|
| |
|
|
Gallasové - barokní kavalíři a mecenáši (1630 - 1757)
Krummholz, Martin ; Horyna, Martin (vedoucí práce) ; Hojda, Zdeněk (oponent) ; Slavíček, Lubomír (oponent)
Gallasové přicházejí do Čech z rodného Tridentska v souvislosti s majetkovými akvizicemi císařského generála Matyáše Gallase (1588 - 1647), který získal roku 1634 český inkolát. Následující tři generace jeho potomků se zde asimilovaly a úspěšně socializovaly v prostředí středoevropské habsburské aristokracie. Již po polovině 17. století byla gallasovská pozemková držba šestou největší v Českém království. Obratná sociální a majetková strategie Františka Ferdinanda Gallase (1635 - 1697) se stala nezbytným předpokladem významné diplomatické kariéry jeho syna Jana Václava Gallase (1671 - 1719). Gallasovský rod - stíhaný nedostatkem potomků - tu ve čtvrté generaci vymřel po meči zámožným Filipem Josefem (1703 - 1757). Jméno i erb Gallasů tehdy podědil spřízněný rod Klamů (Clamů) pečující o původní gallasovské majetky rovněž po čtyři pokolení. Počátek i konec působení Gallasů v Čechách symbolicky ohraničují pohnuté společensko - politické události třicetileté války a válek prusko - rakouských. Zatímco v roce 1630 se Matyáš Gallas vydal s vidinou tučné kořisti obléhat vzdálenou italskou Mantovu, byla na jaře 1757 v důsledku prohrané bitvy u Liberce pruským vojskem plundrována přímo zdejší gallasovská panství. Ovšem stejně jako na přelomu 30. a 40. let 17. století, tak i koncem 50. let století následujícho,...
|
|
|
Misie Obnovené Jednoty bratrské v Jižní Africe na přelomu 18.a 19. století
Daňková, Tereza ; Hojda, Zdeněk (vedoucí práce) ; Křížová, Markéta (oponent)
1 Abstrakt Po Bílé hoře odchází z našeho území především nekatolicky smýšlející šlechta a měšťané. Prostý lid začíná odcházet do exilu v důsledku tíživého poddanství až v nově nastolených podmínkách ve dvacátých letech 18. století. Za vlády císaře Karla VI. (1711- 1740) totiž dochází v českých zemích k opětovnému zesílení rekatolizace.1 Náboženské hnutí bylo v této souvislosti neseno nejprostšími, sociálně nejníže postavenými obyvateli našich zemí. Tito noví exulanti odchází především do oblasti dnešního Slovenska, Slezska a do Saska. Mnoho skupin exulantů z našeho území splynulo v cizím prostředí s tamními evangelickými církvemi. Skupina emigrantů z oblasti fulneckého kraje2 (především z Těšína a Suchdola nad Odrou), která byla vedena tesařem Kristiánem Davidem ze Ženklavy3 , si však udržela jistou samostatnost, a dala základ jak pro vznik obce Herrnhut (Ochranov) na území Horní Lužice, tak i pro pozdější samostatnou církev známou pod názvem - obnovená Jednota bratrská.4 Sbor, který se v Herrnhutu formuje mezi lety 1722 až 1727, je silně ovlivněn osobností hraběte Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa. Jakožto majitel panství, na jehož území zmíněná obec vzniká, se stal Zinzendorf jakýmsi duchovním vůdcem bratrského spolku. Snažil se udržet sbor v rámci saské luterské církve, což se mu nakonec nepovedlo. Po roce...
|
|
|
Paměti, historickogeografický pramen a obraz regionu (na příkladu Pamětí F. J. Vaváka z přelomu 18. a 19. století).
Svobodová, Zuzana ; Semotanová, Eva (vedoucí práce) ; Hojda, Zdeněk (oponent)
Tato diplomová práce je příspěvkem k dosud nepříliš prozkoumanému aspektu významné regionální kroniky - Pamětí F. J. Vaváka, souseda a rychtáře milčického, a to aspektu historickogeografickému. Cílem práce tedy byla analýza obrazu regionu, který nám Vavák ve svých Pamětech podává. Jako srovnávací pramen bylo využito 1. vojenské mapování - mapová část i písemný operát, jakožto pramen dobově odpovídající. V prvních dvou kapitolách byla, v rámci snazšího pochopení podmínek a okolností geneze obou pramenů, pozornost věnována jednak biografii Vavákově, jednak nastínění nejdůležitějších domácích i zahraničních událostí období, ve kterém oba prameny vznikaly. Stěžejní kapitolu pak tvoří postižení obrazu regionu nejprve ve Vavákových Pamětech a posléze v mapové části i písemném operátu 1. vojenského mapování. Neboť jsou Paměti pramenem značného rozsahu, bylo nezbytné stanovit určitá "zastřešující hlediska", ze kterých je obraz regionu nazírán. Na základě signifikantních rysů Pamětí byla tedy zvolena následující hlediska: historickogeografické, sociotopografické, ekonomické, kulturní, klimatologické a historické. Jednotlivá hlediska pak byla analyzována postupně a doložena ukázkami z textu Pamětí, případně z textu písemného operátu. Komparací obou pramenů bylo zjištěno, že i přesto, že se na první pohled...
|
|
|
Náhrobky z 1. poloviny 17. století ve farních kostelích Nového města pražského
Hrdličková, Markéta ; Hojda, Zdeněk (vedoucí práce) ; Woitschová, Klára (oponent)
Práce "Náhrobky 1. poloviny 17. století ve farních kostelích Nového Města pražského" pojednává o dochovaném souboru sepulcralií z let 1600-1650 v kostelích Sv. Štěpána, sv. Jindřicha, sv. Apolináře, Nejsvětější Trojice, sv. Vojtěcha a sv. Petra na Poříčí. V každé kapitole je nejprve nastíněn stavební vývoj a historie kostela, a poté následuje soupis sepulcralií z daného období. Každý náhrobek je popsán, je uveden přepis (případně překlad) nápisu a popis výzdoby včetně popisu erbu. Dále následují všechny možné informace, které byly možné v pramenech a literatuře objevit o osobě, jíž náhrobek patřil, o osobě která ho nechala zřídit a o jejich nejbližších příbuzných. Na konci následuje shrnutí dosavadních poznatků o materiálu náhrobků, jazyce a písmech jejich nápisů, o náboženství, povolání a majetkových poměrech zde pochovaných osob a nastínění možného vývoje a rozdíly v "klientele" jednotlivých farností. Práce je doplněna fotografickou přílohou. KLÍČOVÁ SLOVA náhrobky, epitafy, pohřby, Nové Město pražské, 1600-1650, farní kostel, kostel Sv. Štěpána, kostel sv. Jindřicha a Kunhuty, kostel sv. Apolináře, kostel Nejsvětější Trojice, kostel sv. Vojtěcha, kostel sv. Petra na Poříčí, městská rada
|
|
| |
|
| |
|
|
Apelační soud v Praze ve druhé polovině 18. století
Šalak, Boris ; Hojda, Zdeněk (vedoucí práce) ; Šouša, Jiří (oponent)
rigorózní práce Apelační soud v Praze ve druhé polovině 18. století Vedoucí práce: PhDr. Zdeněk Hojda, CSc. Konzultant: PhDr. Klára Woitschová, PhD. Tato práce pojednává o vývoji Apelačního soudu v Praze v období osvíceného a policejního absolutismu. Časový výsek, který zahrnuje, je ohraničen roky 1749 a 1850. Hlavním cílem této práce je popis, jaké postavení v soudním systému apelační soud postupně v průběhu druhé poloviny 18. století zaujímal, a jak se tereziánské a josefínské reformy promítly do složení a celkového fungování apelačního soudu. V josefínské podobě pak tento soud v zásadě fungoval až do roku 1850, tj. do své proměny ve Vrchní zemský soud v Praze. Apelační soud v Praze (Rada nad apelacemi) byl založen v roce 1548. Od počátků byl výhradně královským a tedy nestavovským soudem. Jednalo se o odvolací instanci proti rozhodnutím městských soudů. Jeho působnost (pravomoc) byla v průběhu času rozšiřována. Naopak územní působnost, která měla být zpočátku celostátní, byla v průběhu 18. století omezena pouze na Čechy. Postupně tak Apelační soud v Praze získal úlohu zemské odvolací instance, nejprve hlavně pro okruh městského soudnictví, později se všeobecnou působností. V souvislosti s nabytím úlohy obecné druhé instance se název této instituce roku 1783 mění na všeobecný apelační soud. Roku...
|
|
|
Měšťanské domy Starého Města pražského ve světle vizitačního protokolu tereziánského katastru
Vobrátilková, Hana ; Hojda, Zdeněk (vedoucí práce) ; Ebelová, Ivana (oponent) ; Miller, Jaroslav (oponent)
Měšťanské domy Starého Města pražského ve světle vizitačního protokolu tereziánského katastru. Abstrakt Vývoj staroměstské domovní zástavby během barokní epochy bývá nejčastěji posuzován z uměleckohistorického hlediska. V této práci je na domy Starého Města pražského pohlíženo optikou berních pramenů hromadné povahy. Výchozí časový mezník představuje rok 1653, kdy se v pražských městech započalo se sestavováním prvního českého katastru - berní ruly. Komparací údajů berní ruly a vizitačního protokolu tereziánského katastru z let 1725-1726 jsem se pokusila odpovědět na otázku, jaké byly vývojové trendy v domovním majetku staroměstských měšťanů. Písemný výsledek vizitace tereziánského katastru představuje mimořádný pramen, který eviduje řadu podstatných údajů pro dějiny staroměstských domů. Srovnání s berní rulou je v tomto případě omezené výpovědní hodnotou staršího katastru, který nepřináší tolik podrobných informací jako vizitační protokol. Analýzu bylo možné provést jen v těch indikátorech, které se týkají počtu, skladby a daňového zatížení domů. Výrazné změny v počtu staroměstských domů sice berní prameny v letech 1653-1726 neprokazují, zaznamenávají ale odlišnou situaci v samotné skladbě domů. Za hlavní tendence, které se projevily ve vývoji domovní zástavby Starého Města pražského, lze označit zvýšení...
|
|
|
Notata, quae intra proficiscendum Romam et redeundum vidi vel audivi. Cestovní poznámky faráře Matyáše Stanislava Heitzmanna z pouti do Říma v r. 1659
Šitinová, Ivana ; Hojda, Zdeněk (vedoucí práce) ; Chodějovská, Eva (oponent)
Bakalářská práce se zabývá cestovními poznámkami faráře Matyáše Stanislava Heitzmanna z Polné, které sepsal po vykonání poutní cesty do Říma v roce 1659. Jsou součástí rukopisu, uloženého ve Státním okresním archivu v Jihlavě, ve fondu Děkanský úřad Polná. Psané jsou převážně latinsky, částečně i německy a italsky. Obsahují popisy sakrálních staveb, výčty svatých ostatků v nich uložených, popisy zázračných účinků různých přípravků a zázračných křížů. Podstatnou část zápisů pak zabírají mravoučné příběhy, které autor na své cestě slyšel. Cílem práce je okomentovat celý tento text, zhodnotit jej jakožto historický pramen a rozebrat vztah autora a jeho díla.
|
host ::
RSS.