|
|
Interaktivní narativita
Lukešová, Anna ; Kubíček, Tomáš (oponent) ; Bílek, Petr (vedoucí práce)
Práce se zabývá fenoménem interaktivní narativity, a to zejména u textů lexikonového typu. Jejím cílem je poukázat na obtíže současné naratologie při vyrovnávání se s tímto typem textů a zároveň představit alternativní přístup k textům nově vznikajícím především v závislosti na rozvoji moderních technologií, tzv. koncept kybertextu finského teoretika Espena Aarsetha. Výrazná pozornost je upřena na strukturní vlastnosti tohoto typu textů, které jsou jedním z předpokladů možnosti realizace interaktivity. Práce je pokusem o obecné zhodnocení obou přístupů a jejich výhod a nevýhod. Druhá část je věnována analýze interaktivních textů lexikonového typu. Cílem výběrového přehledu literárních děl s experimentální stavbou je demonstrovat, že interaktivní texty (či kybertexty) vycházejí z principů tradiční tištěné literatury a jsou pouze organickým pokračováním experimentální literatury v jiném médiu. Podrobnější analýza vybraných interaktivních textů má za cíl demonstrovat v praxi teze o strukturních vlastnostech interaktivních textů.
|
|
|
Hoc est corpus. Úvod do literární anatomie
Činátlová, Blanka ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Kubíček, Tomáš (oponent) ; Czumalo, Vladimír (oponent)
Cílem práce je hledání různých literárních aspektů těla a tělesnosti; pokus vidět tělo a tělesnost nejen v mimetické, ale i symbolické rovině. Úvodní teoretické vymezení konceptu těla a tělesnosti se inspiruje filosofickým, teologickým a kulturně antropologickým přístupem. Fenomenologický pohled upozorňuje na tělo a tělesnost jako na základní aspekt lidské zkušenosti - na základě zkušenosti "žitého" těla dochází k situovanosti a zabydlenosti ve světě; tělo umožňuje základní časoprostorovou orientaci, vztahuje člověka k předmětnosti světa. Teologický kontext těla přidal ke zkušenosti "žitého" zkušenost "živého" těla. Předpoklad živého, stvořeného těla pobízí k úvahám o těle duchovním, o těle jako podmínce transcendentální zkušenosti. Koncept vtělení vyzývá k reflexi tělesné povahy posvátna a vytváří kánon těla nejen stvořeného, ale i oživeného, obětovaného a vzkříšeného. Společně s kulturně antropologickou inspirací vybízí teologické aspekty těla a tělesnosti také k tématu studu a nemoci - poškozené, nefunkční tělo jako pokřivená perspektiva vědomí. Kulturně antropologické analýzy inspirují k hledání kulturních kánonů těla a tělesnosti, nabízejí určité kulturní vzory a typy (např. apollinská a dionýská tělesnost, karnevalové a groteskní tělo). ...
|
|
|
Urbánní problematika a literární dílo - Městský prostor a jeho zobrazování v současné české literatuře
Derdowska, Joanna ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Petrusek, Miloslav (oponent) ; Činátlová, Blanka (oponent)
Tato disertační práce je pokusem o uchopení tematiky propojení urbánního prostoru a literárního díla. Analýza vzájemného vztahu těchto dvou entit je provedena na základě textů vzniklých v české literatuře po roce 1989. První, teoretická část poskytuje nahlédnutí do stavu vývoje poměrně nové perspektivy v literárních vědách, kterou je literární antropologie, ta následně slouží jako výchozí metodologické východisko. Tato metodologie dovoluje uplatňovat mezioborové přesahy, které jsou pro výzkum městského prostoru zejména přínosné. Kromě toho jsou zde tematizovány diskuze týkající se vztahu prostoru a textu vedené mezi jednotlivými teoretickými přístupy nebo v rámci každého zvlášť. Četné teorie pojednávají zejména o prostorizaci diskurzu (prostorovém neboli geografickém obratu v humanitních vědách) a diskurzivizaci prostoru (v důsledku sémiologického přístupu zacházejícího s mnoha kulturními entitami jako s "texty kultury"). Uvedené ohlasy naznačují, že v současnosti rozšířený přístup, který s prostorem zachází jako s jakýmsi druhem textu, není jediným možným východiskem k jeho zkoumání. Po nastínění modernistického kontextu, který je zde velmi významný, jsou pak v druhé, interpretační části disertační práce na příkladech ze současné české literatury prezentovány tři možné druhy poetik literární reprezentace...
|
|
|
Fikční komunikace a zobrazení vědomí v narativní literatuře
Koten, Jiří ; Kubíček, Tomáš (vedoucí práce) ; Bílek, Petr (oponent) ; Češka, Jakub (oponent)
Fikce patří ke stále diskutovaným tématům literární teorie. Většina z nás tomuto pojmu intiuitivně rozumí; spojujeme si jej s imaginativní tvorbou a se zobrazivým uměním. Hojnost přístupů v teorii fikcionality však přesvědčivě dokazuje, že definovat fikčnost není snadné. Podle teoretičky Dorrit Cohnové (srov. COHN 1999: I) má slovo fikce minimálně čtyři základní významy: bývá ztotožňováno s univerzem literatury, s vyprávěním, s nepravdou, s pojmovou abstrakcí. Chápání literatury jako fikce je běžné, anglické slovo "fiction" označuje celou oblast beletrie. Snad každý čtenář ví, že se v literatuře může setkávat s imaginárními1 osobami, bytostmi, prostory a místy. Ještě samozřejmější a méně problematičtější se jeví spojení fikce a narativu. Literární narativy jsou obvykle písmem fixovaná jazyková vyprávění, která čtenářům zprostředkovávají příběhy. Také tyto příběhy, jsou fikční.2 Podotýkáme, že se nám homonymita, která pojem fikce provází, zamlouvá. Jestliže fikce bývá spojována s "nepravdou", je to proto, že filozofové jako Russel a Frege (srov. DOLEŽEL 2003: 19) tvrdili, že nemají-li entity, k nimž fikce odkazují, referent v empirickém světě, jsou zákonitě nepravdivé, resp. stojí mimo pravdivostní hodnocení. Také chápání fikce jako "abstrakce" nebo "verze" (čtvrtý význam, jenž uvádí Cohnová) nemusí být...
|
|
|
Dramata jazyka. Teorie literatury a praxe tvurčního psaní
Studený, Jiří ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Kubíček, Tomáš (oponent) ; Fišer, Zbyněk (oponent)
Spojení literární teorie a praxe tvůrčího psaní vychází z nutnosti postavit výuku tvůrčího psaní, která z pochopitelných důvodů vždy bude mít převážně literární charakter, na pevné metodologické základy. Zároveň nám ale tato kombinace nabízí možnost obohatit současné literárněteoretické myšlení o některé aspekty autentické a živé, literárními postupy tvarované tvorby. Základní otázkou přitom zůstává, nakolik dnešní pojetí literární kultury a její institucionalizované prezentace podporuje, či naopak komplikuje možnou aplikaci řady pozoruhodných, obecně platných literárněteoretických poznatků postmoderní literární vědy v běžné školní výuce. Na tuto problematiku se snaží text reagovat prostřednictvím postupně se prohlubujících reflexí vztahu literárního kánonu a spontánního psaní nebo nepřímých, nezamýšlených důsledků centralizace a institucionalizace, případně potenciální decentralizace a deinstitucionalizace literárního procesu, jak ji reprezentuje právě praxe tvůrčího psaní. Po dvou úvodních kapitolách zabývajících se různorodými metodickými, ale též kulturními kontexty výuky tvůrčího psaní, například dramatickou výchovou, rétorikou, arteterapií a zenovou filosofií tvorby, se předložená práce zaměřuje zejména na neuropsychologické souvislosti kreativity, specifické postavení textu a textových struktur v...
|
|
|
Poezie Vratislava Effenbergera a její ideový kontext
Caňko, Miloslav ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Bílek, Petr (oponent)
Tato studie se zabývá rozborem básnického díla Vratislava Effenbergera a jeho ideového kontextu. První dva oddíly jsou věnovány ideologii českého surrealismu, s nímž je Effenberger neodlučně spjat jako vůdčí teoretik, který na dlouhá desetiletí určil jeho směřování.. Úvod přináší základní informace o dějinách českého surrealismu, o obecných problémech jeho teorie a tvůrčí praxe a o osobnosti sledovaného autora. Navazující část se podrobněji zabývá jedním aspektem zásadního posunu, k němuž v českém surrealismu došlo během jeho poválečného vývoje: posunem od úsilí o celkový rozvrat ducha (evropského racionalistického myšlení), o vyvolání totální "krize vědomí", k mapování této krize jako deprimujícího problému současného světa. Tato změna souvisí s odlišným postojem českých surrealistů k psychoanalýze: V této souvislosti autor přítomné studie odkazuje na dvojčlenné vývojové schéma Jeana Michela Rabaté, podle něhož lze v rámci surrealismu rozlišit jednak "hysterický", jednak "paranoický" diskurs, a navrhuje jeho doplnění o třetí člen - diskurs "analytický". Zbývající oddíly celé studie se konečně zaměřují na samotnou Effenbergerovu poezii. Nejprve je stručně nastíněn vývoj jeho poetiky od tradičněji laděné, byť dokonale zvládnuté, lyriky čtyřicátých let přes imaginativní tápání a hledání nových poloh v...
|
|
|
Proměna českého literárního kontextu po roce 1989
Hrubá, Eva ; Janáček, Pavel (vedoucí práce) ; Bílek, Petr (oponent)
Práce se zaměřuje na klíčové období v životě české společnosti, které se bezprostředně váže na politické a celospolečenské změny spojené s rokem 1989 a pád komunistického režimu. Výsledky tranzitologických bádání, které se zabývají přechodem společnosti z totalitního do demokratického systému, prokázaly, že průběh a výsledek transformace společnosti z velké části závisí na schopnosti vstřebat odkaz minulosti. Vědomé zhodnocení a zpracování období života v nesvobodě a útlaku se jeví pro další vývoj jako naprosto zásadní, i když sebou přináší problémy, které bude nově budovaná společnost mnohdy s obtížemi řešit. S využitím poznatků tranzitologie a výsledků výzkumů o transformaci společnosti z nedemokratického do demokratického zřízení se práce pokouší zmapovat nakolik společenská změna zasáhla český literární kontext. Soustředí se zejména na proměnu elementů literárního života, účastníků literární komunikace. Sleduje procesy a jejich důsledky, které jsou charakteristické pro přechod z totalitnědirektivního modelu fungování literárního života v model demokraticky-liberální. K těm nejzásadnějším patří zejména problém vyrovnání se s minulostí v podobě návratu proskribovaných autorů a jejich děl do kontextu oficiální české literatury a problémy bezprostředně související s liberalizací (pluralita v nakladatelské a...
|
|
|
Příběh různosti čtení. Recepce Kunderova románu Žert a Třetího sešitu směšných lásek v českém a německojazyčném kontextu
Rennerová, Jana ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Holý, Jiří (oponent)
Reakce publika na Kunderův román Žert a Směšné lásky248 (opět reakce zejména na Třetí sešit směšných lásek) byly velmi různorodé. Žert pochopilo publikum českého prostředí jako historické svědectví o událostech padesátých a začátku šedesátých let. V procesu imaginárního dialogu mezi románem a publikem vyvstala hodnota dobového dokumentu, který velmi specifickým, důmyslně pojatým a detailně promyšleným způsobem promluvil o historických událostech padesátých let. Milan Kundera skrze svůj román Žert nabídl publiku jednu z prvních otevřených reflexí této doby. Recepční proces byl rozpoután, Žert se prakticky ihned stal ikonou českého poválečného literárního vývoje, od Zbabělců Josefa Škvoreckého ikonou zřejmě nejpřekvapivější. Publikum ihned přisoudilo románu svébytné místo v literárním kontextu. Recepční proces, jak ukázaly jeho doklady, však téměř opomněl upozornit na literární kvality románu. Často je sice v ohlasech české recepce Žertu zdůrazněn význam polyfonní kompozice románu, důležitost postav; román ale nebyl viděn ve své pravé románové podstatě: jako dílo, které na rozsáhlé ploše zpracovává a osvětluje jednak téma událostí padesátých let, jednak téma identity člověka ve společnosti, a které zpracováním těchto témat nutí své publikum k emocionální zainteresovanosti. Žert musel své čtenáře strhnout,...
|
|
|
James Bond: filmová série z hlediska narativní mytologizace
Pensdorfová, Olga ; Činátlová, Blanka (oponent) ; Bílek, Petr (vedoucí práce)
Diplomová práce s titulem James Bond: filmová série z hlediska narativní mytologizace aplikuje analytické kategorie verbálního narativu na narativ filmový. Filmový seriál s Jamesem Bondem zkoumá z hlediska jeho struktury, příběhu, typologie postav a fikčních světů. Všímá si převládajícího kompozičního principu seriality, koherence bondovské filmové série i využívání principů intertextového odkazování. Předkládá důkazy pro to, že tento popkulturní narativ je vhodný pro analýzu vzniku a fungování mýtů a ideologií
|
|
|
Emblematické redukce autora jako literární ikony či "star"
Libichová, Tereza ; Heczková, Libuše (oponent) ; Bílek, Petr (vedoucí práce)
Pojmy autor a autorství doznaly od počátků naší literární tradice mnoha změn a byly mnohokrát zproblematizovány. v současné době se dá existence autora rozdělit na tři rozdílné entity: autora jako psychofyzickou bytost, autora jako subjekt v textu a případně autora - postavu, jejíž existence je v textu tematizována. Toto rozdělení umožňuje sledovat různou míru prolínání těchto tří entit, ovšem s důrazem na to, že autor jako psychofyzická bytost není pro literární interpretaci relevantní. Vymezuje se zde tedy ještě další "subjekt", který se pohybuje kdesi na pomezí autora konstituovaného textem a autora biografického. Právě tento subjekt, respektive jeho možné zobrazení, je předmětem zkoumání této práce. Obraz takového autorského subjektu se v textu jeví vždy jako obraz emblematicky redukovaný, tj. zjednodušený nebo nějakým způsobem ochuzený o některé aspekty své existence.
|
host ::
RSS.