Jak si vysvětlit shodu pohádek O žabce královně v Rusku, Německu, Francii, Indii, u amerických rudokožců a na Novém Zélandě, přičemž styky těchto národů nemohou být prokázány?" Takto se táže ruský komparatista a folklorista Vladimír Jakovlevič Propp na začátku své slavné studie o morfologii kouzelné pohádky. Dotýká se tak jednoho ze záhad fenoménu tradiční lidové pohádky. Termín "záhadný fenomén" asi úplně nepatří do vědeckého slovníku, ale výborně vystihuje určité zcela specifické rysy pohádkového příběhu, jimiž se podrobně zabývá tato práce. Popis a ohraničení tématu Pohádka je, stejně jako ostatní literární díla, tvůrčím počinem, který uchopuje a zprostředkovává skutečnost. Pokud ji chceme studovat, je třeba ji nejprve popsat a vymezit. První část práce se proto věnuje dílčím reflexím a studiím, jež teoreticky rámují formální a významové roviny obsažené v pohádce. Důležitou otázkou je literárnost a neliterárnost pohádky. Pohádka je literárním útvarem, ale zároveň byla v historii fixována pouze orálním způsobem a dlouhodobým opakováním příběhu. Detaily a dobové rekvizity se v pohádkách...
|
|
|
Veniamin a Juraj Križanić v Rusku
Příhoda, Marek ; Pelikán, Jan (vedoucí práce) ; Svatoň, Vladimír (oponent)
Práce je formálně rozdělena na dvě samostatné části - "Juraj Križanié v Rusku" a "Veniamin v Rusku". Podobný přístup je dán faktem, že oba zkoumaní autoři žili v různých dějinných epochách a jejich díla vznikala v rozdílné historické situaci a s jiným záměrem. Přes tyto odlišnosti jsme přesvědčeni, že psát o nich v rámci jedné práce má svoje opodstatnění a svůj smysl. Oba působili v Rusku v obdobích jeho historie, která můžeme charakterizovat jako přechodná. V případě Veniamina v údobí vymezeném ukončením formální závislosti moskevského vládce na tatarských chánech (1480), sjednocením velké části severovýchodní Rusi do jednoho celku s centrem v Moskvě a dobou Ivana IV. Hrozného (1547 - 1584). U Križaniée se jednalo o dobu mezi tzv. Smutou (1584 - 1613) a nástupem nové dynastie Romanovců ( 1613) na jedné straně a reformami Petra I. (1689 - 1725) na straně druhé. Jejich názory se utvářely zcela pod vlivem tradice evropského Západu, přesto se oba (každý vlastním způsobem) stali součástí duchovnosti staré Rusi a reagovali na situaci, v níž se moskevský stát jejich doby nacházel. Oba s sebou na Východ přinesli nové impulsy a oba (byť v odlišných podmínkách a rozsahu) ovlivnili (nebo se o to vědomě pokusili) politický a myšlenkový vývoj Moskevské Rusi. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Pohádka jako fenomén (srovnávací výklad pohádek)
Vrtbovská, Petra ; Svatoň, Vladimír (vedoucí práce) ; Kratochvíl, Zdeněk (oponent) ; Hrbata, Zdeněk (oponent)
Naším hlavním tématem je však porozumění obsahu a významu kouzelné pohádky a objevování příčin shody pohádek vyskytujících se v mnoha geograficky i kulturně vzdálených zemích světa. Hledání odpovědi na otázku: O čem je kouzelná pohádka je společným jmenovatelem všech kapitol. Východiskem byla jednoduchá hypotéza: Pohádka (možná) vypovídá o hlubokých základních lidských zkušenostech a existenciálních situacích. Je však třeba pátrat po tom, jestli se zakládá na pravdě a o jaké lidské zkušenosti a existenciální situace se jedná. Zároveň je pohádka (možná) živým prostředníkem interakce mezi dospělými a také mezi dospělými a dětmi, která pomáhá sdílet základní lidské zkušenosti. Vyprávění a společné prožívání pohádky je autentickým rituálem sdílení hlubokých pravd.
|
|
|
Proměny duchovnosti na Rusi XI.-XII. století
Hrazdírová, Jana ; Svatoň, Vladimír (vedoucí práce) ; Milko, Pavel (oponent)
Křesťanství se pro schopnost sjednotit rozdrobené kmeny východních Slovanů v pevnější svazek stalo jedním z pilířů formování raně feudálního státu XL-XILstoletí. Proces christianizace byl velice zdlouhavý a o plné evangelizaci ruského národa lze hovořit až v době tatarské nadvlády, kdy napomohlo odolat síle cizích nájezdníků. Tradice národů, které obývaly území pozdější Kyjevské Rusi a vliv přilehlých významných starokřesťanských středisek zanechaly na raném křesťanství východních Slovanů svůj vliv. Byly to misie antiochijského patriarchátu, vycházející z tradic helenizovaného židovství, které christianizovaly nejstarší církevní sbory v oblasti. Arménská a gruzínská církev a na jihu církev gótská tuto tradici uchovaly pro mladší církevní sbory. Významná byla přítomnost palestinské formy askeze, která se zde později utvrdila rovněž vlivem athoské-palestinské askeze mezi pečerskými monachy. Církev se vyrovnávala s hluboce zakořeněnou vírou pohanů, přičemž do sebe křesťanství na Rusi některé prvky slovanského pohanského kultu přejalo. Sklon konkretizovat křesťanská dogmata a vytvářet obrazné formy podání křesťanského učení byl charakteristickým rysem raných forem ruského křesťanství. Výběr bohosloveckých systémů uvnitř křesťanství byl pohanstvím rovněž ovlivněn. Docházelo proto ke střetům s řeckým klérem,...
|
host ::
RSS.