|
|
Literatura architextového pnutí
Šidák, Pavel ; Wiendl, Jan (vedoucí práce) ; Bílek, Petr (oponent) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Práce se věnuje literatuře ovlivněné náboženským zážitkem. Rezignujeme na pokus o řešení celku problematiky vztahu estetiky a teologie; cílem je popsat tzv. "katolickou" literaturu jako jeden z možných modelů "náboženské" literatury. Ideální případ tohoto modelu a materiálové východisko je kniha Zeměžluč (1931) Jana Čepa. Práce má tři části: první část shrnuje dosavadní diskusi o problému obecně (kap. 1), v teologii a literární vědě (kap. 2 a 4) a prověřuje nosnost pojmu "ideologie" (kap. 3). Druhá část rozvíjí naše teoretická východiska, teorii intertextuality a teorii interdiskurzivity (kap. 6). Předmět zkoumání totiž není ani literárně-dějinná epocha ani tradičně chápaný žánr. Chápeme jej jako splynutí dvou textových (znakových) oblastí. Teorie interdiskurzivity umožňuje sledovat textualizaci náboženství, mechanismus, během něhož se z reálného katolictví jakožto religiózního faktu stává znakový systém, tj. text, který podléhá obecným zákonitostem a možnostem popisu textu (Lotman, Pjatigorskij) (kap. 7). Všechny vazby k náboženství jsou transponovány do roviny inter/textové, resp. interdiskurzivní; sémiotický přístup nás tak definitivně vymezuje od ideologie. Spolu s ostatními texty (v úzkém i v nejširším významu slova) vytváří znakové náboženství sémantickou a axiologickou síť, v níž (a jenom a teprve v...
|
|
|
Literární zobrazení totality z hlediska výuky na střední škole
Nádvorníková, Lenka ; Brož, František (oponent) ; Bílek, Petr (vedoucí práce)
Podnětem pro vymezení práce v dané podobě byla má nutkavá představa potřeby intergrace jednotlivých vyučovacích předmětů v rámci středoškolské výuky, spojená s představou zbytečně unikajících souvislostí při nesynchronním způsobu vyučování. Chtěla jsem se věnovat možnostem integrace jako takové, přibráním aspektu zorného úhlu literární výchovy došlo k nutnému zkonkrétnění tématu, jež se z obecné roviny přesunulo do roviny možností praktické aplikace, prezentované zde na tématu totalitní skutečnosti.
|
|
| |
|
|
Dvě století srbského románu
Doležal, Jan ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Černá, Milada (oponent) ; Jedličková, Alice (oponent)
Tato disertace je první komplexní prezentací srbského románu devatenáctého a dvacátého století. Zachycuje dynamiku vývoje od jeho vzniku do roku 2000 a vytváří jeho ucelený obraz na základě stručných analýz 165 románů. Ukazuje, jakým způsobem si srbští autoři přisvojovali univerzální stylové formace (sentimentalismus, realismus, moderna, expresionismus, surrealismus, "nový román", postmodernismus) a zaměřuje se i na autochtonní směry srbské prózy (zenitismus, neonaturalismus, nacionální realismus). Přesvědčuje o kvalitách srbského románu, ale zároveň poukazuje na jeho stinné stránky i slepé uličky. Těžiště disertace je vymezeno léty 1961-2000, protože toto období ještě nebylo systematizováno, ačkoli právě v posledních dvou pětinách dvacátého století získává román dominantní postavení v rámci srbské literatury. Nejvýraznějším rysem srbského románu, který poměrně dlouho (do dvacátých let 20.století) hodnotově zaostával za romány velkých literatur, je jeho úzké sepětí s bouřlivou historií národa na pomezí antagonistických kultur, náboženství i společensko-politických systémů. Bez ohledu na poetickou příslušnost k tradičnímu nebo inovativnímu diskursu vyprávění uvažují spisovatelé nad smyslem dějin a ve svobodném světě fikce posuzují epochální dějinné zvraty a problémy. Nezřídka je osvětlují z avantgardních...
|
|
|
Cesta za mýtem místa u J.S. Machara
Heller, Jan ; Hrbata, Zdeněk (oponent) ; Bílek, Petr (vedoucí práce)
V následujících řádcích se zaměříme na žánrový statut literárního zpracování cesty - cestopisu, a to se zvláštním zřetelem ke zpracování cesty do Itálie v české literatuře. Klademe si otázku, čím je toto literární zpracování specifické jakožto žánr či podžánr a jaké jsou určující rysy poetiky takového cestopisu. Z této práce by mělo vyvstat komplexní panorama žánru, prozkoumaného z různých úhlů pohledu. Svou práci pojímáme především jako teoretickou, ale pro připojujeme k ní i vzorový rozbor jednoho díla české literatury 20. století, jež je podle nás typickým představitelem žánru, jejž zkoumáme: Řím Josefa Svatopluka Machara (1906). Metodologicky vycházíme z prací inspirovaných strukturalismem a historickou poetikou, nevyhýbáme se však ani novější literatuře naratologické.
|
|
|
Mytologie těla
Činátlová, Blanka ; Bílek, Petr (oponent) ; Czumalo, Vladimír (vedoucí práce)
Toto poněkud velkorysé (ostatně to k žánru - mýtu, nikoli snad diplomové práce - patří) putování napříč časem i prostorem si na počátku kladlo za cíl hledat přítomnost a význam těla a tělesného v mýtickém vyprávění. Pokud přijmeme fenomenologický kontext těla jako mezního horizontu lidského pobytu ve světě a Neubaurovu charakteristiku mýtu jako příběhu, který nás slaďuje se světem a současně nás v něm zabydluje, pak nemůžeme nalézt sobě bližší témata než je právě mythos a tělo. Jako určující princip mýtické tělesnosti se ukázala především zjevnost. Ve všech třech stěžejních kontextech funguje mýtické tělo jako symbol. Ba co víc, ukazuje původní sílu tradičně chápaného symbolu. Dnes máme kvůli (nebo možní díky) zkušenosti moderního, symbolistního umění vnímat symbolické sdělení jako cosi co odkazuje buď na něco nejednoznačného nebo mnohoznačného. Původně však označoval symbol části celku, dvě poloviny rozlomeného předmětu (řecky "symbal1ein" - házím dohromady, spojuji). Spojením obou částí mohl tento symbol sloužit jako poznávací znamení; vlastník jedné části se prokázal jako posel, host, ztracený příbuzný. Symbol tedy v tomto kontextu funguje jako znamení sestávající ze dvou částí, které je viditelné až po spojení obou částí v jeden celek. Právě tímto způsobem bychom měli číst význam těla v mýtických...
|
|
|
Kainarova Moje blues - textologická a ediční analýza sbírky
Penkala, Vít ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Šrámek, Petr (oponent)
Název poslední Kainarovy sbírky (avšak ne tak docela forma jednotlivých čísel tohoto souboru) se hlásí k mimořádně vlivnému a životnému hudebnímu žámu. Blues vzniklo na přelomu devatenáctého a dvacátého století na jihu Spojených států z hudby černých otroků, zavlečených do Ameriky ze západního pobřeží Afriky. Jeho postupný rozvoj a prolínání s domácí tradicí daly vzniknout jazzu i rockové hudbě. Jako hudební forma přetrvává dodnes. Klasické, dřevní blues má ustálenou podobu. Jeho harmonické schéma vychází ze střídání ,základních akordů - tóniky, subdominanty a dominanty - v pevném schématu: čtyři takty tónika, dva takty subdominanta, dva takty tónika, dva takty dominanta, dva takty tónika - dvanáct taktů bluesové "dvanáctky" -, přičemž pro melodiku blues je "nejpříznačnější svérázná tzv. blues tonalita s charakteristickou oscilací mezi durovou a mollovou tonalitou" 1 7. Nejde nám zde o přesnou hudební terminologii, ale o zachycení pravidelného, až monotónního schématu: ,,( ... ) současně s dvanáctitaktovou periodicitou se ustálilo pevné schéma rýmovaných dvojverší ( ... ), jejichž sémantická stavba odpovídá africkému call and response [zvolání - odpověď] principu (a-a-b)"ls. Zdánlivá jednotvárnost ovšem jen podtrhovala hypnotickou účinnost, nakažlivou rytmičnost i emocionální působivost bluesových písní.
|
|
|
Narativní aspekty komiksu
Kořínek, Pavel ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Jareš, Michal (oponent)
Diplomová práce nazvaná "Narativní aspekty komiksu" se pokouší o aplikaci teoretického zázemí a pojmového aparátu klasické naratologie na vizuálně/verbální komiksové médium, inspiruje se přitom otázkami formulovanými tzv. transmediální naratologií. Po historickém exkurzu přibližujícím alespoň nejdůležitější práce věnované komiksovému vyprávění jsou stanoveny tři roviny komiksového textu - segment, příběh, svět -, jež jsou následně podrobeny detailnímu zkoumání. Kromě tradičních narativních aspektů (např. prostor, čas, narativní promluva, vypravěč, fokalizace, událost - zde sekvence) je v práci věnován prostor i úvahám o možném typologickém/ genologickém rozčlenění komiksu, pozornosti se dostává i mediálně příznakovému jevu seriality a "sdílených fikčních světů". V krátkých exkurzech jsou zmiňovány i další naraci ovlivňující jevy.
|
|
|
Prostor (ve) filmu: teoretické koncepce prostoru od reality k intermedialitě
Svatoňová, Kateřina ; Hanáková, Petra (vedoucí práce) ; Bílek, Petr (oponent)
Jako cíl mé práce jsem si určila sledování vztahu filmu a prostoru. Obsáhlé téma se rozprostírá do velké šíře, stejně jako prostor samotný obklopuje veškerou lidskou existenci. Věnovala jsem se mapování oblastí, které se dotýkají vytčené problematiky, ukázala možné přístupy k tomuto tématu, rozprostřela síť otázek a nastínila, které oblasti by bylo možné dále zkoumat. Prošla jsem tedy cestu, kterou lze názorně ilustrovat na tomto schématu: Moje bádání začalo na obecné rovině, která sleduje prostor jako takový, jako universum, ale i jako základní podmínku lidského života. Žitý prostor je prvotní entitou, ke které je potřeba se vymezovat, kterou je stále nutné mapovat pro každodenní orientaci, poznávat pro potvrzení své vlastní existence. Aby bylo možné prostor obývat, je nutné, se ho jistým způsobem zmocňovat. Cílem mocenských snah člověka, je pak podřídit okolní prostor svým potřebám, nikoli přizpůsobit svůj život prostoru. Pokud se tyto zájmy přenesou do abstraktní roviny, usílí o ovládnutí prostoru je realizováno nápodobou žité reality. Prostor je tedy nejen podmínkou fyzického života, ale přesahuje i do světa imaginace, obraz reality je transformován mimetickými uměními. Lidské snahy o fixaci života vytvořením jeho záznamu se od samého počátku netýkaly pouze prostoru. Nápodoba a transformace probíhala i...
|
|
|
Česká deníková literatura 40. a 50. let 20. století
Moravcová, Jana ; Wiendl, Jan (oponent) ; Bílek, Petr (vedoucí práce)
Proč tedy ještě, nestačí-li odkázat na pozoruhodnost textů samých, považuji pro sebe za nutné zabývat se deníkovou literaturou, která vznikala v době, kdy publikační možnosti byly určovány spíše politickou loajalitou a třídním původem autorů než jejich talentem a kdy se psané slovo často stávalo důvodem persekuce? Čím tyto texty, vydané mnoho let po svém vzniku, mohou oslovit současného čtenáře? Co z jejich tehdejší naléhavosti přetrvává dodnes? Vždyť společenskopolitické změny po listopadu 1989 vrátily literaturu její samoúčelnosti a kontinuitě, takže největším problémem dnešních nakladatelů jsou prodělky z dobrého vkusu, nekončící hledání způsobů, jak vydat hodnotnou knihu navzdory požadavkům trhu.
|
host ::
RSS.